středa 25. března 2015

Autoportrét

Ráno mě Stela tak vytočila, že jsem ji chtěla výchovně fláknout. Mám určité meze, za které mi NIKDO nesmí vlízt, jinak se rozpaluju doběla. Jak jsem se rozpřáhla, tak mi ruplo v zádech a zablokovala jsem se. Po šesti brufenech jsem celkem schopná fungovat, ale v žádném případě si nesmím lehnout. Tak jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
Opovažte se mi napsat, že dobře mi tak!

Pak volá jedna redaktorka, že prý nemají k článku moji fotografii, ať jim hned pošlu selfie.
"Je osm ráno, víte kolik mi je let a jak po ránu vypadám?"
"Může to být trochu zdálky."
"I z dálky bych mohla doprovázet jedině článek o nezdravý výživě. Ale v tom rozhovoru mám být děsně happy."
"Všichni přece předstíráme, že jsme děsně happy."

No tak jo. První pokus vypadal takto. Hned mi vyklouzl z ruky mobil. 
Asi se leknul, jak jsem strašně happy.



úterý 24. března 2015

O matkách samoživitelkách




/foto Česká televize/

Česká televize bohužel nedostatečně propaguje své ne-mainstreamové pořady, takže dnes a včera proklouzly televizními vodami dva zajímavé dokumenty o matkách samoživitelkách - ale abych nebyla genderově nepřesná, mezi aktérkami je i jeden muž starající se sám o čtyři děti.
Oba dokumenty jsou ke zhlédnutí na i-vysílání - i když nevím, jak dlouho.
Stojí za to!


http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10781202771-samozivy

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10552218550-blues-pro-solo-matky


Za odměnu




Hrozně jsem se bála, že se tentokrát nezačtu.
Do knížek PS většinou padám hned díky prvnímu odstavci jako do spánku nebo bezvědomí. Tady to úplně hned nebylo, ale chytla jsem se. Dávám si vždycky pár stran za odměnu. 
Nemám totiž vůbec čas číst a v hlavě nemám místo na cizí příběhy, když potřebuju vymýšlet ty své. 
Ale už teď se bojím, že knížka jednou skončí ... hodně mě baví.

Dnes jsem uvařila (asi spíš upekla) zemlbábu.
Stela se v tom akorát poďoubala: "Mami, víš, že ty rozmočený rohlíky chutnaj jako tvoje knedlíky?"
"Ještě, že ne jako svíčková."
"Vždyť ji neumíš."

Jdu si namazat chleba, psát, číst a dobrou.
Docházejí mi baterky.
Mimochodem: víte, že muži ve středním věku nejčastěji opouštějí své ženy proto, že si pořád stěžujeme na únavu? A kolegyně v práci jsou tak mladé a nabité energií ... bacha na to.





pondělí 23. března 2015

Koupím tašku, zn. IKEA



Dnes jsem vyvážela tříděný odpad a se smutkem v duši jsem zjistila, že už se mi rozpadají i poslední dvě papírové tašky z IKEA. Sloužily výtečně.

Nebyl jste tam někdo poslední dobou?
Pořád si místo těchto ekologických praktických tašek musíte koupit tu modrou vikslajvantovou obludu? Pokud jo, mohly byste, milé design blogerky, až tam pojedete někdy na workshop, se zeptat, proč už se neprodávají? S mými kamarádkami po nich smutníme.

Dnes těžký den.
Hodně zařizování, přemisťování, porada a tři dny samy doma. Samy na všechno.


sobota 21. března 2015

Designshaker

Dnes do Letňan.
Škoda, že se k Designshakeru musíte od parkoviště probojovat několika halami, které jsou plné nábytku a doplňků - zde se často o designu vůbec mluvit nedá. 
Někdy jsme se smáli i nahlas.
Vyfotila jsem aspoň tři favority:
1/ sedačka jak z ruského raketoplánu, neskutečně nepohodlná, za hrozně prachů
2/ kasička ... i když dvě za cenu jedné byly velkým lákadlem, nakonec jsme ale odolali
3/ lakovaný nábytek ze samorostů nebo čeho, ten měl ovšem nadšeného obdivovatele (pán byl zjevně myslivec)



Pavilon Designshakeru byl příjemně poloprázdný, protože koho by zajímal nějakej dizajn, když vedle jsou takový roztodivnosti pro mamky a taťky.
Tady nás to bavilo, ale vystavovatelů mohlo být víc, čekala jsem něco jako Designblok a to opravdu ne. Ale zaplaťpámbu aspoň za těch pár prima věcí, které jsme viděli. 
Vyfotila jsem jen zlomek, spíš jsem se kochala.


 Plovoucí medúzy místo televize. Neskutečně uklidňující.
Akorát ty nohy vpravo ten klid dost rušily ...


 Láska na první pohled. Staré křeslo. Koupila bych hned, ale cena 60 tisíc je dost, i když nepochybuju, že to tu hodnotu má. Chlapečkovi se taky líbilo.
Možná budoucí designer! 





pátek 20. března 2015

Dnešní program


Říká se, že Viewegh je nezfilmovatelný.
Žádná adaptace se na knižní předlohu nedotáhne.
Tady to platí taky.
Přesto jsem se v kině bavila, výborný tah byl obsadit do hlavních rolí Partičku.
Genzer jako gynekolog ... smálo se celé kino.
Není to vyloženě komedie, narážky na střední věk občas až zamrazí.

Za mě příjemný, dobrý.
Rozhodně to zvedlo nízkou laťku mých běžných pátečních večerů.


čtvrtek 19. března 2015

Co si fotí můj muž aneb kvíz na čtvrtek

Sdílíme spolu spoustu věcí ... například foťák.
Občas zírám, co si můj muž fotí.
Jako třeba dnes.
Vykoukly na mě krávy.
Jsou krásné!
I. si je fotil pracovně.
Tipli byste si, co teda fotil jiného, když krávy nejsou jeho obor?