pondělí 15. července 2019

Souznění

Pořád jsem měla pocit, že místo růží cítím jídlo. A taky jo. I. mi k nim pověsil klobásy. Prý se nemají dávat do lednice, ale na suchý místo. Chápu, že zákoutí s knihami a kytkou je pro ně ideální.
Tomu říkám partnerský souznění.



Dnes jedu na vlně drobných radostí, protože se mi podařilo zlikvidovat několik domácích restů.
Nevím, co dělám špatně, ale nikdy nemám hotovo. Ani skoro hotovo. A to jsme doma tři.
A rozhodně nejsem maximalistka + jednou týdně mi chodí paní na úklid + vařím málo. Přesto mám pocit, že furt uklízím kuchyň, furt peru a jsem nedobrovolná hospodyně. Dřív jsem sama sebe takhle nevnímala, ale teď mě otravuje, když od psaní scény čím dál častěji odbíhám do kuchyně. A pak už tam kolikrát zůstanu. 
Zítra bych chtěla hlavně psát.

neděle 14. července 2019

Co dělat, když nemůžete nic dělat

Měla jsem krásně naplánovaný víkend. Čtyři výstavy a knihkupectví.
Jenže jsem dostala štafetu střevní chřipky a posléze ji předala zbytku rodiny.
Naposledy mi takhle zle bylo v Thajsku.
Utěšovala jsem se, že nejsem v Thajsku, jsem doma, tak neumřu v Thajsku.
Zabíralo to.

Včera večer jsem zjistila, že dávají v tv Darts Masters (šipky), takže jsem do půl druhý koukala na bednu. Nešlo mi číst, ležet, takže posedávání a šipky prima rozptýlení.
Dnes jsem rozkoukala v HBO na seriál Zpráva o stavu manželství (State of the Union), jsou to takové desetiminutovky o dvojici čtyřicátníků, kteří chodí na manželskou terapii. Zajímavý na tom je, že se vždycky sejdou pár minut před tím v hospodě naproti, ona si dá víno, on pivo, a pak jdou. Nikdy nevidíme terapii, jen těch pár minut před v hospodě. Rozhodně fajn nápad. Má to jen 10 dílů, dá se to zhlídnout na chvíli. Jsou tam věci na zamyšlení, ale hlavně břitkej humor. To mám ráda.



středa 10. července 2019

Ze zahrady

Tohle počasí mi naprosto vyhovuje. Krásně se mi v něm žije. Snažím se i sem tam něco udělat na zahradě, ale jinak ji nechávám divočit.
Nesnáším úhlednost.
Dneska jsem snědla tak pálivý ředkvičky, že mi úplně sežehly dutinu ústní a vehnaly slzy do očí.
A u nás doma si zařádila střevní chřipka.

Tobís začal chodit do školky. Zatím na dvě hodiny, zítra až do oběda.
Svět se zrychluje.



 Zvenku dovnitř




neděle 7. července 2019

Den jako stvořený









Tohle jsou dny, který miluju.
Nežhne slunce, naopak je mi trochu zima, nechce se mi do dlouhejch rukávů. Když je léto. Zahrada odpočívá a vlní se, ten nenápadnej svěží vítr je taky fajn.
Mobilový fotky nic moc.
Rodina na výletě.
Zvěř nakrmena, přístroje uvnitř domu tiše vrní. Sousedi asi na dovolený, protože je všude neskutečnej klid.
Den jako stvořenej pro psaní románu.


středa 3. července 2019

Kratochvíle




Nemám úplně dobrý období, nerada dělám věci silou, ale někdy jen dialog nefunguje. Navíc moje zkušenosti se sílou jsou špatný, všechno, co jsem se kdy pokoušela lámat přes koleno, spíš nevyšlo než vyšlo. I proto jsem z toho taková nejistá. Hlavně nerada dělím lidi na přátele a nepřátele, to mi vyloženě nejde.  
Konkrétní být stejně nemůžu (a nechci), tak dost stěžování.
Hrozně ráda bych odjela někam pryč a psala knížku. Chtěla bych s ní být sama a v klidu, užít si to, protože tohle psaní nepovažuju za práci, ale za luxus. Kdyby mě to živilo, tak se na to dívám asi jinak, ale takhle je to vyloženě kratochvíle. Nevím, kdy na ni dojde.

Léto se budu snažit přežít ve stínu, na to mi úplně stačí terasa venku a psací stůl doma. Na dovolenou pojedeme až v říjnu. Zase do Itálie, ale tentokrát do Toskánska. Už jsem zarezervovala skvělý bydlení na kopci v historickým městečku s hradbami, v pět set let starým domě. Zase přes airbnb. 
Cena byla tak laskavá, že jsme tomu ani nemohli uvěřit.
Holt neturistický říjen. 
O tom určitě ještě budu psát jindy.

Mějte se hezky!


neděle 30. června 2019

Něco jako prázdniny


Ty tam jsou časy, kdy prázdniny opravdu znamenaly volno a Stela si chodila poslední den školy s kytkou pro vysvědčení. Střední škola zavedenými pořádky naprosto zamávala. Pro vysvědčení si tentokrát Stela ani nešla, stejně by žádný nedostala, neboť má reparát z matiky a není klasifikovaná z  informačních a komunikačních technologií. Ale z češtiny a grafickejch programů má jedničku. Což bych řekla, že je na umělecký škole podstatnější, ale prej ne. Hodně jsme se kvůli tomu ve škole chytli. Když půlka třídy má reparát z matiky, asi to bude tím, že jsou prostě dobří na úplně jiný předměty. Třeba na ty, kvůli kterým šli na uměleckou školu. 
Takže to zjevně bude ještě boj. 
Ale možná, že dobře. Život se s nima taky mazlit nebude. I když pochybuju, že se někdo z nich bude živit matikou.

Letní komedie, kterou jsme napsali s kolegou - kamarádem, známého producenta nadchla, takže okamžitě začal shánět prachy, aby se mohla příští rok točit. Tuhle rychlost neznám, resp. vždycky se to zkomplikuje, tak si nedělám moc iluze.
Ale Karavan už to má, doufám, jasný. V prosinci předtáčky  a  únor - duben natáčení. Se tak těším!


středa 26. června 2019

Pro Marušku

brichopas


Jsem hrdou členkou dočasné facebookové skupiny Pro Marušku
O co jde?
Časopis Maminka každoročně vyhlašuje soutěž o maminku roku, podnikatelku roku, hrdinku ...
Marie Brodita (dříve Břichopas) měla odvahu se přihlásit a zabojovat.
Je to žena skromná, která se nikde veřejně nesebeprezentuje a místo toho maká a šije nádherné hračky a vytváří zcela originální výšivky. Pokud čtete můj blog déle, víte, že ji mám ráda.
A my holkycojimámerády za ni klikáme. A kliknout můžeme každou hodinu.
Nevím, co to je za divný pravidla, ale ctím je pro dobrou věc, pro dobrou ženu, maminku čtyř holek, samoživitelku, která opravuje dům, šije a šije a šije, aby uživila své holky i sebe.
Více zde: Marie
Pro mě je to i bez soutěže Maminka roku.
Pokud se taky chcete přidat a podpořit tuhle nenápadnou hrdinku, klikejte zde:  https://maminkaroku.maminka.cz/soutez/maminkaroku/2019/profil/315/marie

Krásnej babinec, že?