Chtěla bych mít víc času

Venku to tedy na Vánoce zatím moc nevypadá.  Takhle by mohlo být klidně v lednu, ale teď ať je bílo, prosím. Dnes jsme byli ve škole na vánočním jarmarku, pak v obchodním centru. Stela tu má na víkend kamarádku, která se odstěhovala na vesnici, její rodiče jsou velcí dobrodruzi, začali tam provozovat hospodu. A obchoďáky zrovna nevyhledávají. Takže jsme tam Elišku na její přání vzali.

Musím říct, že jsem docela litovala, že nemáme víc času, protože jsme opět nakupovali rychlostí blesku, já navíc s vědomím, že doma mě čeká spousta psaní. Líbila se mi atmosféra, vánoční výzdoba, ale nemohla jsem si nic pořádně prohlédnout. V Desigual měli Happy day, můj muž mě donutil koupit si něco na sebe, líbí se mu střelený modely a já je nosím čím dál míň. Takže šaty, triko a šála.

 

Stela si konečně vytřídila pastelky.

 

 

 

 

Babička na inzerát/ Honza Kratochvíl/ nekrolog

Ptali jste se mě několikrát, jak pokračuje náš projekt Babička na inzerát, který před dvěma lety vyhrál soutěž ČT Souboj seriálů. Cirkus Bukowsky, který se v hlasování diváků umístil až za námi, už je natočen a běží na obrazovce.

My jsme po dvou letech obdrželi vyjádření, že náš námět je vlastně eintopf a pro mě naprosto nepochopitelně ho přirovnávají k jedné anglické hororové komedii, proti které je Babička samozřejmě odvar.

Jen připomínám, že já psala čistě rodinný seriál, který ČT nenatočila už několik let - zejména proto, že je strašně těžký napsat příběh, který by zajímal děti a rodiče zároveň. Já jsem se o to pokusila - a vyhráli jsme. Neměla jsem ambici psát temnou detektivku (mimochodem Cirkus B. se mi strašně líbí!), ani vykrádat anglický film. Rozhodnutí akceptuju, co jiného mi zbývá. Nicméně pocit, že být první v České televizi ještě neznamená vyhrát, ten už mi nikdo nevezme.

 

 

Mnohem bolestnější ale pro mě bylo zjištění, že ČT ani nedala na pohyblivou lištu kanálu ČT24, když minulý týden zemřel bývalý producent ČT Jan V. Kratochvíl, duchovní otec Noci s Andělem, který pro ČT objevil například Monty Pythony a vůbec se zasloužil o alternativní zábavu v ČT, která teď už neexistuje. Kdyby to Honza věděl, to by ho hodně mrzelo. On pro tuhle televizi dejchal. Aspoň že MF Dnes si vzpomněla.

Strašně ráda jsem psala scénáře k Noci s Andělem, Honza byl úžasný producent. V neděli máme na jeho počest mejdan.

Zemřel producent Jan Kratochvíl, jenž divákům představil Monty Pythony

21. listopadu 2013  15:04

Ve věku 73 let zemřel dramaturg a producent Jan Kratochvíl, jehož mnohaleté působení v České televizi bylo spjato s hledáním alternativní zábavy.

Zvětšit fotografii

Producent Jan Kratochvíl | foto: Česká televize

Kratochvíl absolvoval FAMU, začínal jako asistent režie na Barrandově, pak vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred, režíroval koncerty kapel i divadelní představení, pracoval pro Revue Alhambra či pro Divadelní pouti.
Od 90. let byl zaměstnán na Kavčích horách ve tvůrčí skupině, která se zaměřovala na menšinovou zábavu. Zasloužil se o nákup práv k dílům britské komediální skupiny Monty Python či k ostrovním sitcomům pro cyklus Horečky páteční noci.
Spolu s moderátorem Pavlem Andělem připravoval Kratochvíl živý pořad alternativní kultury Noc s Andělem, v jeho producentské skupině vznikly také televizní tituly Měsíčník, She show - Šíšou proti zdi s Bárou Štěpánovou nebo talk show Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové S politiky netančím. Několikrát se Kratochvíl objevil rovněž před kamerou.

