Stela in her own world

 


Hodně z vás se mě ptá na zkušenosti se školou, do které Stela teď chodí. Jmenuje se Michael, Stela studuje filmovou tvorbu, ale oborů je tam mnohem víc. Zatím je S. nadšená a do školy se hrozně těší. Co se týče filmové tvorby, tak jsem lehce v šoku, protože to, co zvládají prváci za dva měsíce, já jsem na famu (rozuměj vysoké škole) neuměla ani za rok. Možná ani za dva.
Režisérka Zuzana Zemanová, která tenhle obor vede, je rovnou hodila do kotle a starejte se.
Smekám před ní, i když pro všechny asi tahle drsňárna není.
Stela už si taky pobrečela.
Všichni jsme si tím museli projít.
 
Stela je teď nominovaná na instagram roku, vůbec jsem nevěděla, co na něm má, protože ho nesleduju. Tak jsem si to aspoň prohlídla. Ačkoli netrpím opičí láskou, musím uznat ... není to špatný. Naděje má naprosto minimální, ale i nominace je fajn.
 
Kdybyste ji chtěli podpořit, můžete zde:
 
Instagram zde:
 
Za případné hlasy moc děkuje!
 




 

Divadlo


Včera divadlo Bez zábradlí. Bez roucha aneb ještě jednou zezadu!
Tuhle komedii hrají už mnoho let, kdysi ještě s panem Kodetem. Myslím, že příští měsíc budou mít 250. reprízu.
Je to klasická řachačka, pokud se chcete uvolnit a zasmát, doporučuju.
Režíroval pan Menzel.
Můj obdiv patří hercům, kteří mnohokrát vylezli nahoru a dolů po schodech, a dohromady snad tisíckrát zavřeli nebo otevřeli dveře. Pokud to nevíte, tak načasovat správné otevření je dost zapeklitá věc. Taky jsem to nevěděla, ale teď už chápu.
 
 

Vánoce už v říjnu

V Ikea už mají Vánoce.
Pokud si chcete něco koupit, tak honem (nikoli prý o víkendu, to tam bývají hodinové fronty u pokladen). Před Vánoci totiž už bývá výběr minimální. Z dekorací se mi nejvíc líbily ty nejjednodušší, koupila jsem jen pár věcí do bytu, kde se letos hodlám vyřádit. Budeme tam mít 10 dní návštěvu z ciziny, tak jim to chci připravit a vyzdobit. Ale nechci, aby si české Vánoce hrály na severské. Takže zapojím hlavně své staré ozdoby.
 
Vyfotila jsem vám to.
 








 Můj košík.
Stromek je živý za 120 Kč, ubrousky, dva skleněné talíře, svíčky a konvice, vše do bytu
 
 Moji favorité.
Ta něha!
Akorát mi připadají smutní, že jsou zavření.
Nekoupila jsem.
 


Párek za 12,- nad všemi ozdobami.
Holt český hotdog je nad všechny ozdoby!
 


Cenzura

Už jsem utnula všechny příspěvky k volbám, průběžně jsem nedávala ani ty nejvíce nenávistné.
Využila jsem právo na svém blogu cenzurovat.
Dělám to velmi málo, ale někdy je to nutné.
(Sorry jako.)

Dopadlo to, jak to dopadlo, rozhodně nejhezčí parta chlapů jsou Piráti, už se těším, že se ve sněmovně bude na koho dívat. Celkově jsem dost zvědavá, jak to teď pošlape, ale to osvěžení v podobě mladých krasavců už bylo sakra potřeba. Samozřejmě, že estetická stránka není ta hlavní, ale potěší to.

V sobotu jsem byla tedy volit v Lbc, navštívila jsem rodiče, šli jsme na výlet a na oběd na Libereckou výšinu. Prostě fajn den. Stavila jsem se u mé milé kamarádky IVY, u které člověk psychicky relaxuje už jenom tím, že tam prostě je. Navíc interiér ani exteriér nikdy nevypadá jako minule, vše je stále v pohybu a vývoji. Jo, a není naklizeno a dovnitř se chodí v botách.
Vyfotila jsem si aspoň podzimní terasu.

Hezký podzim vám všem!

Cukrář

V Kině Pilotů v Donské ulici v Praze (mimochodem úžasné staré kino s barem hned vedle) se koná 1. ročník Přehlídky izraelských filmů. Ráno jsem o tom slyšela na ČT24 a bylo mi jasný, že jeden z těch filmů prostě musím vidět. Hodinu před představením jsem si rezervovala lístky a měli poslední dva! Chtěli jsme jít tři, ale I. se obětoval a zůstal doma.
Seděly jsme se Stelou v 1. řadě a bylo to skvělé i proto, že po filmu přišel režisér a hlavní mužská role.
Užily jsme si to.

Film je úžasný, málo slov, emoce pod pokličkou, ale ta se teda hejbe!
Jsem nadšená a okouzlená.
Od 21.12. bude v oficiální distribuci.
Koukněte na trailer a jestli se vám bude líbit, neváhejte.
Klidně bych si ho dala pod stromeček.


