Pro nevyléčitelné romantiky

Jak už jsem se zmiňovala kdesi vpředu, dům je starý 500 let. Čekat od něj, že si v něm užijete luxus jako v hotelu, je naprosté bláznovství. Z fotek a popisů se to člověk dozví (pokud je tedy čte pozorně, ne jako já). Dům funguje alternativně, nesnažili jsme se všechno pochopit, jen jsme používali, co jsme potřebovali.
Topení má několik zdrojů, včetně kamen na pelety, to jsme nepoužili vůbec. Za celých 10 dní jsem stejně ani jednou neoblíkla svetr. Bylo pořád teplo. Záchod měl tlakové splachování, takže to dělalo trochu rachot. Teplou vodu přes den dohřály dostatečně kolektory, pokud jí bylo málo, zapínal se nějaký spínač, který ji do hodiny dohřál. 

Digestoř nebyla, takže když Ivan dvakrát dělal stejk, rozhoukalo se požární čidlo. Vyřešili jsme to tím, že jsme otevřeli dveře ven, ale to nás zase chtěly navštěvovat kočky. Najednou se nesmělo zapínat víc spotřebičů, síť by to neutáhla.

Dat jsme měli pomálu, televizní obrazovka tu byla 15 x 15 cm a v ní dva neplacené italské programy, takže estrády, soutěže, magazíny a zase estrády.

Líbilo se nám tu moc.

Tohle je naše mini vesnice, náš dům je za stromy vzadu, nedal se odnikud vyfotit

cesta neboli silnice

majitel domu je Angličan, sochař a malíř

 schody k Ivanovi

pokoj I. + koupelna + vchod na terasu