Tak trochu jiný advent




Promenáda v plavkách ani jiných svršcích a spodcích se dnes nekonala.
Dopoledne jsem totiž zjistila, že jsem ztratila platební kartu.
Mám na ní všechno.
Celý svůj movitý život.
Jsem typ, co všechno neuváženě vsadí na jednu jedinou kartu.
A teď nikde nebyla.
Můj muž začal telefonovat a pátrat, nakonec ji našel.
V jednom nákupním centru, kde jsem ji v potravinách nechala zastrčenou u pokladny ve strojku.
Takže hurá (opravdu hurá!) pro ni.

Pak už jsme stihli jen zapojit do zásuvky venkovní světýlka, která na naší sakuře přežila od loňska.
Haleluja.


Dojídači


Lidský jídlo je prostě lidský jídlo.
Aspoň vylízat talíř.

Píšu, jako kulisa Český slavík.
Každý vítěz je popoháněn moderátorem, aby dlouho neděkoval.
Opakuje se to u všech.
Nechápu, proč přenos není delší, aby se tahle dehonestace nekonala. Je to standard v českých televizích. Ať jde o slavíka, lvy nebo thálie .... dělejte, dělejte, tečeme s časem.
Snad radši nic nevyhrát.

Dnes nákupy.
Mám všechno.
Šikovná.
Zítra přehlídka v plavkách!





Najdi psa


Chodit večer se Cherry je dost problém.
Její hnědá barva splývá s okolím.
Loni měla blikající obojek, asi jí ho budu muset zase pořídit.

Dnes malý úspěch.
Zakoupeny jedny plavky a tenisky pro Stelu.
Když jsem chtěla plavky na sebe, slečna odvětila, že v mé velikosti mají pouze za cenu kolem 4 tisíc.
Chtěla jsem se zeptat, jestli je na mé plavky potřeba o tolik víc látky než na normální plavky, ale slečna neměla na vtipy náladu. 

Zítra další pokus.

P.S. Pes je vlevo dole.


Zázrak v naší nejmenší místnosti






Slyšela jsem o tom básnit a ona to báseň je.
A přitom taková malá věc, hloupost, dalo by se říct ...
Sprej do záchodu.
Už jste o něm slyšeli?
Fór je v tom, že jednou vstříknete přímo na hladinu vody ještě NEŽ vykonáte potřebu.
Pak si v klidu posedíte, něco si počtete, prohlídnete ... a když spláchnete, tak v celé místnosti zůstane tak úžasná vůně, že si to vůbec neumíte představit.
Nemá vůbec nic společného s pachospreji prodávanými v drogerii a kterými se v nouzi voním já (jak jste si mohli přečíst minule).

Možná výbornej dárek pro ty, kterým se těžko něco vymýšlí a mají smysl pro humor.
Najdete ZDE.



Na suchu





Naprostý nedostatek času mi způsobuje různé zádrhele.
Například už nemám vůbec žádnou vůni.
Ta, kterou jsem si vybrala, se nedá koupit přes net, musím pěkně po svých do jedné kamenné prodejny. Na víkend plánujeme shopping (a následný šoking).
Někdo si to užívá, my ne.
Většinou si musím brát prášek na uklidnění.

Bylo už jedno období, kdy jsem psala tak moc jako teď, a taky mi došel parfém.
Protože jsem musela na důležitou schůzku, nastříkala jsem se vánočním deodorantem na záchod.
Hezky to vonělo, akorát v podpaží to trochu lepilo.

Vy, co píšete, ne abyste to někde použili!
Už to mám schovaný v notýsku pro jeden příběh.


Spolu přes skype

Za 3 týdny letíme.
Připadá mi, že nemůžu do odletu stihnout všechno, co je potřeba.
Už teď vím, že do té doby nebudu mít jediný volný den. Na balení (nebo prostě na cokoli).
Tlustoknihu o AU jsem ještě ani neotevřela.

Dnes jsem byla poprvé na solárku, o víkendu si musíme koupit plavky, žabky a turistické sandále.
Teploty tam jsou kolem 40°C.
Cítím se jako kdyby mě někdo měl vystřelit do vesmíru.








Svíčky a losos

Poslední včerejší mail jsem poslala v 0.43 hod.
První dnešní v 6.48 hod.
Budík na 6.30, abych stihla ráno něco napsat a byla jsem u toho čerstvá.

Dnes poprvé po 5 týdnech mě nebolí zub a nemám v sobě 1-5 aulinů, bez kterých bych v posledních dnech nepřežila. Včera velký zákrok u zubaře, který mě má zase vrátit do normálu.
Modlím se, aby to opravdu zabralo a já mohla v klidu odletět.

