Program na víkend

Program na víkend?
Viróza!

Přišel!

Kdo? No přece zahradník!

Ale popořádku:

Ráno udělat svačinu pro Stelu, snídani pro babičku, pak psát. Potom odjezd na nákup, příjezd s plnými taškami. Zahradník se přišel podívat, co u nás odpoledne bude dělat. Pak vaření oběda (kuře a kaše) pro babičku, Stelu a mě. Psaní. Nádobí. Psi. Přijíždí zahradník, dělám mu v rychlosti presso, bez kterýho by se mu špatně pracovalo. Pak kontrola na psychiatrii, veze mě tam Ivan, protože mezi paneláky neumím zaparkovat. S sebou v autě už má i Stelu, jedou na tenis. Já kontrola, nic moc, bez léků bych ještě nepřežila. Možná jednou. Rok je asi minimum. Pak odjezd taxíkem domů, ale cestou si uvědomím, že Stele už končí tenis a musím ji vyzvednout, takže taxíkem na tenis a pak teprv domů. Cestou zajímavej příběh taxikáře, kterej přišel kvůli řediteli pivovaru o práci, a teď radši taxikaří a má čistou hlavu. Doma úžasně upravená zahrada, zahradník plus dva pomahači to měli hotový za dvě hodiny. Nechápu. V pokoji masíruje babičku Kryštofova budoucí tchýně, se kterou už jsme jedna rodina. Jezdí obden a je skvělá. Teď večeře. Pak psaní. Pracuju na milostným trojúhelníku, kterej divačky prý baví nejvíc.

Mě baví taky.

Mládí

Mládí - aneb film o stáří.
Název klame, ale dá se vyložit i jako touha po mládí, po něčem, co už není.
Fantastický film!
Nejdřív jsem nechápala, co na něm všichni mají, ale pak mě spolknul. Vlastně nás všechny doma.
Michael Caine jako skladatel a dirigent, který už nic od života nečeká, ale něco přece ještě dostane.

Harvey Keitel v roli scenáristy, bože, jak já jsem mu rozuměla. Hlavně v jeho předposlední scéně, kdy se před ním na louce objeví JEHO postavy a říkají JEHO dialogy.

V té poslední pak skočí z okna ...

Žádný herec si asi neumí představit, že pokud hraje roli, kterou jsem napsala, tak ho vnímám jako SVOJI postavu a virtuálně s ním žiju. 

(Honem jdu zavřít okno!)

Dopsáno

Muž šel se psy na procházku a potkal dvě dámy:
"Jé, to jsou pejsci paní spisovatelky Konečné, že?"
Ivan: "Jo jo. Já jí je chodím venčit."
:-)

Dnes dopsán poslední díl první série Přístavu. Diváci ho uvidí před Vánoci.

Teď budeme psát s Magdalénou synopsi - čili stručný obsah druhé série. Ale dílů bude míň, takže jsme bohužel museli zredukovat náš scenáristicko-dramaturgický kolektiv, protože bychom se všichni neuživili. To mě mrzí nejvíc. Fungovali jsme jako bezvadná parta, což je mezi jinými psacími kolektivy naprostá výjimka. Teď se rozprchneme do různých projektů a není jasné, jestli se v tomhle složení zase všichni potkáme.

Pevně doufám, že všichni seženou práci.

I pro nás, hlavní autorky, je čas začít se poohlížet po nové práci.

Pokaždý mám pocit, že jsem nula a zase od nuly začínám.

Barování

Trochu neplánovaně jsme se včera po dlouhé době vydali zase na Barování se Sandrou Novákovou a Filipem Rajmontem. Ještě jednou mockrát děkuju za vstupenky své milé čtenářce Maríně. Nemuseli jsme stát ani frontu, ani od pěti od rána klikat na web, jestli se tam předprodej už objeví.

Záměrně jsme ani nic nefotili, jen si užívali 4 hodin hudby a vtipných postřehů Filipa Rajmonta. Ten perlil jako vždycky. Tentokrát si vzal na mušku politiku (hlavně našeho prezidenta) a objevil se v generálské vojenské uniformě. Po půlnoci následoval jeho dokonale choreograficky zvládnutý striptýz a s hurónským smíchem se šlo domů.

Uvědomila jsem si, jak moc jsem nasáklá komercí, protože okamžitě odhaduju, kdo z těch talentovaných zpěváků a muzikantů má šanci prorazit. Holky můžou zpívat nádherně a čistě, ale ten ajfr, energii a charisma ... to nemá každá. Pak přijde stokilová Dannie, zazpívá soulově Adele, a všechny ty studovaný křehotinky strčí do rukávu.

Spravedlnost nehledej.

Škoda, že už neexistuje Noc s Andělem, protože tam by měli všichni šanci se předvíst. Dneska už takovej pořad není. Zato máme spoustu kriminálek.

