Rozchod

Včera jsem zase úplnou náhodou viděla zajímavý film. Už jsem chtěla jít spát, čistila jsem si v koupelně zuby a můj muž na mě volá: "Pojď se honem na něco podívat, to se ti bude líbit!"

Tak jsem přiběhla a akorát zahlédla zbytek dost naturalistické odvážné sexuální scény - ovšem už na pohled s psycho přesahem (se mě zeptejte, jak se tohle dá za pár vteřin poznat), jak to umějí natočit jen Francouzi.

"Tak tohle bude něco francouzskýho a ten chlap určitě není její manžel. Jdu spát, to blbě dopadne," říká Ivan.

Dvacet let soužití se mnou na něm už zanechalo viditelné následky. Má báječný odhad.

Takže:

Žena má velmi autoritativního manžela a s ním dvě už velké děti. Bez manžela není nic, aspoň tak jí to on  vtlouká do hlavy. Pak se zamiluje do obyčejného chlápka. Láska. Odejde z domu. Manžel jim začne dělat peklo, dokonce zařídí, aby ona i on přišli o místo. Ti dva pak pracují na venkově, on trhá melouny (ty malé oranžové), ona je pak u pásu dává do přepravek. Jsou totálně bez peněz, od ní daly pryč ruce i její děti. I když syn jí pak pomáhá. Manžel zuří. Je pro něj ponížení, že JEHO opustila žena. Zařídí, aby se manželčin milenec dostal do vězení. A řekne, že pokud se ona vrátí domů, jeho zase z vězení pustí. Ona omdlí. Je nemocná, nemůže vstát z postele, ale vrátila se domů a to manželovi stačí. Milenec je propuštěn. Ona doma funguje, ale je to tělo bez duše. Při nekonečné souloži s manželem, kterou on si dokazuje, že je zase jeho otrokyní, se ona rozhodne k činu. Jde do garáže pro pušku a chladnokrevně ho ve spánku zastřelí. Pak už je jen scéna, kdy jde za milencem, obejmou se, on ještě o ničem neví, ale ona už ví, že je to konec pro všechny. Ale nemohla jinak.

Výbornej film. A jak úsporně je to všechno natočený. Bohužel v Čechách tyhle psycho snímky nemají žádnou tradici. A vlastně neznám vůbec nikoho, kdo by je uměl napsat. Podobného druhu je jenom jeden český televizní film, jmenuje se Nespavost. Napsala ho Alexandra Berková a režírovala Lenka Wimmerová. Ten mám nahraný a občas se na něj podívám.

... to jsem se zase zakecala. Musím psát! Teda jako pracovat.