Mám výborný tip, jak ušetřit a koupit v IKEA opravdu jen to, co potřebujete.
Svíčky a lososa.
Když tam pojedete cestou domů od zubaře po 5 anesteziích a 2 prášcích proti bolesti , tak budete rádi, když se uprostřed vánoční výzdoby nesložíte a dojdete po svých k autu.
Nevíte někdo náhodou, proč už není možné zakoupit velké papírové ekologické tašky a místo toho všichni odnášejí nákup v těch nechutných modrých igelitových plachtách?
A proč obyčejná voda je tu dvakrát dražší než cola?

Některým věcem prostě nerozumím a není to zjevně jen tím umrtvením.



Ráno jsem si rozsvítila hvězdu, aby se mi lépe psalo.
Byla ještě tma a ticho.
Nádhera.




Kde je moje dítě?

Včera v noci jsem dostala tento dopis:

Dobrý večer, Lucie,
chtěla bych Vás požádat o laskavost. Jste blogerka, kterou čte hodně lidí, já si Vás velice vážím a ostatní jistě také. Velmi by pomohlo jedné ženě, kdybyste na svém blogu sdílela její příběh. Jmenuje se Eva Michaláková, nevím jestli jste už neslyšela o kauze Evy, v Norsku jí tamní sociálka (Barnevaren) vzala děti, více zde http://www.kdejemojedite.cz/
Případ se vleče od roku 2011.
Evě, ani jejímu muži, nebylo prokázáno žádné obvinění, ze kterého je osočily učitelky ze školky.
Děti byly rozděleny a dány k pěstounské péči. Do dvou různých rodin!!!
Matka je vídá dvakrát ročně:(

Existuje ještě v tomto státě spravedlnost a vítězí ta pravda a láska? 
Nebo už jen všichni chceme odvracet oči a dělat, že se nás to netýká???
Prosím alespoň sdílejte prostřednictvím blogu. 
Pokud byste tak učinila, velice bych si toho vážila:)
Pokud vás to zde ruší, prosím smažte to, vím, že toho máte hodně.
Děkuji za čas, pokud jste dočetla až sem.
Pavla Sedloňová

Milá Pavlo, 
samozřejmě, že na mém blogu dám prostor tomuto případu, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
Už jen proto, že já vím, kde je moje dítě.
Jedno spí v pokojíčku a druhé nastupuje v Sydney do práce na sobotní šichtu.
Jsem šťastná, že je mám a že o nich vím.
To samé přeju všem matkám, s paní Evou Michalákovou tiše trpím a ze srdce jí přeju happy end!
Děkuju za Váš mail.
Lucie




Chtělo by to systém

Dnes porada v aťasu.
Zasvěcovalo se.
My vymýšleli příběh.
Od příštího týdne se točí další série.

Dnes jsem dospěla k rozhodnutí, že se musím naučit psát takový ty papírky s poznámkami. A škrtat si, co je hotové. Nebo odletím a zanechám za sebou spoušť. To bych nerada.
Už to začíná být kritické.
Čím víc toho chci stihnout, tím víc toho zapomenu.
Nebo máte lepší systém?



Soukromý 17. listopad


Právě jsem dokoukala Magický hlas rebelky.
Žij a nech žít. Zní to jednoduše, ale umí to málo lidí.
Jsem šťastná, že tyhle osobnosti máme.
Dneska stačilo zajít do centra Prahy nebo si pustit rádio či televizi, a zase se vyrojily.
Hurá.

Před 25 lety byla revoluce.
Před 17 lety zemřela moje milovaná babička.
Před 2 roky jsme si vzali z útulku Cherry.
Před 24 lety a jedním dnem se narodil Kryštof. Když jsem porodníkovi říkala, že počkáme ještě jeden den, aby měl hezčí datum narození, tak mi odvětil, že se brzo dějiny zase otočí a budu ráda, že není spojován s revolucí.
Naštěstí se nic neotočilo.
(A stejně bych ten den už čekat nevydržela.)



Navždy!


Shrabat či neshrabat?

Naše zahrada pořád čeká na svého zahradníka.
Ten mi nebere mobil.
Dneska jsem si říkala, že tedy něco udělám sama, ale když jsem viděla, jak je fotogenická ... tak jsem ji akorát vyfotila.
V úterý už pošlu zahradníkovi výhružnou sms.
Děsí mě, že si budu muset najít někoho jiného.
Co chvíli sice máme ve schránce nějakou nabídku, ale nerada měním lidi, které mám ráda.
I když mi nezvedají telefon.
Ale když přijdou, to je pak radosti!















Radost

Od Marcely z Irska.
Děkuju moc!
Přesně takovou síťovku jsem sháněla a čepice je taky báječná.
Při nejbližší příležitosti se vyfotím s nákupem!





