Dnešní datum prostě miluju

První prosinec.
To zní krásně.
Ode dneška dny poletí jako bláznivé. To mám vyzkoušeno.

Pár nových ozdob.

Konečně jsem sehnala 2 knížky, které jsou zčásti o historických ozdobách. Jsou v němčině, ale moje školní der die das na tohle čtení naštěstí stačí.

Jsou tu i staré prodejní letáky, a hlavně u ozdob je doba vzniku.

Ještě pořád mi ale chybí ta pravá bible ozdob.

Určitě se k ní dostanu.

Už trochu vím jak, teď už to akorát chce mít dost peněz.

 

Mladí už mají 14 dní pronájem.

Dokonce tam i jednou spali!

Jinak to pořád vychází tak, že jsme pohromadě.

Ne, že by mě to netěšilo.

Fakt jsem pyšná, jak nám to klape.

Jsem na svý další mateřský dovolený.

 

 

Když krmí babi (to jako já)



 

Spolknutá

Hrozně ráda chodím se Cherry na procházky večer.
Miluju, když nás spolkne tma.

Ale musím jí už pořídit blikací kolemkrk (náš domácí název pro obojek), protože už ji kolikrát nevidím ani já sama. Natož jiný venčič a jiný pes.

 

Dnes prima oběd s kolegyní a kamarádkou, resp. s kolegyní - kamarádkou. Ty dvě jsou totiž jedna.

Jedna skvělá.

Nevěřila bych, co všechno se dá po rozchodu s manželem zažít. Třeba mít najednou tři milence. Teda ne úplně najednou, jako v jednu chvíli, nicméně současně.

Jak se znám, já bych si nepamatovala, co jsem komu řekla a musela bych si to psát.

Ale třeba bych neříkala nikomu nic.

Není vztah jako vztah.

Někdy škoda mluvit.

To jen tak teoretizuju, protože moji hlavu a ruce teď nejvíc zaměstnává jen jeden chlap - Tobi.

 

Tyhle obědy miluju.

Cestou vlakem domů mi pak naskakují scény nebo dialogy do scénáře, ačkoli ten se týká něčeho jinýho. Ale konečně mi docvakne NĚCO, na co jsem nemohla dlouho přijít.

Díky.

 

 

 

Neadventní neděle

Dnes jsem všem tvrdila, že je první adventní neděle. Dokonce jsem dodělala i věnec na stůl. Jaké bylo moje překvapení, když jsem pak v rádiu slyšela, že teprve dnes se kácel vánoční strom pro Prahu. Nějak mi to celý nejde dohromady, protože nechápu, jak může být 4. adventní neděle zároveň Štědrým dnem.

Tyhle počty (jakož i jiné) mi zkrátka nejdou.

 

Třetí neděli koukáme na HBO na premiérový díly seriálu Až po uši 2.

První série byla skvělá, ale tohle je teda hodně velký zklamání. Souzní to s mým životním názorem, že dělat srandu není žádná sranda, ale ohromná dřina. A ta dřina ještě navíc nesmí být vidět. Divák musí mít pocit, že všechny ty vtipnosti autor s lehkostí vymejšlí během jízdy ve svým ferrari a pak je akorát vleže diktuje svý písařce.

Jenže tady autorky spíš každej fór potily na svý prosezený pracovní židli.

Škoda.

Podle traileru jsem soudila, že to bude skvělý. Ale je to křeč.

 

 

První díly jsou na youtube, tak hop na ně, než je smažou!

 

 

 

 

Stromečky

Nemám moc ráda zdrobněliny, ale tomuhle se opravdu stromy říkat nedá.
Moje sbírka.
Mám ji v ložnici, koukám na ni, když usínám.
Teda pokud není tma.
Dneska odpoledne nebyla, naopak svítilo sluníčko a já šla zrovna spát.

Věděla jsem, že dnes musím psát do noci, tak nezbývá, než si jít aspoň na chvíli lehnout odpoledne. Protože jinak bych nenapsala to, co jsem napsat potřebovala. Samý přípravný texty ke grantům pro oba filmy, který píšu (resp. jeden už je napsán a u druhýho finišuju). Ale krátký synopse, dlouhý synopse, autorský explikace a podobný neživý věci mi moc psát nejdou, u těch se trápím. Mnohem radši se vrhám do neklidných vln scénáře.

