Je jasno



Tenhle obrázek mi dělá dobře. Překvapivě není ze severu, ale je to fotka z Madridu. Z účtu    dustyatticrarebooks

Sobota velké štěstí, opravdu se těším z toho, že máme důstojného prezidenta. Věřím mu. Doufám, že všechno teď bude víc normální a vlastně obyčejné. Jak řekla moje mami: Jsem ráda, že jsem se ještě dožila toho, že se za prezidenta nemusím stydět.

Dnes vyúčtování z Albatrosmedia. Mé knihy mi vydělaly za poslední půlrok 14 tisíc brutto. Krásně mi to zapadá do toho, že se v posledních dnech zabývám tím, čemu se tenhle a další rok věnovat. Nemám žádné vision boardy ani to do listy, nějak s nimi nesouzním a neumím pracovat. I když věřím, že pro spoustu lidí jsou motivační a důležité. Existuje na to hodně knih a kurzů, ale já většinou "to něco v sobě" neumím konkrétně pojmenovat. Nicméně si musím si líp promýšlet své kroky a to, čemu se chci opravdu věnovat a co mě uživí. Někdy je to totiž v rozporu. A když to vidím napsané na papíře, je mi z toho ještě hůř.

Mám několik projektů, kterými bych se chtěla zabývat. Teď na sobě testuju, jestli si to jen myslím nebo opravdu budu schopná se jim xx měsíců plně věnovat. 

Jak se to testuje?

Je mnoho možností. Jedna z nich je, že si lehnete do postele a koukáte ven z okna, jak vítr po zahradě prohání sníh a necháváte svoji mysl volně plout ... akorát vám nikdo doma neuvěří, že pracujete. Přitom tohle je pro autory naprosto zásadní fáze budoucí tvorby. :) 



Taháky






Moc teď nepíšu. Protože píšu. A když je vaší profesí psaní, moc si od ní neodpočinete jiným psaním. 

Stela tento týden dělala přijímačky na famu, dostala se do 2. kola. Týden se u nás učila, vytáhla jsem dokonce šanony, ve kterých mám všechny zápisy z přednášek a zkoušek, které jsem za těch 5 let napsala. Ve všech jiných dokumentech mám binec, věčně něco hledám, ale tohle je pro mě poklad. 

Nicméně všechno, co jsem Stele poskytla, bylo nanic. Ne úplně nanic provždy, ale zkrátka otázky byly úplně jiné. Přijímačky jsou 3 dny. Něco se Stele povedlo, dost toho asi ne. Nedá se na to moc připravit, člověk musí hodně číst, koukat na filmy a mít celkový přehled. Přijímací práce měla dobré (díky tomu se dostala do 2. kola). Přála bych jí, aby ji už napotřetí vzali, ale nedělám si iluze.

Našla jsem i taháky, které jsem si psala. Právo jsme měli 2 semestry a všechno jsme se učili nazpaměť. Tyhle právnické taháky jsem si koupila od někoho, kdo zkoušku úspěšně udělal a už je nepotřeboval. Nevím, jak to chodí dneska.

Teď pro dort (Tobi má v pondělí 6. narozeniny), pak pro něj do školky, naložit jeho, psa, nás, lyže, bagáž a hurá do Lbc volit. Víkend pak u našich.

Šťastnou ruku!

Ohlasy



Dnes po čase normální den. To znamená, že vím, co je za den, celý den píšu, nespím přes den, spala jsem v noci a dnes taky budu spát v noci. Jak příjemné.

Po několika letech jsem byla na kosmetice. Neobešlo se to bez paus fax, protože jsem se objednala do jedné kosmetiky a přišla do druhé. Paní kosmetička ale měla čas a vzala mě, nicméně pak volala kosmetička z té správné ... jo, tohle mi jde. Ale pleť jako dětská prdýlka. Musím chodit pravidelně.

Včera prezentace další sezony Jedné rodiny. Spokojenost, ale důležitá bude pro pokračování sledovanost. Ohlasy zatím moc dobré. Úterý ve 20.10 na Nově nebo kdykoli Voyo. Moc si vážím toho, v jakém prima kolektivu pracuju a že se máme rádi. Hrozně důležité je se stmelit, nehledat rozdíly, ale shody. 

Zítra zubař s Tobiasem.


