neděle 23. srpna 2015

Splněný sen

Snad už deset let nás Stela přesvědčuje, abysme někam vyrazili obytným autem.
Tak jsme si ho dnes půjčili.
Balit jsme ještě nezačali, bo doteď návštěvy. Je krásné mít jednou volnou neděli. Tolik vjemů!
Před námi měl tohle auto půjčené Tomáš Klus, tak doufáme, že bude plné pozitivní energie (když už urval některé páčky a zámky).

Mějte se krásně a za týden na čtenou!



sobota 22. srpna 2015

Je léto!

Když kvůli přepracování nemůžete v noci spát, máte úžasnou možnost sledovat live MS v atletice z Pekingu. Několik hodin jsem běžela s vytrvalci, v horku, kdy odpadali i Keňané a vyhrál černý Brit, jenže pár stovek metrů před cílem zazmatkoval a nevěděl, jestli běží správně na stadion ... to by fakt byl pech! Tyhle sportovní noci miluju a těším se i na tu dnešní. Všechno mě totiž baví nejvíc live.
Co, tati, díváš se taky?

Teprve před osmou večerní jsem dopsala, takže balení odkládám na zítra, pořád ještě nevíme, kam se vrtneme. Ale vypráno už skoro mám. To mi jde hezky.



Nevíte, u jaké pojišťovny se on-line pojistit, aby to platilo hned, resp. po půlnoci? Hlavně ne Generali, s tou mám špatnou zkušenost, pojistná událost se nedá nahlásit on-line, ale musí se pěkně vyplnit dotazníček a poslat poštou, zřejmě tím odradí dostatečné množství klientů a ti radši nic nenárokují. Já vytrvala a půl roku si dopisovala, ale stejně nový kufr Samsonite, zničený po letu z Amsterdamu, neuznali, takže žádnej kšeft už nebude.

Konečně si můžu říct: Je léto a já všechno v Peytchi mám!


pátek 21. srpna 2015

Ostružiny


Nedaleko od domu rostou keře plné ostružin a nikdo je nesbírá.
Chodíme tam se Cherry v rámci dlouhé procházky. Vždycky se přecpu.
Dnes oběd v hospodě, doma došly už i železné zásoby a sámoška je dva kiláky daleko.
Místo malého espressa mi donesli velké. Stela mi zakázala to reklamovat a ještě mě donutila ho celé vypít, abysme na sebe neupozorňovaly. Byla to opravdu hrozná žbrunda.
Chtěla jsem ji vylít přes plot, ale to Stela taky nechtěla. Co kdyby nás viděli?!
Teď peču koláč, aby byla aspoň snídaně.

V neděli chceme odjet směr jih, to je jediné, co víme.
Když se mi povede zítra všechno dopsat, tak v neděli ráno můžu začít balit.
Poslední dny se mi zdají být gumové, strašně moc se do nich vejde.

čtvrtek 20. srpna 2015

Chtělo by to nějakou kulturu



Dlouho jsem tu nedávala žádný tip na knihu nebo film.
Bohužel moji současnou  intelektuální úroveň nejlíp dokumentuje včerejší tv zážitek, kdy jsem o půlnoci koukala na béčkový americký film o přepadení letadla, v němž teroristu zlikvidovala letuška. A ta samá letuška navíc dopilotovala letadlo až ke zdárnému přistání. A pak šla slavit Štědrý večer. 
Super blbost, ale já se od ní nedokázala odtrhnout.

Hodně mě překvapila Stela, když zhlédla film Deník Anne Frankové a byla v šoku, co se dělo za II. světové války. Dozvěděla se o tom mnohem víc, než doteď ve škole. Navíc chtěla koupit ještě knihu.
Já jsem si objednala film Rozhovor s jinou ženou, líbil se mi ten název, jinak o něm nic nevím. 
V poslední době si občas koupím časopis Interview, který má podtitul pro lidi, kteří ještě nezapomněli číst. Jsou tam hrozně zajímavé rozhovory, i když ty s hvězdami na obálce většinou přeskakuju. 

O dovolené plánuju hlavně číst. Pokud se mi teda do té doby zvedne intelektuální hladinka.
Zatím se jí nechce.


středa 19. srpna 2015

Skoro Indie

Vůbec nechápu, jak my to neorganizovaně žijeme.
I. si od začátku léta ještě nestihl koupit sandály a chodí v zavřenejch botách.
V neděli odjíždíme na dovolenou, nevíme kam.
Snažím se smysluplně dopsat 20. díl, ale leze to ze mě ještě hůř než z chlupatý deky.
Dneska se naše zlatá paní, co ji máme na úklid a na hlídání Cherry, ptala, kdo bude hlídat králíka, až odjedeme. Na toho jsme úplně zapomněli. Takže šup s ním hned do auta a muž ho cestou mezi jednáními veze do Liberce.

Zato návštěvnost máme značně vysokou - a to jediné si nenecháme vzít. I když občas fakt není doma nic jinýho než kafe - jako třeba dnes, a já nemám sílu dojet nic dalšího nakoupit. Mnohem důležitější pro mě momentálně je, jestli Jitka Schneiderová vezme půllitrem Čtvrtníčka po hlavě nebo ne. A jestli to vůbec lze věrohodně natočit, aby se opravdu mohla rozmáchnout a nevypadalo to jen JAKO. 
Takový vážný já mám starosti.

Včera indická hospoda v centru.
Pokud netrpíte xenofobií, tak doporučuju.
Vejdete a půlka osazenstva jsou totiž Indové, Arabové a více či méně zahalené ženy. Což svědčí o tom, že zdejší kuchyně je autentická. Další část hostů jsou cizinci a jen pár Čechů.
Jídlo úžasné, já si sice dala to nejmíň pálivé, ale i tak jsem hořela. Kamarádka měla tak kořeněné ryby, že mi vyhrkly slzy. Právničky mají asi drsný jazyky. Ukazovali jsme kamarádům fotky z Austrálie a oni nám z Keni. Dlouho jsme se neviděli.







P.S. Děkuju za všechny vaše tipy a komentáře! To, že neodpovídám, neznamená, že mě nezajímají, ale že nemám sílu na stejně skvělé odpovědi!

neděle 16. srpna 2015

Vedro zdarma

Neděle večer.
Hledám zbytky starých čokolád a bonbónů, našla jsem úžasné polské karamely.
Z pracovny do obýváku rozhovor o tom, jestli jsem měla za poslední půlrok víkend, kdy bych nepracovala ... asi ne. Ale přesně za týden chci odjet na dovolenou bez ntb. Uvidíme, jestli se mi to povede. Musí. 

V pátek v noci jsem byla na Karlově mostě, v sobotu v Kokoříně.
Já se mám. I když všem okolo připadá, že pořád jenom pracuju.
Dnes super oběd.






čtvrtek 13. srpna 2015

Pod stromem


Dnes jsme připravovali další díly. Říká se tomu linkování. V ateliéru vedro k nesnesení, tak jsme si vypůjčili od herců stoly a sedli si venku pod strom. Paráda. Kolega měl s sebou dokonce plavky a potápěčské brýle, prý je nosí v batohu pořád. Jsme sehraní a je legrace. 

Čekají mě individuální schůzky s herci, kteří o to požádali. Stela závidí, jakou mám krásnou práci. Ale někdy je to řeč na dřeň a dohoda je těžká. Herce naprosto ctím, akorát už jsem si vyzkoušela, že si  musím určit hranici, za kterou nepůjdu. Nejde o mě, ale o příběh.

Myčka zapojena.