pondělí 24. července 2017

Se Stelou

Víkend se zvrhnul v třídenní párty, všechny plány byly zapomenuty a improvizovalo se v rámci domu a zahrady. Někdo se koupal, jiný spal, další vařil (Ivan), griloval (Ivan), pil (nejen Ivan) apod. Jsem ráda, že máme velkou rodinu a všichni držíme pohromadě.
Není to samozřejmost.

Dnes v bytě.
Ráno zase snídaně v http://cafejedna.cz/, pak rychle do bytu a elektrikář. Další fáze dokončování bytu - přidělávání 5 světel. Odpoledne asi city a kino.

Dneska jsem měla chuť drobně krást. V cafe měli časopis s články, které bych si ráda přečetla. Ale oni by si rádi početli i jiní, i když českých čtenářů je tu vždy minimálně. Tak mě napadlo, že si objednám předplatný. Pořád hledám časopis, který by mě pohltil, a úplně jsem zapomněla, že existuje HOST, časopis pro literaturu a čtenáře!




středa 19. července 2017

Uklízet, meditovat, psát

Tyhle dny miluju.
Jsem dva a půl dne doma úplně sama. Teda se zvířaty, ale ti mi do ničeho nekecaj. Můžu žít podle svého biorytmu - ve dne spát, v noci žít. I když to žití neznamená žádný večírkování, ale úplně běžný věci, který dělám i normálně, ale je při nich hromada lidí okolo.
 
Léto totiž patří návštěvám a užíváme si jich naplno, protože můžeme být venku. Na terase za každého počasí. Pořád přikupujeme židle, naposled v neděli (v Kare mají slevy!). Už nám přestávají stačit postele a matrace, ale ještě se dá taky postavit stan. Spaní na trampolíně letos padlo, protože ta stará je v trampolínovým nebi a novou jsme nestihli koupit. Jinak se na ní krásně vyspali dva lidi a jeden pes.
 
Rubovou stránkou návštěvnosti je neustálej binec a plný pračky ložního prádla, ručníků, politých triček, miminkových věcí, tenisové garderóby a tak.
Ráno můj muž nemohl najít troje čisté trenýrky. Myslela jsem, že mu budou stačit dvoje. Když jede pryč na dvě noci. Jenomže když prej jede na Colours, tak musí mít rezervu. (Bohužel nemůžu reprodukovat náš vtipný dialog, protože je založen na peprných slovech a bez grimas mého muže by to prostě nebylo ono. To si schovám do nějaký komedie.)
 
Nový časopis.
Přišla jsem na něj náhodou a výborně jsem si početla. Je naladěn pozitivně, zajímavý články, příběhy, názory ... zkuste ho. Je to úplně první číslo, asi z něj bude čtvrtletník. Kdyby ho u vás neměli, koukněte na stránky zde: www.loving.cz.
 
Jdu žít!
 



 
 

Venku

Podle fotek mi to připadá spíš jak konec srpna, jsou tak zvláštně dožluta - jako dřív, když se fotilo ještě na orwo. (Asi většina z vás, mladých, netuší, o čem je řeč.)
Dnes jsem šla v půl osmý večer se Cherry na procházku a měla jsem v sobě tichou vnitřní radost, že jdu se psem na procházku. Nevím, jestli ji taky někdy máte. Tu radost jen tak.
Naše nejobvyklejší cesta je mezi poli, cca 3 km. Dnes jsem zjistila, že stezka je nově upravená, rozšířená, někde i vysekané keře, a celé mi to dávalo smysl. Viděla jsem v tom dokonce kompozici, a měla jsem ještě větší tichou radost. Jestli mi teda jako rozumíte.
Obvykle, když chodím sama a s nikým si nepovídám, tak moje hlava okamžitě produkuje příběhy, nebo aspoň situace. Nebo dialogy. Zápletku. Dneska nic, a to mi udělalo taky radost. Že jsem ji dokázala naladit jenom na tu radost.
 
