úterý 11. listopadu 2014

Stydím se

Je jedenáct.
V pět jsem přišla z venčení s tím, že až opravím jednu důležitou scénu, tak si půjdu zout boty a převlíknu se do něčeho pohodlnějšího.
Právě nastal ten čas.




Doma mám (už týdny) tři nevybalené krabice, na které se hrozně těším, ale ještě jsem nenašla příhodně příjemnou atmosféru k jejich otevření.
V jedné je výhra od Pavlíny, v druhé vánoční ozdoby, ve třetí nová tyč a koncovka k vysavači, kterou nutně potřebujeme.
Čekám na atmosféru, protože si to chci užít (až na ten vysavač teda).
Ale každý večer jsem tak mrtvá, že jsem ráda, když se odplazím do ložnice.
Stydím se.


2 komentáře:

  1. Lucie, nemáte se za co stydět, vše má svůj čas. Nejdůležitější je najít si čas na své blízké. Může se stát, že nás opustí bez varování a najednou je pozdě. Spoustu energie a optimismu Vám přeje Magda K..

    OdpovědětVymazat
  2. ...se nestyď, já se takhle zasekávám pořád:-) Když je práce, tak události nevýbušné a kutění domácí jdou stranou. Ať se ti hezky píše.-)

    OdpovědětVymazat