Co jsem včera dělala



Včera ráno jsem přesně podle svého vnitřního plánu zasedla k pc a zjistila jsem, že nemůžu psát. Četla jsem po sobě slova a věty, a nedávaly mi žádný smysl. Přepracování. Samozřejmě v úplně tu nejnevhodnější dobu. Zdržujeme výrobu, nedodáváme včas scénáře. Po dvou hodinách jsem zasedla k počítači znovu - a bylo to ještě horší. Tak jsem zavřela počítač a šla si lehnout. 

Tohle už znám. Říkám tomu částečné zatmění mozku. Prostě koukáte na slovo, víte, že znáte jeho význam, ale musíte si ho fyzicky představit: Je to slovo k jídlu? Dá se na něj sáhnout? Nebo je to činnost, takže sloveso? Když se mi to stalo poprvé, dost mě to vyděsilo. 

Takže jsem strávila celý den poleháváním. A abych jen tupě nekoukala stále do jednoho místa (tenhle stav a pocit jsem popsala v 6. dílu Svateb, které se vysílají tuto neděli. Skvěle to tam zahrál Jiří Dvořák v roli neúspěšného herce ... nemyslím to jako reklamu:) ), pustila jsem si film Andrey Sedláčkové Fair Play. Ona je totiž horkou kandidátkou na můj scénář o domácím násilí. Film vřele doporučuju.




Vypadá to, že mě teď čekají aspoň tři dny volna. 
Termíny, netermíny. 
Těším se, že ukojím svoji potřebu strčit hlavu do jehličí.


Nenapadá mě nadpis


Takhle vypadá kafe, když mi ho připraví Stela. Jinak - viz včerejší foto.

Dopsala jsem. Ale teda v bolestech. Vůbec z toho nemám žádný pocit, natož dobrý. Hrozně bych si potřebovala psychicky odpočinout. Aspoň na týden strčit hlavu do jehličí.
Nejde to.
Zítra opět návrat k seriálu. Dopisujeme posledních pár dílů, které poběží ještě letos. Pokud se bude pokračovat, nemáme žádnou přestávku a rovnou naskočíme do nových dílů. Akorát vůbec netušíme, o čem budou. Nedaří se nám postavit pořádný tým, všechno dotahujeme ve dvou lidech. Dlouhodobě neudržitelné. Píšeme pod velkým tlakem, lidi odpadávají. 
A výsledek (aspoň pro mě) tomu neodpovídá.
Chjo.



Je to k nevíře


Zítra bych měla dokončit další verzi scénáře (už asi sedmou) o domácím násilí.
Poslední týdny postupuju opravdu po milimetrech, protože to téma je těžké.
Navíc se tam objevuje i téma víry, protože rodina, ve které se tohle děje, je silně věřící.

Vycházím částečně ze skutečného příběhu, protože bych si v některých věcech nedovolila improvizovat. (Nicméně, když píše autor o vraždě, taky nemusí nejdřív někoho zabít.) Přesto téma víry je pro mě do velké míry posvátné. 
Události posledních týdnů mi však přinesly ještě nové zkušenosti, se kterými si lámu hlavu. Zaprvé hotel, ve kterém jsme byli nedávno s mým mužem, rekonstruovala rodina, která si hned vedle něj nechala postavit kapličku a v ní, před ní a kolem ní probíhalo časté modlení. Na jakémsi soustředění tam byly celé rodiny, které byly na rozdíl od jiných rodin dost rozpoznatelné. Všichni nosili páskové sandály a v nich roztodivné ponožky (nezávisle na dalším oblečení) a ženy většinou měly tři malé děti. Jedno v kočárku, druhé vedle kočárku a třetí v břiše. A přísahám, že jsem ani jednu z nich nikdy neviděla se rozesmát. Na rozdíl od hlučných německých matek se řvoucími hajzlíky. Když si o snídani vedle nás přisedli dva veselí homo metro sexuálové a krásně voněli, tak se mi najednou nějak ulevilo ...

