čtvrtek 21. dubna 2016

Přišel!

Kdo? No přece zahradník!







Ale popořádku:

Ráno udělat svačinu pro Stelu, snídani pro babičku, pak psát. Potom odjezd na nákup, příjezd s plnými taškami. Zahradník se přišel podívat, co u nás odpoledne bude dělat. Pak vaření oběda (kuře a kaše) pro babičku, Stelu a mě. Psaní. Nádobí. Psi. Přijíždí zahradník, dělám mu v rychlosti presso, bez kterýho by se mu špatně pracovalo. Pak kontrola na psychiatrii, veze mě tam Ivan, protože mezi paneláky neumím zaparkovat. S sebou v autě už má i Stelu, jedou na tenis. Já kontrola, nic moc, bez léků bych ještě nepřežila. Možná jednou. Rok je asi minimum. Pak odjezd taxíkem domů, ale cestou si uvědomím, že Stele už končí tenis a musím ji vyzvednout, takže taxíkem na tenis a pak teprv domů. Cestou zajímavej příběh taxikáře, kterej přišel kvůli řediteli pivovaru o práci, a teď radši taxikaří a má čistou hlavu. Doma úžasně upravená zahrada, zahradník plus dva pomahači to měli hotový za dvě hodiny. Nechápu. V pokoji masíruje babičku Kryštofova budoucí tchýně, se kterou už jsme jedna rodina. Jezdí obden a je skvělá. Teď večeře. Pak psaní. Pracuju na milostným trojúhelníku, kterej divačky prý baví nejvíc.
Mě baví taky.

10 komentářů:

  1. Ty si úžasná!
    A pekne to u vás zapadá do seba...a opatruj sa!

    OdpovědětVymazat
  2. Paráda.

    zarazila jsem se u "rok je asi minimum."
    No, chce se mi říct: pokud člověk nic jiného nezmění, nic ze svého životního stylu, tak nevznikne důvod, aby se dalo fungovat bez.

    - Tím vůbec nic nekritizuju (kdo by koneckonců na to měl nárok, nikdo zvenku), naopak, obdivuju a vždycky jsem obdivovala to tvé pracovní nasazení; já bych při něm už fakt zhebla, nezvládla bych ho víc než krátkodobě, dva týdny třeba, max.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psaní je psychoterapie, ale potřebovala bych nějakou neviditelnou hausfrau, řidiče a další lidi pro praktický život, který mě zatěžuje a neumím ho. To je pro mě problém. Práce je proti tomu radost!

      Vymazat
    2. Jo, tak to chápu; taky mám někdy takový dojem, a přitom moje praktické činnosti jsou je zlomek těch tvých. :)

      Psaní je psychoterapie... se někdy říká. S nadsázkou. Psychoterapie bez jiné osoby než sebe není pro mě psychoterapie. A pak je tu otázka koncepční (i pro psychoterapeuty), zda psychoterapie je i to, co nemá potřebu změny souč. stavu. (Např.pro lidi s vážným duš.onemocněním je psychoterapie podpůrný vztah víc zaměřený právě na vztah a podporu, ne na změnu. Ale u zdravých lidí je důvod jít do psychoterapie jen v souvislosti s nějakou kýženou změnou stavu; jinak proč bych chtěla zvědomovat, co dělám proč dělám, jaká jsem a jestli tak to chci apod. - kdybych byla rozhodnutá nic neměnit.)

      - Je tedy psaní psychoterapie?
      nebo abreakce? nebo něco jiného? Asi pro každého trochu jinak...

      Vymazat
    3. opr:
      "bez jiné osoby než sebe" je blbě - myslela jsem psychoterapie jednočlenná, no, bez druhé osoby, jen sama, to není pst.

      Vymazat
    4. Nevím, odjakživa jsem mizernej analytik. Zrovna sedím u pc, vymejšlím novej příběh a nechce se mi ani jít spát, jak mě to baví. Je to psychoterapie nebo abreakce? Asi je mi to fuk, hlavně, že je mi fajn :)

      Vymazat
    5. Právě!
      To je to nejlepší!

      Někdy ujíždím na zkoumání, co je co a proč a jak, ale to nejdůležitější je ten pocit přitom! Dík, že to tady na blogu připomínáš, vším.

      Vymazat
  3. Tu skvělou tchýni vám všem moc přeju, i já jsem jednu takovou měla, moc ráda na ni vzpomínám. Ať se vám daří! Iva

    OdpovědětVymazat
  4. Zahrada prokoukla, celkem zápřah na jeden den (myslím Vás).
    Přeji, ať se daří a hlavně zdraví ať se jen lepší. Počasí a pohled na krásnou zahradu tomu snad přidá :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat