středa 16. dubna 2014

Tuli tuli



Když byl Kryštof ještě děsně malý, hrozně brzo vstával a v televizi tou dobou šla ta otřesná pohádka se čtyřmi figurkami s anténkami, co dělaly tuli tuli. Už si ani nepamatuju název. Bylo to šílené, ale díky nim jsem mohla o hodinu dýl spát. Teď si vzpomínám, že to asi nebyl Kryštof, ale Stela. 
A to mám jen dvě děti, navíc dvanáct let od sebe a pletu si to. 
Ruku do ohně bych za to nedala, kterej z nich to byl.
Včera jsem zjistila, že moje paměť je cedník.
Některé věci si vůbec nepamatuju, kus jich zůstane, kus se přecedí.
Kdybych to neměla odjakživa, tak se bojím, že je to nemoc.

Tulipány mi přinesla uklízecí paní.
Pravé, roztodivné, z její zahrádky, co ukrutně voní po celém bytě.
Zvláštně se rozvinuly, asi předstírají, že jsou úplně jiná kytka.
Ještě mi přinesla čokoládového velikonočního zajíčka.
Toho už jsem při psaní snědla.

Dnes se přemisťujeme na velikonoce na chalupu.
Těším se na volno, i když velikonoce se snažím co nejvíc ignorovat.
Nemám je ráda.
Kdyby záleželo na mně, odjedu někam na hory.
Takhle musím přežít hordu dětí a opilců.

úterý 15. dubna 2014

Mezi deštěm







Zahrada mi dělá radost.
Nic po mně nechce.
Dnes osm hodin na poradách.
Nevím, jak se jmenuju.


pondělí 14. dubna 2014

Včera cestou z kina



Já prostě nemůžu jen tak jít na kukandu do knihkupectví.
Co na tom, že na čtení mi absolutně nezbývá čas. Ale hřeje mě pocit, že tu knížku mám.

Dnes jsem na sebe pyšná.
Ráno volala producentka, kde je můj film Ostrava. Že mám zítra termín odevzdání. Koukla jsem do smlouvy - a vážně. To mě vyděsilo, neb pohrozila pokutou. A za takovou pokutu kolikrát klidně odjedete na dovolenou. Takže jsem od rána psala, příběh přece mám v hlavě a scénosled v počítači. 
Před chvílí jsem dopsala. 
Za dnešek jsem pokořila 80 stran. Asi můj životní rekord. Ale vůbec se necítím unavená, strašně mě to bavilo a nabudilo! A to mám doma Stelu se štěkacím kašlem a ještě jsem stihla uprostřed nejzásadnější scény upéct perník. Sice jsem do něj místo kypřícího prášku nasypala kyselinu citronovou, ale včas jsem si to uvědomila a částečně chybu napravila. A co víc! Perník měl báječnou citronovou chuť i bez polevy.

Jen tak dál, Lucie.

neděle 13. dubna 2014

Kam pojedeme?

Plakát k filmu Pojedeme k moři




www.youtube.com/watch?v=ygjIgFeQbRc

Ve středu jsem nestihla slavnostní premiéru, ale všichni kolegové pěli chválu, tak jsme se dnes jeli taky podívat. Sice až na druhý pokus, protože na ten první jsme přijeli do kina, ve kterém tenhle film nehráli (jak je vidět, ženy neumí číst nejen v mapách, ale i v kulturních programech).

Film je báječnej.
Ačkoli Jiří Mádl v něm nehraje, pořád ho někde v pozadí vidíte a slyšíte. Ten film je prostě jako on: nevinnej, jedinečnej, překvapivej, nečekanej, dojemnej ... i po filmové stránce nemá jeho styl obdoby. Je tam spousta schválností, které kdyby mi někdo řekl dopředu, tak okamžitě řeknu, že nemůžou vyjít. Vyšly.
Běžte se podívat i s dětmi, teda ne moc malými. Počínající puberta je tak akorát. Jo a vemte klidně i babičku a souseda. Je to pro všechny!


sobota 12. dubna 2014

Když vaří muž (a žena píše)

 

  


Dnes nádhernej den.
S oběma psy jsme byli na dlouhé procházce, Amanda, chudinka, domů doslova dokulhala. Toho, kdo sestrojil a vyšlechtil tenhle typ psa, bych s chutí oběsila! Pořád ji litujeme. Žít v jejím těle není k životu.
Ivan nakupoval a vařil. Nakupuje pečlivě, mnoho hodin, nejraději v Makru a vyžívá se v tom. Jsem ráda, že to tak je, protože já při nákupu potravin omdlívám. Večerky jsou mým gustem, ideálně pultovka, žádný vybírání. Jedno máslo, mlíko, čokoláda a pryč.

Psala jsem dnes Ostravu, příběh s podtextem domácího násilí.
Psalo se mi úžasně, protože je to svoboda.
Sice se mi příběh pod rukama všelijak kroutí a nevychází mi tak, jak jsem původně předpokládala, ale cítím se strašně volně, protože můžu napsat všechno tak, jak to cítím.

Psát seriál pro komerční tv je stres. Disciplína, dril, povely, poslední dobou mi spíš připadá, že píšu úkol do školy. Šéfová nám to navíc opravuje červenou barvou písma, takže kolabuju hned, když soubor otevřu.
Myslím, že takhle znásilněně jsem se nikdy ještě necítila. Má to být legrace - a je to pro mě dřina.
Naopak domácí násilí je pro mě vzduch a svoboda.
Pak se v tom vyznejte.



pátek 11. dubna 2014

155


Všechno, co jsem slíbila na včerejšek, jsem musela zrušit.
V šest ráno jsem totiž vstávala s migrénou a v devět už byl její rozsah takový, že jsem poprvé v životě zavolala 155. Bylo mi to sice trochu trapné, protože jsem si hned představovala, že zaberu místo někomu, kdo má infarkt, spadl ze skály nebo se topí, ale neuměla jsem v tu chvíli najít jiné řešení. Doktor byl super, sice mě chtěli s tlakem 180/120 odvézt do nemocnice, ale ukecala jsem je, protože Stela byla ve škole bez klíčů a mobilu, Ivan na dva dny v Brně a doma dva psi a králík. Takže jsem dostala pár injekcí, spala celý den a dnes juchú.
Ale poučení jednoznačné - musím si dát bacha na přepracovanost.
Takže dnes ráno po sedmé hodině už jsme pobíhali po lese se psy, muž si vzal na starost moje fyzické a psychické zdraví. Já jsem jinak schopná u toho počítače prožít celej svůj život.

středa 9. dubna 2014

Zejména zájmena


Píšeme úkol z češtiny. Nejsem si teda zrovna moc jistá.
Stela: Mami, tys chodila na vysokou školu?
Já: Jo.
Stela: Asi na ňákou jednoduchou, ne?

Jdu hledat index. Jí ukážu ty skoro samý jedničky!