středa 13. prosince 2017

Lucie noci upije

Dnes krásnej sváteční den, od rána jsem byla rozhodnutá, že si ho užiju.
A taky jo!
Spousta milejch přání, děkuju.

Zašla jsem do bazaru, kde nikdy neměli žádný vánoční ozdoby.
A dnes skoro poklad.
Za velmi příznivou cenu jsem si koupila další kusy do sbírky.
Některé hodně staré ozdoby jen za 10 Kč!
To byla radost.

Doma teplo, útulno, pes, procházka, růže od Kryštofa.

A taky se mi podařilo vyřešit jednu nepříjemnou věc, která se táhnula už hrozně dlouho.
Juchů!









úterý 12. prosince 2017

Drahomíra V.

Image result

Femme fatale.
Drahomíra Vihanová.
Režisérka, dokumentaristka.
Včera zemřela.

ČT art dnes dávala dokument Umanutá, který o ní natočil Miroslav Janek.
Co je teď s její chatou, ve které žila, trabantem a spoustou koček? Byla sama.
Pak na artu běžel film Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, první a poslední porevoluční hraný film, který natočila. Nesetkal se s příznivou kritikou, tak na hraný film zanevřela.
Její první film z dob normalizace se jmenuje Zabitá neděle a skončil v trezoru. Nejznámější je určitě dokument, který natočila o své přítelkyni Evě Olmerové. Jeho uvedením skončilo jejich letité přátelství, protože DV zaznamenala propad zpěvačky na dno, alkohol, prášky a bezmoc. Olmerová jí to nikdy neodpustila. Tenhle dokument vyvolal obrovskou vlnu dohadů, co může dokumentarista natočit a co už je neetické.
Kromě tohoto natočila ještě spoustu dalších skvělých dokumentů, hrozně se mi líbí její styl a pohled.
Paní Vihanová učila na FAMU, i její semináře byly leckdy kontroverzní jako ona sama. Někdy měla náladu, někdy vůbec. Nepřetvařovala se. Byla hrozně inspirativní.

Jestlipak se teď s Evou v nebi usmířej?

pondělí 11. prosince 2017

Atmosféra

Včera jsme se jeli podívat do Prahy, chtěli jsme si užít vánoční atmosféru. Obyčejně jezdíme vlakem, ale protože mě bolela moje chronická dutina, nakonec jsme vzali auto. Nebylo kde zaparkovat. Jako vůbec. Takže jsme nakonec ani nevystoupili a jeli zpátky domů. Cestou nás ovšem Stela přemluvila, ať se stavíme v OC Chodov. Největší chyba! Už za závorou jsme věděli, že to byl hodně špatný nápad. Takže jsme taky nevystoupili a tři čtvrtě hodiny nám trvalo dostat se od vstupní závory k výstupní.
Vzhledem k těmto zážitkům jsem ráda, že další trauma nás nečeká, protože nedárkujeme. Něco dostanou akorát děti (Tobi a Stela), a to jsem objednala před internet.
Takže žádný stresy, jestli máme pro všechny všechno.

Momentálně nás nejvíc zaměstnává Tobi, protože pacholek skoro vůbec nespí. Ani ve dne, natož v noci. Takže si ho střídáme, aby se Monika s Kryštofem mohli aspoň někdy trochu dospat. A nakoupit. A vypít si kafe. A nezešílet.
Vzhledem k tomu, že nespavost má Tobís po svém tatínkovi a jeho sestře, mám ještě v živý paměti, jak je to úmorný a zničující.
Bohužel si nemůžu vzpomenout, kdy moje děti začaly spát jako normální děti, mám to celý zahalený v nějaký milosrdný mlze.




středa 6. prosince 2017

Čti mi


Nesmím na aukru zabrousit do knih, jinak to špatně dopadne. Pokaždý najdu spoustu věcí, který bych si chtěla přečíst! Tentokrát jsem ale pořídila jen leporela pro Tobíse. Musí přece znát českou klasiku! Monika mu kupuje hlavně anglický knížky, já jsem přes ty český.
Čtení je úchvatná záliba!

pondělí 4. prosince 2017

Sněží







 




Sice sněží jenom trochu, ale je to hezký, když se na to člověk kouká z tepla domova.
Krmítka pro ptáky jsou naplněna, kytky v květináčích jsem zazimovávala včera. Bylo to teda těsný, protože dnes už sníh. Adventní věnce máme dva, jeden klasickej s jehličím, šípky a ostružinami, a druhej z mechu. Koupila jsem na něj starou do černa vypálenou formu na dort a stejné hodně použité formičky. mech je přírodní ze včerejší procházky s kočárkem a se psem.
 
Dnes se vrhám do psaní druhé verze Karavanu, mám od producenta už 14 dní poznámky a jásám, protože se v nich shodujeme. Není to vůbec běžné. Tak snad jsem si mezi tou záplavou producentů, kteří o můj scénář neměli zájem, vybrala správně :)
 

pátek 1. prosince 2017

Dnešní datum prostě miluju

První prosinec.
To zní krásně.
Ode dneška dny poletí jako bláznivé. To mám vyzkoušeno.

Pár nových ozdob.
Konečně jsem sehnala 2 knížky, které jsou zčásti o historických ozdobách. Jsou v němčině, ale moje školní der die das na tohle čtení naštěstí stačí.
Jsou tu i staré prodejní letáky, a hlavně u ozdob je doba vzniku.
Ještě pořád mi ale chybí ta pravá bible ozdob.
Určitě se k ní dostanu.
Už trochu vím jak, teď už to akorát chce mít dost peněz.
 
Mladí už mají 14 dní pronájem.
Dokonce tam i jednou spali!
Jinak to pořád vychází tak, že jsme pohromadě.
Ne, že by mě to netěšilo.
Fakt jsem pyšná, jak nám to klape.
Jsem na svý další mateřský dovolený.
 
 










Když krmí babi (to jako já)

 

úterý 28. listopadu 2017

Spolknutá




Hrozně ráda chodím se Cherry na procházky večer.
Miluju, když nás spolkne tma.
Ale musím jí už pořídit blikací kolemkrk (náš domácí název pro obojek), protože už ji kolikrát nevidím ani já sama. Natož jiný venčič a jiný pes.
 
Dnes prima oběd s kolegyní a kamarádkou, resp. s kolegyní - kamarádkou. Ty dvě jsou totiž jedna.
Jedna skvělá.
Nevěřila bych, co všechno se dá po rozchodu s manželem zažít. Třeba mít najednou tři milence. Teda ne úplně najednou, jako v jednu chvíli, nicméně současně.
Jak se znám, já bych si nepamatovala, co jsem komu řekla a musela bych si to psát.
Ale třeba bych neříkala nikomu nic.
Není vztah jako vztah.
Někdy škoda mluvit.
To jen tak teoretizuju, protože moji hlavu a ruce teď nejvíc zaměstnává jen jeden chlap - Tobi.
 
Tyhle obědy miluju.
Cestou vlakem domů mi pak naskakují scény nebo dialogy do scénáře, ačkoli ten se týká něčeho jinýho. Ale konečně mi docvakne NĚCO, na co jsem nemohla dlouho přijít.
Díky.