Sváteční den

Zjistili jsme, že jsme minulý týden měli výročí svatby. Září je holt přeplněné událostmi, nestíháme všechno oslavit. Tak jsme dnes šli oslavně od jedenácti dopoledne do kina a pak na oběd. Já jsem pak skoro celý odpoledne spala. 

Miluju tyhle dny a svobodný oslavy.

Národní třídu jsem od Rudiše nečetla, musím si to doplnit. 

Film se nám líbil, mýmu muži víc, mně vadily promluvy do kamery a vnitřní hlas. Hynek Čermák tu je ve své tradiční macho roli, ale baví pořád. 

Mít režii Robert Sedláček, vypadá děj trochu víc nejednoznačně, což mám radši. 

Ale i tak dobrý!

Na oběd hned naproti do nood.le, což je koncept, který asi u nás ještě není moc rozšířený, ale viděli jsme ho třeba v Bratislavě a tam měli narváno.

Skvěle jsme se najedli, asijská jednoduchá kuchyně skládající se z pár ingrediencí a úžasnýho dochucení. Oproti nudlím o patro níž ve fastu, vás to vystřelí do chuťovýho nebe.

Příště zas jedině tam, i když ty obchoďáky jsou stejně hrozně nehostinným místem.

Radosti

Tenhle čas je plnej mini akcí, který miluju, a jsou to přesně ty obyčejný věci, co dělají život hezkým.

Kamarádka mi přijela popřát k narozeninám, jela z práce hodinu a půl, abysme se viděly. Dala si kafe a zase jela hodinu a půl domů. Díky, Lenko.

Moje vetešení. V pátek jsem prodala za stovku zbytek kachliček z bytu, co by nám tu jinak ležely, a v sobotu jsme jeli koupit křesla na inzerát. Za pětistovku. Jenže potřebujeme jen jedno, tak to druhý zase posílám dál ...

Nechci se zasekat věcmi, takže selekce je nutná.

V neděli mi I. přivrtal obraz od Rittsteina a ještě háčky a magnet na stěnu do kuchyně. 

Přišla jsem na způsob, jak optimisticky dělat pořádek ve věcech, který mě nebaví a tudíž nejdou od ruky. 

Postupně. 

Takhle už jsem stihla vytřídit šatnu, částečně spíž a teď jsem se vrhla (teda právě, že nevrhla) na koření, který nám zabírá celou skříň. Vyhazuju prošlé a přesypávám do různých skleniček to dobré, na skleničky cvakám dymo kleštěmi názvy. Každej večer chvilku. 

V sobotu jsme se stavili na oběd v Zastávce v Nižboru, nepoužívanou vlakovou zastávku Tomáš Hanák kdysi předělal na restauraci. Netušila jsem, že se z ní stalo výletní místo, šíleně lidí tu bylo, ale zato nás pan Hanák osobně obsluhoval. Nicméně pokud byste to chtěli zažít, rozhodně doporučuju všední den. Interiéry nádherné, ale styděla jsem se fotit. Nově si v jednom z rekonstruovaných vagónů můžete objednat i stylový nocleh.

Na houby

je ideální chodit během týdne, ne až o víkendu, kdy se v lese hraje přetlačovaná.
Rostou!
Tobi je velkej houbař, našel poměrně hodně hub. Už dokonce rozlišuje i nějaký prašivky a za těma se nežene.
A taky už chodí do školky a spí tam. Je tam rád.
Na to, že mu jsou teprve dva a půl, mi připadá jako génius.
To by byl v naší rodině první.

Fešák

Byl to risk.
Paní měla v inzerátu tak strašně špatnou fotku, že stromeček vypadal jak za dvě pětky od Číňanů.
Co kdyby ale ...
Nabídla jsem tři stovky - a zvítězila.

Dnes přišel.
Svíčky vymodelované z papírové hmoty, některé ozdobičky taky.
Výška 27 cm.
Tetelím se.
Je to starý skvost!

Oslaveno

Velmi rodinně.
Řízky, ryba, bramborovej salát, chlebíčky, Monika upekla dort.

V pokoji babiček spal děda, v pokoji Ivana (dříve Kryštofa) Kryštof s Monikou a Tobim, v mém pokoji (dřív Stelin) babička, v pokoji Stely (dřív ložnice) já, Ivan v obýváku a Stela na přistýlce v pracovně.

Nějak neumíme vyřešit definitivní podobu pokojíčků (jsou to fakt mini prostory), u nás je všechno pohyblivé. Pokoje pro hosty bysme potřebovali aspoň 3.

Moc děkuju za všechna přání!

 

50

Dnes.

K narozeninám jsem si přála dodělat lištu pod kuchyňskou linku. Jinak bych na ni zřejmě čekala několik let.

Mám ji!

I. ji koupil, vlastnoručně nařezal a přimontoval (viz foto). Sice se mi to zdálo místy křivý (není to vidět) a říznul se u toho, ale nenadával, protože padesátiny mám jen jednou za život, prej.

Kromě toho ještě jako bonus vyměnil žárovku nad dveřmi do špajzu, která nesvítila rok.
Já se ale mám!

Danubiana

Abych byla komplexní, ještě sem dám fotky z návštěvy Danubiany, což je centrum moderního umění asi 15 km od Bratislavy. Je v soukromých rukách a je nádherné. Zajímavé prostory, umělecká díla i káva. Strávili jsme tu skvělé nedělní odpoledne skoro o samotě.

 Moje drahá A. (vpravo), kvůli ní mířím do Bratislavy