Ping pong ponk

Díky tomu, že teď v bytě pobývám docela často, zjistila jsem, že tam není pořádný stůl a židle na práci. V kuchyni sedíme se S. u kuchyňskýho, v pokoji píšeme na šicím stroji - ale je tam málo místa. Tak jsem se rozhodla sehnat do bytu psací stůl. Projížděla jsem inzeráty a bazary, ale nechtěla jsem Ikeu. Něco s duší radši. Nakonec jsem narazila v Turnově na dílenský pracovní stůl, který se trochu podobá katedře, na který píšu doma. Nebyl úplně za hubičku, tak jsem váhala. V bytě nás čekají  další investice a já chci radši cestovat, kupovat si knížky a pít kafe v kavárnách. 

A tohle všechno dohromady finančně moc nehraje.

Ukázala jsem fotku stolu svýmu muži a ten řekl, že je tak nádhernej, že si ho rozhodně musíme se Stelou koupit! Třeba s ní pak půjde životem.

Takže už ho máme doma. Musíme v bytě províst výměnu s šicím strojem po babičce, který prodám. Není místo a babička je v srdci pořád (i bez stroje).

Šuplíky

Občas se bojím, že mě můj muž s těma pokladama vystěhuje z baráku.

On teda tak úplně nemůže, protože máme BSM a dům je pod hypotékou, ale nemá to jednoduchý. Nemám jiný vysvětlení, než že ho to se mnou prostě baví.

Koupila jsem šuplíky s věcmi po hodináři.

Samozřejmě věci po hodináři mi jsou k ničemu (prodám je dál), chci ty šuplíky (jsou k nim všechny originál úchytky). Co prodávající ale zapřel, je červotoč. I když cena byla nízká, tohle se nedělá. Takže se s ním teď dohaduju, resp. já se dohaduju, on mlčí. Zítra vyběhnu pro ošetřující nátěr a budu si se šuplíky muset pohrát. Pokud máte dobrou zkušenost s nějakým přípravkem, sem s ní(m)!

Stejně ji miluju

Už máme skoro uklizeno.
Ještě tak 12 praček (odhadem) a jsme zase na svým.

Zajímavý je, jak je mateřská láska někdy podobná milenecký. Pokud máte dítě, o kterým nevíte, průběžně vám dělá radost, pak je mateřská láska taková konstantní. Když vám ale dává zabrat, tak vaše city lítají od miluju tě - nenávidím. Jsou to výskoky a pády, emoce, adrenalin. 

Kdo zažil zakázanou/ tajnou/ divokou/ neopětovanou lásku, ví.

Kdo má doma stelu, ví taky.

Srdce lítá jako splašený a vy ho chcete uklidnit. Nebo nechcete. Nevíte.

Pro umělce je to výbornej materiál.

Pro rodiče díra do hlavy.

Na houbách

Od kolegy sběratele jsem koupila pár přebytků, taky už nemá kam ozdoby doma dávat, tak se specializuje jen na konkrétní druh. Vybrala jsem si ozdoby, které prodával levně, asi úplně neměl šajn o jejich hodnotě. Ale ono se to těžko určuje. Vždy záleží na momentální nabídce/poptávce.

Sbírka stromečků se mi utěšeně rozrůstá, ty momentálně nejsou tolik v kurzu, takže se dají koupit i za pár. 

 Obrovské pěnové muchomůrky.

Ty jsem ještě neměla.

 Poměrně vzácná hlava hlava, přestože kus čepice chybí

Skleněná ozdoba plněná voskem.

Hodně staré, poměrně vzácné.

Nikdy, opravdu NIKDY si nepusťte domů filmaře!

Rozkaz zněl jasně: "V neděli se vraťte až po západu slunce. To bude poslední záběr."

Vracíme se po západu slunce, ale dotočeno ještě není. Vezmeme si čistý prádlo a vracíme se zpět do pražskýho bytu. Ráno opět cesta domů, poslední filmaři teprve nakládají techniku. Čtyřdenní maraton deseti lidí konečně skončil!

Dům vzhůru nohama. Ne, že bych to nečekala, ale můj muž byl naprosto konsternován. Znám to. Ze začátku natáčení se uklízí, na všechno se dává pozor, ale čím míň času zbejvá, tím větší vládne nervozita a chaos. Pak se zjistí, že některý záběry se musí předělat - nebylo dobrý světlo, ale kdyby se vystěhovala půlka pokoje a na zeď nalepilo sto starejch fotek, tak by to bylo přesně vono. Natočí se to - a ono to není vono! Takže znova, jinde a jinak.

Ke všemu už totálně kleklo čerpadlo vody, takže myčka nemyla, pračka neprala, sprchovat se nedalo, pořád vypadával jistič, takže když šel někdo na záchod, druhý čekal u pojistek a nahazoval je.

(A to už vůbec nepíšu o tom, že s mým autem se natáčelo na zabláceným poli!)

Hlavně mi nepište, jak jsem hrozně benevolentní, že vy byste to nikdy nedovolili, to vím taky. Tenhle smeťák je moc nejen na ty, kdo se už před vchodovými dveřmi přezouvají do trepek, nebo mají nad sedačkou růžový nápis home sweet home. Jenže: studenti někde točit musej (minule to bylo v domě zvukařových rodičů), já bych správně měla bejt u toho, všechno a všechny hlídat. Jenže to by to nikdy nedotočili! Zabila bych je/se po první půlhodině.

Nicméně stejně jsem nejvíc zvědavá na filmovej výsledek. Jestli ten bordel stál vůbec za to.

Dneska snad přijedou vyměnit čerpadlo. Bez vody se uklízí těžko a moje nejsilnější myšlenka je na sprchu. Mám uklizenou zhruba třetinu, beru to jako jarní úklid, a spousta toho čeká na Stelu. 

Včera se na mě I. láskyplně podíval a řekl: "Až si to tady uklidíme, tak to zase budeme mít hezký, viď?"

Jasně, že jo!