 

 

Dokumentární úterý

Pokud chcete vědět, jak v Norsku funguje systém ochrany dětí, kvůli kterému přišla například paní Michaláková o své dva syny (asi nejznámější kauza u nás), podívejte se dnes ve 21 hod na ČT2 na Český žurnál, díl Děti státu.

Na dokumentu spolupracovala i moje spolužačka Margareta Hruza, která se narodila v Norsku českým rodičům, pak mimo jiné studovala v Praze režii, a teď bydlí zpět v Norsku. Takže informace budete mít přímo od pramene! Navíc Margareta jejich systém spíš chválí, než odsuzuje, což je pro mě zatím první odlišný názor.

 

zdroj MFDF Jihlava



 

Toto road movie se snaží proniknout do zákulisí významu a způsobu fungování systému ochrany dětí v Norsku tzv. Barnavernetu a jeho dopady i u nás. Na konci si klade zásadní, ale rozpornou otázku, čí jsou naše děti? Režie I. Pauerová Barnavernet je norský úřad na ochranu dětí, založený v roce 1992. Poskytuje pomoc dětem a rodinám v různých situacích od finanční pomoci, až po odebírání dětí. Stát skrz Barnavernet dohlíží na kvalitní dětství všech dětí. V posledních letech se však něco stalo a norský systém na ochranu dětí začal mít odpůrce po celém světě, včetně České republiky. Film zkoumá, proč i u nás Barnavernet vzbuzuje až takový zájem. Proč jsou Norové dobrovolně víc regulovaní státem a institucemi, než my v Česku. V Norsku lidé říkají, že stát je nejlepší kamarád. Jsou za omezení rádi a jsou spokojení, že stát rozhodne za ně. I proto jsou Norové dle výzkumu veřejného mínění skoro každoročně vyhlašováni za nejšťastnější národ na světě. Proč bychom my točili o Norsku, když je u nás tolik problémů? Máme největší počet dětí v kojeneckých ústavech v Evropě, odebíráme většinu dětí kvůli finanční situaci v rodinách. Ale pak na druhou stranu to, co se děje v Norsku, je problém každého vyspělého státu a týká se to všech nás v Evropské unii, protože nám to klade otázku o tom nejzásadnějším: Má být stát složený z rodin anebo má být stát jedna rodina?(zdroj ČT)

 

 

 

Vánoční přání

 

Kromě vánočních ozdob jsem nedávno začala sbírat i vánoční pohledy. Ale pouze takové, na kterých jsou skleněné nebo korálkové ozdoby. Občas tam totiž píšou, z jaké sklárny ozdoba pochází, výjimečně, kdo je návrhář apod.

Když mi přišel první balíček, pocítila jsem neskutečnou nostalgii po dětství.

Byla to doba, kdy nám před Vánoci chodily do schránky tyhle pohledy a my, děti, jsme hodnotily, kdo poslal nejhezčí. Hlavně to ale byl vzkaz od někoho, kdo si dal práci, aby pohled vybral, napsal a poslal. Podle mě to mělo smysl, byla v tom příjemná vibrace. Vzpomněl si na mě. Nezapomněl.

 

Každý rok vyrábím PF, rozdám jich a rozešlu skoro stovku.

Do schránky mi jich přijde tak pět.

Ani úzký okruh kamarádů už mezi sebou nezná své adresy.

Zkuste letos poslat přátelům a rodině přání, ti budou koukat! Možná se leknou, že se něco stalo.

 

Poznám rukopis svých rodičů, ale obávám se, že brzy už to taková samozřejmost nebude.

My nebudeme vědět, jak píšou naše děti, a oni, jak píšeme my.

Je zvláštní, že tyhle obyčejnosti se ze života vytrácí.

 

Píšete přání vy?

Fakt by mě to zajímalo!

