Gramofon, Karel a Ave Maria

Včera jsme měli na chalupě večírek s kamarády. Zprovoznili jsme po bývalých majitelích gramofon, který kupodivu hrál. Moc šancí jsme mu nedávali. Pan majitel (jinak úžasný chlapík) byl totiž zvláštní svéráz a všechno si dělal po svém. Starožitnou křivou skříň například přibil k ještě křivější podlaze obyčejnými hřebíky. Některé poličky zase natřel barvou, které lepí i teď, po třiceti letech ... nicméně gramofon hraje. Jediná deska, kterou máme, je Karel Gott ve zlaté vánoční Praze. Tu jsem si koupila já loni v antikvariátu, aniž bych tušila, že gramec někdy bude hrát. Tyhle koupě naslepo jsou mojí celoživotní vášní. Občas vyjdou, občas ne.
Ale s Karlem jsme si užili opravdu hezkej večer.

Tři stupně Celsia

Ráno jsme přijely na chalupu a byly tu celé tři stupně Celsia! Topíme jako divé a už je nám docela teplo. K obědu palačinky. Po obědě Stela pohádky a já scénář. Ó, jak jsme si podobné.
Včera večer mi volala paní Štěpánková a vynadala mi za roli v Rodince. Právem. Je to docela změna, protože jinak mi herci volají, když mi chtějí poděkovat nebo mají o nějakou roli zájem. Ocenila jsem, že si to se mnou chce vyřídit na rovinu jako dáma a byla jsem taky dáma a ten hovor vzala. Nedělají to všichni autoři, jak jsem zjistila. Naštěstí vina není jen na mně, ale jde hlavně za producentem, špatným týmem, atd ... už jsem tady o tom psala mnohokrát. Pokud jste to ještě nečetli, je to v příspěvku Rodinka - rozhodně se nedívejte! A protože paní Štěpánková je opravdová dáma, tak mě ještě pozvala do divadla a těší se na nějakou další roli, kterou snad nenapíšu tak mizerně.

... a Adéla!

Mám strašně málo času na své kamarádky. Zanedbávám je. Kamarádit se mnou vydrží jen ty, které se opravdu hodně snaží. Adéla je jednou z nich. Vydržela už se mnou spoustu věcí a nezahořkla, ani když jsem jí nepřišla na svatbu. Teď má novýho muže, novej baráček a nejkrásnější výhled z okna, který jsem kdy viděla. V neděli jsme se konečně zase setkaly a měly jsme si tak moc co říct, že jsem si ji ani nestihla vyfotit.
Tenhle originální věnec mi vyrobila z knihy. Ještě mu najdu lepší místo, slibuju.
Adélo, dík za všechno!

Krásný život scenáristky

Dnes jsem zjistila, že zase jedu v rychlíku, který už nestaví ani na zastávkách. Jenom tam někdy přibrzdí. Od jedenácti do dvanácti jsem v Českém rozhlase mluvila o tom, jak je krásné býti scenáristkou. Jestli máte půl hodiny čas, poslechnout si to můžete tady:
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2466859&drm=
Pak jedna porada za druhou. Mezi nimi jsem akorát stihla na Národní třídě navštívit výstavu fotografa Pavla Baňky, kterého mám ráda už dlouhá léta. Bohužel jsem zase s sebou neměla foťák, abych vám ji mohla aspoň neuměle zprostředkovat. A koupila jsem si jeden jeho plakát. Definitivně ve mně dozrálo rozhodnutí koupit si pořádný mobil s dobrým foťákem, abych ho měla pořád po ruce.
Zítra nebo pozítří se přesuneme se Stelou na chalupu a za praskotu ohně v kamnech budu do neděle jen psát a spát. Juchú!

Je mi zase sedmnáct!