Psát scénáře k Noci byla moje nejmilejší práce, kterou jsem kdy dělala.

Postavení mimo hru

Včera skvělá konverzační komedie v Divadle Radka Brzobohatého.
Odehrává se v šatně před a po fotbalovém utkání.
Celá osmá třída se bavila, protože rozhodčí (resp. herci) nešli pro sprosté slovo daleko. Bylo to opravdu vtipný, oddychovka.
Asi zase začnu víc chodit do divadla.
Je to psychické uvolnění.

Dobré zprávy

1. Začala nám kvést sakura. Nemůžu se na ni vynadívat.

2. Dohonila jsem zahradníka. Zjevně nemohl odolat mé poslední sms zprávě: ("Kdy si uděláte čas na moji zahrádku?")

3. Po několika týdnech jsem konečně vybalila provšechnypřípady nachystanou tašku do nemocnice. Byl v ní i banán.

4. Sehnala jsem zlevněné vstupenky a dnes jdeme se Stelinou třídou do divadla. Čímž srdečně děkuji Divadlu Radka Brzobohatého!

Pokoj pro babičku

Tenhle článek je určen spíš pro rodinu a kamarády, aby viděli, že si u nás babička žije hezky.

Pokoj jsem částečně vyklidila, ale Kryštofovy poháry a jiné věci zůstaly, je tu přece pocitově pořád s námi. Postel jsem ještě chtěla napatinovat na bílo, ale to už jsem nestihla.

Jednání o tom, aby sanitka převezla babi z Liberce k nám domů, bylo dost komplikované, takže to Ivan nakonec vyřešil po svém (za tyhle akce ho miluju). Ráno přijel do nemocnice, naložil babičku v pyžamu a pantoflích do našeho auta a odvezl k nám. Předtím se naučil od sester, jak jí píchat injekce (nepodařilo se nám v okolí sehnat zdravotní sestru, která by jí je denně chodila k nám píchat). Teď už si babička lebedí a je šťastná jak blecha.

Pobyt na následné péči špatně snášela. Dost nás zarazil fakt, že do koupelny chodí o berlích sama, ve sprchovacím boxu není ani madlo na chycení, ani zvonek na sestru. Naposledy, když požádala o mísu, měla ji pod sebou 50 minut a okraj jí tlačil do šroubů ve stehně, které jí byly voperovány.

Jídlo dostávala v omláceném umělohmotném nádobí, takže přestala jíst. Jo a jedlo se to, co zrovna bylo teplé. Takže třeba nejdřív hlavní jídlo, a až potom polévka. O kvalitě nemůže být řeč vůbec.

Chci jen říct, že mi vadí, jak tyhle zařízení berou lidem důstojnost.

Naše babi je jemná citlivá intelektuálka a to, že si zlomila stehenní kost, se holt stává i mladším.

Rozhodně nekritizuju konkrétní lidi, kteří v těchto zařízeních pracují, musí to být rachota, ale chyba je opět v tom našem posraným systému a chování vůči starým a nemocným.

Jako kdyby my všichni jsme byli nesmrtelní.

Ono se nám to vrátí.

 Budík po babiččině babičce. Kdysi jsem ho od mother in love dostala.

Stěhuju se

Po několika měsících se vracím z Kryštofova pokoje do své pracovny.

Hodně to tu zpustlo a stalo se z ní odkladiště věcí, které nemají jinde své pevné místo. Nicméně vyhodit je po vzoru Japonky Marie Kondo (určitě její hitovku Zázračný úklid už všichni znáte) nemůžu, přestože je nemiluju. Ale ovívač potřebujeme v horkém létě a rotoped, když mě začne bolet koleno.

Stínidla lustrů visí na zdi provizorně proto, že se na nich něco rozbilo (sorry, ale oboje zase Ikea) a čekají, až je někdo spraví anebo až mi dojde trpělivost, rozšlapu je a koupím jiné.

Musíme se tu (všechny věci + já) zase nějak popasovat.

Kryštofův pokoj teď dostala babička (mother in love), která je po operaci (zlomenina stehenní kosti + šrouby) a má pochopitelně přednost. Ve všem.

Konečně jsem díky její nehodě po třech letech douklidila částečně Kryštofovy věci. Zbytek už si musí probrat sám, až v červnu přiletí. Na návštěvu.

Pomoc potřetí

Musím říct, že opravdu jen občas se mi poštěstí, že moji prosbu o pomoc vyslyší ti správní lidé a dotáhnou ji do konce (nejen sliby) a dokonce ještě dál.
Tentokrát se do celé věci razantně vložila JŠ a já jsem za to moc ráda.
Kdybyste tedy i vy chtěli pomoci, už víte přesně co a kam.

Díky všem!

