sobota 23. května 2015

Zpod peřiny

Viewegh dočten.
Kdysi jsem o něm psala bakalářskou práci, byla špatná, neb jsem špatný teoretik. Dala jsem mu ji přečíst a do místa, kde byla věta všechno, co prožije, napíše, mi svým drahým plnicím perem připsal přísahám, že ne.
A já si stejně pořád myslím, že jo.

Kniha pro mě je ... zase o Vieweghovi.
O únavě z manželství, o tom, že já už nejsem já.
MV je jako vždy mistrným pozorovatelem života, až mě někdy vyděsilo, jak jsem se v tom poznala. 
O únavě z manželství vím své, ale některé postřehy bych neuměla vůbec pojmenovat.

Recenzi ode mě nečekejte.
Je to jednoduché - buď se vám knížka trefí do vašeho rozpoložení nebo ne. 
K čemu nějaký pitvy děje, slohu či autora samotnýho.

Pro mě zajímavej páteční večer.
Před hospodou jsem dala přednost Vieweghovi a to je u mě co říct (dnes si to vynahradím).

A vzhůru na Johna Boka!


pátek 22. května 2015

S sebou na víkend

Chtěla bych číst, číst, číst.
Ale nevím, jestli nebudu psát, psát, psát.

Měla jsem ty spoďáry líp složit, aby nevypadaly tak obrovský.
Ale nechce se mi klamat tělem.




čtvrtek 21. května 2015

Už víte, co budete dělat na podzim?




Já ano.
Od září budu chodit jednou týdně k zubaři a do 17.12. prosedím v křesle zhruba 40 hodin.
Když mi včera sestřička nadiktovala rozpis, myslela jsem, že padnu.
Do září jsem navíc v rukou zubního chirurga.
Odhaduju, že mé stomatologické zdraví bude stát asi jako kdybych se půl roku válela v Austrálii na pláži. Což by bylo významně příjemnější, než sedět - já teda ležím - v zubařském křesle. Pravda je, že ležím panu doktorovi skoro v klíně a on mi vypráví historky ze života. A taky mi pod zářivkou nehrozí úžeh, ani úpal.
Po čtrnácti podzimních leženích věřím, že z nás budou skuteční přátelé.

Nikdo můj problém nechápe, protože na první pohled jsou moje zuby oukej, ale když jsem viděla rentgeny ... skoro každý zub má nějaký defekt.
A to jsem ani dřív zubařskou péči rozhodně nezanedbávala.

Navíc včera mi na jiném pracovišti potvrdili, že podle dosavadních výkonů je můj mladý pan doktor budoucí eso es. Už i na kongresech ho zmiňují. A to, pěkně prosím, nestudoval zrovna příkladně a od zkoušek ho vyhodili z výkonů, které jsou dnes jeho doménou.
Známky jsou nejmíň věrohodný ukazatel, který znám.
Zato bez dobře vypadajících zubů vás už dnes nevezmou do dobře zaplacené práce.
Není výjimkou, že si lidé na rekonstrukci huby vybírají stavební spoření.
Novou koupelnou se pochlubíte možná přátelům, ale na zuby (dámám případně i níž) vám čučí každej.

Čímž končím stomatologickou osvětu a přísahám, že za ni nedostanu vůbec žádnou slevu!


středa 20. května 2015

Stárnutí





Mám slabost pro stárnoucí kytky.
Připomínají mi staré lidi, kteří mají rozpuk dávno za sebou, ale něco na nich pořád je. Hodně na nich je. Zejména zblízka. Vyprávějí svůj příběh.
Dnes přijde moje hodná uklízecí paní a já budu moct v klidu psát, protože spoustu věcí udělá za mě. Až přijde k váze, tak určitě řekne: Ještě nevyhazovat, pořád dobrý, že jo ...

Už několikrát jsem si všimla, že stárnoucí květiny jsou teď mnohem častěji fotografovány i v in interiérech. Akorát se to musí umět. Já je zmáčkla jen mobilem. 

Docela by mě zajímalo, jaký vztah máte ke stárnoucím květinám vy.
Vyhazujete hned?
Znám interiéry, kde jsou každé pondělí a pátek nové čerstvé tulipány z diskontů.
Nekonečná nuda ....


neděle 17. května 2015

Nejkrásnější



Snad po deseti letech jsem byla v pražské ZOO.
Stela tu měla na víkend kamarádku a holky si přály tam jít.
Musím říct, že se tu všechno ohromně vylepšilo pro pohodlí a zážitek návštěvníků.
Jestli i zvířat ... to neumím posoudit.

Zvířátka fajn, ale když jsem si sedla na lavičku, stejně jsem pozorovala lidi.
Pořád mě strašně fascinují a hledám v nich příběhy.
Vzpomněla jsem si na slova jednoho filosofa, který rozdělil etapy lidského života do tří fází:
1/ ještě vás zajímají lidi
2/víc vás zajímají zvířata
3/ už vás fascinuje jen příroda

Kupodivu jsem pořád ve fázi 1.
Možná nemoc z povolání.


pátek 15. května 2015

13 a týden



Stela dnes slaví ještě jednou s kamarády.
Už přišli i chlapci. Řve muzika. Musela jsem se schovat do pracovny.

Loni ještě byly velké přípravy, výzdoba, balonky, bublifuky, všechno tip ťop.
Letos jsem jenom nechala udělat dort a Ivan griloval maso.
Dětské oslavy jsem vždycky protrpěla.

Tohle je paráda!



čtvrtek 14. května 2015

Zase o kus dál

V půl třetí v noci mi přišla sms od zahradníka, že ráno přijdou.
Tak jo.
Udělali spoustu práce, vyryli dvě skalky, které jsme neuhlídali a místo bylin a květin je pohltily přemnožené okrasné trávy a plevel, které všechno ostatní zadusily. Takže znovu. Všechno pryč, na jíl nová zemina, přeskládat kameny a nová výsadba. Ta teprve bude.
Líbí se nám to i takhle. Změna!












Pro Jiřinu - paluba terasy zepředu, budou dosypány oblázky až ke dřevu