Radosti

Tenhle čas je plnej mini akcí, který miluju, a jsou to přesně ty obyčejný věci, co dělají život hezkým.

Kamarádka mi přijela popřát k narozeninám, jela z práce hodinu a půl, abysme se viděly. Dala si kafe a zase jela hodinu a půl domů. Díky, Lenko.

Moje vetešení. V pátek jsem prodala za stovku zbytek kachliček z bytu, co by nám tu jinak ležely, a v sobotu jsme jeli koupit křesla na inzerát. Za pětistovku. Jenže potřebujeme jen jedno, tak to druhý zase posílám dál ...

Nechci se zasekat věcmi, takže selekce je nutná.

V neděli mi I. přivrtal obraz od Rittsteina a ještě háčky a magnet na stěnu do kuchyně. 

Přišla jsem na způsob, jak optimisticky dělat pořádek ve věcech, který mě nebaví a tudíž nejdou od ruky. 

Postupně. 

Takhle už jsem stihla vytřídit šatnu, částečně spíž a teď jsem se vrhla (teda právě, že nevrhla) na koření, který nám zabírá celou skříň. Vyhazuju prošlé a přesypávám do různých skleniček to dobré, na skleničky cvakám dymo kleštěmi názvy. Každej večer chvilku. 

V sobotu jsme se stavili na oběd v Zastávce v Nižboru, nepoužívanou vlakovou zastávku Tomáš Hanák kdysi předělal na restauraci. Netušila jsem, že se z ní stalo výletní místo, šíleně lidí tu bylo, ale zato nás pan Hanák osobně obsluhoval. Nicméně pokud byste to chtěli zažít, rozhodně doporučuju všední den. Interiéry nádherné, ale styděla jsem se fotit. Nově si v jednom z rekonstruovaných vagónů můžete objednat i stylový nocleh.