 

Co čtu

 

Chystala jsem se dnes na vlastenecký výlet do Prahy, ale počasí, že bys psa nevyhnal (já s ním tedy venku byla, ale tím pro dnešek hasla moje outdoorová činnost). Zlobí mě chronická dutina, takže radši doma teplo a klid.

Knížku Astrid Lindgrenové jsem si koupila kvůli severským vánočním zvykům, které potřebuju znát (do scénáře), tak se chytám všech dobrých zdrojů. Začala jsem ji číst ve vlaku a přenesla mě do zpátky do dětství, kdy jsem toužila zažít pravé Vánoce jako z knih AL.

Pokud máte tip na (nejen dětské) knížky, kde se vypráví o severských Vánocích, budu ráda. Přečtu si je, a pak je schovám pro Tobiho.

Náš rošťák začal tento týden lízt. Všechno ho hrozně zajímá, i moje ozdoby.

Mimochodem koupila jsem teď další kousky za dobrou cenu, protože v aukcích je překvapivý přetlak antikového vánočního zboží. To dřív nebylo. Prodejci nasazují vysoké ceny za průměrné zboží, což nikdo nekupuje. Ale kdo se chce opravdu jen zbavit starých krámů, dá to za hubičku, a i když lidi přihazují, ceny se moc nevyšplhají. Pokud to tedy není raritní kousek.

Příští týden zase něco vyfotím, mladí se stěhují do pronájmu, tak se čoro moro u nás trochu zklidní.

 

 

Ježíškova vnoučata

Český rozhlas včera spustil akci Ježíškova vnoučata, oslovil desítky domovů seniorů, aby jejich opuštění klienti napsali, co by si přáli pod stromeček. V dřívějších letech to samé pořádali pro děti z dětských domovů.

Máme tedy úžasnou příležitost stát se Ježíškem a někoho obdarovat.

Hned včera, první den, bylo splněno přes 90% přání!

Ale každý den se budou přidávat další!!!!

 

Darovat můžete buď věci nebo zážitky.

Ze zážitků si senioři nejvíc přejí setkání s Karlem Gottem, jeho koncert, kulturu, ale taky setkání s dcerou nebo zprostředkování návštěvy vlastních synů.

Jojo, občas vám i slza ukápne.

 

Co se týče darů, je tu všehochuť.

Běžné toaletní potřeby, sladkosti, předplatné časopisu, lampička na čtení, vlna na pletení, vánoční cukroví, ale taky kniha s věnováním "Milé Růžence ...". Nebo meruňkový dort, kakao + mít si to s kým sníst a vypít. Smutná jsou přání, kdy si senioři přejí základní věci jako bavlněné tričko, noční košili, šampon apod. Několik babiček ze stejného domova by chtěly noční stolek. Každá svůj, protože nemají žádný. Ale jsou i vtipná přání - klobouk a kalendář s obrázky pěkných žen, nebo kurník se slepičkami, či "podívat se do Austrálie nebo basu piv".

Hodně lidí potřebuje nový vozík, polohovací postel, cvičební pomůcky a jiné věci, které jim jednotlivec těžko může splnit. Mohla by nějaká firma nebo zdravotní pojišťovna. Johoho!

 

Zaslání je jednoduché - zdarma si pro dárek dojede přepravce. Nebo se můžete domluvit přímo s konkrétním domovem a přivézt dárek osobně. To je pro obdarovaného největší překvapení!

 

Více zde: https://www.jeziskovavnoucata.cz/

 

Ať už podpoříte kohokoli, budu ráda, když mi o tom napíšete.

Abych věděla, že si to tady nepíšu jen pro sebe :)

 

 

 

 

Časopisy o designu a bydlení

Dnes tu budu trochu za trhovkyni.
Nabízím časopisy, které s těžkým srdcem pouštím, ale na všechny už prostě nemám místo.
Protože ozdoby.
Některé z nich si kupuju v Čechách, jiné jsem si přivezla zvenku, vč. Austrálie. Jeden titul odebírám z USA. Než je pošlu dál formou aukce, napadlo mě je nabídnout zde. Třeba budete mít někdo zájem.
Odhadem je to max. za pětinu původní ceny.
Ceny + popisek vždy pod fotkou.
Kdyby náhodou ... pište, prosím, do komentářů.

