úterý 4. srpna 2015

Návštěvy








Léto miluju i kvůli návštěvám, na které letos máme skoro jízdní řád. Jedna část přijíždí na chalupu, další k nám domů. Sedíme do noci a je to prima. Pořád něco chystáme, vaříme a grilujeme - tedy ne já, ale můj muž. Dokonce už mě nepouští ani k nakupování potravin, protože některým názvům vůbec nerozumím - natož kde je v regálech hledat. Snažím se akorát vždycky něco upéct a vychází to tak 1:1. Jednou se mi to povede, podruhé ne. Tentokrát jsem zapomněla po kynutí těsto vyválet a rovnou ho mrskla na plech. Vůbec nic se nestalo a bylo to k jídlu. Já prostě nemám vžité stereotypy, snad vůbec u ničeho. Proto je se mnou neustále taková sranda.
(Měla bych za to dát aspoň čtyři emotikony, ale fakt nedám!)

Dobrala jsem atb, trochu píšu a hodně ležím.
To horko na to není ideální.
Nechci nic zanedbat, protože až příští týden stehy.

P.S. Včera Zuza a Víťa

sobota 1. srpna 2015

Než číst ženské časopisy, je lepší koukat se na ptáky

Pětidenní atb, která beru, jsou tak silná, že nejsem téměř schopná opustit vodorovnou polohu, protože jinak mám všechny vedlejší účinky, o kterých se píše v příbalovém letáku. Takže si to vysvětluju tím, že prostě musím ležet. Naštěstí mám na to trochu čas.



Pustila jsem se do čtení hromady časopisů, ale bohužel už jsem tak vybíravá, že mě máloco nadchne. Co mě ovšem zatlačilo ještě víc do matrace, byly články v ženských časopisech. Občas si nějaký koupím, abych aspoň měla pocit, že vím, co je in.
In je pořád být nadžena a supermanka.

Vzpomněla jsem si okamžitě na vyprávění své kamarádky, která se rozvedla poté, co absolvovala dovolenou snů se svým mužem, jeho kolegy a jejich ženami (zřejmě se chlapi málo viděli v práci, jen 14 hodin). Byl to pro ni šok, protože dámy se předháněly v tom, co všechno zastanou (např. řídit obytné auto s celou rodinou, dojet si sama do porodnice, protože sanita by supermanku zavezla do jiné, kam nechtěla. Další den už šla domů na revers, protože co by si bez ní doma počali).
Kamarádka jen zírala a zjistila, že v této společnosti neumí být sama sebou, není přirozená a trpí. Jenže její muž se v nadženách zhlédl a chtěl po ní dtto, což mu ona neuměla splnit.
Takže rozvod.

Nějak nerozumím tomu, proč se takhle vytahujeme, věřím, že opravdu existuje pár žen, které lezou na Mont Blanc a u toho kojí, ale to jsou spíš výjimky. Osobně znám jen jednu supermanku a to mi úplně stačí. 

Nevím, jestli je ženskost v tom (chtít) všechno dokázat nebo naopak přiznat, že jsou věci, které nezvládám, a od toho mám, miláčku, tebe.
Ale rozhodně se vždycky vyplácí být sama sebou, protože přetvářka snad nikomu nemůže vydržet celé manželství. Ale klidně mě opravte.

Takže jsem časopisy zase pěkně zaklapla a dívám se na ptáky.
Dala jsem jim do trávy dvě velké nízké plechové krabice a oni se v nich koupou a dovádí! 
To je krásy!

středa 29. července 2015

Opuchlá středa

Dnes jsem se vzbudila s obličejem jak meloun.
Takže chladím zvnějšku i zevnitř.
Nebolí to, pokud se rozhodujete pro stejný zákrok, 100% doporučuju.
Strach je mnohonásobně větší než to, co vás čeká.
Ideální je pak ovšem lehká dovolená pro váš klid.
Než trpět migrénami, radši bych chodila na implantáty.
Ovšem migréna je zadarmo.

Dnes už jsem psala a zítra jedu na poradu do ateliéru.
Ideální je pozdravit se s novými herci, když vypadáte nejhůř za posledních deset let.


Pomalu si přetvářím Kryštofův pokoj ve svoji pracovno - ložnici.
Dnes jsem snad našla na netu příhodný psací stůl - starou katedru.
Největší radost z toho má Cherry.
Bude mít víc místa.


