pondělí 15. ledna 2018

Jak se v tom vyznat




S Tobísem sledujeme biatlon. Akorát, že mi ho dost často přepne jinam.
Kromě biatlonu jen a jen politika.
Lehké štěstí nad sobotními výsledky, cestou z voleb z Lbc jsme poslouchali Český rozhlas a byli jsme dost rozechvělí, jestli to vyjde. Jo!
Ten hlavní boj ale teprve začíná.
Bude se to na nás valit ze všech stran.
A bude to hodně nepřehledné, hlavně pro ty, kteří nejsou rozhodnuti, koho volit. I když si myslím, že oba kandidáti jsou tak polarizovaní, že ani váhat nelze. Jsou jako rub a líc. Jde o to, kdo pro nás představuje ten líc.
Pokud váháte, mám pro vás jedno jediné doporučení: Až budete číst špínu na kohokoli z kandidátů (a že jí bude), buďte obezřetní a snažte se dohledat, KDO článek napsal, příp. komu médium, pro které píše, patří. Pokud se jeho názor schovává za nějakou značku nebo jméno bez historie a obličeje, bacha. Spousta bude jen šikovně napsaná lež, která bude mít jediný úkol: zdiskreditovat.
Když jsem si přečetla, co se chystá na pana Drahoše, připadalo mi to jako výplod chorého mozku, kterému nikdo nemůže uvěřit. A to mě fikce živí!
 
Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem (mmch, víte komu se tenhle citát připisuje?).
Volím slušnost, férovost, EU, NATO, směřování na západ, pevný krok a zdravou kondici.
Pana Drahoše. 
Nevěřím, že by někdo mohl ode mě čekat jinou volbu!
 
 

pátek 12. ledna 2018

Koho

... volit?
Zítra jedu do Liberce, tak mám ještě chvíli čas o tom přemýšlet.
Včera jsem se dívala na velkou prezidentskou debatu, které se účastnili všichni kromě MZ. A překvapila. Měla jsem svého favorita, který ale v lesku jiných úplně zapadl. Vím, že se nedá soudit z jedné debaty, ale přece jen se na ní leccos prozradí. Pro mě už to byly jen poslední střípky do mozaiky, protože jsem kandidáty už dopředu měla solidně nastudované.
Kdybych volila podle okamžitých sympatií, určitě dám hlas nejmladšímu Marku Hilšerovi (lékař) s jeho charismatickou ženou. Měli bysme na Hradě opravdu krásný pár a určitě by si toho všimnul i světový bulvár. Což vůbec není k zahození, když se tím ČR prezentuje pozitivně. Vím, že i vizáž kandidáta může hrát roli, každý se holt rozhodujeme jinak. Podle analytiků ale byla debata tak hrozná, že MZ už si může mnout ruce a je možné, že vyhraje už v prvním kole. Pokud bude volební účast nízká.
Z toho se mi svírá srdce i žaludek.
Protože v kombinaci s tím, co předvádí naše nová vláda a Poslanecká sněmovna, by to byl masakr.
Nakonec dám hlas Pavlu Fischerovi.
 
Šťastnou ruku všem!
 

středa 10. ledna 2018

Ještě v bedně

Znovu pár tipů v ČT.
Včera dávali oceňovaný dokument o "něžném neonacistovi" Svět podle Daliborka.
Někdy si říkám, jaká to musí být úleva, když je člověk primitiv.
A jaká hrůza pro ty ostatní.
Asi bych nebyla dobrej dokumentarista, protože bych nebyla schopná vlízt člověku až do vany. Do postele. Do výstřihu. Do štědrovečerní oslavy.
Podívejte se. Opravdu to stojí za to.
Nevím, jak dlouho to na i-vysílání bude, ale zde je link: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11004641408-svet-podle-daliborka/31529232025


Ještě chci poopravit své tvrzení, že Manželské etudy Heleny Třeštíkové poběží vždy v pondělí na ČT2. Budou i ve středu, což je dnes. Pokud nestíháte, tak i pro vás je i-vysílání ideální.

Do třetice - ČT začala dávat nový pořad, který se jmenuje ArtZóna a bude vždy v úterý od 20.20 hod na ČT Art. Včera tam například byla jako hlavní host Iva Bittová. A pak velké téma - český animovaný film, což mě momentálně taky hodně zajímá. Ale je fajn vidět a slyšet mladé tvůrce, které většinou nemáte možnost vůbec vidět, protože jsou jen schovaní za titulky filmů.
Úplně jiné rozhovory.
A to mě taky baví.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12072033166-artzona/218542150010001/

úterý 9. ledna 2018

Dnes v bytě

Dnes jsem jela do bytu přemýšlet o novém psaní, mám několik nápadů, ale nevím, kterému dát přednost. Myslela jsem, že u toho uklidím vánoční výzdobu, i speciální krabici jsem si na ozdoby přinesla. Jenže! Nedokázala jsem ji složit. Návod má asi padesát obrázků, už u třetího jsem si nevěděla rady. Tak nic.
Z papíru na pečení jsem vystříhala clonu na okno v pokoji, protože teď v zimě se musí brzy svítit a postel je přímo u okna. Naproti nám hotel. Tak aby si člověk nepřipadal jak v akváriu. Máme sice průhlednou pocitovou záclonu, ale tu nikdo nezatahuje, protože záclony nemáme rádi. 
Tohle mi připadá fajn.
Uvidím, co na to ostatní.
 
