Psaní, vaření a praní

Dnes první odpočinkový den.

Psala jsem a Ivan byl v italské rodině na kursu vaření domácích těstovin. Ještě mi domů přinesl pozdní oběd. Dobrota.

Oba spokojeni.

Čím dál víc si nemyslím, že by partneři měli mít jen shodné zájmy. To by bylo příšerný! Jsem naprosto spokojená s našimi rozdílnostmi.

Navečer jsme jeli vyprat do naší oblíbený lavanderie, cestou nás přepadla šílená bouřka, nebe mělo přímo apokalyptickou barvu.

Z okna vidíme na velký hřbitov na protějším kopci. Pokoušeli jsme se ho najít, ale našli jsme dva jiné. Tady se člověk ztratí v zatáčkách během pěti minut. Vjíždíte do lesa, myslíte si, že tam není žádná civilizace, a za pár km se objeví celé vesnice včetně nacpaného náměstí místními auty.

Neděle se opravdu ctí, aspoň tady ve vesnicích, jde se do kostela, pak na kafe nebo skleničku, den se tráví s rodinou, včetně těch nejstarších členů rodiny. Všichni jsou hezky oblečeni. 

Náhodně jsme natrefili v neděli na jeden bar v mini vesnici a byli tam snad všichni. Tak jsme si taky dali kafe. Krásný klidný zážitky. Baví nás víc prolézat ty neturistický místa. Vydržíme se hodiny dívat na místní lidi.