pátek 11. července 2014

Den bez dětí



V 5.12 vychází slunce, hází do domu nádherně rudé světlo. Přemýšlím, jestli už nejít psát. Nejít. Tak jen napít. Cherry má hlavu na mém polštáři a předstírá, že není pes. To si ostatně myslíme už dávno, protože vůbec psovsky nesmrdí. Ani když zmokne. A pokud je svědkem nějaké erotiky, tak se chce taky zúčastnit. Je fuška ji odehnat. Amanda naštěstí nevyleze do prvního patra. 
V půl dvanácté mě muž budí, má dnes na chalupě home office. Nevěřím svým očím a hodinkám! Tak honem psát. Píše se mi lehce, akorát frekvence telefonů mého muže je tak šílená, že několik hodin neodtrhne mobil od ucha. Jak při tom ještě dokáže pracovat na pc, nechápu. Ruší moji intelektuální práci na seriálu. Zrovna řeším, čí jsou Olžiny děti.
Odpoledne déšť, slunce, déšť, procházka se psy v údolí, pak práce na zahradě, hurá. Konečně se nás sousedi nebudou ptát, jestli na ní vůbec něco děláme. Viděli nás. 
Večeře v krásné restauraci v Kokoříně, kde hraje příjemně tlumená hudba a na stole jsou živé květiny, Akorát mám na sobě triko, ve kterém jsem hrabala listí, neb už nemám nic pěknýho čistýho na sebe. 
Na noc tedy jednu várku do pračky.
Dobrou!

4 komentáře:

  1. No neni to krasne kdyz se clovek muze tak dlouho vyvalet v posteli ,urcite jsi to potrebovala.Tvuj muanzel je asi jeden z mala muzu kteri dokazou multitasking coz neni spatne jen kdyby ten telefon porad nezvonil.

    OdpovědětVymazat
  2. Den bez dětí taky existuje? Z.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den,Lucie...
    dneska jsem na tom podobně jako vy,mám den bez dětí i ez manžela,akorát jsme vstávala v 9h:)
    Musim říct, příspěvek mě pobavil ,hlavně ta část o psovi jak se chce zůčastňovat radovánek:))))
    A pracovní tričko na oběd.. no však jste na vesnici ,ne:))
    Mějte se moc hezky, upřímně říkám, už se těším na zítra na další díl seriálu...
    Pěknou sobotu ,
    Petra
    ps: Knížky jsem ještě nezačala číst ,ale stále u nich mám papírek od vás:)) brzy na ně dojde:)

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie s hafanama je to těžký, pamatuji si , že jsme je ve chvíli radovánek obě museli nalákat na nějakou dobrůtku do předsíně a rychle zavřít dveře do ložnice. Braly to jako těžké ublížení, vyhoštění z ložnice. Po celou dobu "radosti" se po paneláku rozléhal dvojí psí pláč. Dnes máš ode mne pochvalu za vzorně uklizený stůl, žádný hrnek nebo tak něco, dobře Ty! Marcela

    OdpovědětVymazat