Dnes jsem kvůli scénáři hledala na internetu, jak velkým hříchem je pro pro křesťany onanie, a vypadlo na mě tolik čtení, že jsem se tím probírala hodiny (včetně pornostránek Jeptišky to dělají s knězem)
Nejvíc na mě ale zapůsobil dopis šestnáctiletého mladíka, který se užírá tím, že tuto činnost provozuje a stydí se to přiznat u zpovědi. Za pár měsíců má mít biřmování a strašně se trápí. Doufal, že mu někdo na oficiálních stránkách věřících poradí, ale myslím, že ho odpověď uvrhla jen do ještě větší deprese.

Režisérka mi říkala, že by ráda víru z příběhu úplně vypustila, protože s věřící ženou, která v zájmu manželského slibu není schopná odejít od svého muže - tyrana, nikdo nebude soucítit. Víra jí prý v ateistickém Česku ubere body. Snažila jsem se to napsat tak, aby to tak nebylo, ale některé věci se mi obhajují opravdu velmi těžce, když je tak necítím.

Ale jinak, ať si každý věří komu/čemu chce.
Když ho to nestresuje a je mu tak dobře.

Pohled do mé ústní dutiny

V sobotu jsem zase strávila přes tři hodiny se svým zubařem. Když někomu řeknu, že při ošetření usínám a zdají se mi sny, tak mi nevěří. Ale je to pravda. Tentokrát jsem moc nespala, protože mi mudr. popisoval, co dělá, abych byla v obraze kvůli scénáři. Byly ovšem momenty, které bych radši neslyšela, protože třeba gutaperčová hmota se naleptává, když má cca 200° C. Stačilo by, kdyby zubař kápl trochu vedle ... raději nemyslet. To zelené je fólie, která je v puse napnutá, aby mi nic nepadalo na jazyk, do krku a tak. Ale to asi znáte. 
Jak poznat dobrého zubaře? Při výkonu vás NIC nesmí bolet. Maximálně až nakonec ... ten účet :)


 K obrázku výše mi mudr. napsal: "Zub před zaplněním 3D technikou s nahřátou gutaperčou,
gutaperčovými čepy a speciální pastou. To dno se vchody do kk je tam vypucované jak koberec před zahájením filmového festivalu :)"

... tady je už asi po festivalu, ale ještě nehotové.


Prázdniny s Monster High

Stela tu má několik dnů kamarádku a pořád si hrají s MH. Všimla jsem si, že Stela vyhledává kamarádky, které si ještě hrají a pořád jen neleží u pc a nečučí na FB.
Tentokrát holky vytvořily obchod s obuví a začaly na zkoušku točit i (zatím nesmělá) videa: https://www.facebook.com/photo.php?v=684109788323947&set=vb.563246893743571&type=2&theater




Chci všem moc poděkovat za báječné recepty, nakonec zvítězil ten se dvěma bílými jogurty, neb mě zaujala věta: "Aby se od huby neprášilo." Koláč byl výtečný, přijela moje sestřenice ze Švýcarska s mužem, a nezůstal ani kousek.
Taky moc děkuju za popis vašich obývacích prostor, strašně mě baví číst, jak expresivně to popisujete. Super!
Dnes zřejmě přesun na chalupu, zítra celé odpoledne zase u zubaře, ale jezdím tam ráda. Vždycky si v duchu říkám, že aspoň sbírám materiál. A taky, že jo.
Hezký víkend!


Zn. do trouby i bez



Mám doma půllitr borůvek a dvě mlsné slečny.
Nějaký jednoduchý rychlý vyzkoušený recept - nebyl by?
Ideálně do dortové formy nebo něčeho menšího, a aby se to prý peklo.
Ale není podmínkou.
Děkuji velice!


Záhada s okurkou






Od včera mě trápí jedna filosofická otázka:
Proč je okurka v igelitu? Když tam není paprika, rajče, cuketa nebo jablko?
Já vím, že některé (zejména ty, co mají nějakou chuť) v něm nejsou, ale proč některé jo?
Tak kdybyste náhodou znali odpověď ...

P.S. A ne, že to bude jako včera, kdy mi odpovědělo jen pár odvážlivců, takže nemám představu, jestli máte v obýváku bílou stěnu nebo růžovou!