V pátek největší hudební zážitek za poslední roky. Lucerna, David Koller band, Nightwork a kotel lidí. Hrálo se na dvou pódiích, diváci se otáčeli napravo a nalevo. Jsem okouzlená, je mi zase sedmnáct! Sice jsme čekali hodinu před Lucernou, než nás pustili dovnitř, pak další hodinu na umělce, ale když je vám sedmnáct, tak vám přece takový nepodstatnosti nezkazí náladu. Pak to vypuklo! Půl své skladby zahrál Koller, Nightwork ji pak dokončili podle svého. Nebo své skladby upravovali do různých stylů, včetně country. Dyk pět minut jódloval naprosto k neuvěření. Celý koncert odehrál bos, v červených kaliopkách. Show jako blázen, legrace převeliká. Měřilo se na decibely, kdo získá větší potlesk. Celkovým vítězem Koller. Po půlnoci jsme odcházeli vyřvaní, dojatí, plní energie a emocí. Stela byla suverénně nejmladší fanynkou. Měla aspoň protekci u barmanů.

Dnes večer

Dnes mě čeká vytržení ze všedních dnů, neb jdeme na koncert do Lucerny. Nightwork a David Koller. Spojení dvou kapel zatím pouze pro dnešní večer. Nightwork budou hrát písně Kollera a naopak. Nejvíc se těším na to, jak bude Koller zpívat "Jsem gay, jsem teplej". V novinách píšou, že to bude velkej kotel. Jdeme i se Stelou. Doufám, že nám ji neušlapou.

Hele, co jsem si koupila!

Mám vášeň pro papírové ubrousky. Ještě když Kryštof chodil na ekonomku, bavil spolužáky svými svačinami, které byly zabalené tu v krajkovém ubrousku, někdy dokonce v barbínovém. Měl to rád a kupodivu se za matku s přílišnou fantazií nestyděl.
V den AŽ jsem si koupila v DM troje ubrousky. Už vánoční. A jakmile jsem zvedla hlavu od regálu a rozhlédla se, tak jsem zjistila, že už nám to zase začíná. Vánoce. Koupila jsem si pak ještě vánoční čaj a štolu, ze které děti vyďoubávají rozinky. Já ne.
Takže si dneškem počínaje, zřizuju novou rubriku VÁNOCE. Mám je totiž ráda. Celá rodina je máme rádi. Netrpíme syndromem předvánočního stresu.
Ba naopak.
Jsme jak z reklamy na Merry Christmas.

Až

Taky máte den AŽ?

Znáte to?

Chcete si něco koupit, ale pořád to oddalujete a říkáte si v duchu,
až ... (budou peníze, to asi nejčastěji).

Takhle jsem oddalovala spoustu věcí, zejména přání Stely mít novou postel,
protože do své dětské se už nevešla. Vybrala si jinou, jenže dost drahou.

S vysouvacím šuplíkem, ve které je další postel pro kamarádku (později možná i kamaráda).
A ještě pod tím šuplíky na věci.

Být na volné noze je sice svobodné, ale musíte počítat s tím,

že vám třeba nikdo půl roku i rok nezaplatí,

i když pořád pracujete stejně intenzivně.
Ale když máte štěstí, tak se to jednoho dne aspoň zčásti zúročí. 

Včera konečně nastal den AŽ.

Vytáhla jsem svůj předlouhý seznam věcí 

a vyrazily jsme se Stelou do města.

Musím přiznat, že ač nerada nakupuju, tak tohle je vyloženě očistné.
 Koupíte si lepší kafe, lepší prášek na praní, lepší vytahovací kapesníky,

ač blbosti - naplnilo mě to štěstím.

My holky, co spolu kamarádíme, to takhle prožíváme.

Kdybych mohla svému synovi něco poradit (jakože nemůžu),

pak určitě to, aby si vybral ženu, která se dovede radovat.

Která si místo ekonomicky výhodného balíčku několika párů ponožek
koupí jedny jediné - příšerně drahé s jelenem, a zatančí mu v nich.

Jestli si ale vybere Lakomou Barku,
pak byla moje výchova k ničemu.  

A víte, co je ještě lepší než AŽ?

UŽ!

GEN

Dnes večer opět dva krásné dokumenty na ČT2 - GEN o Haně Hegerové a Waldemaru Matuškovi.      V Matuškovi bylo pár záběrů z jeho prvního porevolučního koncertu v Lucerně, v hledišti seděl starý pan Hrušínský s manželkou a plakali. Tyhle okamžiky mě spolehlivě dojmou. A neodlepím se, ani když můj muž z pokojíčku volá: "Šroubovák!", neb sestavuje Stele novou postel. Ale víno mu pak přinesu, protože to dělá poctivě ručně. Nemůže totiž najít dobíječku na AKU. Máme dům a hledáme pokaždý i šroubovák. A takhle je to u nás se vším.