Stydím se

Je jedenáct.
V pět jsem přišla z venčení s tím, že až opravím jednu důležitou scénu, tak si půjdu zout boty a převlíknu se do něčeho pohodlnějšího.
Právě nastal ten čas.




Doma mám (už týdny) tři nevybalené krabice, na které se hrozně těším, ale ještě jsem nenašla příhodně příjemnou atmosféru k jejich otevření.
V jedné je výhra od Pavlíny, v druhé vánoční ozdoby, ve třetí nová tyč a koncovka k vysavači, kterou nutně potřebujeme.
Čekám na atmosféru, protože si to chci užít (až na ten vysavač teda).
Ale každý večer jsem tak mrtvá, že jsem ráda, když se odplazím do ložnice.
Stydím se.


Nedělně večerní bilance

Sním o tom, že se vyspím tolik, kolik bych chtěla. Nedaří se.
Celý víkend jen psaní, přerušené dnes svatomartinskou husou k obědu u pana Sapíka.
Včera jsem jela k zubaři a když jsem tam dorazila, zjistila jsem, že tam mám být až příští sobotu.
Nestíhám nic přečíst, sledovat, ale myju se.



Sychravo. Konečně!



Miluju mlhu, vlezlý počasí, mrholení, holinky a boření se do bahna, když jdu ráno se Cherry do polí.
Už bylo načase!
Pořád to pěkný počasí, ani mě nebavilo prohlížet si vánoční ozdoby.
Bojím se, že si je letos ani pořádně neužiju.


Nový psací outfit

Slevy na noční oblečení.
Pořídila jsem si tudíž nové psací outfity.
V tomhle trávím většinu dní u počítače.
Zase budu pěkná a neokoukaná.


Včera v Tescu:
U pokladny seděla viditelně udřená, starší, ale moc příjemná paní pokladní.
Objevila se tam její vedoucí.

Pokladní: Paní vedoucí, já tu měla být dnes jenom do 21 hod a vy jste mi připsala hodinu navíc.
Vedoucí: Musíte tu být do zavíračky, nejsou pokladní.
Pokladní: Dobře a pustila byste mě v poslední půlhodině jenom na rychlý nákup? Nepočítala jsem s tím a nemám na doma ani chleba.
Vedoucí: Ne. Pojedou dvě pokladny, nemůže zůstat jen jedna.
Pokladní: Aha.

Pak se na nás usměje a markuje nám týdenní nákup.
Podíváme se s mužem na sebe a je nám těžko.
Měla jsem chuť se jí zeptat, co potřebuje nakoupit a pro ten nákup jí dojít.
Jenže taková obětavka zase nejsem.

Vždycky, když někdo kritizuje pokladní, že kvůli nim musí ve frontě čekat o pět minut dýl, mám chuť ho nakopat. 
Pro mě to jsou hrdinky.
Já bych to nezvládla.


Psaní o psaní

Jenom píšu, všechno ostatní jde stranou.
Resp. dělám k tomu dalších sto povinných výchovných a domácích činností, ale mentálně jsem ve scénáři. Stela příšerně nastydlá, dnes jsem ji vezla jenom na písemku z matiky, aby měla dost známek, než odjedeme do AU. I když se nabifluje, má ze všeho většinou trojku. Doma to umí. 
Ale co. Hlavně prolízt. A dělat pak jednou, co mě těší. A umět být aspoň trochu šťastná.
To je, oč tu běží.

Nemít uklízecí paní, tak shnijeme.
Zítra ji tu čeká pohroma.

Tak dobrou.
Jdu zase psát.

To výtvarně malebné jablko je z dnešní ranní procházky se Cherry.
Nebýt psa, ani si neokysličím mozek.




Dnešní program


Dnes ve 20 hod začíná na HBO nový seriál Až po uši, režie Jan Hřebejk.
Z toho, co jsem zatím měla možnost vidět, ho považuju za nejlepší vztahovku, která se na českých obrazovkách (v české produkci) objevila. HBO má odvahu experimentovat a je vždycky o krok napřed před všemi našimi televizemi. Předloha sice není původní česká, ale zpracování je výborné.
Těším se. 


Nezávidím

Letošní předávání státních vyznamenání jsem prošvihla, protože jsem zrovna seděla v letadle.
Ale když jsem si pak doma přečetla, kdo všechno vyznamenání dostal, připadalo mi, že se jeho hodnota devalvuje a bylo mi to líto.
Pak se strhla hysterie.
Mám filmy Roberta Sedláčka ráda, ale většina lidí vůbec neví, o koho jde. Od Filipa Renče si vzpomínám jen na Requiem pro panenku.
Ale to samozřejmě není měřítko.
Řekla bych, že oba pánové dostali od prezidenta polibek kobry.
Není co závidět.