(Autor: Mirka Spáčilová)

 

Dárek pro Vaška V.

Včera jsme večer vzali útokem Electroworld. Během hodiny jsme prohlídli několik ipadů, foťáků, koupili mobil babičce, myš Stele, nám několik dvd, varnou konvici a Vaškovi V. hifi věž.

Tyhle hurá akce bez přípravy nám náramně jdou.
Doufám, že nebudeme muset nic měnit nebo reklamovat.

Z Darujte hračku jsem nakonec vybrala 17letého kluka se sociálním handicapem. Původně jsem chtěla koupit o pětistovku levnější model, ale měla jsem takový zvláštní pocit, že to není dar od Ježíška, ale spíš aby se koza nažrala ...

Takže  jsem poctivě vybrala to, co bych koupila vlastnímu dítěti.
Snad bude mít Vašek V. radost.
Já už ji mám.

P.S. Sobě jsem nekoupila zase nic. Ani foťák, který už nutně potřebuju, protože tenhle dělá fotky 57. kategorie, ani mobil, který potřebuju stejně nutně, protože trpí Alzheimerem a posílá sms komu chce on ...

A když se dnes Stela obouvala, zjistila jsem, že nemá ani jedny boty na zimu. Chodí v teniskách. Já taky.

 

Rolničky trochu jinak

 

... a kterého si vyberete vy?

 

 

 

Když píšu

 

V tv běží Občan Havel, je mi s ním tak dobře! Střídavě koukám na tv a na svůj flek na triku a matně si vzpomínám, že jsem si ráno říkala, že bych si to triko mohla převlíknout, když je neděle. Teď už je to jedno, je pondělí.

Čekám na opravy odborného poradce, slíbil, že je dodá dnes (myšlena neděle). Ve 23.55 mi psal, jestli jsem ještě u pc. Jsem. Takže mailujeme a ladíme opravy.

... už poslal všechno, hurá!
Mám pocit, že od pátku sedím nepřetržitě nad scénáři. Jsem tak přetažená, že už se mi ani nechce jít spát. Asi dokoukám Havlíčka Havla.
A zítra nanovo.
Jsem asi blázen. Pořád mě to baví. Akorát ta únava ne.

Pořád a pořád

 

 

Včera ve 23.14 a 23.19 hod poslední maily od kolegyň, pak jsem padla. Ráno od devíti dvouhodinový tlf s Magdalénou (spoluautorka). Dnešek prosedím u pc. Zítřek taky. A dál a dál ... Magdaléna tomu říká placatá prdel. Protože v tyhle dny ji máme určitě. Dřív jsem mívala zadek takovej kulatej, ale teď je v těch sedacích místech zploštělej. Moc se mi to nelíbí, ale na plastiku určitě nepůjdu. Už jen vzhledem k tomu, že jiné části těla kulatostí dost oplývají.

 

Snažíme se rovnat dějové linky a to je vždycky nejtěžší. Aby se jednotlivé osudy protnuly ve správnou chvíli, aby všechno bylo správně rozfázováno, situace na sebe navazovaly, nedrhly, prostě se to musí načasovat a posléze sesynchronizovat. Je to tvůrčí proces stříknutý matematikou.

 

Stela kašle pořád stejně hrozně. Takže ještě učení s ní, trocha odpočinku a zase učení. Škola nám nesmí úplně ujet, jinak ji nedohoníme.

Těšila jsem se, že bude sněžit, ale zatím nic.

Potřebovala bych na něco nabíjejícího aspoň koukat z okna.

První sníh je fajn.

 

 

Trochu jinak

Dnes jsem měla hodně práce = hodně psaní, už jsem zase ve skluzu, protože se vracíme do starých dílů, pořád něco opravujeme a přepisujeme, myslím, že to není úplně dobře.

