pátek 31. října 2014

Takový normální víkend


Kvůli čtyřem dnům v Amsterdamu jsem nabrala velké psací zpoždění.
Na víkend rodina radši odjela na Lipno, abych měla klid.
Zítra ráno si nakoupím na trhu jídlo a pak až do neděle večer nevstanu od pc.
Těším se na to, přestože vím, jak budu v neděli v deset večer vypadat.
Blázen.


čtvrtek 30. října 2014

Chceš design? Tak trp!

Asi takhle:
První večer jsme si mysleli, že to prostě nedáme.
Design hotelu famózní, pokoj nás ohromil taky. O tom žádná.
Restaurace se nachází v posledním patře a je z ní panoramatický výhled po Amsterdamu. Vaří skvěle! Ovšem v půl jedenácté večer se stoly odsunou stranou a restaurace se změní v taneční parket. Do pěti do rána. 
Tančit se nám nechtělo, takže jsme šli spát.
V ten moment jsme zjistili, že hotelu chybí hlavně jakékoli izolace. Což mého muže, stavaře, uvedlo v částečné šílenství. Slyšeli jsme každé (nejen) slovo z vedlejšího pokoje a komunikovaly spolu také záchodové mísy. V řadě nad sebou.
Do/ z postele se leze po čtyřech, což jsem nezáviděla hlavně pokojským. Aby ustlaly, musely si snad lehnout. Ale zase tomu úklidu tolik nedaly, protože (špatně udělaná) betonová podlaha se nedala jakkoli vytřít, takže jsme jasně viděli, jaké vlasy měli hosté před námi.
Sprcha byla s wc v jedné komůrce, spolu se sebou jste osprchovali i záchod. Toaletní papír se nacházel vlevo za záchodem, takže bez křeče na něj prostě nešlo dosáhnout.
Skříň nebyla v pokoji vůbec žádná, ani jediný háček (na ručník či na cokoli jiného).
A na noc kvůli všudypřítomným zvukům ideálně špunty do uší!
... potud vyprávění praktické ženy.

Ale!
Atmosféra - prostě bomba.
Mysleli jsme, že jsme se omylem ocitli v hotelu mladých pařičů, kteří nedělají nic jiného, než hulí trávu (mimochodem tráva byla cítit úplně všude - na lodi, v kavárnách, před univerzitou, při chůzi i jízdě na kole). U snídaně (to už se stoly z párty zase vrátily na původní místo) jsme zjistili, že tu jsou i lidé starší až staří, jenom jsou prostě daleko víc nonkonformní než my.
Takže jsme setřásli konvence (šlo to ztuha) a začali jsme si užívat.

Fakt jsme se bavili, když k poslední snídani jsme si mohli vybrat buď suchý chleba nebo žádný (pokud bysme bývali zaváhali). Ale zato bylo kafe a džus. Po chvíli už ani to. Ale přinesli marmeládu. O půl hodiny později i máslo ... kupodivu se vůbec nikdo nerozčiloval, i když za deset éček na osobu se možná dalo čekat víc.

Shrnuto, podtrženo:
Amsterdam nás nadchnul.
Atmosféra, muzea, kavárny, lidi, kola ... paráda.



















čtvrtek 23. října 2014

Vášeň, letos poprvé

Tentokrát jsem byla v dražení úspěšnější.
Povedlo se mi vydražit 5 ze 6 ozdob jedné sběratelky. Jsou to šedesátá léta a jedna ozdoba je úplný skvost - ta bych řekla, že je ještě starší. Ruční práce, 100% stav, nádhera.
Balík mi doma ležel už od včera, ale nebyla náladička si ho rozbalit.
Na to já potřebuju atmosféru.
Teď už všichni šli spát, oheň hoří, užívám si to.
Ozdoby jsou moje vášeň, už si ani nedokážu vzpomenout, kdy jsem jim propadla.










středa 22. října 2014

Dnes ráno



Neb jsem nedbala pokynů svého zubaře a místo odpočinku jsem zatěžovala organismus prací na zahradě, tak už dva dny trpím a chodím s ledem na tváři.
Za všechno může zahradník!
Zase se nedostavil a já se na tu spoušť prostě nemohla dívat. Už mě ani nemrzí, že mu dlužím peníze za dva roky zpátky, mám vztek! 
Zítra velká porada v ateliéru, pozítří vyndání stehů, umístění zvířat a Stely (každý do jiné domácnosti) a v sobotu odlet do Amsterodamu. 
Mezitím ještě aspoň 40 stran textu.
A to bychom měli zvýšit rychlost psaní (tedy hlavně odevzdávání scénářů).
Kolegyně Magdaléna nás přirovnává k dělníkům na plantáži bavlny.
Já si myslím, že jsme na tom o trochu líp. Mně by vadilo, že na mě furt praží slunce. 

Tak do psaní!