SESTRY VÁLOVY

S lednem mám problém. Nesnáším ho. Dřív mě chytala divná nálada už po Vánocích, takže jsme se každý rok snažili někam odjet. To pomohlo. Loni jsem o Vánocích měla covid, letos virózu. Takže jsem řešila choroby těla, ne mysli. Silvestr už docela zvládám, říkám si, že je to běžný všední den. Nový rok s velkým N nesnáším. A pak se to ještě víc rozjede.

Chce se mi hrozně někam utéct, ale nemůžu.

Seberozvojové roztleskávačky nepomáhají, nejsem schopná se do ničeho aktivně pustit. Dělat něco doma mi taky nejde, včera jsme vyměnili pár žárovek, neb nám zvedli elektřinu na trojnásobek. Nemáme to vychytaný. Stejně jako všechno, co děláme. Jsme takoví intuitivci.

Jediné, co mi pomáhá, je kultura. Ve čtvrtek dopoledne jsem byla na výstavě v GASKu v Kutné Hoře, kde je retrospektiva díla sester Válových. To mě úplně spolklo. Strávila jsem tam spoustu času a jenom na sebe nechala umění působit (jak říkají v příručce). Je to síla.

Knihu už jsem měla zakoupenou předem, sepsala ji Marcela Pecháčková, jedna z našich nejlepších novinářek, které dělají rozhovory. Jezdila do Kladna za Jitkou Válovou, která své dvojče přežila o 13 let. V noci jsem pak hned knihu Byly jsme dvě hovna ve vysoký trávě přečetla.

Zítra ráno jedu do Snídaně s Novou, taxi přijede v 5.30, to snad ani nepůjdu spát, protože bych se nevzbudila. Usínám nejčastěji kolem druhé. V pátek do Liberce volit. Po zajímavých rozhovorech, které jsme vedli se Stelou (a potažmo mladou generací) budu volit Petra Pavla. Nejen proto, že jako jediný z velké trojky není provázaný s byznysem. 













Už dnes seriál JEDNA RODINA


Pokud vás zajímá, co jsem dělala celý loňský rok, tak zapněte ve 20:20 hod Novu. Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, ale teprve před rokem jsme začali seriál vymýšlet a dnes už píšeme poslední díly série (37-40), z toho 20 dílů je natočených. 

Seriál si dlouho hledal svůj tvar, nejdřív byl příliš free, pak málo dramatický, pak moc dramatický a málo komediální. První díl měl 15 verzí, než jsme nastavili formát, se kterým byla spokojená televize i my, autoři. Každý díl je trochu jiný, záměrně nemáme šablonu, podle které se většinou dlouhé seriály píší. O to je to větší práce, ale i zábava a adrenalin.

Budu ráda za zpětnou vazbu, i když se vám seriál líbit nebude. Je to pro mě důležité. Děkuju!








 

PF 2023

 


Viróza snad pomalu ustupuje, Ivan s babi a Stelou dnes odjeli promenádovat do Prahy, páč je ideální počasí na procházku se sklenkou šampusu v ruce. Já vyběhla se psem (no vyběhla) ven nabalená, domů zpocená a rovnou do sprchy, pak ke scénáři. Nespravedlivé? Kdepak, každý žijeme to, co máme rádi. Někdy se to holt nepotká. Důležité je, že jsme takhle šťastní.

HODNĚ ŠTĚSTÍ VÁM VŠEM!


Od všeho kousek

 








Viróza odeznívá, ale stále to není good feeling. Přes den spím i 4 hodiny. Koukám na MS v šipkách, po kouskách píšu. Ráno ginger shot, to jsem vůbec neznala, dokud nám to nepřinesla Stela. Na stole zachráněné hyacinty z regálu smrti v Albertu, rozkvetly do nádherné barvy lučních zvonků. Že prý děkují.

Dnes přijela uklidit dočasná paní, to je úleva, i když luxovat musím stejně každý den, neboť Gia opadává jak vánoční stromek. Ten teda zatím neopadává. Velkým pomocníkem je vestavěný vysavač nebo jak se tomu říká. Pokud stavíte, doporučuju. My jsme ze začátku měli několik let jen průchody v sádrokartonu, protože jsme na něj neměli peníze, ale už při stavbě jsme s ním počítali. Nedám na něj dopustit. Za 15 let jsme měli jen jednu opravu a to ještě z naší blbosti. Žádný tahání vysavače za sebou a vyměňování sáčků.

