Včera jsem zatáhla Soňu do Světozoru a šly jsme od půl druhé na maďarský film O těle a duši. Byly jsme v kině skoro samy, na tahle představení chodí většinou jen jednotlivci - hlavně ženy, které už jsou ve věku, kdy nemusí vařit víkendový oběd pro celou rodinu a pak s ní jet na výlet. Mají už dovychováno a tudíž klidně můžou jít od půl druhý do kina.
My taky.
Film je zpočátku hodně emočně náročný, odehrává se totiž na jatkách, takže na začátku si projdete celým procesem usmrcení a zpracování zvířete. Krávy. Nejvíc mi zůstaly v hlavě její živé a pak mrtvé oči.
A v tomhle emočním prostředí vznikne láska mezi outsidery, křehká a nečekaná.
Celková estetika filmu je vysoce výtvarná, přestože výjevy z jatek normálně moc výtvarné nejsou.
Ale tady jo.
Bohužel jsem často zavírala oči, takže jsem to úplně docenit nemohla. Když ale udýcháte začátek, tak potom dostanete odměnu. Krásný příběh, zápletka, katarze.
Moc takhle zajímavých příběhů neznám.
Žádné komentáře:
Okomentovat