U našich

 

Čekala jsem na test, naštěstí jsem negativní. Po karanténě kvůli části pozitivní rodiny, jsem se konečně mohla přemístit do Lbc a pomoct našim. Hlavně teda mamce, která je po operaci páteře. Dnes první vycházka pár metrů kolem domu. Dobrý. Oběd z restaurace do krabiček. Štrúdl vlastní výroba. Humor zemitý, spousta materiálu na psaní. Ale to bych našim nemohla udělat. Kolikrát se fakt směju za rohem.

Píšu v průchozí jídelně, kam ke mně doléhají zvuky ze třech televizí. Někdy je program na všech stejný, takže ho slyším v násobné ozvěně, někdy je v každé televizi jiná story. Kombinace politiky s komerčním seriálem a sportem je vyloženě inspirující. Zejména jako kulisa k vlastní tvorbě :) 

Vyšla spousta pěknejch knih. Zatím jsem si nekoupila ani jednu, protože jsem na roztrhání. Hlídám, starám se, pracuju. Aspoň si připadám užitečná.

Jaké asi letos budou Vánoce?

 

To si fakt netroufám odhadnout.

Ale už se to blíží. V pět hodin je tma jak v ranci. Na to si vždycky dlouho zvykám. V osm už mám pocit, že bych měla jít spát.

Ozdoby jsem koupila po jednom dědečkovi, který na ně velmi dbal a je to na nich vidět. Úžasně zachovalé. Člověk by měl skoro pocit, že jsou nové. Nejsou. Ty figurky jsou zřejmě z tragantu, protože vosk to není. Objevují se málokdy. Vyráběly se už konce 19. století. 

Na závěr mám jednu prosbu: Nemám mezi vámi, věrnými čtenáři, někoho, kdo pracuje na jakékoli pozici v Košíku.cz, Rohlíku.cz nebo podobné firmě, která rozváží potraviny (tedy zjednodušeně řečeno)? Nepotřebuju protekci, jen bych se ráda na něco zeptala. Prosím, když tak mi napište na lucie.smich@seznam.cz

Děkuji!

Pohádka

Snažím se užít si ještě zahradu, má teď být dva dny hezky, tak prima. Bundu a čepici na sebe, do ruky kafe - a hledět do dáli. To by mi šlo.

V noci jsem usnula až nad ránem, protože jsem vymyslela pohádku. Takovou velkou filmovou. Už před rokem jsem si napsala pár poznámek do sešitu, kterej celej ten rok nemůžu najít. A najednou ve dvě se mi začaly před očima objevovat scény, dialogy a postavy. Byla jsem tak strašně unavená, že jsem nedokázala vstát a zapsat si to. Takže jsem se pak zbytek noci budila hrůzou, že to zapomenu. Ráno jsem to hned nabušila do počítače. Myslím, že žádnou existující pohádku nekopíruju. Je tam sice jako v mnohých peklo, ale nápad je originální. Přišel ke mně sám. Snad se neukrad. 

Podívaná

Před pár dny našel I. na Netflixu sérii portrétů kuchařů z celého světa. Já sice zdrhám od tv kdykoli se tam vaří, ale tohle ohromilo i mě. Ve všech volných chvílích hltáme další a další díly. Je to skvěle hygge natočené a neuvěřitelný výpovědi lidí z celýho světa. Jsou to umělci, filosofové, samotáři, blázni ... tihle kuchaři. Úžasný úvahy o životě. Zapamatovala jsem si tohle:

"Jen když máš svobodu, poznáš, kdo jsi doopravdy."

Hned jsem si to aplikovala na sebe i různý jiný lidi, který třeba dlouhodobě nechápu. A pod dojmem týhle definice se mi rozsvítilo. Mít svobodu a stejně bejt zhrzenej, vyplácat si svůj život na kraviny, žloutnout závistí, nevydržet sám se sebou, s nikým ... ježíš, to jsem fakt potřebovala slyšet.

Dobré knihy pro dobrý podzim

Dnes jsem prováděla každoroční podzimní probírku knih. Vždycky je to dilema, co si nechat a co ne, potřebovala bych přeskládat celou knihovnu, jenže zatím nemám pořád tu správnou ideu.