Od žluté stěny k bílé aneb průměrný Čech

Tenhle typ výzkumů mě vždycky pobaví.
Zvlášť, když se dočtu, že v obýváku jsme upřímní sami k sobě - a to je pravda.
Máte pocit, že váš obývák je odrazem vás samotných?
U mě to platí stoprocentně.
Viz můj minulý příspěvek :)


Obývák průměrného Čecha se letos změnil

Objevak
Kaspeni už čtyři roky mapují životní návyky českých rodin, které zhmotňují do obýváku.
Už čtyři roky mapuje komunikační agentura Kaspen/Jung von Matt v rámci svého projektu Obejvák životní zvyky českých rodin. Zjištění následně zhmotňuje do obejváku“ – místnosti, která agentuře slouží pro pracovní schůzky. Týmy agentury i klientů se v ní mají možnost vcítit do životní reality běžného Čecha.
Při hledání podoby průměrného Čecha verze 2014 byly využity veřejně dostupné údaje Českého statistického úřadu a výsledků Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. Respondentů, kteří splňovali základní charakteristiky průměrného Čecha, se agentura Perfect Crowd zeptala, jaké změny u nich proběhly za poslední dva roky.
Průměrný Čech žije v manželském svazku se dvěma dětmi, dalším členem domácnosti je jejich čtyřnohý domácí mazlíček. Oproti dřívějšku se obývací pokoj typického Čecha tento rok výrazně změnil. Je světlejší, modernější a útulnější. Zmizel z něj stolní počítač, který nahradila knihovna se stovkou knih. Mezi nimi se objevuje Atlas hub, Encyklopedie, kuchařky, Bible, Kronika lidstva, Pravidla českého pravopisu, Babička, 50 odstínů šedi, Bylo nás pět, Saturnin, Staré pověsti české, Švejk, Harry Potter nebo Medvídek Pú.
Obejvak2
Všechny stěny jsou v současnosti vymalovány na bílo, původně byly dvě stěny žluté. Své místo mají v obýváku nové pokojové rostliny, větší rohová sedačka s novým křeslem a také větší televize, pod kterou je umístěno 124 kusů CD nebo DVD. Mezi oblíbené tituly patří hry Divadla Járy Cimrmana, S tebou mě baví svět, Mrazík, Krteček, alba Jaromíra Nohavici, Kabátu, Vánoční koledy nebo U2.
Obejvak4
Obejvak_3
Typický Čech tráví v obývacím pokoji denně pět hodin – nejčastěji s partnerem a dětmi. Dívají se společně na televizi, odpočívají, hostí návštěvy, surfují na internetu a pouštějí si filmy. „V obýváku se chováme upřímně. Naše image, náš styl oblékání, způsob, jak se prezentujeme, to je vždy do určité míry hra, maska či role. Zato doma se uvolníme: je to náš osobní prostor, který si dotváříme drobnostmi, jež jsou pro nás z nějakého osobního důvodu důležité,“ popisuje vedoucí projektu Markéta Nováková z agentury Kaspen/Jung von Matt. Zároveň podle ní obývací pokoj zrcadlí náš skutečný životní styl a estetické hodnoty. Obývací pokoj bývá naše pýcha, na vylepšení ložnice, dětského pokoje a koupelny většinou nezbývají peníze.
Nejdůležitějším kritériem pro výběr vybavení domácnosti je pro průměrného Čecha stále cena. Sice si rád prohlíží katalogy o bydlení pro inspiraci a zařizování je baví, jenomže v posledních dvou letech neutratili za vybavení obýváku více než 10 000 korun.
Obývák si virtuálně můžete prohlédnout zde.
-kch-

/zdroj Mediaguru/



Až jednou v pondělí ráno vstanu a nebudu muset s někým k doktorovi nebo veterináři, tak vyvěsím prapor!
Dnes ORL se Stelou. Dg. zánět sluchovodu.
Takže veškeré psaní se z dopoledne posunulo na odpoledne a večer.
Musela jsem hned po příchodu od doktora zasednout a začít psát.
Když musíte psát HNED, tak prostě musíte.
Vybalování z víkendu a uklízení prostě musí počkat.
Kde jsou ty časy, kdy jsem si nejdřív vytvořila atmosféru a pak se teprve pustila do práce.
Takové věci se pro mě dějí už jen na Pinterestu :)

Čistička hlavy





Včera túra.
Šestnáct km po šutrech do kopce a z kopce. Už po kilometru jsem to chtěla vzdát. Bez ortézy, bez holí, zato s rozbitým zipem u kalhot, které mi co chvíli sjížděly. Po druhém kilometru už mi to bylo jedno. Cítila jsem, jak se mi úžasně čistí hlava. Když přemýšlíte, na který kámen stoupnout a nespadnout, tak prostě nemůžete myslet už na nic jinýho. Aspoň já teda ne.
Celou cestu mě sice doháněla dvojice chromých důchodců, ale v závěru jsem jim natrhla triko!