NE totalitě!

Kolegyně Marcela mě dnes na poradě upozornila, že můj blog čtou asi nejvíc voliči Okamury.
Podle ohlasů v komentářích.
Přiznám se, že já jsem ani netušila, že pod číslem 29 se skrývá právě on.
Dost mě to překvapilo, protože bych řekla, že můj blog je dost protiokamurovský, rozuměj protipopulistický a protinenávistný.
Ale před bohem a urnou jsme si všichni rovni.
Obávám se, že volby vyhrají ti, co jsou nejvíc vidět a hlavně slyšet. Křiklouni.
A my, tiché ovce tichých stran, se svými hlasy pohoříme.
 
Jsem zvědavá dnes na tv debaty lídrů, hodlám je zhlédnout všechny!
 
Abych se neschovávala za náznaky, volím stejně jako předtím TOP 09.
Kvůli jejich programu, skoro jako jediní nechtějí vládnout s ANO a komunisty (u ostatních stran to mám dost rozmlžené), jsou proevropští a jo, uznávám plně svoji úchylku, mám ráda mistra Kalouska. Posledního srandistu v parlamentu.
 
(Jsem zvědavá, kolik čtenářů mi kvůli tomu ubyde.)
 
Tak šťastnou ruku, ať nemáme od neděle novou totalitu!
 
 

Důležitá volba


Taky už tomu nerozumím.
S oblibou si pouštím ke psaní ČT24 a v noci ujíždím na přenosech z poslanecký sněmovny. V poslední době ale často přestávám psát, dívám se a poslouchám.
Včera a dnes jsem navíc sledovala příběh rodinné firmy, kterou zlikvidovala politická zlovůle. Oba díly můžete vidět zde:

Je mi z toho úzko.

Proto nezapomeňme jít tento víkend volit.
Určitě máte své favority, kdyby ne, tak klidně dejte šanci těm mladejm pirátskejm klukům.
Kdyby nic, tak aspoň nejsou zatížení minulostí a netáhnou si ji pořád s sebou pod košilí.



Časopis

unknown


Každý rok si na zkoušku objednám předplatné jednoho zahraničního časopisu o bydlení.
Zatím jsem si kromě jednoho roku předplatné na stejný časopis nikdy nezopakovala.
Často se mi stalo, že zrovna v průběhu mého roku se změnila šéfredaktorka a články začaly ujíždět jiným směrem, než je ten můj.
 
Letos si toužím objednat tento holandský časopis, ale nepovedlo se mi nikde zadat předplatné. Ať už zprostředkovaně přes oficiální zasílatele, nebo napřímo. Musela bych prý být z Holandska nebo Belgie.
 
/Ne/uměli byste mi poradit?
 
 

 

Ozdoby

Když u nás doma otevřete jakoukoli skříň, vždycky najdete ... ozdoby.
Hodně ozdob, nebo aspoň trochu.
Pořád se mi nedaří udělat si na ně jedno místo, jsou prostě všude.
Aspoň jsem si přivezla z bytu skleník, který tam nebyl potřeba, a já ho využiju.

Koupila jsem hromadu ozdob od pána, který tvrdí, že jeho maminka pracovala před revolucí ve starožitnictví na Uhelném trhu a tam si je koupila. Pak je měli doma na stromečku.
Úplně si nejsem jistá stářím, protože se mi nezdají ty drátky, měly by být starší, pokud by to fakt byla starožitnost. Nemám to s čím/ kým porovnat. Ale líbí se mi moc!

A muchomůrky z aukce.
Měla jsem šťastnou ruku, zrovna nikdo nepřihazoval, tak byly za třetinovou cenu.

Co bude letos na stromečku, nevím, protože Tobi mu asi dá pořádně zabrat. Je to rošťák!










Dnes ČT2 od 21 hod!!!

Už zase dobrý dokument.
Sledujte ty úterky na ČT2!
Dnes dávají Normální autistický film.
Často pozoruju tenkou hranici mezi autistou a umělcem. Potkává se to.


Slibuju, že zítra už žádný příspěvek na téma psychologie, filosofie a tak.
Zítra ozdoby!
Ale musím ještě vyfotit ty rozsvícený muchomůrky ...

Kde byste chtěli umírat vy?


Přeju si umírat doma.
Mezi svými, svými knížkami, svými ozdobami.
Ve svých peřinách.
Když mi mé děti děkují za něco, co jsem pro ně udělala, vždycky jim říkám - vrátíte mi to, až budu potřebovat. A moc věřím, že se na mě jednou nevykašlou. Až pro ně nebudu moct udělat vůbec nic a naopak budu čekat na jejich pomoc. Nikdo nechceme být na obtíž a stejně valná většina z nás bude.
I koloběh života má své začátky a konce.
A není to pouze záležitost věku.
Potřební můžeme být dřív, než je nám milé.
Třeba zítra ... brrr ... i když to nikdo nechceme.
 