Knihy, které posílám dál, prodávám buď přes TRH KNIH nebo přes KNIHOBOT.

Na trhknihu můžete chtít vyšší cenu, ale je to self service, knihy musíte pak jednotlivým zájemcům poslat sami. 

Knihobotu své knihy nafotíte a když se s nimi dohodnete, pošlou si pro ně zdarma kurýra. Takže s tím nemáte skoro žádnou práci a za každou prodanou knihu vám automaticky pošlou peníze na účet. Jsou tedy menší - ty peníze, ale záleží, co upřednostňujete. Jinak tenhle jejich systém se mi líbí moc, i prezentace knih.

Když něco sháním, dívám se hlavně tam.

Pokud byste měli o něco z mojí nabídky zájem, napište mi do komentářů a nechte na sebe mail. Fotky nejsou nic moc, fotili jsme s Tobísem:). Knihy jsou v pořádku, ty designové většinou jen prolistované. Pokud neznáte, určitě koukněte na net, abyste nekupovali zajíce v pytli.

Jo a zasílám nejraději přes zásilkovnu. Do téhle aplikace jsem se zamilovala.

VŠECHNY KNIHY UŽ PRYČ 

SOFFA VŠECHNY POUZE DOHROMADY ZA 500,-

BELETRIE KAŽDÁ ZA STOVKU

PRODÁNO: KAPRÁLOVÁ

JURÁČEK 800,- (tenhle díl všude vyprodaný, mám 2)

ROZHOVORY 150,-

BHÚTÁN 200,-

LÁSKA 150,-

PRODÁNO: BHÚTÁN a LÁSKA PRO SAM.

KAŽDÁ 150,-

PRODÁNO: CHIRURG

99 DOMŮ 500,-

DESIGN BLOGGERS 350,-

PRODÁNO 99 DOMŮ I DESIGN BLOGGERS

BEST OF INTERIOR 350,- /německy/

PRODÁNO

HOME VTWONEN 500,-

PRODÁNO

Na schovávanou

Moji mamku dnes čeká akutní operace páteře. Ve dvě ráno jsme si o tom ještě psaly se Stelou, do čtyř jsem poslouchala Cimrmany, v osm vstávala. 

Všichni covidní v naší rodině naštěstí/zatím mají snesitelný průběh nebo žádné příznaky. Rozhodně to nikdo ale nezlehčuje a jsme velmi pokorní. I my, kteří hru na schovávanou zatím vyhráváme, ale netušíme, kdy nás někdo zapiká (objev: do dneška jsem si myslela, že se píše vždy y, ale v případě hry na pikolu - no jo, jasně!, je to i).

Snažíme se. Zprávy jen jednou denně, ačkoli jsem jinak na ČT24 závislá. Nesledujeme žebříčky top covid, sledujeme pohádky. Nová sedačka, na kterou si lehnou čtyři lidi a pes, byla nejlepší investicí. Večer  šipkové turnaje, fandíme.

Ministr kultury se mylně domnívá, že kultura jsou jen herci, muzikanti a zpěváci. Audiovizi zasklil, ačkoli ta se taky zastavila. My, pěšáci tvorby nemáme nárok na nic. Pokud půjdou nějaké peníze do Fondu kinematografie, možná se podpoří pár vyvolených projektů, ale nikdy ne lidi. 

Nestěžuju si. Jen dnes. Výjimečně. Vydržte to.

Hlavně aby se mamka probudila z narkózy a neměla už ty šílený bolesti. To bych si moc přála.

Zase ty ozdoby

 Další do sbírky.

Ty křehké skleněné s rezavými víčky jsou staré přes sto let.

Snažím se trochu udělat v ozdobách pořádek, ani pořádně nevím co mám. Otevřela jsem jednu skříň a vyndala jsem všech asi 30 krabic. Některé jsem si pamatovala, ale hodně z nich bylo překvapení. Pořád se mi nedaří vytvořit nějaký koncept. Většina sběratelů má ozdoby uskladněny v krabicích na půdě, v garáži apod., ale to mě neuspokojuje. Já se na ně potřebuju dívat.