 






 

 
Na nádraží jsem si v knihkupectví kupovala knížku Petry Soukupový a hledala jsem průkazku, abych jako měla slevu.
Prodavač: To nehledejte, já už jsem vám tam tu slevu dal.
Já: Jak to?
Prodavač: Já si vás pamatuju.
Já: Odkud?
Prodavač: Jste přece LK, ta scenáristka.
Já: To jo, ale scenáristi jsou neviditelný.
Prodavač: Nejvíc miluju váš první film. Nekonečnou neděli. Z ní jsem byl úplně odvařenej. Proč ji někdy nedávaj? Takovej skvělej film.
Já: To nevím.
Prodavač: Mám ji doma nahranou ještě na VHS.
Já: Tak to jste na tom líp než já. Já ji nemám vůbec. Asi napíšu do televize, jestli by ji někdy nepustili. Abych si to mohla aspoň nahrát.
Prodavač: To rozhodně udělejte!
 
Tak jdu napsat programovýmu řediteli.
Vsázím kilo, že mi ani neodpoví.
 

pondělí 8. ledna 2018

Dnes v bedně

Vypadá to, že nedělám nic jinýho, než koukám na televizi.
Úplně to tak není.
Jen bych nerada, abyste dnes prošvihli nový seriál Petry Zelenky Dabing Street, který začíná ve 21 hod na ČT1. Viděla jsem první díl a závidím. Je to skvělé!


Zároveň ale běží na ČT2 od 20 hod Manželské etudy po 35 letech, unikátní časosběrný dokument Heleny Třeštíkové, který sleduju už od jeho počátku. Naposledy to bylo po 30 letech, teď o dalších 5 víc. Jsem zvědavá a těším se, kam se rodiny posunuly, co je za tu dobu potkalo.


Naštěstí máme zpětný sledování, tak uvidím všechno!

pátek 5. ledna 2018

Tipy

Zase po dlouhém čase pár tipů.
Přesně dva.
Tentokrát na internetový seriál a dokument.

LAJNA
Deset půlhodinových dílů o trenérovi hokeje, který se propadne z reprezentačního trenéra na trenéra daleko nižší soutěže v Havířově. V hlavní roli opravdu fenomenální Jiří Langmajer. Prosmáli jsme se v Krakowě u toho dva večery. Dávají to na placené internetové televizi OBBOD, ale poradím vám fígl, lze si ji na dva dny pustit zadarmo a zhlídnout, co se dá.
Na youtube je 1.díl, ostatní díly obbod průběžně maže, což naprosto chápu. Nikdo nechce platit.


Druhý tip je dokument NERODIČ, který je paradoxně nejvíc o různých formách rodičovství a rodinném uskupení, které je naprosto jiné než před revolucí. O váhání pořídit si děti, nebo naopak neváhat vůbec a skočit. Pohledy různých typů rodičů jsou hodně otevřené a nestylizované. Opravdu hodně se mi líbil jejich výběr. Máte pocit, jako když si s někým povídáte v obýváku a sdělujete si poměrně důvěrné věci.
To miluju.
Pokud máte O2 tv, je to ve videotéce. Donedávna film běžel ještě v kině.

středa 3. ledna 2018

Dopsáno


Jestli něco umím, je to okamžitá koncentrace ke psaní.
Stejně v hlavě píšu téměř u všech činností, které dělám.
Někdy i týden nevybalím kufr z dovolené, nebo celý den nákup z tašky (a rozteče se mi tam, co jen jde), ale umím zasednout k pc a propadnout se do příběhu.
Na lusknutí prstů.
Proto jsem strašně dlouho netušila, co to je ta prokrastinace.

Animák dopsán.
Přestože jsem dnes částečně hlídala Tobiho, je nahrubo hotovo.
Mám dva dny na pročištění textu a opravy. V pátek odpo scénář musí letět k producentovi.
8.8. jsme se sešli, přinesl mi knížky, které jsem měla jako zásobárnu situací pro příběh. Chyběl ale velký oblouk, vlastně jakýkoli oblouk děje. Taky jsem měla tři pokusy kolegů, kteří se snažili příběh napsat přede mnou, ale z různých důvodů se jim to nepovedlo. Mohla jsem od nich použít, co jsem chtěla. Myslím, že jsem nepoužila nic. Možná nějaký detail, od kterého jsem se odrazila. Už sama nevím. A taky netuším, jestli je můj pokus aspoň o mák lepší.
Psala jsem na střídačku skoro 5 měsíců.
Hrozně času, když vím, že 150 stran dovedu i za 5 dnů (Karavan). Jenže u něj jsem už měla příběh v hlavě, pouze jsem ho sypala na papír.
To je na psaní nejtěžší. Jasně před sebou vidíte děj, ale někdy/občas/často ho nedokážete protlačit z hlavy ven. Nebo jo, ale cítíte, že to neodráží přesně to, co jste chtěli říct.
Existuje mnoho knih, jak se to naučit.
Pokaždý, když jsem do nějaký nahlídla, byla jsem ještě víc zmatená.
Platí sice určitý základy, vzorce a schemata, ale ty se vždycky dají dodatečně do příběhu vtlačit.
Úplně nejdřív ale musíte mít nějakej příběh.
A musíte jím žít. Propadnout mu. Věřit mu.
To je úplně nejtěžší. Ale nikdy to samo o sobě nezaručuje kvalitu a úspěch. Je to jen začátek dlouhý cesty.
 
Jdu se odměnit!