Aktualizováno: prodané vše. Děkuji!

 6 ks francouzsky, 200 Kč, pošta 80 Kč

 

 5 ks francouzsky, 150 Kč + pošta 80

 

 6 ks německy, 150 Kč, pošta 80

 

 6 ks, německy, 150 Kč, pošta 80

 

 6 ks, anglicky, 250 Kč + pošta 80

 

 5 ks, anglicky, 200 Kč, pošta 80

 

 mix jazyků, 100 Kč, pošta 50

 

3 ks, česky, 100 Kč, pošta 50

(prostřední kus je aktuální číslo)

 



En underbar jävla jul

V češtině tenhle film dostal název Kyselé Vánoce.

Opravdu smekám před skandinávským humorem, moc se mi tahle komedie líbila. Přitom jde o vážnou věc. Dva gayové se rozhodnou svolat své rodiny a představit jim dívku, se kterou čekají dítě. Miluju, když někdo dokáže de facto psychologický film pojmout s humorem. A jakým!

Skvělá práce s charaktery postav, úžasný dům, ve kterém se celý film odehrává.
Miluju tyhle příběhy!

Staying alive

Norská komedie o mladé rodině se dvěma dětmi, kde si muž najde milenku.
Banální téma, skvěle zpracované, výborné situace, dialogy.
Ovšem happy end to nemá, pokud člověk fandí manželce. A pokud fandí milence, tak taky asi ne. O chlapovi už vůbec nemluvě.
Je hrozně těžké napsat komedii o ženách. Většinou je to trapas a hrozně chtěné, tlačí se na pilu. Tady jsou na srandu jen dvě baby (manželka a její těhotná kamarádka) a jde jim to skvěle.
Tenhle film už je starý dva nebo tři roky, ale bohužel ho asi nikde nenajdete. Promítal se jen dvakrát v rámci Festivalu severských filmů v Lucerně.
Zítra jdeme ještě na jeden severský film.
Lucerna je tak krásný kino, že bych tam mohla bydlet!

Více zde: http://www.sfklub.cz/staying-alive

Těšení

Pořád je se na co těšit!

Asi už znáte moji fobii ze Silvestra, nechci se veselit, nechci dělat chlebíčky, pít víno (to už vůbec ne), pozvání na OSLAVU bych rozhodně taky nepřijala.

Můj ideál je být sama doma.

Letos se mi to zase nepovede, ale někdy určitě.

Tentokrát utíkáme před povánoční depresí do Krakowa. Přes airbnb jsme si tam pronajali zajímavý byt. Sice bysme radši někam aspoň trochu do tepla, ale to nám napjatý rozpočet nedovolí. Zdá se mi, že čím víc můj muž pracuje, tím má míň peněz. Nevím, co je to za avantgardní úměru, ale je to prostě tak. A já taky zrovna nevypadám na to, že bych napsala trhák ... tak holt Krakow.

Je tam krásně.

A je tam levně.

 

 

 

 

Filmy

Konečně!
Až teď jsem viděla film Naprostí cizinci a jsem unešená.

Parta přátel, která se zná skrz naskrz, při společné večeři položí na stůl mobily a každý hovor, který jim zazvoní, dají na hlasito a esemesky se čtou taky nahlas.

Během večeře vyjde najevo, že znají navzájem jen své vnější světy a ty vnitřní tají. Přestože přátelé.

Občas přemýšlím nad tím, který život je ten hlavní. Ten, co žiju ve skutečnosti, nebo virtuální, kde si můžu dělat svobodně, co chci. 

Asi jak pro koho.

To, co člověk tají, nemusí být vždycky spojené s erotikou nebo jiným vztahem, i když je to asi nejčastější. Ve virtuálním světě můžete všechno. Nechtěla bych se dožít toho, že bude existovat jen ten.

V kině Lucerna právě teď probíhá Severský filmový podzim, nabídka je úžasná. Chtěla bych stihnout aspoň dva filmy, snad se mi to povede.
Kouknout se můžete zde: http://www.kinolucerna.cz/klient-263/kino-68/stranka-9226/informacia-1731

Neznáte?