Dnes končím takto prakticky. Pokoušela jsem se v mysli o nějaké bilancování, předsevzetí, vision board, jak se ke konci roku hodí, ale zatím nic. Nevím, jestli to je chorobou, leností nebo nechutí žít podle seznamu. Ale někomu to třeba dělá dobře. Já si chci radši létat nebem bez hranic, tam, kam se zrovna zachce očím, aby mě netrápilo zhola nic, nikomu nikdy neotročím ... (Aristofanes: Ptáci).

Mějte se krásně!


Ozdoby

 Před týdnem v divadle za námi seděla paní, která pořád kašlala. Zřejmě jí bylo líto nechat propadnout lístky. Bohužel si nevzala ani roušku. Nakazila nás. Nejdřív padl Ivan, včera já. Na Štědrý den to není ideální. Takže jsme poslední týden dost improvizovali a přišli o spoustu zábav, abychom dostáli aspoň povinnostem. Nákupy  pak na poslední chvíli a v nervech. Odvolaný úklid, okna skoro neprůhledná. Velké přípravy, hromady nádobí všude a pořád. Velký poučení pro příští rok. Chtěli bychom radši někam odjet.

Kdybych nesbírala staré ozdoby, určitě budu sbírat ty nové.

Viděla jsem spoustu nádherných současných ozdob, ať už z českých výroben nebo doma dělané - například paličkované. Bohužel je často zastíní hromady čínských plastů a jiných kýčů, ale vyplatí se hledat. Určitě dám tipy příští rok, letos už asi nikdo ozdobičky kupovat nebude. :)

Já jsem se celý prosinec těšila ze starých socíkovských, letos jsme pověsili ty. Připomíná nám to dětství.

Od zítra budeme sami, museli jsme zrušit několik návštěv, to mě mrzí. Ale klid a samota mě neskutečně dobíjejí, takže se nakonec i trochu těším.



















Hrátky se psem






Užíváme si sněhu, který už brzo nebude. Zahradu máme pořád jako pohádku. Škoda, že to do Vánoc nevydrží. 

Gia se domestikuje, už nám snad trochu víc věří. Můžeme ji k sobě přitisknout, aniž by vrčela. Ovšem vrčení je průvodní znak těchto vlčích psů, neznamená to, že vás chtějí pokousat. A taky ještě vyjí. To bych od psa z Bosny nečekala. Je to neustálé dobrodružství.

Poslední víkendy jsou lehce šílené, už se skoro bojím pátku večer. 

Tentokrát nás v půl druhé ráno vzbudila Stela, volala z Budapešti, že se nemůže dostat do bytu, který měla pronajatý přes airbnb. Nefungoval číselný kód. Protože účet je zřízen na mě, psala jsem majiteli, který se (pochopitelně) neozýval. Hlavní problém je v tom, že kvůli GDPR nyní člověk nemá kontakt přímo na pronajímatele, ale píše mu prostřednictvím airbnb. Opruz. Takže jsme volali na podporu, ukázalo se, že ta sídlí v San Francisku, pro Evropu žádná není, jen centrála. Vypadalo to dost beznadějně, ale nakonec Stele otevřel nějaký jiný nájemník, který zrovna šel z hospody domů. Majitel se ozval až v půl desátý ráno, a protože jsme omylem odklikli, že rušíme rezervaci bytu, pronajal ho hbitě někomu jinému a chtěl, aby se Stela vystěhovala. To jsem odmítla. Tak nám poslal novou rezervaci, kde jsme měli znovu zaplatit celou částku. To už jsme odmítli definitivně. Takže Stela si sehnala jiné bydlení a pána jsme poslali do hajzlu. Stejně měl v kuchyni plesnivou stěnu.

Nicméně musím uznat, že airbnb se postavilo na naši stranu, psali jsme si, volali nám zpátky a nakonec vrátili celou částku zpět. Ale ty nervy! 

Včera divadlo. Herecký výkony chlapů úžasný, ale hra je teda totální srágora. I když divadlo bylo narvaný a lidi se smáli ostošest. Humor je úlevný. 


Vyšitý víkend

Nemám ráda, když se cítím jako hrdinka ve filmech Marie Poledňákové. V jedné ruce nákupní tašku, v druhé hasák, v hlavě seznam úkolů. Akorát že ve filmu to vypadá zábavně a těm ženskejm to zatraceně sluší.