Přesně tenhle typ dovolených bych si představovala. Ale Stelu to nebaví.Tuhle cestu jsme mohli podniknout jen díky tomu, že tentokrát jsme jeli bez ní.
Noc výborná.
Všichni tři i se psem jsme měli svalovou horečku. Když jsem se šla ve tři napít a chtěla jsem se postavit na nohy, tak jsem okamžitě upadla.

Jen houšť takových zážitků!


Krkonoše





Jen co jsem se chtěla začít kochat přírodou, zazvonil telefon a drtg mi oznámil, že onemocněla jedna herečka, takže se musí přepsat její scény, které se po neděli točí. Kdo to bude dělat, až budu měsíc pryč? U seriálu člověk nemůže vypadnout z kolotoče ani na dva dny.

Na to jsi ale měla myslet dřív, Lucie!!!!


Večeře v naší džungli



 



Nevím, jak to dělám, ale nestíhám nic ani o prázdninách.
Vlastně stíhám psát ještě míň než ve školním roce.
Asi proto, že nevstávám v 6.30 a v 7.30 už nesedím s kafem u pc.
Pak to doháním po nocích.

Když všechno stihnu dopsat do pátku rána, vyrazíme do Krkonoš.
Když nestihnu ... vyrazíme taky. Ale já s notebookem.
Chtěla jsem být aspoň jednou bez!


Je pro vás důležité nebe?




"Kdy jste se naposledy dívala do nebe?"
"Vleže?"
"Je pro vás důležité?"
"Nikdy jsem o tom nepřemýšlela."

To je část dialogu z mého filmu o domácím násilí. Píšu teď další verzi. Šestou? Sedmou?

Pro mě nebe důležité je.
Uklidňuje mě, když se na něj dívám.
Poslední večery v Kokoříně jsme hodně chodili po polích a loukách, a koukali se vzhůru.



Den bez dětí



V 5.12 vychází slunce, hází do domu nádherně rudé světlo. Přemýšlím, jestli už nejít psát. Nejít. Tak jen napít. Cherry má hlavu na mém polštáři a předstírá, že není pes. To si ostatně myslíme už dávno, protože vůbec psovsky nesmrdí. Ani když zmokne. A pokud je svědkem nějaké erotiky, tak se chce taky zúčastnit. Je fuška ji odehnat. Amanda naštěstí nevyleze do prvního patra. 
V půl dvanácté mě muž budí, má dnes na chalupě home office. Nevěřím svým očím a hodinkám! Tak honem psát. Píše se mi lehce, akorát frekvence telefonů mého muže je tak šílená, že několik hodin neodtrhne mobil od ucha. Jak při tom ještě dokáže pracovat na pc, nechápu. Ruší moji intelektuální práci na seriálu. Zrovna řeším, čí jsou Olžiny děti.
Odpoledne déšť, slunce, déšť, procházka se psy v údolí, pak práce na zahradě, hurá. Konečně se nás sousedi nebudou ptát, jestli na ní vůbec něco děláme. Viděli nás. 
Večeře v krásné restauraci v Kokoříně, kde hraje příjemně tlumená hudba a na stole jsou živé květiny, Akorát mám na sobě triko, ve kterém jsem hrabala listí, neb už nemám nic pěknýho čistýho na sebe. 
Na noc tedy jednu várku do pračky.
Dobrou!

3+2+já

Vím, že sem chodíte, i když já nic nového nepřidávám.
Aspoň nakouknout ... co kdyby.
Tak teď!



