úterý 24. května 2016

Pod postelí

Jo, jo, takhle vypadá realita. Bohužel.

Dnes pokračuju v natírání, stále není hotovo.
Nejhorší jsou ty šprušle, to je strašlivý piplání.
Muž a Stela se hádají o sporák, každej si chce uvařit něco jinýho a nikdo nechce uklidit bordel.
Zavřu se a natírám si.
Pak poprosím svýho muže, aby mě z tý pod postele aspoň vytáhnul, když už mi nepomůže natírat. Nechce. Ale počká si, jak vylezu sama. Laňka. A to je jeho profesí natírání. Je takovej vrchní natěrač, kontroluje, jak natíraj jiný. A sám to asi moc neumí.

Dneska spousta povinností, ještě jsem neskončila, ale stejně nestihnu všechno.
Vybrán mladý herec - coby syn Pátka alias Čtvrtníčka. Shodli jsme se na něm všichni. Nebyl to favorit a vůbec není známej. Naučenej text ke kamerovkám mu byl k ničemu, protože pan Čtvrtníček i Kateřina H. improvizovali přímo neskutečně. A on to ustál.
Miluju, když někdo překvapí.

Zítra bude hezkej den.
Jdu na návštěvu ke slečně herečce.
A ještě předtím mám tajný rande. Ví o něm jen můj muž. Bojí se, že se zamiluju. Já se taky bojím. Protože jestli jo, tak nás to finančně zruinuje. Ale musím ho aspoň vidět!


pondělí 23. května 2016

Po letech zase začínám

... s natíráním.
Kdysi jsem natírala snad denně. Všechno, co mi přišlo pod ruku, doháněla jsem tím náš hodně napjatý rodinný rozpočet. Pak jsme opravy a nátěry vyměnili za Ikeu - a dneska se zase vracíme k našim začátkům, i když přece jen trochu jinak.
Kamarád truhlář dnes přivezl vyrobenou postel, kterou tu bude mít Kryštof s Monikou, až za 3 týdny přijedou domů na návštěvu. Takže tahle stará se stěhovala do pokoje k hostům (ano, takhle honosně nazýváme tu šestimetrovou nudli). Jenže už byla okousaná od králíka a rozkládat lze jenom na vlastní nebezpečí (všechny letošní návštěvy se na ní v noci propadly :-)). Takže jsem se rozhodla ji už nerozkládat a natřít ji (bude jen pro jednu osobu).
Pak už se do nudle vejde jen stará ikonická Ikea komoda z přírodního dřeva, která ale slouží výborně, takže taky dostane nový nátěr. Ještě nevím jaký.

Letos nás čeká doma dost úprav, střecha určitě, možná se dostaneme i k podlahám.
Mám radost, že jsem začala zase recyklovat starý nábytek, víc si lámu hlavu a kombinuju. V Ikee už se snažím nakupovat jen drobnosti. Je to ale mor. 
Moc mi ovšem chybí jejich časopis Ikea live, který kdysi vydávali. Milovala jsem příběhy rodin, které tam vyprávěly o svém životě. 
Ty mě snad bavily víc než fotky.





neděle 22. května 2016

Dárek pro mě

Půl života jsem po něm toužila a dnes jsem ho od mého muže dostala.
Plážový koš.
My si moc dárky k významným dnům nedáváme, spíš jdeme někam na dobrý jídlo nebo jedeme na výlet. Pro mě dárek = překvapení.
A tohle teda bylo!
Navíc, když nic, ale vůbec nic neslavím.
Škoda, že jsem si ho zatím vůbec neužila. Celou neděli jsem psala.










Chtěly jsme být krásnější

V Kiehl´s měli 20% slevu.
A protože jsme se Stelou naprosto nadšené jejich denním a nočním olejem, zakoupily jsem si několik krémíků, Stela by řekla produktů. 
Jeden vzorek (naštěstí to byl jen vzorek zdarma) si nedočkavě natřela Stela večer na obličej, aniž by si pořádně přečetla, že je to anti-age, čili nic pro ni. Neuvěřitelně opuchla, dokonce tak, že jsem jí na noc musela dát zyrtec.
Já už jsem druhý den ráno testovala správně (pro svůj věk a typ pleti) tenhle hydratační krém a už při jeho nanášení mě ve tváři pálili všichni čerti. Výsledek podobný, viz foto. Ale zvládla jsem to i bez zyrtecu.
Nicméně avokádový krém na oči je fajn.

Bohužel nakupuju tímhle stylem pokus - omyl - daruju (příp. nechám si).
Málokdy totiž mají od kosmetiky, kterou chci vyzkoušet, vzorky.


Snad jsou ty rudé napuchlé fleky dobře vidět.
Zejména po ránu to potěší.

čtvrtek 19. května 2016

Nevíte, co mi chybí?

Mám úžasnou práci.
Dnes jsme měli poradu v restauraci Miminoo pod Žižkovskou věží.
Nejdřív jsem se lekla, že je to podnik pro matky s dětmi, kde se vzájemně budeme rušit.
Naštěstí je název odvozen od mimin lezoucích po věži.
Protože vždycky sedíme 4-6 hodin a zabíráme místo, musíme hodně konzumovat, aby se na nás personál nezlobil a nedával nám najevo, že jsme nežádoucí. Plus slušný dýška.
Dneska se nám to dost povedlo.
Když už nebylo místo na stole, kolegyně si nechala jídlo postavit na notebook. To mě teda dost pobavilo a musela jsem si to vyfotit.