úterý 28. července 2015

Přežít úterý


Dnes jsem měla jedinou ambici - přežít.
Čekaly mě totiž dva implantáty.
Ne, že bych je nepotřebovala i o kus níž, ale zuby dostaly přednost.
Zákrok nakonec příjemnější, než jsem čekala, spousta historek ze života mladého stomatochirurga. Všem říkám, ať mi nic nic nevyprávěj, že to použiju, ale oni vyprávěj a vyprávěj. Díky za to!

Teď hlava jako střep, antibiotika, léky proti bolesti a zmrzlina.

neděle 26. července 2015

Pivovar Lobeč

Dlouhá léta jsme jezdili kolem totálně zchátralého pivovaru v Lobči, do kterého se zamilovali dva šílenci architekti, opravili ho - a stále opravují. Letos na jaře se v něm po 71 letech začalo znovu vařit pivo. Můžete si prohlédnout celou budovu, konají se tu různé výstavy a happeningy. 
Neskutečná odvaha, nadšení a práce!
Hodně věcí je tu ještě provizorních, ale moc se nám tu líbilo. Na požádání se můžete podívat i na stálou výstavu o historii pivovaru a tradici pití piva u nás.

Smekám.
Kdybych měla jednu jedinou hnidopišskou připomínku, tak bych se přimlouvala za jakékoli zastínění prostoru před pivovarem. Sice nebyla výheň, ale i tak se hosti schovávali, kde se dalo - včetně lavičky na nedaleké autobusové zastávce.












pátek 24. července 2015

Sucho




Kokořín začíná být tragicky vyprahlý, nespadla tu dlouho ani kapka, navzdory předpovědím. Stačí jeden večer nezalít a hortenzie schnou v přímém přenosu. Hmyz a vosy jsou agresivní, protože žíznivé, vrhají se střemhlav do každý sklenice. Jen nerada je zabíjím, protože jim rozumím ... nikdy bych nechtěla umírat žízní ... jako slepýš, co nám uschnul v chalupě. Les je úplně mrtvý, stromy se vyvracejí suchem z kořenů ... je nebezpečné některými místy už jen chodit. Vzpomněla jsem si dneska na říkanku z dětství "Alláhu, dej nám vláhu", nevím, k čemu se vázala, ale mohl by se Alláh obměkčit.

Jinak hraní a psaní.
Nic nového pod horkým sluncem.

úterý 21. července 2015

Píšu, peču, miluju





Od 17:43 do 20:04 snad každé 3 minuty mail a hned na to moje odpověď.
Do toho brambory a stejk na plotně, perník v troubě, v chalupě hladový holky a psi, vedro, já zpocená durch. 
Vyřešen úvodní song seriálu, sice kompromis, ale nikdo neodchází uražen nebo naštván, ba naopak. Už víme, kdo bude zpívat, kdo zaranžuje a jakej text. Je to fajn, Stela jásá. protože se jí splnil maličkej sen. Snad schválen i billboard, ze kterého stříká testosteron na všechny strany - jak trefně poznamenala Magdaléna.
Takhle vypadá moje volno.
Adrenalin. Energie!

Začínají se mi zpomalovat data, mám jen omezený přísun a signál hledám, kde se dá.
Takže možná tohle je poslední příspěvek z chalupy.
Jsem tady šťastná.
Někdy i bez příčiny.
Sama to nedokážu pochopit, ale jsem. Strašně!


Hlídačka

Udělat ze mě hlídačku - je jako odkázat vegetariánovi řeznictví.
Dlouhotrvajícím sebezkoumáním jsem na to ale přišla. Já se totiž nedokážu chovat k dětem adekvátně jejich věku. Chovám se k nim jako k sobě rovným. Předpokládám u nich automaticky dospělou, ideálně lehce intelektuální úroveň. Což děti pochopitelně nebaví a mě zas nebaví absence společných zájmů.

Hlídat čtyři holky v různých stádiích puberty je už celkem fajn, pokud se zrovna neštípají, netahají za vlasy a netopí pod vodou. Pořád jsem hlídala, aby z bazénu vykukovaly čtyři hlavy. Nebylo to vždycky. Sestry k sobě dokážou být velmi kruté. Od nich se už člověk aspoň něco dozví o skutečném životě a výsledkem je, že si každý večer připadám jako úplná trubka.



Koupaliště ve Mšeně je skvost z roku 1932, art déco.
Ideální je tam jít, když není úplně vedro, to pak máte bazén a stánek s občerstvením skoro jen pro sebe. Miluju si tam v trávě číst. Děti platí za vstup milosrdnou dvacku a od 16 hodin mají všichni vstup za deset korun. To se to pak koupe!