neděle 18. listopadu 2018

Severský filmový podzim

probíhá právě teď v kině Lucerna. Viděla jsem bohužel jen jedinej film Říše snů. Výtečnej. Miluju tyhle intimní severský filmy. Heleně je 49, manžel jí odešel s jinou a ona má strávit sama svý první vánoce. Nakonec odjede s kamarádkou na farmu, kterou našly přes inzerát. Tam žije mladá rodina s malou dcerou a ta má zase svý problémy. Třeba ty, že mladý mamince chybí rodičovský geny a mateřství je pro ni šok. Vlastně obyčejnej příběh, ale skvěle zpracovanej.
To českýmu filmu moc nejde.





čtvrtek 15. listopadu 2018

Plány

Co já to vlastně pořád dělám?
V druhým plánu puštěná tv, přes den politika, večer šipky. Šipky - fandím, politika - nechápu. Už začínám bejt alergická na všechny Slováky, který se snažej předstírat, že jsou Češi a komolej naši krásnou řeč. 
V prvním plánu pořád psaní.
Dnes dokončena III. verze Karavanu, zítra schůzka s producenty a režisérem.
Další věci rozepsány.
V pracovně pořád binec (snad zítra úklid).
Nezvykle trávím nemálo času v kuchyni, protože Kryštof má zítra 28. Chystám, co má rád.
Fotky od Stely z pronájmu, v pondělí jsem u ní spala. Myslela jsem, že zapaříme, ale šly jsme brzo spát.








pondělí 12. listopadu 2018

Píšu

/pinterest/

Fotku svojí pracovny sem opravdu nemůžu dát, protože zažívá krušné časy. Stalo se z ní odkladiště všeho, co jinde překáží. Vzhledem k tomu, že už v ní ani nepíšu (přivlastnila jsem si Stely pokoj), tak její úklid odsunuju a odsunuju. Vždyť stačí jenom zavřít dveře.
Momentálně mám rozpracováno několik projektů (to mám vždycky), ale ne vždy na nich pracuju najednou. Teď jo. Nějak se to všechno pomalu rozjíždí (jeden i rychle) , takže příkladně teď píšu další verzi Karavanu, navečer mám divadelní seminář, pak jedu spát ke Stele, ráno spolu probereme jinej projekt, pak jdeme na schůzku, Stela pak do školy na klauzury, já na schůzku nad jiným projektem. Ve středu musím k doktorovi, ve čtvrtek další schůzka, v pátek ještě jiná. Všude se snažím chodit připravená a na některý schůzky musím dodat předem napsanej materiál.
V hlavě držím několik příběhů a všechny mám ráda.
To jsou hezký časy.



středa 7. listopadu 2018

Je to, jak to je


Od srpna bydlí Stela sama na Letný.
Je to experiment, na jehož hodnocení je ještě příliš brzo a hlavně nevím, jestli vůbec půjde něco hodnotit. Poměr cena/výkon asi nebude správný měřítko.
Má pronajatou garsonku (20 m2), na kterou si teď začne přispívat, chce si ji udržet a nás to finančně nepříjemně vysává. Kromě toho, že se mnou občasně píše, tak ještě bude chodit makat do café baru. Jak to všechno bude zvládat, když má školu někdy až do večera, nevím, a nechci to řešit. Jsem vyšťavená matka, která už nechce řešit vůbec nic a hlavně ne to, co považuju za krávoviny a pro Stelu jsou to momentálně nejdůležitější věci na světě. Neshodneme se absolutně na ničem a musím sebekriticky přiznat, že moje alergie vystřelí na maximum, jakmile jsem s vlastní dcerou dýl jak 5 minut. Její puberta je příšerná a já jsem netolerantní matka, ačkoli jsem si vždycky o sobě myslela pravej opak.
Nedávám to.
Stela to taky nedává.
I. nás nesnáší obě (když jsme spolu, jednotlivě je to snad lepší).

Takže jsme přistoupili na to, že bude bydlet sama a taky se o všechno sama starat. S pračkou, ale bez myčky, vařit si, uklízet, vstávat na budík do školy, hospodařit s penězi (největší problém), hasit průsery ve škole, rozhodovat sama za sebe a neschovávat se za rodiči. Ti přijedou a pomůžou jen v případě nouze.
Nevím, jestli je to nejlepší řešení, ale mně se hrozně ulevilo. Předtím jsem denně byla zralá na neurol.
I teď každý zavolání a sms mě děsí, ale už jsou i hezký zprávy.

Doufám, že tohle šílený období jednou skončí a padneme si zase do náruče.

úterý 6. listopadu 2018

Zase ty ozdoby

Šestýho listopadu a já venku v tričku. Zase jsme vytáhli venkovní sezení. Šňůry prádla na terase.
Je tohle normální?
Pořád jsem čekala, kdy bude horší počasí, abych si pustila koledy a udělala pořádek v ozdobách. Tedy v části ozdob, protože ložnice už sloužila víc jako skladiště a skoro nebylo kam si lehnout.
Dnes už jsem to ale nevydržela, takže (bez koled) jsem se do toho pustila.
Jednu místnost mám uklizenou.
Ale ozdoby jsou i ve všech dalších.











čtvrtek 1. listopadu 2018

Stromky a svícny

Poslední úlovky jsou z kategorie "harampádí".
Zlomený stromeček jsem vydražila za dobrý peníz, byl špatně nafocený, tak jsem si jen tipla, že by mohl být hodně starý. A je. Jehličí je z obarveného husího peří, z toho se dělaly ty nejstarší stromečky. Pokud by byl v lepší kondici, má hodnotu několika tisíc Kč. Co ale nechápu, že majitel ho zřejmě přelomil, aby se mu vešel do krabice. A hvězdička, která byla navrchu, je taky neopečovávaná, aby držela pohromadě, je do ní vražená kancelářská sponka. Dopisuju si teď s majitelem, ještě nevím, jestli mu stromek vrátím, nebo si ho opravím.
Druhý stromek je novější, i když taky starý, větvičky jsou umělé (kartáče).








V misce jsou kusy čehosi, co jedna paní prodávala za 50 Kč, nechtěla to vyhodit. Což je dobře. Já jsem z toho složila dva mini stojánky, kompletní! A ještě tam byly i hodně starý ozdoby.









Poslední ozdoby nejsou tolik staré, koupila jsem si je už loni od ženy, která je koupila v Anglii ve starožitnostech. Nic o nich nevím, ale často se mi stane, že časem něco zjistím. Jsou velké jen pár cm.
Jsou z kovu a strašně se mi líbí.