Jinak mám v posledních týdnech ředkvičkovou vášeň. Jakmile nesním denně jeden svazek, pořád na ně musím myslet. Dneska v noci jsem dokonce měla takovej absťák, že jsem v půl třetí vstala a šla sníst další. Zřejmě mému tělu něco chybí.
Nevíte co?


úterý 17. května 2016

Casting

Dnes - vlastně už včera byl casting na syna Pátka alias syna Petra Čtvrtníčka.
Přišlo několik mladejch šikovnejch kluků.
Napsali jsme jim texty, Kristýna, která zrovna netočila, jim hrála partnerku.
Nejvíc záleží na tom, jak si kdo sedne s panem Č., protože tam to musí jiskřit. Přece jenom otec a syn jsou jedna krev. Favorita nemám.

Dnes jsme byli taky požádání, abysme i nadále udrželi pokračování seriálu v humoru.
Jak já bych si jednou ráda napsala něco dramatickýho!
To se totiž mnohem jednodušeji píše, negativní emoce přitahujou diváka jako magnet. Jde si s tím scenáristicky úplně jinak vyhrát. Jet na vlně humoru je strašná dřina. 
Ale nahrává nám k tomu i nový herec, kterého jsme pro pokračování získali.
Pro mě je to momentálně největší šoumen českého show byznysu.
Prozradit nesmím.

 Herec se zdraví s režisérkou, která mu bude hrát partnerku (Kristýna K. už musela odejít točit o patro níž)

 Natáčelo se v kulisách naší hospody

Kreativní tenisky naší kreativní producentky

 Kristýna se Zdeňkem Piškulou, kameraman je točí, vpravo zanícený režisér poslouchá a slečna kreativní si hraje s náušnicemi

Jiný herec si hraje s Kristýnou

Fotky jsou příšerné kvality, ale vzhledem k tomu, že mi mobil několikrát denně spadne na zem (za což může zemská přitažlivost), tak si nový stejně zatím nepořídím.

neděle 15. května 2016

Knihy


Upřímně řečeno - myslela jsem si, že to bude naopak.
Knihu Radky T. jsem si koupila, protože čtu moc ráda její osobní rodinné zápisky na FB. Je to úplně něco jiného, než mama blogy, ze kterých (být mladší) bych měla mindráky a upila bych se asi k smrti.
Proto jsem si koupila její knihu a moc se na ni těšila. Ale už po pár stránkách jsem zjistila, že tohle asi nebude čtení pro mě, protože číst o tom, jak jedna holka má milence, co má těhotnou ženu a ta milenka je taky těhotná, ale zase s někým jiným a dítě tý milencovy manželky bude mít jméno jako milenka ... mě nebaví. Respektive to jsou věci, které mě bavily číst kdysi, ale tohle období mám asi dávno za sebou. Radši bych, kdybych jednou četla o tom, jak někdo milenku nemá ... jestli taková kniha vůbec ještě existuje a není to příručka pro autoškoly. A hlavně - tyhle konstrukce jsou můj denní chleba, který mě živí (a dokonce mě baví i psát), ale přečíst bych si chtěla něco trochu jinýho.
Nicméně tahle kniha se okamžitě stala bestsellerem, takže mě berte s rezervou, možná je to spíš doporučení, proč si ji koupit.

Zato V tichu jsem si koupila z povinnosti, abych odebrala aspoň jednu knihu z Knižního klubu, kde čím dál obtížněji hledám něco ke čtení.
Hlavní hrdinkou je patnáctiletá dívka, říkala jsem si, že mě to sice asi nebude bavit, ale aspoň se o těch mladejch něco dozvím. A zaujalo mě to hodně, protože tady se vypráví příběh, kterej neznám a styl autorky se mi taky moc líbí. 
Jo, vlastně jsem mohla přefotit aspoň kousek textu, tak chvíli počkejte ... cvak ... a je to tady.



sobota 14. května 2016

Nespěchat!

Předpověď počasí nás tentokrát vyšplouchla. Chtěli jsme jet trochu pracovat na chalupu, ale nechtělo se nám, když mělo být hnusně. Nakonec bylo docela hezky, tak jsme zahradničili doma, byli nakoupit na trhu, odpoledne šlofík, kafe a bábovka ... hlavně se nikam nehnat. Aspoň o víkendu.
Sami dva.
Stela se nastěhovala na víkend k sousedům, těšila se totiž, že poprvé bude doma sama (s kamarádkou), protože Kryštof už od čtrnácti přece taky byl.
Takže jsme ji svým neodjezdem dost zklamali.
Ale taky se dočká, a my si zase začneme připadat jako důchodci.
Ne, že by nám to tentokrát vadilo.
Když nám to začalo vadit před lety, tak jsme si pořídili Stelu.
Teď už leda vnuka.
Nebo dalšího psa z útulku.
Budoucnost je nádherně otevřená.

Zasadila jsem pár kytek a bylin.
Pro ty, kdo se mě ptali, jak se nám osvědčil štěrk ve skalce místo fólií a dubové kůry, tak musím říct, že je to bomba! Krásně se z něj tahá plevel - a je ho málo, byliny se rozrostly, téměř nic neuhynulo. Kdežto dubová kůra je vždycky po půl roce odpudivá a musí se vyměnit. Fólie, do kterých se vystřihnou jen otvory pro rostliny, my nechceme a zahradník taky není jejich příznivce.

V životě se mi dost osvědčilo dát na odborníky, než si za každou cenu prosadit svůj názor.
Základem je jim ovšem věřit.
V tomhle směru jsem vyloženě věřící typ.