Čtvrtek obecný

Já bych tak někam jela! Už jenom pocit, že nemůžu, mě dost frustruje. Napříč rodinou máme dost velký zdravotní patálie, přičemž 2 covidy jsou to nejmenší. 

Dnes jsem měla mít svou první distanční scenáristickou hodinu (teda čtyři), ale škola na poslední chvíli nedostala akreditaci na literární obor. Tak možná za rok, možná nikdy. Hodiny a hodiny příprav zúročím soukromě. Těch rozhodně nelituju.

Jdu napsat poslední fejeton do MB o našem stěhování, po roce po mně převezme štafetu Bára Šťastná ze stejně Šťastného blogu. Tam už se teda moc nevyskytuje, najdete ji spíš na FB nebo IG.

Mějte se šťastně!

(Jako náš pes)

ROZHOVORY

V dalším rozhovoru pro Marianne bydlení se objeví Lucie Zelinková, kterou možná znáte z IG nebo z podcastů 15 minut o knihách a Mileniálky čtou. Lucie je neuvěřitelná tím, kolik toho stíhá. Například přečte 100 knih ročně a šéfuje online marketingu Luxoru. Přitom na IG to vypadá, že se jen několikrát denně fotí v hezkých šatech s knihou v ruce nebo pejskem na klíně.

Spadá do úplně jiné sociální bubliny než já, proto mi přišlo osvěžující zařadit ji mezi zajímavé ženy, se kterými si chci povídat a zprostředkovat ji i pro vás. 

Nové číslo MB vyjde během pár dnů. 

Cizí muž v mém županu

Na skok doma.

Zařídit pár neodkladných věcí, přijmout balík, poslat balík, dopsat v klidu opravy v knize, vyprat sto ručníků a povlečení, neb u nás zase byl mejdan. Že někdo okupuje můj pokoj, už jsem si zvykla, ale župan je novinka. Prý se všichni shodují v tom, že jsme nejlepší párty dům. Už se nad tím ani nepozastavuju, proti opravdovým starostem je to jen k pousmání.

Ráno zpět za mamkou do Lbc, sehnat injekce proti bolesti, chudinka fakt hrozně trpí. Ještě že jsem na volný noze a můžu si organizovat čas podle potřeb nejen svých, ale i bližních. Psát se dá i ve čtyři ráno. Vyzkoušeno mnohokrát.

Dnes jsem myslela, že tu budu mít přes den absolutní klid na psaní. Jenže z jedný strany slyším conference call Ivana a z druhý strany distanční výuku Stely. Se picnu!

Houpačky

 

Moje druhá kniha se jmenuje Houpačky.

Tento víkend zapracovávám do textu poznámky paní redaktorky. Grafik dostal můj text a vymýšlí obálku. Potřebuju svoji reprezentativní fotku (nemám). Píšu anotaci. Bude to sranda. Místy lehce zčerná. Tentokrát jsem psala cíleně oddechovku. 

Těším se na leden, to se Houpačky vyhoupnou do knihkupectví. 

Noční proud

Spím s mamkou v manželský posteli. Už to máme pěkně natrénovaný. Ona vlevo, já vpravo. Koukáme na televizi a v noci posloucháme Noční proud na ČRo Dvojka. Od dnešní půlnoci je to jen samý Karel. Je rok od jeho úmrtí, věnují mu celý den. Do rádia na něj přichází zavzpomínat spousta hostů. 

Ležím v posteli a tělem mi prochází historie. Podle písní. Je mi dvacet, třicet, deset ... hrozně intenzivní pocity, nemůžu usnout.

Mamka taky nemůže spát, neví, jak si lehnout, aby jí nic nebolelo. Pak najednou řekne: "Hrozně to uteklo ... ten život ... za chvíli nebude nic ... žádnej jinej ... škoda."

Kdysi jsem napsala báseň, že život je ten prášek, co vám zbyde na rukou, když chytnete motýla a pouštíte ho na svobodu.

Takhle nějak to asi bude.