čtvrtek 17. ledna 2019

Sanitární den

Dneska jsem si opravdu potřebovala odpočinout od psaní.
Tak jsem si naordinovala úklid ozdob.
Prohlídla jsem si je, potěšila se.
Vyklidila jsem jim další dvě police v ložnici ve skříni.
Stejně v nich byly naprosto nedůležitý věci, kterejm bude líp v tříděným odpadu.
Za chvíli už asi nebudeme mít doma vůbec nic jinýho :)
Tohle je poslední várka vydraženejch kousků za pár korun.
Chce to jen mít štěstí.




středa 16. ledna 2019

Zápisky

Ráno jsem vstala, uklidila z tašky předvčerejší nákup, nasoukala nádobí za tři dny do myčky (nadvakrát), začala prát prádlo (odhadem to bude 8 praček) a čekala na paní Malinovou, která s láskou a skvěle uklidí to ostatní. Pak mi došlo, že paní M. se ještě sluní v Egyptě. Tak jsem vytáhla aspoň vysavač.
Několik dní v kuse jsem totiž psala, o tři dny dýl, než jsem si myslela, a v deset večer jsem odevzdala práci. Během cca 10 denního maratonu jsem zjistila, že:
- jsem ztratila Tobiasův australský rodný list, aniž bych ho naskenovala a poslala tam, kam jsem měla
- někdo z rodiny ztratil svazek klíčů s cca 15 klíči (všechny máme pochopitelně jen jednou, proto byly na tak velkém a objemném svazku se šňůrou), takže nemůžeme udělat v bytě odečet vody, vodoměr je za zamčenou mříží
- neumím napsat anotaci ke své knize
- pán, který mi psal, že Vánoce jsou každej rok, mi stále neposlal "maly slatky stromecek" a "cesky stary art deko stojan tac na cukrovy dezert"
- v albertu neměli ředkvičky, ani kakaový/čokoládový pudinkový prášek
- půlka vánočního stromečku už je zemi, tak ho asi odstrojím



Nicméně to nejdůležitější je v pořádku:
Tobís se svojí maminkou konečně doletěli po 40 hodinách do Austrálie, dvakrát přestupovali v Číně a jednou zažili nouzové přistání (letadlo se vracelo do Číny kvůli paní, která měla zdravotní potíže).
Teď už se koupou v oceánu. Vrátí se za dva měsíce.

Dnes jsem úplně sama.
Potřebuju to.

úterý 15. ledna 2019

Pár knih

Dlouho jsem sem nedala žádné tipy na knížky.
Ale nejsou všechny čtecí, v tom beletristickém slova smyslu.

Kniha je hlavně o současných perličkových ozdobách, ale je tam i pár stran a fotek o historii



Podle návodů si můžete ozdoby i sami vyrobit.
Ale ty nové už pro mě kouzlo nemají.
Spoustě lidem se ale líbí víc, protože jsou takové lesklé a čisté.


Zajímavé povídky.
Přečetla jsem rychle.



První knížka Eleny Ferrante,
ještě než napsala Geniální přítelkyni.
Zajímavý je, jak umí zaujmout hned první stranou.
Talent nevysedíš.
Čtu ve slovenštině, protože jsem ji dostala od slovenské kamarádky.



Román nizozemské spisovatelky Doly de Jongové, která se zachránila před holokaustem emigrací do USA, v roce 1954 její americký nakladatel odmítl jako nemravný a také nizozemská redaktorka ho v první reakci označila za "nestoudný, nepublikovatelný". Když kniha přesto téhož roku v Amsterodamu vyšla, rozpoutala se kolem ní vášnivá polemika. Citlivě a přesvědčivě napsaný příběh však nakonec ohromujícím způsobem zvítězil nejen u literárních kritiků, ale především u čtenářů. Komorní román Strážkyně domácího krbu líčí vztah dvou žen, který balancuje na rozhraní přátelství a lásky. 

Přímá, jednoduchá kniha, na kterou ale pořád myslíte.

Dárek od Stely.
Jednoznačně mě Stela přecenila.
Myslí si asi, že jsem chytřejší, než jsem.
Ale aspoň některé kapitoly snad učtu!





Šumavu jsem darovala tátovi.
Má ji rád.


Na tuhle knihu mě přivedla pondělí
Životopisná kniha o Astrid napsaná napůl pro děti, nebo pro teenagery?
nevím, ale přečetla jsem ji jedním dechem.
Teď ji má Stela.




Pro Stelu.
Štěstí není nikdy dost.


Výborná kniha!
Pokud nerozumíte dnešnímu slangu, poučíte se.
A hlavně pobavíte.



Kuchařka pro Stelu.
Skvělá.
Z jedné strany řeší (zdraví, figuru),
z té druhé hřeší.
Prostě život.
(Ivan by ji chtěl taky.)






neděle 13. ledna 2019

Výstava

V pátek odpoledne jsem si sedla k pc a doteď skoro ještě ani nevstala.
Dost jsem neodhadla, kolik práce mě čeká, takže plánované kino neproběhlo ani náhodou.
To mě mrzí nejvíc.
Zítra ráno musím vyrazit aspoň ven se psem, potřebuju vzduch, vítr, zimu, škoda, že už skoro slezl sníh, ten mám taky ráda.

Před týdnem jsem byla na výstavě starých ozdob v Roztokách u Prahy, pocházejí z muzea ve Dvoře Králové. V tomto regionu dodnes jsou dvě sklářské firmy, které navázaly na tradici výroby vánočních ozdob a podle starých vzorů vyrábějí ozdoby i dnes. Protože o tom existuje málo literatury, jezdím na výstavy ráda, často se tam o historii dozvím spoustu nových věcí.
V Roztokách bylo možné si ozdoby koupit, ale všechno už jsou to vlastně repliky těch starých, které sbírám já. Ale je dobře, že Češi se znova nadchli pro české sklo, které vytlačuje umělohmotné ozdoby z Číny. 
Mimochodem vůbec jsem nevěděla, že v 70. letech přijeli do skláren Japonci, aby okoukali a zkopírovali know how výroby ozdob, což se jim povedlo. Začali vyrábět vlastně ty samé ozdoby a česká výroba na několika místech skoro nebo úplně zanikla.