pátek 28. listopadu 2014

Najdi psa


Chodit večer se Cherry je dost problém.
Její hnědá barva splývá s okolím.
Loni měla blikající obojek, asi jí ho budu muset zase pořídit.

Dnes malý úspěch.
Zakoupeny jedny plavky a tenisky pro Stelu.
Když jsem chtěla plavky na sebe, slečna odvětila, že v mé velikosti mají pouze za cenu kolem 4 tisíc.
Chtěla jsem se zeptat, jestli je na mé plavky potřeba o tolik víc látky než na normální plavky, ale slečna neměla na vtipy náladu. 

Zítra další pokus.

P.S. Pes je vlevo dole.


čtvrtek 27. listopadu 2014

Zázrak v naší nejmenší místnosti






Slyšela jsem o tom básnit a ona to báseň je.
A přitom taková malá věc, hloupost, dalo by se říct ...
Sprej do záchodu.
Už jste o něm slyšeli?
Fór je v tom, že jednou vstříknete přímo na hladinu vody ještě NEŽ vykonáte potřebu.
Pak si v klidu posedíte, něco si počtete, prohlídnete ... a když spláchnete, tak v celé místnosti zůstane tak úžasná vůně, že si to vůbec neumíte představit.
Nemá vůbec nic společného s pachospreji prodávanými v drogerii a kterými se v nouzi voním já (jak jste si mohli přečíst minule).

Možná výbornej dárek pro ty, kterým se těžko něco vymýšlí a mají smysl pro humor.
Najdete ZDE.



středa 26. listopadu 2014

Na suchu





Naprostý nedostatek času mi způsobuje různé zádrhele.
Například už nemám vůbec žádnou vůni.
Ta, kterou jsem si vybrala, se nedá koupit přes net, musím pěkně po svých do jedné kamenné prodejny. Na víkend plánujeme shopping (a následný šoking).
Někdo si to užívá, my ne.
Většinou si musím brát prášek na uklidnění.

Bylo už jedno období, kdy jsem psala tak moc jako teď, a taky mi došel parfém.
Protože jsem musela na důležitou schůzku, nastříkala jsem se vánočním deodorantem na záchod.
Hezky to vonělo, akorát v podpaží to trochu lepilo.

Vy, co píšete, ne abyste to někde použili!
Už to mám schovaný v notýsku pro jeden příběh.


pondělí 24. listopadu 2014

Spolu přes skype

Za 3 týdny letíme.
Připadá mi, že nemůžu do odletu stihnout všechno, co je potřeba.
Už teď vím, že do té doby nebudu mít jediný volný den. Na balení (nebo prostě na cokoli).
Tlustoknihu o AU jsem ještě ani neotevřela.

Dnes jsem byla poprvé na solárku, o víkendu si musíme koupit plavky, žabky a turistické sandále.
Teploty tam jsou kolem 40°C.
Cítím se jako kdyby mě někdo měl vystřelit do vesmíru.








sobota 22. listopadu 2014

Svíčky a losos

Poslední včerejší mail jsem poslala v 0.43 hod.
První dnešní v 6.48 hod.
Budík na 6.30, abych stihla ráno něco napsat a byla jsem u toho čerstvá.

Dnes poprvé po 5 týdnech mě nebolí zub a nemám v sobě 1-5 aulinů, bez kterých bych v posledních dnech nepřežila. Včera velký zákrok u zubaře, který mě má zase vrátit do normálu.
Modlím se, aby to opravdu zabralo a já mohla v klidu odletět.

Mám výborný tip, jak ušetřit a koupit v IKEA opravdu jen to, co potřebujete.
Svíčky a lososa.
Když tam pojedete cestou domů od zubaře po 5 anesteziích a 2 prášcích proti bolesti , tak budete rádi, když se uprostřed vánoční výzdoby nesložíte a dojdete po svých k autu.
Nevíte někdo náhodou, proč už není možné zakoupit velké papírové ekologické tašky a místo toho všichni odnášejí nákup v těch nechutných modrých igelitových plachtách?
A proč obyčejná voda je tu dvakrát dražší než cola?

Některým věcem prostě nerozumím a není to zjevně jen tím umrtvením.



Ráno jsem si rozsvítila hvězdu, aby se mi lépe psalo.
Byla ještě tma a ticho.
Nádhera.




pátek 21. listopadu 2014

Kde je moje dítě?

Včera v noci jsem dostala tento dopis:

Dobrý večer, Lucie,
chtěla bych Vás požádat o laskavost. Jste blogerka, kterou čte hodně lidí, já si Vás velice vážím a ostatní jistě také. Velmi by pomohlo jedné ženě, kdybyste na svém blogu sdílela její příběh. Jmenuje se Eva Michaláková, nevím jestli jste už neslyšela o kauze Evy, v Norsku jí tamní sociálka (Barnevaren) vzala děti, více zde http://www.kdejemojedite.cz/
Případ se vleče od roku 2011.
Evě, ani jejímu muži, nebylo prokázáno žádné obvinění, ze kterého je osočily učitelky ze školky.
Děti byly rozděleny a dány k pěstounské péči. Do dvou různých rodin!!!
Matka je vídá dvakrát ročně:(

Existuje ještě v tomto státě spravedlnost a vítězí ta pravda a láska? 
Nebo už jen všichni chceme odvracet oči a dělat, že se nás to netýká???
Prosím alespoň sdílejte prostřednictvím blogu. 
Pokud byste tak učinila, velice bych si toho vážila:)
Pokud vás to zde ruší, prosím smažte to, vím, že toho máte hodně.
Děkuji za čas, pokud jste dočetla až sem.
Pavla Sedloňová

Milá Pavlo, 
samozřejmě, že na mém blogu dám prostor tomuto případu, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
Už jen proto, že já vím, kde je moje dítě.
Jedno spí v pokojíčku a druhé nastupuje v Sydney do práce na sobotní šichtu.
Jsem šťastná, že je mám a že o nich vím.
To samé přeju všem matkám, s paní Evou Michalákovou tiše trpím a ze srdce jí přeju happy end!
Děkuju za Váš mail.
Lucie




čtvrtek 20. listopadu 2014

Chtělo by to systém

Dnes porada v aťasu.
Zasvěcovalo se.
My vymýšleli příběh.
Od příštího týdne se točí další série.

Dnes jsem dospěla k rozhodnutí, že se musím naučit psát takový ty papírky s poznámkami. A škrtat si, co je hotové. Nebo odletím a zanechám za sebou spoušť. To bych nerada.
Už to začíná být kritické.
Čím víc toho chci stihnout, tím víc toho zapomenu.
Nebo máte lepší systém?