V Liberci

 Odjela jsem na pár dní za rodiči pomoct jim a potěšit je svojí přítomností. Ovšem hned první den při procházce s Giou se mi stal úraz. Gia se kočkovala s jiným psem a vší silou mi narazila do kolene. Takže jsem se sotva dokulhala domů. Už pátý den si to léčím, chodit mi celkem jde, ale připadá mi, jako bych měla v lýtku něco urvanýho ... se to ukáže, no.

Dnes se ještě těsně před odjezdem Gia vyválela v lese v mršině, ale byla tak šťastná! Takže jsme ji jen prozatímně lehce nastříkali deodorantem a jeli 120 km domů s otevřenými okýnky a padali smradem. Doma koupel Gii, nás, úklid koupelny, prostě veselo. 

Od našich vždycky odjíždím s pocitem viny, že nedokážu zastavit jejich stárnutí, že nejsem schopná zajistit barák, kterej by potřeboval spousty práce a peněz. A že jsem už dávno šťastná jinde a jezdím sem jen z povinnosti. Mnohem radši jsem, když všichni najedou k nám a my se o ně staráme.

Co ovšem miluju, je Lesní koupaliště. Chodila jsem sem už jako dítě, pak jsem tu randila a teď bych tu nejraději psala, kdybych tu ovšem mohla být sama. Je to nesmírně inspirující místo, opravdu v lese, autem se sem nedostanete. Ráj. Navždycky.