Cestička k domovu

Moje mami upadla. Odvezla ji záchranka, ale naštěstí se ukázalo, že spadla tak šikovně, že si nic nezlomila. Jen je potlučená a dokulhá akorát do koupelny. Tak se se ségrou sestersky střídáme při výpomoci, do pátku tu jsem já.

Dnes jsem vzala nákupní tašku a šla do sámošky jako kdysi. Jako malá, jenže velká. Dejavu. Zpátky s těžkou taškou, kterou jsem si přendávala z ruky do ruky. Taky jako kdysi.

Doma sto let stejnej interiér. Teda plus mínus, protože zrovna zítra našim přivezou novou sedačku. Milé kýče. Jabka ze zahrady, ne jablka, protože u nás to byly vždycky jabka. Ořechy ze zahrady. Po jejich listí mamka uklouzla. Všude tátovy sportovní výstavky. Igelitky složený mezi ledničkou a stěnou. Příbory, který jsem jako malá neměla ráda, teď se jen pousměju. Věčné dohadování rodičů. Lidová tvořivost kam se jen podíváš. Pořád teplo domova.

Cestička k domovu

známě se vine -

hezčí je, krásnější

než všecky jiné.

Víkend

Pan převozník na Sázavě převozničí už 27 let

Víkend s Tobiasem. Jeho rodiče pracovali, neb za měsíc Monika otevírá s kamarádkou kavárnu. Makají. Jakmile ho odevzdáme, lehneme si a spíme. Už nemáme tu rodičovskou energii. Ale je to mnohem lepší, než být rodičem. To už by se mi nechtělo. Stačí ty dospělý starosti s dospělýma dětma. A hlavně máme čas na vlastní věci, z toho jsem trvale nadšená.

Loučíme se se sedačkou, která poputuje do kavárny. Nám zítra přivezou novou velkou. Blíží se čas podzimního lelkování u tv a pohádek, a chceme se válet. A jako vždycky: hlavně pes nesmí na gauč! 

Pořád jsem zavrtaná ve scenáristice. Zjistila jsem, že mezi umět /učit je propastný rozdíl. A disciplína umět a učit zároveň, to je fakt vyšší dívčí. Uf. Jsem strašně zodpovědná. Budu určitě koktat.

Distanc

 (Běchovice dnes ráno v 7.33, fotila Iva O.) 

Dnes schůzka pedagogů ve škole. Mají vlastní kavárnu přímo v budově. Znám tři kolegy, kteří tam učí.  Našla jsem dámské záchody. To je pro začátek fajn.

Čeká mě zřejmě distanční výuka a to jsem sama na sebe zvědavá. Technicky i obsahově. Kdy jsem naposled tvrdila, že výuka scenáristiky je kontaktní záležitost? Že se to online nedá? Musím říct, že překvapuju sama sebe. A je mi ták dobře.

Samy sebou

 Je to pro mě slavnostní chvíle.

Chci vám představit nový seriál v Marianne bydlení, který jsme půl roku vymýšlely se šéfredaktorkou Karolínou Hůlovou. V každém čísle bude jeden díl - rozhovor se zajímavou ženou. Jejich výběr je čistě intuitivní a ode mě tak trochu sobecký. Díky volnosti, kterou mi redakce dala, mohla jsem se seznámit se ženami, které mě zajímají. Většina z nich není veřejně známá. Neodmítla zatím ani jedna. Pevně věřím, že jejich myšlenky a zkušenosti, které se netýkají jen bydlení, zaujmou i vás. A ty nádherný fotky z jejich domovů!

První rozhovor jsem vedla se svou dlouholetou kamarádkou Ivou Ouhrabkovou z Liberce, od které mám na zahradě sochy, bojínky, bludné kameny a hmyzník, doma pak obrazy a skleněnýho anděla. Je to jediná ze zpovídaných žen, kterou znám. A fakt u mě neměla protekci. Kdybych ji neznala, chtěla bych ji poznat.

Rozhovoru s fotoreportáží je věnován velký prostor, celých 8 stran.

Užijte si čtení a věřím ve vaši přízeň.

Káva V60

 

/pinterest/

V poslední době jsem párkrát vyzkoušela filtrovanou kávu V60 a vždycky mi chutnala. Ráda bych si ji pořídila i domů. Já, milovník short caffee!  Baví mě na ní, že je slabá, takže se dá popíjet průběžně skoro jako voda. Ale neorientuju se v tom a pouhé zabřednutí do této problematiky na netu mě stálo strašně času a žádný resumé.

