čtvrtek 19. července 2018

Radost uprostřed léta





Vydraženo.
Od pána, který vykupuje pozůstalosti, třídí je a věci prodává.
Je dobře, že mu stojí za to se zabývat i drobnými předměty, ne všichni to dělají. Skvělý, že ozdoby neskončily v popelnici, i když některé potřebují opravu. Líbí se mi taky, jak recyklovaně pán balí. Místo bublin skartační proužky a balí do novin. Mám radost.

Děkuji za všechny vaše pochvaly pod minulým článkem. To jsem opravdu nečekala.

úterý 17. července 2018

Kolotoč


Ráno jsem zjistila, že dnes dávají na ČT1 od 20.55 hod moji kojící komedii Kolotoč, kterou Zuzana Zemanová natočila v roce 2007. Pro mě je to docela retro, protože jsem ji psala, když Stela byla miminko a já byla nevyspalá a zničená. Ale říkala jsem si, že scénář musím napsat hned, protože ty pocity a myšlenky rychle někam zmizí. A přesně to se stalo. Dneska si celý to martyrium kolem miminka pamatuju jen matně (radši), akorát s Tobísem mám vracečky, protože on je úplně stejně nezvladatelnej a nespící jako moje děti.

Kdyby se vám chtělo, podívejte se. Ale povinný to není!

neděle 15. července 2018

Kniha



Hodně zvláštní knížka.
Protože jsem fakt špatnej teoretik, přečtěte si recenzi třeba zde:
 https://www.novinky.cz/kultura/salon/454502-nad-knihou-lapaci-prachu-a-kostlivcem-ve-skrini-je.html

Bavilo mě, že má výborný, neotřelý styl, zajímavý postřehy, ale děj se posunuje hodně pomalu. Asi v půlce knížky jsem měla pocit, že 50 stran čtu to samý a že to nedočtu, ale nedalo mi to. Takže za mě skvělý styl, ale příběh pokulhává, nevyvíjí se. Kniha byla nominována na Magnesii Literu, určitě stojí za přečtení, pokud teda nečtete jen oddychovky.

Koláč od babičky z Liberce.
Dokonalý retro.
Krabici vrátit!





čtvrtek 12. července 2018

Všechno bude

Včera jsem se vydržela dívat až do půl druhý na ČT24. Nevím proč, když to bylo tak šílený. Nedovedu si představit, že bych hlasovala pro vládu s komunisty, pak přišla domů a mohla se svým dětem a rodičům podívat do očí. To bych nezvládla. Ani se hájit, že takhle hlasovala celá naše strana. Jenže kolektivní vina vždycky začíná u jednotlivce a jeho vlastního svědomí.

Dnes kino.
Nový film Olma Omerzu Všechno bude. Hrozně zvláštní příběh. Dva kluci, spíš outsideři, jedou ukradeným autem přes půl republiky za dědou jednoho z nich. Zachrání psa, svezou stopařku a chtějí ji přefiknout. Naivně, dětsky. Zachrání dědu. Jednoho z nich chytí policie, druhý mu pomůže utýct. Ale víc než o samotný děj, jde o ten teenegerovskej pohled. Nám tolik vzdálenej. Výborný dialogy, výborný všechno. Olmo Omerzu (Slovinec, který vystudoval a žije v Česku, takže už je asi český režisér) předtím natočil jiný zvláštní film RODINNÝ FILM. Má jasný rukopis, myslím, že si ho s jiným režisérem nikdo plést nebude.


středa 11. července 2018

Prázdniny



Prázdniny jsou úžasná věc k tomu, že se můžu víc než obvykle hádat se Stelou, upéct koláč (to jediný mě z vaření baví), celej den sledovat kecání poslanecký sněmovny o důvěře vládě. Nikdo to nechápe, ale mně se fakt u toho výborně píše, skvělej tvůrčí adrenalin. Ve spoustě věcí souhlasím jen s opozicí, doufám, že se poměr ne/demokratických sil v brzké budoucnosti zase obrátí. 
Dnes jsem si přečetla, že nás Slováci litují, vládnou nám jejich soukmenovci, český premiér je Slovák, pražská primátorka Slovenka, atd. atd. A my, Češi, je neumíme poslat do hajzlu. Doma jsou rádi, že se jich zbavili a my to musíme snášet. No nemuseli bysme, kdybysme si je nezvolili.
Chjo.