Od pátku hlídáme, v sobotu ráno se Tobi opupínkoval (neštovice), takže jsem zrušila úklid a po kouscích uklízím sama. Přijela Stela s králíkem, ale radši hned druhý den ráno odjela. Do toho babička, která se ptá, jestli náhodou dnes už není Štědrý den. Tak zítra? A kdy už pojedu domů?

Strojení stromku, chtěla jsem malý, děti byly proti. Dojet pro cukroví, paní peče skvěle. Musím ho schovat, jinak se nedožije Štědrého dne. Se psem ven, zjistili jsme, že jsme si pořídili zimního psa, miluje zimu a sníh. Nevím, jak se ocitl v Bosně na ulici, ale má znaky vlčího psa. Toho drahého chovného. Nás by to nenapadlo, ale lidi se na to ptají. Tak jsem vyhledala na instagramu wolfdog, a jo, klidně by Gia mohla do smečky. Jenže ona chce být s námi, konečně se začala do nás zamilovávat. Už není tak vystrašená. I když někdy jo.

Tento týden proběhla tiskovka k Jedné rodině. V médiích zatím o ní není ni vidu, ni slechu, tak jsem zvědavá, jak natrhneme tu sledovanost. 

Pokud jste z okolí Říčan (těch u Prahy) a chcete se se mnou vidět, pak v úterý od 18 hod budu besedovat v knihovně právě v Říčanech, Masarykovo náměstí. Těším se!






Na co se ne/dívat


Doslova ujíždím na seriálu Láska a anarchie na Netflix. Doporučuju si ho nechat ve švédštině s českými titulky. Dalším severským zázrakem je film Naděje odehrávající se během pár dní o Vánocích. Úžasné studie lidí, interiéry, děj. 



Co se ale vůbec nepovedlo, je norský remake našich Tří oříšků pro Popelku. Prý severská pocta naší klasice. Myslím, že pan Pavlíček (scenárista), ani pan režisér Vorlíček by radost neměli. Genderová, rasová, sexuální a další hyperkorektnosti k tomu velmi přispěly. Bojím se doby, kdy v každém filmu budou muset být zastoupeny všechny rasy, pohlaví i sexuální orientace. Bože můj.



Na závěr  jedna velká hnojovina, ale bavila jsem se ohromně. Úžasně nekorektní. Doporučuju si ho dát hned po Popelce.



Výstava ozdob v Roztokách

Dnes zásadní den. Konečně jsem si uvědomila, že bez diáře v mobilu se prostě neobejdu. V jednu v noci jsem šla totiž budit I., že jsem zapomněla na komentovanou výstavu ozdob, na kterou prostě musím dopoledne jít. Tři dny předtím jsem zase přijela na šéfovskou poradu na Novu o dvě hodiny dřív. Ještěže ne o dvě dýl, ale i tak to bylo nemilé, protože neumím jet autem nikam jinam v okolí, takže jsem se nesmyslně vracela z Barrandova do Průhonic, kde jsem si koupila v tom krámě s velkou židlí futrály na ozdoby. 

Takže dnes povinné naklapávání akcí do mobilu (ani jsem nevěděla, jak vypadá ta ikonka). Čímž pádem jsem zjistila, že příští týden, vlastně už tenhle, budu furt někde. To nemám ráda. Pro mě má prosinec jen 24 dnů, pak už jsem nějak mimo.

Pokud byste chtěli se mnou pohovořit naživo nebo se dozvědět něco o psaní knih či scénářů, 13. prosince od 18 hod mám besedu v knihovně Říčany. Moc se na vás těším. 

Výstava parádní. Zámek Roztoky má vlastní sbírku ozdob, ale tentokrát vystavili "něco málo" ze sbírky mojí kolegyně sběratelky Jitky Mrkosové ze Šumperka. Začínala podobně jako já - bylo jí líto ozdob vyhozených u popelnic, poté se domluvila s popeláři, aby jí za nějakou kačku nalezené ozdoby sami přivezli až domů. Stavební spoření vybrala právě na odkup ozdob od sběratelů. Dnes má několik tisíc kusů. 

A jestli se ptáte, jestli už mám takovou sbírku, že bych taky mohla vystavovat ... tak jo, mám. Jenom jsem si tím dodneška nebyla jistá :)

Na nádvoří zámku a v parku se konaly trhy, takže jsme něco vypili a pojedli, koupili si skvělej nákupní koš od holky z Ghany, a se Stelou přírodní kosmetiku a náušnice.