Chci proto poprosit vás, co jste uživateli V60, jestli byste mi poradili, co si pořídit + jakou kávu, když nechci nakyslé tóny. A taky nechci kafe mlít, ani vážit, ani měřit teplotu vody. Jestli vůbec teda jde všechny tyhle moje požadavky splnit.

Děkuju vám velmi!

Učím se učit

 

Existuje spousta příruček, knih, manuálů a zaručených postupů, jak napsat scénář. Je to obrovská džungle. Hlavně pro ty, kteří jsou jsou ještě venku a teprve se chystají vstoupit. 

Během svého studia jsem přečetla jen málo teorie. Zdála se mi tak vzdálená, že jsem podle ní nebyla schopná nic napsat. Prostě jsem většinu z ní neuměla aplikovat do svýho psaní.

Řídím se tím i teď, kdy připravuju základy scenáristiky a tvůrčí dílny na VŠKK. Od října tam budu pár hodin vyučovat. Nechci studenty zahltit, ani unudit, chci v nich probudit vášeň ke psaní. Jako mám já. Hrozně se na ně těším. 

Konzultace, kurzy a mentoring připravuju i soukromě. Můj web už je v rukou profesionála.

To už tady dlouho nebylo

 Letos jsem se v nákupu vánočních ozdob velmi mírnila. Jednak už jich spoustu mám a ty, o které bych stála, se pohybují nad mými možnostmi. Ale tyhle dva pidi stromečky jsem si teda ujít nenechala. Raduju se z nich dnes celý den. Ten vlevo je víc jak 100 let starý a úplně kompletní. Rarita!

Už klid

 Zvládli jsme toho hodně: pouť, koupání (asi nebude poslední), grilovaná kuřata na ohni, chlebíčky, hovory, tři dny a dvě noci s Tobísem, francouzský čokoládový dort, rybí salát, v pokoji instalace provazovýho žebříku pro T. (a sundání houpačky, kterou měl jako malej), grilovaný losos na ohni, během obou odpolední všichni únavou a přecpáním odpadali (kromě T.).

Teď sami plus babička. To je taky pěkný.

Mockrát děkuju všem za gratulace, ať už se ke mně dostavily jakýmikoli kanály 💗

51

 

Dnes.

Je to mnohem lepší než 50, nikdo se mě neptá, jestli budu nějak slavit. A já se nemusím složitě vymlouvat. Ačkoli kdo mě zná, zná i odpověď 💚

Věk je to krásnej, tý svobody a volnosti najednou. Zodpovědnosti za děti citelně ubylo, stejně už to nevylepším. Pořád jsou nový začátky. Výzvy taky. Shovívavosti daleko víc než kdysi. Občas fakt hezká práce. Mozek asi přepnul do lepšího módu. 

Já se mám.

Podcasty

 Možná i pro vás trochu inspirace, možná vůbec ne.

Často se večer zaposlouchám a najednou koukám, je půl druhý. Pak půl třetí a já furt nemůžu usnout. Tak prášek. Ráno nemůžu vstát. Vzbudí mě pošta, ppl nebo něco jinýho děsně důležitýho. Musím si na to dávat bacha, protože jinak jsem celej den jak praštěná. Ne že bych jinak nebyla. Ale míň.

Potkat anděla

Nejsilnější příběh, který jsem letos četla, je Potkat anděla. Vyšel v nákladu 90 kusů. Nemá žádný link, seženete ho možná jen na dotaz v zajímavém malém nakladatelství Bylo nebylo.

I já jsem knížku měla jen půjčenou.

Považuju za mistrovský um odvyprávět v pár větách hluboký (zřejmě vlastní) příběh. Nemá tečku, protože  je stále žitý. Přečteno za pár minut, v hlavě navždy.

Autorka Lucie Raškovová.

Koukněte i na jiné skvosty tohoto malého nakladatelství.

 

 

Stěhujeme sochy

Na dnešek jsem se hrozně těšila. Na rozdíl od mého muže. Nastala totiž akce, po níž jsem volala už minimálně dva roky. Stěhovali jsme sochy na zahradě na jiné místo, aby dostaly novou energii a my taky. Umístění jsem nechala na Ivě, jejich autorce. Ona vlastně prohodila bojínek (to jsou ty "špízy") za Držkopády (sochy). Akce to byla poměrně náročná, museli jsme přivolat Kryštofa. 

Pak nám Iva ještě započala osvobozování rostlin (rozuměj pletí a stříhání), takže jsme udělali fakt pořádnej kus práce. A k tomu celej víkend povídání, grilování a koupání. To mám ráda.