úterý 17. září 2019

Fešák

Byl to risk.
Paní měla v inzerátu tak strašně špatnou fotku, že stromeček vypadal jak za dvě pětky od Číňanů.
Co kdyby ale ...
Nabídla jsem tři stovky - a zvítězila.

Dnes přišel.
Svíčky vymodelované z papírové hmoty, některé ozdobičky taky.
Výška 27 cm.
Tetelím se.
Je to starý skvost!





pondělí 16. září 2019

Oslaveno

Velmi rodinně.
Řízky, ryba, bramborovej salát, chlebíčky, Monika upekla dort.
V pokoji babiček spal děda, v pokoji Ivana (dříve Kryštofa) Kryštof s Monikou a Tobim, v mém pokoji (dřív Stelin) babička, v pokoji Stely (dřív ložnice) já, Ivan v obýváku a Stela na přistýlce v pracovně.
Nějak neumíme vyřešit definitivní podobu pokojíčků (jsou to fakt mini prostory), u nás je všechno pohyblivé. Pokoje pro hosty bysme potřebovali aspoň 3.

Moc děkuju za všechna přání!


 








středa 11. září 2019

50

Dnes.
K narozeninám jsem si přála dodělat lištu pod kuchyňskou linku. Jinak bych na ni zřejmě čekala několik let.
Mám ji!
I. ji koupil, vlastnoručně nařezal a přimontoval (viz foto). Sice se mi to zdálo místy křivý (není to vidět) a říznul se u toho, ale nenadával, protože padesátiny mám jen jednou za život, prej.
Kromě toho ještě jako bonus vyměnil žárovku nad dveřmi do špajzu, která nesvítila rok.
Já se ale mám!


neděle 8. září 2019

Danubiana

Abych byla komplexní, ještě sem dám fotky z návštěvy Danubiany, což je centrum moderního umění asi 15 km od Bratislavy. Je v soukromých rukách a je nádherné. Zajímavé prostory, umělecká díla i káva. Strávili jsme tu skvělé nedělní odpoledne skoro o samotě.























 Moje drahá A. (vpravo), kvůli ní mířím do Bratislavy


pátek 6. září 2019

Zápisky

Stela postoupila do třetího ročníku.
Jsem vyčerpaná jak po přespolním běhu.
A jedeme nanovo.
Pan učitel už v jejich třídě učit nebude, vzdal se i třídnictví, nicméně na rozloučenou napsal rodičům srdceryvný dopis a půlce třídy napařil reparát nebo dva. Ještě nemají všichni vyhráno.
Nicméně učitel půjde trápit jiné děti do jiných tříd, což nechápu. To, co jsme s ním zažili, by odpovídalo kvalifikaci psychopata, nikoli pedagoga. Škola na masivní odpor rodičů nereaguje, takže už se to dostalo výš. Nechápu podruhé.

Stela má několik nových zajímavých předmětů, které vyučují zajímavé osobnosti, často samotní umělci. Těším se z toho spolu s ní.

Včera hned ráno pracovní schůzka. Noví producenti, nový projekt. Nevím, jestli se to propojí. Zatím namlouvání.

Píšu nový film. Předevčírem mě přepadl nápad, hned se mi začaly cpát dialogy do uší, tak úprk domů, abych si to stihla zaznamenat. Ale ne ze všech nápadů vyroste scénář. Zatím to ale tak vypadá. Komedie. Sranda.

Ve lněných věcech ve Vodičkově ulici měli slevy. Koupila jsem si kalhoty a košili za půlku. Obsluhovala mě taková skvělá paní, jiná, než bývají unuděné prodavačky v těchto obchodech. Tak jsem zjistila, že paní po letech odešla z reklamky, teď prodává napůl tady a druhou půlku peněz si vydělává jako doplňovačka zboží v DM. Je spokojená, domů jde s čistou hlavou. Jen si člověk musí srovnat zkřísnuté ego. Krásně jsme si popovídaly. Na závěr mě objala. 


pondělí 2. září 2019

Dva filmy a ani jeden popcorn

V Bratislavě bylo děsný vedro. Dvou a půl hodinovej Tarantino ve vychlazeným kině nám přišel jako dobrej nápad. Užívala jsem si pomalý tempo příběhu a nádherný záběry. Po dvou hodinách už mě to začínalo trochu uspávat, ale naštěstí se začalo něco dít. Krvavá tarantinovská scéna jen jedna. 
Pravá filmařina, píšou. Asi jo.
Rozhodně si tenhle film nespletete.



První komedie Petra Kolečka, kterou i režíroval. Děj chatrný, ale to je úplně jedno, stejně dopředu víte, jak to dopadne. A i kdyby to dopadlo jinak … nemůžete se nebavit. O beach volejbalu se divák nedozví nic, ale herečky v bikinách jsou sexy. Hodina a půl vtipných dialogů. Plný kino a pořád smích.


neděle 1. září 2019

Víkend

Celý víkend se se Stelou učím IKT (informační a komunikační technologie).
V pátek nezvládla doklasifikaci. Takže zítra další pokus.
Nerozumíme tomu ani jedna, všechno nazpaměť.
Matika a tahle věc = jeden učitel.
Je kolem toho dost velký drama, nejenom u nás.
Hlavně si myslím, že zkoušení pod tlakem, kdy studenti (nejenom studentky) ve škole brečí a zvrací, je vizitkou spíš pedagoga než předmětu.
Měla jsem očekávání, že škola připraví studenty co nejlíp profesně. Protože uplatnit se a uživit uměním je dost velký problém.
Místo toho mám v poslední době pocit, že Stela absolvuje technický lyceum.

Tyhle víkendy bych vygumovala.