Včera

Tak noviny dnes dorazily. Hurá. Všechny za pět dní najednou. Včera mi volal pan doručovací, že už je z toho vyřízenej, ale naši chalupu fakt nemůže najít. No jo, šipky smyl déšť. Ale asi umím strašně dobře vysvětlovat, neb dnes už to našel.

Včera jsme byli u pána, který nám seriál zvučí, komponuje hudbu a tak. Má doma studio. Škoda, že nemám hudební sluch, ani jinou důležitou výbavu, taková práce by se mi taky líbila. Sice jsme se s producentem a režisérem někdy neshodli (skoro vždycky) kam, kdy a jakou hudbu přidat, ale od toho jsou kompromisy. Nám s Magdalénou připadá první díl hudebně nahý a producent s režisérem tvrdí, že v tom je jeho půvab a jinakost.

Třeba jo.

Nějak jsme se domluvili i na pokračování, i když zatím budeme psát díly do šuplíku. Jak už jsem kdesi psala, nemám tuhle šuplíkovou metodu moc ráda, protože mě nenutí se extra bičovat. Hrozba, že moje energie zůstane zavřená v šuplíku, je příliš velká.