neděle 17. listopadu 2013

Celý víkend

jsme slavili. V sobotu ještě přijely babičky, nedopil se druhý sud piva, takže kamarádi zase přišli pomoct. Bylo to hrozně fajn. Nechápu, proč se pořád tolik bráním nějakým oslavám. Zjistila jsem, že potkat se s přáteli je prostě nejvíc. I když jsou to Kryštofovi kamarádi. Ale je dobrý poslouchat, o čem tahle generace mluví, co ji zajímá, jaká vlastně je. Po tomto víkendu nemám o budoucnost strach. Přišla jsem na to, že minulostí nebudeme zatíženi až tehdy, kdy my, co jsme zažili reálný socialismus, vymřeme. Oni už jsou někde úplně jinde. Naštěstí. Mohla bych to označit jako svůj příspěvek k dnešnímu výročí sametové revoluce. Jestli něco můžeme pro své děti udělat, tak nepřekážet. Oni si bez nás dobře poradí. Ne, že ne.
 









 
P.S. Dnes je to přesně rok, co jsme si vzali z útulku Cherry. Ta měla ale štěstí!
 

6 komentářů:

  1. Ty brďo tak jak na to tak koukám, taková oslava by se mi taky líbila. A že jinak vlastně takovýhle událostě ani taky nevyhledávám. A pořád držím palce!

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie, hezky si to napsala:-). Přátele a dobré vztahy je dobré pěstovat, i když se nestíhá, i když se někdy nechce. A pro naše děti uděláme úplně nejvíc, když jim nebudeme překážet a cpát jim do hlavy ty naše moudra, naše strachy a předsudky. Stačí jim předat desatero a pak se od nich jen učit. My jsme příliš poznamenaní, i když se tváříme, že ne. To dětství a mládí v socialismu nám nikdo neodpáře. Škoda, že to tady neruplo dřív...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já považuju fakt, že jste pronesli desatero komunistickým mládím za mnohem podstatnější, než že máte pocit strachu a předsudků... To je zase devíza, kterou my, co jsme to úplně nezažili nikdy nebudeme moct dokázat. Teda nikdy neříkej nikdy:( a samozřejmě nás čekají jiné výzvy, ale trochu vašeho poučeného překážení potřeba je, to zase jo...

      Vymazat
  3. Já si myslím,že by nebylo dobře,kdyby jsme našim dětem překáželi.Já si myslím,že nepřekážím,alespoň mým dětem.Rádi si poslechnou co a jak bylo a co bude,je na nich.A minulostí jsme zatíženi všichni a vždy budeme,ta se nevymaže.

    OdpovědětVymazat
  4. No úžasná oslava Lucie. Před pár lety jsem zažila taky a bylo to perfektní. Vaše Cherry se má. I u nás se měl Ben, když odešel tak mu bylo 18. No a ten socialismus jsem si užila až až. Jsem ročník 56. Zdraví Irma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ročníku 56! Buďte ráda, že jste nezažila obě světové války, čistky a ještě se nenarodila trochu víc na východě.... Omlouvám se za poznámku, ale to generační dělení nemám ráda. Eva

      Vymazat