čtvrtek 2. listopadu 2017

Narváno



Včera poprvé jsem měla své nové auto velikosti nákupní tašky narvané až po střechu.
Vezla jsem totiž věci do azylového domu pro matky s dětmi a není krásnější pocit, než když tam přijedete a dámy a děcka vám berou ty tašky z rukou a jásají, že tohle si zabírají, protože to nutně potřebují/chtějí. Vždycky se tam snažím dát i něco fakt pěknýho pro radost.
 
Kdysi mi vyprávěla sousedka, že přivezla do dětskýho domova moc hezký oblečení po synovi, a chtěla vidět chlapečka, kterej to bude nosit. Asi aby jako projevil radost, a ona měla zadostiučinění, že ty věci neprodala na mimibazaru. Samozřejmě, že jí žádné dítě neukázali a navíc jí řekli, jestli chce dětem opravdu pomoct, tak by potřebovaly příspěvek na rovnátka. Moji sousedku to urazilo a už jim nikdy nic nepřivezla. Vůbec tuhle její misi nechápu, vlastně chápu. Chtěla udělat radost sobě, ne někomu jinýmu.
 
Moje auto: jsem nadšená. Je tak malý, že se otočí na pětníku a všude zaparkuju. A automat - to je prostě zázrak. Dokonce teď mnohem radši řídím a sedím si za volantem jako ve svým pokojíčku. Jmenuje se Adam. Opel Adam. Jo, a mám handsfree! Sice nevím, jak se to řeší, když zavolá milenec a manžel zrovna sedí vedle vás, ale nějakej fígl na to asi bude.
 
Zítra jdu tvořit stěnu do bytu.
Pět dní teď byt okupovala Stela, doslova se o něj pereme.
Já zítra!
 
  
 

16 komentářů:

  1. My dáváme všechno oblečení jedné rodině. Kdysi dlouho brali perník , nasekali si dluhy a i když už teď žijou bez drog a chodí do práce, tak se jim všechny peníze strhávají na splatky dluhû. Jejich děti jsou z oblečení úplně unešení. Ostatní věci vozím jen pár bloků od nás.Bydlí tam sociàlně slabší rodiny.Hezky to vyskládám k popelnici a do hodiny to tam není.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den!
    Hezké-tleskám! :-):-):-)
    Eva z Hané od Olomouce

    OdpovědětVymazat
  3. No oni děti z dětského domova o obnošené věci fakt nestojí. Chtějí nové, značkové, to pak vidíte ty jejich dopisy ježíškům. Mladší to asi berou jinak. Dobrá věc je taky najít v okolí pěstony, nebo přechodné pěstouny a darovat věci jim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viděla jsem ty jejich dopisy a každoročně někomu z nich kupuju mobil nebo něco podobného. Jsou prostě stejné jako naše vlastní děti. Nejsou to děti II. kategorie jen proto, že je někdo odložil a teď mají být vděčné za "zbytky". Naprosto je chápu.

      Vymazat
    2. Učím na učňáku, kluci z dětských domovů neváhají investovat podstatnou část výplaty do prezentace své fyzické schránky.Vždyť co jiného by měli zdobit, nic jiného jim vlastně nepatří. Pro mně jsou módní guru a inspirace.

      Vymazat
    3. Krásně napsáno, Lucie.

      Vymazat
  4. Dobry den,delam to uplne stejne..Bud na kliku lidem,kterym by bylo trapne nebo primo konkr.rodine.Lidi co potrebuji je
    hodne.Jen hezke dny.JP

    OdpovědětVymazat
  5. A vy to neděláte kvůli sobe když se tím pak tady "chlubite " ? Doufám, že si to vaše sousedka přečte, že z ní tady veřejné děláte blbku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že to dělám kvůli sobě, abych se tím pak tady mohla chlubit! A super by bylo, kdybyste mě následovala a spousta jiných taky, to bych pak byla úplně nejšťastnější, protože by z toho mohli profitovat ti potřební! Příští váš komentář už ale neotisknu, to říkám rovnou, na ty kýble zla od anonymů nemám náladu. Čus bus!