 

Obě moje děti mě dnes hodně vytočily (každé zvlášť), ještě jsem  jela na třídní schůzky a hned zpátky domů k pc. Pak hledám něco na i-vysílání ČT a na hlavní straně byla nabídka tři roky starého dokumentu s názvem Nevítaní, který mapuje několik osudů postižených dětí. Už z první fotky jsem viděla, že jsou mezi nimi i děti, které jsem vychovávala já, neb jsem nějakou dobu pracovala jako vychovatelka v Jedličkárně. Takže jsem všeho nechala a dokument si pustila, protože mě strašně zajímalo, co s nimi teď je. Cesta jejich životů byla strastiplná, ale happy end tam je. Proplakala jsem to.
Před dvěma roky jsem viděla jednoho svého svěřence žebrat na Václaváku. Byla jsem z toho tak otřesená, že jsem mu nebyla schopná dát ani peníze, když ke mně přišel a natáhnul ruku.

Někdy mě až šokuje, jak obrovskou roli hraje v lidském životě tělesná schránka. Vždyť je to jen obal ...

Dokument zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10180374428-nevitani/20856226885/

Něco je jinak

Doma marodka: Ivan má od pondělí zablokovaná záda, Stela štěkací kašel. Dnes jsem měla jet na obhlídku města, ve kterém se bude odehrávat náš seriál (pravděpodobně) a večer na slavnostní premiéru českého filmu Bella Mia. Obojí padlo. Místo toho jsem psala. Dramaturg tipnul, že oprava 6. dílu mi bude trvat půl hodiny. Skutečnost byla osmihodinová. Buď má drtg špatný odhad nebo já jsem příšerně pomalá. Pravdu už v tuhle hodinu hledat nebudu.

 

 

Kvůli Kryštofově oslavě jsme pohnuli sedačkou, aby bylo víc místa pro hodně hostů. Ten velký prostor nás tak začal bavit, že jsme to zatím takhle nechali. I přesto, že nemůžeme  dálkovým ovladačem ovládat tv, neb je za opěradlem. Ivan je jedinej, komu to silně vadí. Má rád všechno, co se dá dělat vleže. Už mu toho moc nezbejvá.

 

 

KARE

V Praze na Černém Mostě otevřeli prodejnu neobvyklého nábytku a doplňků KARE. Hned jsem se zamilovala do psacího stolu (akorát je pro mě malý), několika křesel, komody, vitríny, lustru ... zatím je to platonická láska, ale věřím, že když budu hezky a dlouho psát, tak si někoho z nich nastěhuju k sobě domů. Mám se na co těšit!

 

 

 

Darujte hračku s Českým rozhlasem!

 

Stejně jako loni bych ráda prostřednictvím svého blogu apelovala na sociální cítění nás všech a vyzvala, abychom se zapojili do akce ČRo, který zprostředkovává konkrétní dárky pro konkrétní děti z dětských domovů.

Včera jsme si se Stelou prohlížely databázi dětí, které si napsaly a nakreslily, co by rády dostaly. Samozřejmě, že stejně jako u našich vlastních dětí převažují mobily, tablety a jiná elektronika, ale setkáte se tam i s přáními mnohem skromnějšími - jako je např. vypínací prostěradlo, kosmetika, hezké tepláky, hračka, taška na sport apod.

 

Píšu vám to takhle včas, protože teď je opravdu ještě z čeho vybírat a můžete potěšit i maličkostí. Systém je velmi jednoduchý: vyberete si vaše dítě (nebo víc dětí), u jeho dárku kliknete na rezervaci a máte pět dnů na to jít příslušnou věc koupit. Pak až k vám domů přijede auto a dárek si odveze. Koukněte na stránky ČRo, třeba na rozdílení minulých dárků, ta radost vám za to stojí. Asi nemusím připomínat, že jako dárek se nehodí použitá věc z domova, byť funkční, ale Ježíšek přece nenosí staré krámy. I takových dárců se prý najde dost a zklamání dětí je větší než kdyby nedostaly nic.

