neděle 1. března 2015

Tý jo, sněží!


Víkend na chalupě.
Celý jsem ho propsala.

Akorát včera večer jsem se cíleně dívala na film Zkrocená hora, který jste všichni určitě dávno viděli. Příběh dvou kovbojů, kteří se do sebe zamilují a jejich láska jim komplikuje normální život. Coming out je pro ně společensky nemyslitelný, protože homosexualita se trestá i smrtí.
Jeden z nich po dvaceti letech tajného vztahu tragicky zemře.
Druhý přežívá na okraji společnosti.

Mám ráda filmy o outsiderech.
Poslední dobou už tu snad ani jiné tipy nedávám :)


čtvrtek 26. února 2015

Teď něco ze života





V oddělení kuchařek jsme byli jen dva: starší pán a já.
"Mohla byste mi poradit, jakou mám koupit manželce kuchařku?"
"Ježíšmarjá, to po mně nechtějte, já nesnáším vaření."
"Proč si teda tu knihu kupujete?"
"To je pro mýho muže k narozeninám."
"Pro chlapa?! Já bych byl šíleně naštvanej, kdybych dostal kuchařku."
"To já taky."

Kuchařky vybírám podle receptů. Tyhle se mi líbily. Ale strašně jsem bojovala s tou otřesnou obálkou - proč má tak strašidelný font písma?! Objevuje se i uvnitř. Hodně mi to kazí dojem. Na výběr jsem měla i designově krásně zpracované knihy dvou food blogerek - ale tam se mi nelíbily recepty. Málo chlapské. Na půl dne stání v kuchyni. Moc různých surovin a koření. Takže i příliš běhání po obchodech. Proto Lenka Požárová, kterou už dlouho obdivuji jako osobnost, zvítězila. Ale s tím kudrlinkovým písmem mám problém pořád. Co ji to jenom napadlo?



Iva Hercíková z antikvariátu - poslední kniha, kterou jsem od ní ještě nečetla. A nic nového už si ani nepřečtu. Zemřela před pár lety. Moje srdeční liberecká záležitost.

Co se týče beletrie, knihy vybírám tak, že je otevřu a když zjistím, že čtu sama sebe, tak nekoupím. Prostě neobjevný střední proud. Toho je většina. Někdy celkem dobrý příběh, ale věty tak neobjevné a nenápadité ... nevzrušují mě číst.

Teď něco ze života je něco mezi deníkem, zápisníkem a vzpomínkami literární historičky, kterou vůbec neznám, ale už kdysi jsem si tenhle titul poznamenala. Až teď jsem se s ním setkala v reálu.
Ke koupi mě přesvědčil tenhle náhodný odstavec:





středa 25. února 2015

Bizarní


Dnes schůzka s Leošem Marešem.
Jo jo, tím.
Pomohlo mi to dát konkrétní náplň slovu bizarní, které zatím v mém slovníku nemělo to správné uplatnění. Čekala jsem leccos, ale realita překonala mé představy. Všechno, co jsem si dosud o LM myslela, jsem rychle musela vynásobit deseti a pak ta představa jakž takž sedí. 
Měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve filmu od Almodóvara.
Biják. 

Stela byla v šoku, že jsem se s ním nevyfotila.
Během rozhovoru mě napadlo tisíc věcí, ale tohle teda ne.
Už jenom ta představa je pro mě ještě víc než bizarní. 


úterý 24. února 2015

Dnes v Liberci






Řidičák.
Endokrinologie.
Rodiče (ta hezká paní na fotce je moje milá maminka).
Legendární knihkupectví a antikvariát pana Fryče.
Něco jsem si koupila, ukážu zítra.
A teď konečně do práce.
Nemám ráda, když začnu psát až večer.
Je to pak nadlouho.

neděle 22. února 2015

Vyhodit - nevyhodit

Neděle náročná.
Třídili jsme skříně a police.
Naplnili jsme tašky pro kamarády, pro charitu, pro jednu školní družinu.
A několik krabic tříděného odpadu.
Rozhodla jsem se konečně zlikvidovat i videokazety, aby bylo místo na dětské knížky, které si chci nechat.
Přestože mé děti k nim vztah nemají.
Protože já jo.

Těch filmů, co jsem ale na vhs měla!
Chtělo se mi pustit si Rocky horror picture show ... nebo nějakého Rohmera ... taky Můj růžový příběh (na který už jsem v průběhu let nikdy nikde nenarazila) ... ale vím, že tohle jsem si říkala už minule, kazety zachránila - a na žádný film jsem se během roku stejně nepodívala.
A tohle je jen část.
Ještě mám několik narvaných polic jinde

I tak mám ale pocit, že jsme teprve na začátku.
Nijak viditelně nikde nic neubylo.





sobota 21. února 2015

Dějí se věci





Na tenhle víkend jsem se moc netěšila, protože nás čekalo (a ještě čeká) spousta restů v domácnosti a nutné nákupy. Naštěstí se mému muži podařilo oblíct se do práce v jediném obchodě, takže to nebyly nervy a přebíhání jako obvykle. Podobnou akci dělá tak jednou za dva roky a vždycky jsme z toho všichni hrozně hysteričtí. V jeho velikosti je vždycky výběr minimální, takže to není o vybírání, ale o tom, jestli mají sako ve velikosti 60 a košile 3XL nebo 2XL. A když to má ještě k sobě ladit ... to je o nervy. 

Náladu mi ale rozhodně spravilo předávání Českých lvů a hlavně vítězství Cesty ven, o které jsem tu psala. Doufala jsem, že to tak dopadne. Někdy se prostě věci dějí, jak mají.

P.S. Dějí se věci i u nás doma. Ivan si dnes koupil aku vrtačku!


čtvrtek 19. února 2015

Ženy nerady dostávají spotřebiče




To asi jo.
Pokud si je nekoupí samy.
Tento týden se mi podařil husarský kousek. Domluvila jsem se s producentem, který mi dluží od roku 2012 peníze, že mi je bude splácet.
Místo oslavy jsem si splnila svůj několikaletý sen.
Koupila jsem si robotický vysavač.
Protože jsem na jeho kvalitu slyšela různé reakce, vybrala jsem si vítěze D-testu.
Zatím uklízel jen chvíli, než mu došly baterky, ale i to nás nadchlo.
Mluví!
Zvířata ho zatím nezakously.
Zajel sám od sebe i pod skříň, kam lezu jen při vánočním úklidu.
Teď se nabíjí, tak jsme v očekávání příštího.
Říkáme mu Žrout.

Amanda je po operaci nožičky.
Zatím chodí po třech.
Ale ve chvíli, kdy se vyškrábala na postel, tak jsem se uklidnila.
Nemám sílu ji vyhnat.
Zatím.