Dnes jsem přemýšlela, co napsat, když hlídám tři holky a nebaví mě popisovat, kde jsme byly, co jsme dělaly, co všechno ty šikulky umějí, jak si nechtějí čistit zuby, taky jsou věčně od něčeho zaprasený, dneska nesnědly kančí na víně a radši si daly párek, a tak. No a časové mezery, kdy koukají na stupidní programy v tv, samozřejmě využívám k psaní. 
Vyfotit nic z domova (chalupy) taky nemůžu, protože bordel na n-tou, to víte 3 děti a 2 psi - po sobě si neuklidí nikdo a já nejsem úžasná Lucie Living, která by to zvládla s noblesou levou zadní a ještě by si do vázy strčila kytku. To vážně obdivuju! Takže jen fotka zahrady, a to musím mít spodní kantnu metr nad zemí, protože do metru je taky nastláno.

Takže zůstávám Lucií bez Living, jdu si převlíknout triko, neboť mi do výstřihu při psaní (a jedení zároveň) napadaly maliny a než jsem si na to vzpomněla, tak jsem si je tam rozmačkala. Ve filmu by to možná vypadalo eroticky, ale in natura je to fuj. Pak myčka, pračka, manžel ... znáte to. Jo a fotbal! Včera to byl nářez.

... na chalupě nejlíp!



Tyhle tři pometla teď hlídám. 
K tomu dva psy a ještě se snažím trefit do klávesnice, neb termíny jsou neúprosné a s něčím takovým jako třeba volným víkendem ... nebo aspoň nedělí ... nepočítají. Pak se mi lehce stane, že něco uvařím, chytnu to a hodím do lesa divé zvěři, protože mi včas nedojde, že jsem se přehmátla a ta mísa se zbytky zeleniny stála těsně vedle. 

Spát!!!

Večerní píseň


Tuhle báseň mám hrozně ráda.
Už od školy, kdy ji ostatní nenáviděli, protože se ji museli učit nazpaměť.
Je hrozně pravdivá.

Když bylo dobře mamince, bylo i pěkně v našem bytě ...

Dnes psací krize.
Měli jsme odjet na chalupu, ale oba jsme měli tolik práce, že jsme se nemohli odtrhnout od pc, zabalit věci, nakoupit ... nic. Tak druhý pokus zítra ráno. Jedeme oběma auty, protože vezeme oba psy. Na letní byt. 
Uvidíme, jak dlouho tam pobudeme. Zítra už si přivážíme z Liberce Stelu.

Nejsem schopná si mentálně odpočinout a mít nadhled.
Večer jsem mluvila se sousedkou a nebyla jsem schopná ze sebe vysoukat normální větu.
Úplně jsem cítila, jak si mě prohlíží a myslí si, že jsem blázen.

Ještě potřebuju vymyslet do rozepsaný scény dvě vtipný repliky a jdu spát.
Někdy je vymýšlím i hodinu.
Pak je režisér zazdí a je z nich trapno.
Zrovna jsem jeden takový díl viděla.
To povzbudí!





Střídám to




Můj dnešní psací model.
Dopoledne jsem měla schůzku s režisérkou, která bude točit mé domácí násilí. Do oka jsme si nepadly, ale to jsem ani nečekala. Došlo mi, že když jsme tak jiné, že mi nezbývá nic jiného, než jí jít scénářem naproti. Jinak z toho nevznikne kompaktní příběh. Zůstanu v něm napůl já, napůl ona. Nepotkáme se. Měla pár přínosných myšlenek, takže se na to zkusím podívat jejíma očima. Uvidíme.

Cestou zpátky vlakem jsem měla hrozně intenzivní pocit, že jsem šťastná.
Vůbec se mi nechtělo vystoupit.




Lázně












Nevěsty mě teď pronásledují všude, ať chci nebo nechci. O víkendu jsem se chtěla podívat v Liberci do přestěhované galerie, která nyní sídlí v nově zrekonstruovaných Lázních. Kdysi to bývaly opravdu lázně, chodívala jsem tam plavat do bazénu. To mi bylo deset. Pak spoustu let neuvěřitelně chátraly, až je z nich zase nádherná budova. Architekti si dovolili ještě vedle nich vystavět moderní budovu - depozitář galerie. Letos tato stavba získala ocenění Obce architektů.

V původním bazénu se ovšem odehrávala svatba, takže prostory, na které jsem byla nejvíc zvědavá, mi zůstaly skryty. Snad příště. Kavárna je ovšem překrásná.