Tak šťastný výběr a budu moc ráda, když mi napíšete, komu jste udělali radost! Já vám to na oplátku napíšu taky.

 

http://www.rozhlas.cz/darujhracku/portal/

P.S. Samozřejmě bude skvělé, když tuto krásnou akci zpropagujete i na svém blogu. Čím víc šťastných dětí, tím větší šance, že jednou neskončíme bez pomoci na LDN!

 

Celý víkend

jsme slavili. V sobotu ještě přijely babičky, nedopil se druhý sud piva, takže kamarádi zase přišli pomoct. Bylo to hrozně fajn. Nechápu, proč se pořád tolik bráním nějakým oslavám. Zjistila jsem, že potkat se s přáteli je prostě nejvíc. I když jsou to Kryštofovi kamarádi. Ale je dobrý poslouchat, o čem tahle generace mluví, co ji zajímá, jaká vlastně je. Po tomto víkendu nemám o budoucnost strach. Přišla jsem na to, že minulostí nebudeme zatíženi až tehdy, kdy my, co jsme zažili reálný socialismus, vymřeme. Oni už jsou někde úplně jinde. Naštěstí. Mohla bych to označit jako svůj příspěvek k dnešnímu výročí sametové revoluce. Jestli něco můžeme pro své děti udělat, tak nepřekážet. Oni si bez nás dobře poradí. Ne, že ne.

 

 

P.S. Dnes je to přesně rok, co jsme si vzali z útulku Cherry. Ta měla ale štěstí!

 

V tý tašce visí maso

Dnes přípravy na Kryštofovu narozeninovou párty, která měla být i odjezdovou, ale protože nemaj to vízum ... tak jen narozeninová. Kdybysme to věděli dopředu, asi bysme nic tak velkýho nepořádali. Resp. pořádá to Kryštof, griluje Ivan, pivo točí kamarádi a platím to já. Sejít by se u nás v obýváku mělo skoro 30 lidí! Takže jsme ještě zapůjčili takovou tu plynovou ohřívací lampu, kterou mají v restauracích, abyste tam mohli sedět i venku - a my ji budeme mít na terase, kde se bude grilovat a točit pivo.
 

Ještě stále koketuju s myšlenkou, že vezmu Stelu a odjedeme, neb to asi není úplně akce pro nás. Navíc prý jsme jediná rodina, kde jsou rodiče doma, když synáček dělá párty. Už jsme to jednou zažili, můžeš kouknout zde ... a můj muž byl hrozně chválenej, tak se cejtil ještě o metr vyšší. Co se týče piva a cigaret, myslím, že slušně udržel s mladými krok a to se přece cení! Matka už taková hrdinka není.

Tak jdu doklidit zahradu, nakonec to stejně zbylo na mě, hlavně vysbírat psí hovínka, abysme je neměli až v obýváku. Naštěstí jsme už při navrhování našeho domu počítali s tím, že návštěvy zouvat nebudeme, takže naše podlaha snese i stádo obutých kamarádů.

Jo a v tý tašce visí desetikilová šunková kýta, která se dnes bude grilovat. Ještě utopence, hermelíny, pomazánky a vystěhovat obývák ... a jsme skoro nachystaný!
 

From Ireland

 

 

Občas se mi dějí takové zvláštní milé věci. Minulý týden mi napsala Marcela, se kterou jsme se díky mému blogu virtuálně spřátelily, že dnes přilétá z Irska (kde žije) do Čech a jestli bych nemohla přijet na letiště, že mi něco přiveze. Přivezla. Plnou tašku jídla, včetně  hovězího a skopového masa - od zvířátek, co se celý rok pasou venku. A taky irské slané máslo a sýry a úžasnou a a a ... prostě senzace. Ivan neváhal a hned začal vařit. Teda asi se tomu říká jinak ... když se to maso zprudka hodí na pánev ...

 

Marcelo, moc děkujeme, celá rodina je nadšená a ještě teď se cpeme (a dlouho budeme). Myslím, že takový zážitek se nám zase hned tak nepřihodí! Máš to u mě.