pondělí 18. listopadu 2019

Flea market

Málokdy se moje zamilování týká věcí.
Nemám žádný svůj must have, věci potkávám, pouštím a opouštím.
Samozřejmě se mi často něco líbí, přála bych si to … ale ne za každou cenu.
S výjimkou vánočních ozdob, ale to už dávno víte.

Před rokem jsem ale objevila tenhle skvělej časopis, je to dvouměsíčník. Mám jeho digitální předplatný, ale nestačí mi. Potřebuju ho držet v ruce a archivovat. Jenže předplatné do ČR není možné, zkoušela jsem několik zdrojů, ale nepovedlo se. Např.:


Protože jsem šíleně, ale opravdu šíleně chtěla vánoční číslo, nakonec jsem si ho pořídila v aukci na ebay.com. Cena 10$, poštovné 20 $
Oh, Lucie, ty seš opravdu blázen! Nepotřebovala jsi náhodou úplně jiný věci? Co zimní boty? Co ten úžasný lehký make up, který se z tebe nesleje hned při vstupu na důležitou schůzku?

Tak se jenom ptám, jestli nemám nějakou čtenářku v USA, která by byla ochotná si časopis předplatit na sebe a pak mi posílat jednou za dva měsíce časopis jako tiskovinu. Všechno samozřejmě hradím já. Kdyby náhodou ... lucie.smich@seznam.cz

P.S. Děkuju za všechny vaše komentáře, odkazy, poznámky, nápady ... všechno pečlivě čtu a raduju se, akorát ne vždy reaguju. 


pátek 15. listopadu 2019

Co vy a peřiňák?



Chybí mi.
Generace mých rodičů ho do ložnice kupovala automaticky s postelemi, je i v každém filmu ze socíku. Jeho historie spadá až do starověku. Původně se prý do něj dávalo i oblečení, ale místa bylo málo, tak se peřiňák zvyšoval a zvyšoval, až z něj byla šatní skříň.
Jo, a taky se v něm bezvadně hrálo na schovku.

Dnes už se ale moc nezastýlá, peřiny zůstávají na posteli, což mi moc nevyhovuje, protože nemáme vyloženě ložnici, máme prostě pokoje, a v těch jsme i přes den. Máme sice šuplíky pod některými postelemi, ale nestačí to. Takže jsem se začala poohlížet po peřiňáku a s údivem jsem zjistila, že to teda žádnej hit není. I pinterest skoro mlčí. 
Ty současný kusy ala bedna se mi nelíbí vůbec, proutěný mega koš nechci, snad největší výběr je v bazarech. Nejvíc se mi líbí retro kousky, některé jsou i za odvoz, ale to by znamenalo renovaci. Nebo si koupit zachovalej či zrestaurovanej skvost. Třeba Brusel nebo Tatru.

A co vy? Máte peřiňák?
A mohla bych ho vidět?



/zdroj vše sbazar/

úterý 12. listopadu 2019

Nejen sny

Malíř, ilustrátor, spisovatel a umělec Petr Sís v Doxu!
Nádherná výstava, zabavíte se vy, zabaví se i vaše děti.
Je hrozná škoda, že tenhle světově proslulej umělec nezaujal žádnýho producenta ani televizi, aby zainvestovali film, kterej o něm točí jeho bratr David. S Davidem se znám dlouho, hodně mi o tom filmu vyprávěl. Bude krásnej, když se doseženou peníze. Jmenuje se Sny o toulavých kočkách.
Zaslouží si vzniknout.



O pomoc teď žádají nás všechny na Hithitu.

https://www.hithit.com/cs/search?keyword=petr+s%C3%ADs








 












čtvrtek 7. listopadu 2019

U nás už klepou

Konečně listopad!
Posledních pár let už ho beru jako předvánoční měsíc, protože prosinec je hrozně rychlý a nestihnu si užít všechno, co potřebuju. Mám pár oblíbených zimních filmů, chci se chodit dívat na vánoční výzdobu, na výstavy, do kina, do centra Prahy, na vánoční trhy ...
Na to všechno tři prosincové týdny nestačí.
Taky jsem zjistila, že když si prohlížím výlohy a vánoční zboží jen tak, bez povinnosti něco sehnat a koupit, je to úplně jiný pocit. Prostě si to jen užívám.
Normálně do obchodů ráda nechodím, ale výzdoba mě baví.

Dnes vyšlo vánoční číslo Marianne bydlení a je moc povedené. Krásné reportáže, tipy na dárky, ozdoby. Jsme tam se Cherry taky. Bylo nám potěšením!




neděle 3. listopadu 2019

V posteli



Můj muž se každý ráno ještě koupe venku, vlastně někdy i večer, voda může mít 8-10°C.
Já si zatím vykašlávám plíce.
Skoro pořád spím, vleže jsem se podívala na pár vlogů různých influencerů. A už se nepodívám.
Číst mě namáhá, jde mi být jen pasivní.
Nicméně se mi aspoň podařilo nahodit učební plány pro VŠ, která chce do svých osnov začlenit scenáristiku.

Chtěla bych si koupit nějaký vánoční příjemný zdravý svíčky, kdybyste měli tip, sem s ním!


pátek 1. listopadu 2019

Ne/dočteno

Už je to několik let, co jsem si v sobě zrušila povinnost dočítat knížky. Když se zkrátka dlouho nezačtu, nebo mi četba působí jiný újmy, jdu od ní. Sice mě občas mrzí, že jsem si knihu koupila zbytečně, ale buď ji pak s někým vyměním, pošlu dál apod.
Poslední dobou se mi tu ty nedočtené docela kupí, ale radši je nebudu prezentovat a ukážu ty, co jsem přečetla.



Portrét dramatika a scenáristy Jiřího Hubače, jehož práci miluju (Nezralé maliny, Ikarův pád, Tažní ptáci, Babí léto …) je pro mě povinnost. A radost. Ráda si čtu o tom, jak jiní píšou (psali), jaké byly okolnosti vzniku jejich děl. Hodně mi to dotáhlo jeho portrét. Díky za to.

Tweety Věry Jirousové, první manželky Magora, které si psala ve věku 12-19 let jsou pro mě objevem. Jednak vyzrálosti (jak sakra poznat, že naše děti už nejsou děti?) a taky jsem se občas přistihla, že mám pocit jako bych četla zápisky Stely. 
VJ se stala historičkou umění a básnířkou, objevila pro veřejnost Bohuslava Reynka, a její soukromý život by taky vydal na román. Pro mě moc přehledný není (ale kdo může říct, že má přehledný život?), byla třikrát vdaná, má tři děti, ale jedno z nich si adoptovali kolegové z Charty 77. O to zajímavější je vidět, že ten neklid a zvláštní hodnocení světa kolem ní, je vidět už ze zápisků ve dvanácti letech. Až mě z toho kolikrát mrazilo.

Možnosti milostného románu ... neumím zhodnotit. Přišly mi šíleně dlouhé na to, že se tam dozvíte jen to, že autor měl nějakou slečnu a rozešel se s ní. Víc jak 400 stran. Ale on to poctivě přizná hned v začátku knihy. Popisuje procesy v sobě, zkoumá se, zkoumá svoji dívku, další lidi kolem, zkoumá všechno. S přesností puntíčkáře. Možná nejsem na čtení knih JN dost chytrá a vzdělaná, protože některý věci mi ujížděly před očima, neb o nich nemám jedinou znalost. Nevím, jestli je dar nebo danajský dar, trávit víc času analýzou toho, co žiju, než prostě žít.