Nedávno jsem četla zajímavou myšlenku psychologa, který psal, že i když v rodině panují ideální vztahy, není dobré se zbavit svého majetku a přepsat ho na děti či jiné příbuzné. Protože to, že po nás něco zůstane, je zajímavý bonus i pro ty nejhodnější potomky. Bohužel žijeme v době, kdy člověk má cenu, když něco má. Ale asi to tak bylo odjakživa.
Nejde primárně o velké majetky, ale i ty hodiny na poličce po pratetě mají svou cenu. I když hlavně vzpomínkovou. A ta se počítá taky!
 
 
Určitě mi Soňa M. odpustí, že jsem dnešní článek komplet zkopírovala z jejího blogu.
Přijde mi totiž hrozně důležitý. Viz níže.

/Soňa/
Každá nadace má svůj význam. Kdybychom podporovali každou z nich, jsme na mizině. Ale tak jako každý z nás je jiný , tak je i ta či ona nadace nám bližší víc nebo míň.

V pondělí začíná kampaň mobilního hospice Ondrášek . Nemůžu si pomoct, ale vždycky si vzpomenu na fotku, kdy Svatka leží v posteli a kousek od ní svítí vánoční stromeček. Obklopená svými blízkými. A i když jsem sledovala její práci a život a boj s rakovinou na dálku, sejmulo mě to víc, než jsem čekala.

Dle výzkumů 78 procent Čechů by si, přálo zemřít doma. Děje se téměř pravý opak: nejčastěji umíráme v nemocnici (60 %) nebo v ústavech dlouhodobé péče (9 %).
Mnoho lidí neví, že je možné strávit poslední dny v životě doma a že existují odborné služby, které umožňují dožít v domácím prostředí nemocným, kteří si to přejí a mají v tomto podporu svých blízkých. A protože víme, že to jde, rozhodli jsme se pro velkou informační kampaň. Pořádáme ji u příležitosti Světového dne hospiců letos poprvé.
Kampaň proběhne od 9. do 15. října v Ostravě a okolí a v rámci médií po celé ČR. Zapojily se firmy, obchůdky i restaurace. Ve Forum Nová Karolina a ostravské pobočce IKEA budou instalovány simulace pokojů s polohovacím lůžkem a pomůckami, které běžně používáme. Chceme tak lidem ukázat, že dožít doma je opravdu možné. V ostravské MHD jsou umístěny letáčky. Kampaň odstartuje 9.10. Papučovým dnem, kdy lidé, kteří se chtějí zapojit a podpořit hospice a myšlenku umírání doma, přijdou do práce v papučích.

Nejjednodušší způsob jak projekt podpořit je TADY.
 

Dnes ve 21 hod na ČT2!!!!!!!!!

Premiéra dokumentu mojí vzácné kolegyně a kamarádky Markéty Nešlehové, která zdokumentovala příběh týrané a zneužívané kambodžské dívky, která byla jako zázrakem nalezena a zachráněna svou českou příbuznou.
Příběh o tom, že i krutý život může mít happy end.

Můj skřítek se jmenuje Resmay


Papíry, spousta papírů

Takhle vypadá příprava pro moji paní účetní.
Vysypu kabelku, peněženku, kapsy, a hledám použitelné účty.
Je jich celkem poskrovnu, protože scenárista nemá objektivně žádné uznatelné výdaje. Snad pár tužek a jednou za čas počítač. Stát mě musí milovat!

Subjektivně je výdajem všechno, co žiju.
Každá jízda metrem, fronta na záchodě, i rum s colou v hospodě mě (někdy) inspirují.
Ale to vím já.
To úřadům nevysvětlím.



O těle a duši

Včera jsem zatáhla Soňu do Světozoru a šly jsme od půl druhé na maďarský film O těle a duši. Byly jsme v kině skoro samy, na tahle představení chodí většinou jen jednotlivci - hlavně ženy, které už jsou ve věku, kdy nemusí vařit víkendový oběd pro celou rodinu a pak s ní jet na výlet. Mají už dovychováno a tudíž klidně můžou jít od půl druhý do kina.
My taky.
Film je zpočátku hodně emočně náročný, odehrává se totiž na jatkách, takže na začátku si projdete celým procesem usmrcení a zpracování zvířete. Krávy. Nejvíc mi zůstaly v hlavě její živé a pak mrtvé oči.
A v tomhle emočním prostředí vznikne láska mezi outsidery, křehká a nečekaná.
Celková estetika filmu je vysoce výtvarná, přestože výjevy z jatek normálně moc výtvarné nejsou.
Ale tady jo.
Bohužel jsem často zavírala oči, takže jsem to úplně docenit nemohla. Když ale udýcháte začátek, tak potom dostanete odměnu. Krásný příběh, zápletka, katarze.
Moc takhle zajímavých příběhů neznám.