Tři na jednu

Odpolední program naší rodiny se jmenuje psaní úkolů. Je to často o nervy. Na jedno dítě se střídáme tři dospělí a občas si nevíme rady ani jeden. Tyhle psychické kolapsy jsou prý výhradně českou specialitou. V zahraničí se pod pojmem domácí úkol rozumí něco jiného než zkouška inteligenčního kvocientu rodičů a staršího bratra.

Hodinový milenec

Pátek na chalupě jako malovaný. Večer mi rupla pojistka v rozvaděči, vypnul se kotel a ¾ domu zůstaly bez elektřiny. Takže jsem musela z hospody vytáhnout souseda, který mi ukázal, kterak vylézt po žebříku na štít domu, otevřít zarezlou krabici, najít správnou vypadlou pojistku a nahradit ji jinou. Pak mi ještě naštípal třísky na podpal a šel zase zpátky do hospody. O chvíli později si jeho žena přišla pro Stelu, že bude spát u nich s jejich třemi holčičkami, ať mám klid. V noci mě začaly bolet dutiny, takže jsem na sebe natáhla tepláky, lyžařské ponožky, svetr a čepici, protože pokud už v říjnu dostanu atb na zánět dutin (mívám ho přes zimu cca 4x), na jaře už mi žádná atb nezaberou a já tluču hlavou o zeď. V tomhle stavu a oblečení jsem celou sobotu dopisovala scénář (viz foto). A můj muž zatím v Beskydech jezdil na kole. Ale i kdyby nejezdil, od začátku manželství mi říká, že není domácí kutil (což potvrzuji, nelže) a já nemám sílu nutit jiné lidi do věcí, do nichž se jim nechce. Je to jako kdyby po mně někdo vyžadoval, abych jela na vodu a spala pod stanem. Nebudu. Není to moje přirozenost. Takže jsem přišla na myšlenku najít si  milence. V Praze teď frčí služba Hodinový manžel (pokud neznáte, nejde o erotiku, ale o spravení různých věcí v domácnosti, na které nejsou ty správné ruce nebo čas), na chalupu by se ale víc hodil Hodinový milenec.

Nutně potřebuji:
Spravit plot, který rozervali psi, když Jenny hárala
Vyklidit prostor pod skálou, aby se tam vešlo dřevo na zimu
Koupit a navozit dřevo
Vyřešit odpad
Dozdít okno, které nám truhlář provizorně zadělal už vloni
Obložit dřevem kus stropu v herně, což už jiný truhlář před dvěma lety nestihnul
Zalištovat podlahu ve světnici
 … prozatím stačí, děkuji.
Můj muž bude jistě rád, s dobrým pocitem odjede třeba na lyže. Samozřejmě nabízím finanční odměnu, teplé jídlo a u moučníku si báječně můžeme popovídat o vaší ženě, která vám nerozumí. Slibuju, že než u nás uděláte všechnu práci, budete nadšený, že máte doma právě ji a ne mě. Vždycky to takhle šťastně končí. Má někdo zájem?

Nostalgická myš

Zítra jedu se Stelou na chalupu. Moje pátky od jara do podzimu vypadají jako na fotce číslo 2. Od podzimu do jara se pouze přesunu dovnitř ke kamnům. V Šemanovicích máme totiž úžasnou hospodu, vybudovanou z bývalého kravína, jmenuje se Nostalgická myš a je zde i muzeum Semaforu. V naší vesnici taky trvale žije Ondřej Suchý (bratr Jiřího), který zde v sále pořádá tak jednou za měsíc živé natáčení se zajímavým hostem a ten se pak podepíše fixem na stěnu. Byli jsme tu třeba na Jiřím Macháčkovi, Milanu Šteindlerovi, Ivance Deváté, Petru Kostkovi, Richardu Tesaříkovi, Jiřím Stivínovi ... bývá to vždycky v sobotu a sjedou se sousedi z okolních vesnic. Kultůra. Záznam z tohoto natáčení pak vysílá Český rozhlas. Pokud se chcete dozvědět více, klikněte na www.semanovice.cz.
Těším se, moc se těším. I když víkend asi zase skoro celý propíšu.