      Vymazat
    2. Ten komentář reaguje na co? Mně to nenavazuje. Je to stejný, jako když mi pod komentář ke kočárku na běhání někdo napsal, že jsem tlustá svině a ještě chci běhat. Doufejme, že takoví pisatelé se dostatečně odreagují svým sdělením světu a doma potom nemají potřebu nakopnout psa nebo kočku. Sobě rovného a obdobně smýšlejícího nenaštvete. Blbec je prostě blbec. Jana

      Vymazat
  6. Omlouvam se za reklamu, ale jako mamu tri deti se mi libi akce "krabice od bot".
    Jde o to, ze domu si donesete krabici od bot a deti ze svych zasob, potripade spolecne dokoupite par veci, jste omezeni jen na tu krabici od bot. Nasledne zamotate, nadepisete a odevzdate na sberne misto.
    Libi se, ze i male deti se takhle uci rozdelit a udelat radost "kamaradovi".

    Omlouvam se, ale inko. Snad nebude zabanovano

    OdpovědětVymazat
  7. jeste jsem zapomela prilozit link na celou akci http://www.krabiceodbot.cz/

    :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Všichni to děláme pro sebe, pro koho jiného jste myslela, paní z 18.07 ? Jedine pro svuj dobry pocit. Někdo má dobrý pocit z toho, že věcmi neplýtvá, recykluje, někdo má z radosti lidi. Je zbytečný predstírat nezištnou všeobjímající lásku. Ziskem dárce je radost nebo užitek obdarovaných. To staci.
    Je rozdíl mezi radosti a vděčnosti. Někdo dává aby dostal vděčnost. Aby se pokochal svoji vlastni ušlechtilost.
    Pak se naprdne když mu za pytel hadříků nepolibi ručku, nenavliknou do nich vyhlidnuty dite a neudělají s nim módní přehlídku.
    Lenka Adr.

    OdpovědětVymazat
  9. Lucie, připadáte mi jako fantastická ženská, plná života, elánu, nápadů a všeho možného dobrého a pozitivního. Je úplně jedno, proč to děláte, hlavně ze to děláte a hlavně ze se tu tím pochlubite. Na mne a na dalších spoustu lidi to určitě působí nakažlivě a říkají si: vždyť já bych taky mohla... Já nad tím vždycky jen přemýšlím, ze bych mohla nějak pomoci, ale ještě nikdy jsem to neudělala. Ale začnu. Ke zlosti té zlé paní co vám napsala, začnu!
    PS: moc vám fandím!

    OdpovědětVymazat
  10. Dobry den, delam to jako Sona (Malinova). Davam to (veci, ktere jsou v poradku, ale uz je nepotrebuji, detske obleceni male, lyze nebo boty nebo prectene knihy nebo casopisy) v cistych pruhlednych taskach v nasi ctvrti ke kontejnerum na trideni. Daruji, jen neznam presneho adresata a snad to nekomu udela radost. Vozit nekam neco cilene by mi urvalo srdce, ze nemuzu "pomoct" ve smyslu darovat vic, resp. nevim, jak to maji ostatni nastavene-co uz je obnosene moc treba a podobne. Chcete-vemte si, budu rada, ze jdou ty veci do obehu, nechcete-nechte byt. Zdravim Vas Lucie, a propós: Ikea family - nove cislo casopisu - je online :) Nikol P.S.:Asi o tom nechcete psat-jinak byste psala-ale zeptat se mohu: jak to dopadlo s tim rodnym cislem a pani v Brne?

    OdpovědětVymazat
  11. Věci, které už nevyužiji,ale jsou pořád funkční stavím k popelnicím. Zatím vše vždy zmizelo,ať už to byly hrnečky, kabelky,boty apod. Šatstvo nosím ho charitního kontejneru. Taky se mi přes internetový bazar podařilo spojit s jednou sociálně slabou paní, která pak ráda odebrala vše,co jsem doma vyřadila v rámci úklidu dle Marie Kondo. Nejvíc mě asi dostalo,když pak děkovala za balík starých fixů a dva balíky papírů na kreslení pro děti. Člověk chápe,že v některých domácnostech chybí základní potřeby,ale už mu nedochází, jak málo stačí k radosti dětem v těchto rodinách... Ivča

    OdpovědětVymazat