Dobrý den paní Šillerová.
Zasílám vám seznam věcí, které bychom aktuálně potřebovali.
Konzole, židle, menší stoly, skříně, koberce, polštáře, deky. Kuchyňské nádobí- cokoli. Lednici, rychlovarné konvice, váhu na novorozence. Dále dětskou kosmetiku, drogerii, prací prášek, léky.  A v neposlední řadě trvanlivé potraviny – kojeneckou výživu( hlavně novorozeneckou), mléko, kaše, čaje, cukr, mouky, konzervy, mraženou zeleninu.

Děkujeme za to, že chcete maminkám pomoci.
 
Petra Hendrychová, Dis
sociální pracovnice Azylového domu
 
Arcidiecézní charita Praha
Azylový dům sv. Gerarda pro matky s dětmi
Na Prádle 192
250 01 Brandýs n. L. – Stará Boleslav
Tel.: 737 280 630
www.praha.charita.cz


A ještě jedna milá nabídka:
... Ohledně toho azylového domu. Měla bych tu nějaké věci, ale zároveň jsem chtěla nabídnout, že můžu něco odvézt, kdyby někdo něco měl a pro změnu neměl čím odvézt. Tak jen kdyby do té diskuze pod vaším příspěvkem šel nějak vložit kontakt na mě 725 573 048 nebo fb. Hezký den! (Erika Pilátová)

Hezky se tu sedí

Po dlouhé době jsem dnes byla ve Vinohradské tržnici plné luxusního a designového nábytku.

Dávala jsem rozhovor a fotila se v tomhle krásném prostředí (dokud nás nevyhodili, protože bez předchozí domluvy zde není možný fotit). Ale my jsme byli rychle hotoví.

Líbila se mi tu strašně jedna sedačka, ale stála jako nové menší auto.
Pořád jsem počítala cifry, ale bylo jich na cenovce opravdu 6.
Cestou domů jsem přemýšlela, proč za auto ty peníze člověk dá a za sedačku ne.
Když kolikrát sedačka vydrží dýl než auto, a sedí se na ní denně třeba i několik hodin ...

U nás

Nevím, jak je to možný, ale když jsme doma pár dní samy, tak máme celkem uklizeno.
Ne, že bych tím chtěla něco naznačit.
A zelená je tráva!

 

Venku krásno

Včera zahrada. Zvířata po dlouhé zimě poprvé odpoledne dlouho venku. Posekali jsme trávu, postavili trampolínu, ale jinak jsme nic nestihli. Zahradníkovi jsem minulý týden psala, taky jsem mu volala, ale tradičně bez úspěchu. Když vidím, jak na sousedních zahradách pracují jiní zahradníci, tak mám vždycky sto chutí si na ně vzít telefon. Ale nikdy to neudělám.

Letos potřebujeme ořezat i stromy, a to fakt neumíme. Plus dalších tisíc věcí, které umíme špatně. Tu základní po-zimní údržbu prostě musí za nás udělat odborník. Jenom naše nadšení nestačí.

Zítra mu volám znova.

Pro bohémy mám prostě slabost.

 

 

Do kina!

Teorie tygra.

Báječný film o tom, jak dopadnou muži, kterým ženy řídí život. A vlastně, jak dopadnou i ty ženy ...

Moc se nám to líbilo.
Hořká komedie.
Až na ten lehce falešný happy end ... bez něj by to bylo opravdovější.


Jsem ráda, že my doma máme takovou svobodu.
Ale možná to je tím, že nejsem schopná se pořádně postarat ani sama o sebe, natož abych ještě hlídala svého muže. Pořád improvizuju, aby všechno nějak klaplo, měli jsme zaplacený složenky, bylo co jíst, psi se vyvenčili, ráno jsme vstali do školy a do práce ... praktický život je pro mě hrozně složitý, bere mi energii a nenaplňuje mě.
Až se jednou nebudu muset starat ani o Stelu, tak asi úplně zvlčím.

Boris

foto: Mafra

Poprvé v životě se mi stalo, že nám uprostřed natáčení zemřel herec. Skvělý člověk, gentleman, showman, mim, pan Boris Hybner. Roli má napsanou na mnoho dílů dopředu, takže budeme muset čarovat. Přepisovat. Obvykle na to hrozně nadáváme, protože rozbijeme celý děj. Tentokrát to ale bolí doopravdy. Vyndávat ze scénářů jeho roli, jeho jméno ... celý den je mi z toho hrozně smutno.

Co nejdřív si zase pustím Klauny, ke kterým právě on napsal námět (příběh inspirovaný jeho osudem tu hraje Oldřich Kaiser).

Léto venku i v televizi

Pokud nostalgicky vzpomínáte na film Saši Gedeona Indiánské léto a dlouho jste na něj nemohli nikde narazit, tak dnes máte možnost ve 22.50 na ČT2.