Děkuju za všechny vaše rady ohledně levandule! Jsem zvědavá, jestli se zmůžu aspoň na to usušení, anebo ji nechám včelkám. U nás teda hlavně čmelákům.
 
Tobís roste jako z vody!








 

neděle 16. července 2017

Co s tou levandulí

Levanduli pěstuju už hodně let. No pěstuju - prostě nám roste na zahradě. Nikdy jsem ji nijak nezužitkovala. Až letos jsem dostala chuť ji usušit a pak ji umístit. Asi do skříně s ložním prádlem. Připadám si jak v romantickém filmu, když to píšu.
Ale protože s tím nemám vůbec žádnou zkušenost, ptám se: je už čas na sběr levandule? A co s ní potom? Za všechny rady budu vděčná!

čtvrtek 13. července 2017

Slast


Miluju snídat a u toho si číst!
Nezdravý pšeničný rohlík, nezdravá opravdová káva vyrobená ze skutečné kávy. Živočišného másla k tomu rohlíku přiměřeně ...slast.

Kdybych to uměla, namaluju si podle týhle fotky plátno.
Zjistila jsem totiž, že mě nejvíc osloví obrazy, na kterých je nějaký obyčejný výjev, něco z běžné denní činnosti. Na výstavě ve Veletržáku jsem se zamilovala do obrazů jednoho diplomanta, takže jsem ho pak hledala na internetu a našla hrozně zajímavou stránku: https://youngrealart.com/cs, kde si můžete prohlédnout díla mladých umělců a něco si i koupit.
 
Doporučuji dát nejdřív seznam všech, a potom když najedete myší na jednotlivé fotky autorů, zobrazí se vám hned jejich dílo, takže máte představu, jakým stylem který obličej maluje.
Malé věci se dají zakoupit už od pár stovek, a pořád si myslím, že mít na stěně malinký originál je příjemnější, než plakát s nápisem I love you.
Určitě je to navíc skvělý tip na dárek.
A pak už jen můžete sledovat, jak hodnota obrazu/ autora léty stoupá, takže je v tom i trocha dobrodružství.

úterý 11. července 2017

Nedělní ráno

jsme strávili ve Veletržním paláci. Kavárna CAFE JEDNA, která je volně přístupná, je otevřená od půl desáté a galerie od deseti. Byli jsme tam nejdřív skoro sami, ale brzy se zaplnila. Vřele ji doporučuji, mají úžasný jídelní list, po letech jsem snídala studenou ovesnou kaši s malinami. Nevěděla jsem, co dřív si vybrat. Zážitek!
 
Na výstavy jsem nejdřív vůbec nechtěla jít, protože jsem si ráno omylem místo jednoho prášku na tlak vzala dva a byla jsem jak mátoha. Ale když už jsme tam byli .... nelitovala jsem.
Nejsilnější je určitě instalace umělce Aj Wej-wej, která je jeho pohledem na uprchlickou krizi. Možná vám tohle téma přijde zprofanované, ale tady zjistíte, že o něm vlastně nic nevíte. Protože známe jen její odraz prostřednictvím politiků a médií, většina z nás žádnou osobní zkušenost nemá. Já sama třeba nemám absolutně jasno, jak se k celé té tragédii postavit. Zjistila jsem, že jsem humanista a zároveň velký sobec (sobec utlačuje humanistu), protože nenávidím jakékoli utrpení, ale zároveň se bojím o svobodu, kterou mám(e).
 
Aj Wej-wej se vydal do Řecka, Turecka, Jordánska, Izraele atd., aby si vytvořil vlastní názor opřený o vlastní zkušenost. V jednom uprchlickém táboře v řeckém městečku posbíral věci, které tu zbyly po uprchlících, nechal je vyprat a vyžehlit, a vytvořil z nich velmi působivou instalaci. Nazval ji Laundromat.
 














 









 Aj Wej-wej



























 











Tohle už není žádná instalace, ale Stromovka