 

 

Milé dámy,

chtěla jsem se vás zeptat, jestli náhodou někdo z vás nemá zkušenost s tímto internetovým obchodem www.buykud.com?

 

Je tam spousta věcí, které by se mi líbily, ale protože to není zrovna za pár eur, tak nemám úplně odvahu do toho jít.

Budu vděčná i za vaše jiné tipy, neb nabídka českých obchodů a webů není úplně to, co bych ráda nosila. Ale možná jen málo hledám.

 

Dnes v jednom bytě

V pátek jsem vytvářela v bytě stěnu ala znouzecnost.

Původně ji měla pokrývat obrazová tapeta, hrozně zajímavá, ale jakmile tapetář nalepil její první část, odlepila se i s několika vrstvami malby a omítky. Čímž pádem jsme zjistili, že malby se zde po léta bez penetrace jen kupily. Protože se nám zatím nechce škrábat celou zeď, tak jsme se rozhodli pro provizorní řešení. Jako už tolikrát.

Těším se, až na mě vyjde řada a půjdu sem psát.

Jsem v pořadí!

 

Dnes premiéra

Honem, honem, ať to stihnu napsat ještě dnes!
Výhodou kamarádství s herci je i to, že občas dostanete lístky na představení.
Tentokrát dokonce na premiéru, za což děkuju Kristýně K.
V komedii hrálo hodně mých herců, se kterými jsme točili Přístav. Bylo fajn je zase vidět. Včetně štábu. Všichni jsou už rozesetí po jiných projektech.

Tahle situační komedie je fakt vtipná, potlesk na otevřené scéně se konal mnohokrát. Samozřejmě i díky tomu, že to je premiéra a v hledišti je hodně kolegů a přátel, ale fakt jsme se pobavili.
Směle doporučuju!
Pokud si teda chcete odpočinout a nečekáte finesy intelektuálního humoru.

Musím se přiznat, že napsat divadelní hru mě láká už dlouho, několik let si dělám průběžně poznámky, které pak ztratím a začínám zase úplně od nuly. Od slova. Doslova. A do písmene.
Ale pokud bych vůbec něco utáhla, tak jedině malé jeviště. Atoještěkdovíjestli.
A protože si pořád myslím, že sranda je nejvíc, tak jsem opustila myšlenku na psychologické drama a skončila jsem opět u komedie.
Víc toho nestihnu napsat, aby platil dnešní titulek.
Dobrou!

P.S. Nestihla, nestihla!

Narváno

Včera poprvé jsem měla své nové auto velikosti nákupní tašky narvané až po střechu.

Vezla jsem totiž věci do azylového domu pro matky s dětmi a není krásnější pocit, než když tam přijedete a dámy a děcka vám berou ty tašky z rukou a jásají, že tohle si zabírají, protože to nutně potřebují/chtějí. Vždycky se tam snažím dát i něco fakt pěknýho pro radost.

 

Kdysi mi vyprávěla sousedka, že přivezla do dětskýho domova moc hezký oblečení po synovi, a chtěla vidět chlapečka, kterej to bude nosit. Asi aby jako projevil radost, a ona měla zadostiučinění, že ty věci neprodala na mimibazaru. Samozřejmě, že jí žádné dítě neukázali a navíc jí řekli, jestli chce dětem opravdu pomoct, tak by potřebovaly příspěvek na rovnátka. Moji sousedku to urazilo a už jim nikdy nic nepřivezla. Vůbec tuhle její misi nechápu, vlastně chápu. Chtěla udělat radost sobě, ne někomu jinýmu.

 

Moje auto: jsem nadšená. Je tak malý, že se otočí na pětníku a všude zaparkuju. A automat - to je prostě zázrak. Dokonce teď mnohem radši řídím a sedím si za volantem jako ve svým pokojíčku. Jmenuje se Adam. Opel Adam. Jo, a mám handsfree! Sice nevím, jak se to řeší, když zavolá milenec a manžel zrovna sedí vedle vás, ale nějakej fígl na to asi bude.

 

Zítra jdu tvořit stěnu do bytu.

Pět dní teď byt okupovala Stela, doslova se o něj pereme.

Já zítra!