(Aby nedošlo k omylu, vesměs Slováky miluju, ale diktátory jste si mohli nechat doma!)

Sleduju dál:
Proboha, ať ten Andrej aspoň mluví svojí mateřštinou, to prznění češtiny mě bolí!
Nebýt Kalouska, tak v tý sněmovně není žádná sranda.

22.10 Babiš tyká Kalouskovi a nadává mu, že je ožrala a že je zloděj. Sněmovna bučí. Kam se hrabou reprízy detektivek na jinejch programech. Bohužel je to spíš ostuda.
Dneska už nic nenapíšu. Já snad ani nepůjdu spát!



úterý 10. července 2018

Moje nová lampa

Ve dne, v noci a ze všech stran.
Nemáme přímé osvětlení nad stolem, pravda je, že jsme ho tak moc nikdy nepotřebovali, díky jiným světelným zdrojům. Ale nedalo se pořádně u stolu číst. Vyhlídla jsem si tuhle štelovací lampu, která lze různě naklonit a můžeme si ji mezi sebou u stolu půjčovat, dokonce osvítí i celý stůl. Jsem z ní nadšená. Chtěla jsem jinou než tradiční barvu, tahle okrová.









Napadlo mě, jestli znáte server plná peněženka, přes kterej už skoro výhradně nakupuju dlouhou dobu. Pokud jste internetoví nakupovači jako já, určitě se vám vyplatí. Vrací procenta z nákupů. Můžete si nainstalovat jejich lištu a ta vám pak rovnou ve vyhledávači ukáže, ze kterýho obchodu vám plná peněženka vrátí nejvíc procent. Pokud kupujete ledničku, myčku, pračku ... prostě cokoli většího, tak je škoda nechat prodejci i procenta, který můžete mít vy. Já přes ně nakupuju hlavně knihy, parfémy, Bonami (odtud je lampa), Vivre, spodní prádlo, přístroje do domácnosti, myslím, že tam jsou i rozvážkové potraviny. Jednou za čas si nechám procenta = peníze jednoduše převést na svůj účet, dnes jsem si třeba převáděla 600 Kč. To je fajn. Aspoň to prozkoumejte.

Když se zaregistrujete přes můj odkaz ZDE, získám něco málo já i vy.

Opět ujišťuji, že to není žádnej product placement, jen moje dobrá zkušenost.
Směju se, jak člověk musí ostatní ujišťovat, že není podplacenej :)


sobota 7. července 2018

Psaní o psaní

Stela mi dnes uvařila oběd. Když má dobrou náladu, je to s ní fajn. Nikdy ale nevím, s čím se probudí, takže každý den je jedno velký dobrodružství.


Dnes jsem skoro celý den psala na terase, v jednu chvíli jsem zjistila, že si už asi 3 hodiny říkám, že si půjdu uvařit kávu. Ale pak chci ještě dopsat odstavec o tom, že hrdinka bydlí ve čtvrtým patře bez výtahu, na to navazuje, že se právě teď musím zmínit o fíkusu, protože už dlouho nebyl na scéně ... a jsou z toho ty tři hodiny. Pak jdu dát prát další pračku, pověsím povlečení na šňůru ven, aby pěkně luftovalo, jdu se psem na procházku (3 km) a kafe si dám až večer k hokeji. Nemám ale nikde stání, protože pořád myslím na svůj příběh ... jak bych vám to jenom vysvětlila: Připadá mi, že píšu na průhlednou folii, a až za ní se odehrává všechno ostatní ve druhým plánu. Takže praní, kafe, procházka, blog i všechno ostatní vidím přes tu popsanou fólii. Nevím, jestli to je jasný, ale je to tak.
Asi teď nebudu na blog moc přispívat, protože nemám o čem. Psát o tom, jak píšu, je divný. Asi. Už mám i název a 13427 slov. Jdu psát dál, čeká mě scéna s karaoke. Když to sem napíšu, vypadá to trapně. Ale já se u toho vyřádím!

P.S. K fotbalu!!! Vidím fotbal a píšu hokej, to je tou folií :)