Noci a myši

Na chalupě už jsme osm dní a pozítří odjíždíme domů, vystřídá nás tu moje sestra. Když jsme přijeli, bylo uklizeno, vysmejčíno, vypulírováno, neb jsem nechala obytnou část domu uklidit od Martiny. Zajímavé na tom je, že jsem Martinu nikdy osobně neviděla, jenom vím, že je to paní z vedlejší vesnice, snacha jiné paní, co si k ní chodíme pro vajíčka. A vidím, že uklízí naprosto skvěle. To mi stačí. Moje kamarádka kdysi prohlásila, že já bych si našla paní na uklízení i v pustým lese. No ... něco na tom bude.

Noci jsou tu chalupově vesnické, v ložnici nám nad hlavou běhá kuna (ale to tady všem) a v pokojíčku si na podlaze hrají myši. Dneska teda dělaly příšernej virvál, že jsme je museli okřiknout. Jak si děti hrajou na zemi, nechají tam zbytky sušenek a pak tam myši mají pré.

Stela tu má dvě sestry z vedlejší chalupy (normálně jsou tři, ale jedna je na táboře) a přebíhají od nich k nám. Takže se nám třeba večer stane, že si tu hraje sice jen jedna - ale ta není naše. S jídlem, spaním, koupáním, výlety, hospodou ... je to úplně stejné. Holky jsou vždycky ve trojici, jen se mění doprovod dospělých. Teď zrovna hrajou všechny s Ivanem tenis ve vedlejší vesnici.

Spousta věcí mi tu vadí a spousta nevadí. Vadí mi zásadně (a to ve všem) nedodělanost. Měli už jsme dávno mít dodělaný dětský pokoj a ložnici, ale truhlářovi se narodila dcera, která má chudinka zdravotní problémy, takže je jasný, že se ženou lítají kolem ní a ne kolem naší chalupy.

Nevadí mi opadaná omítka kolem oken. Ta se mi dokonce líbí. Až mi někdo dodělá ložnici, dokonce se bude k tomu designu, který tu zamýšlím, hodit. Ale to je ještě fakt daleko.