Jsem dva a půl dne doma úplně sama. Teda se zvířaty, ale ti mi do ničeho nekecaj. Můžu žít podle svého biorytmu - ve dne spát, v noci žít. I když to žití neznamená žádný večírkování, ale úplně běžný věci, který dělám i normálně, ale je při nich hromada lidí okolo.
Léto totiž patří návštěvám a užíváme si jich naplno, protože můžeme být venku. Na terase za každého počasí. Pořád přikupujeme židle, naposled v neděli (v Kare mají slevy!). Už nám přestávají stačit postele a matrace, ale ještě se dá taky postavit stan. Spaní na trampolíně letos padlo, protože ta stará je v trampolínovým nebi a novou jsme nestihli koupit. Jinak se na ní krásně vyspali dva lidi a jeden pes.
Rubovou stránkou návštěvnosti je neustálej binec a plný pračky ložního prádla, ručníků, politých triček, miminkových věcí, tenisové garderóby a tak.
Ráno můj muž nemohl najít troje čisté trenýrky. Myslela jsem, že mu budou stačit dvoje. Když jede pryč na dvě noci. Jenomže když prej jede na Colours, tak musí mít rezervu. (Bohužel nemůžu reprodukovat náš vtipný dialog, protože je založen na peprných slovech a bez grimas mého muže by to prostě nebylo ono. To si schovám do nějaký komedie.)
Nový časopis.
Přišla jsem na něj náhodou a výborně jsem si početla. Je naladěn pozitivně, zajímavý články, příběhy, názory ... zkuste ho. Je to úplně první číslo, asi z něj bude čtvrtletník. Kdyby ho u vás neměli, koukněte na stránky zde: www.loving.cz.
Jdu žít!
