Dnes jsem vzala nákupní tašku a šla do sámošky jako kdysi. Jako malá, jenže velká. Dejavu. Zpátky s těžkou taškou, kterou jsem si přendávala z ruky do ruky. Taky jako kdysi.
Doma sto let stejnej interiér. Teda plus mínus, protože zrovna zítra našim přivezou novou sedačku. Milé kýče. Jabka ze zahrady, ne jablka, protože u nás to byly vždycky jabka. Ořechy ze zahrady. Po jejich listí mamka uklouzla. Všude tátovy sportovní výstavky. Igelitky složený mezi ledničkou a stěnou. Příbory, který jsem jako malá neměla ráda, teď se jen pousměju. Věčné dohadování rodičů. Lidová tvořivost kam se jen podíváš. Pořád teplo domova.
Cestička k domovu
známě se vine -
hezčí je, krásnější
než všecky jiné.