Něco jako prázdniny

Ty tam jsou časy, kdy prázdniny opravdu znamenaly volno a Stela si chodila poslední den školy s kytkou pro vysvědčení. Střední škola zavedenými pořádky naprosto zamávala. Pro vysvědčení si tentokrát Stela ani nešla, stejně by žádný nedostala, neboť má reparát z matiky a není klasifikovaná z  informačních a komunikačních technologií. Ale z češtiny a grafickejch programů má jedničku. Což bych řekla, že je na umělecký škole podstatnější, ale prej ne. Hodně jsme se kvůli tomu ve škole chytli. Když půlka třídy má reparát z matiky, asi to bude tím, že jsou prostě dobří na úplně jiný předměty. Třeba na ty, kvůli kterým šli na uměleckou školu. 

Takže to zjevně bude ještě boj. 

Ale možná, že dobře. Život se s nima taky mazlit nebude. I když pochybuju, že se někdo z nich bude živit matikou.

Letní komedie, kterou jsme napsali s kolegou - kamarádem, známého producenta nadchla, takže okamžitě začal shánět prachy, aby se mohla příští rok točit. Tuhle rychlost neznám, resp. vždycky se to zkomplikuje, tak si nedělám moc iluze.

Ale Karavan už to má, doufám, jasný. V prosinci předtáčky  a  únor - duben natáčení. Se tak těším!

Pro Marušku

Jsem hrdou členkou dočasné facebookové skupiny Pro Marušku. 
O co jde?
Časopis Maminka každoročně vyhlašuje soutěž o maminku roku, podnikatelku roku, hrdinku ...
Marie Brodita (dříve Břichopas) měla odvahu se přihlásit a zabojovat.
Je to žena skromná, která se nikde veřejně nesebeprezentuje a místo toho maká a šije nádherné hračky a vytváří zcela originální výšivky. Pokud čtete můj blog déle, víte, že ji mám ráda.
A my holkycojimámerády za ni klikáme. A kliknout můžeme každou hodinu.
Nevím, co to je za divný pravidla, ale ctím je pro dobrou věc, pro dobrou ženu, maminku čtyř holek, samoživitelku, která opravuje dům, šije a šije a šije, aby uživila své holky i sebe.
Více zde: Marie
Pro mě je to i bez soutěže Maminka roku.
Pokud se taky chcete přidat a podpořit tuhle nenápadnou hrdinku, klikejte zde:  https://maminkaroku.maminka.cz/soutez/maminkaroku/2019/profil/315/marie

Krásnej babinec, že?

Už aby

Minulý týden jsem byla se Stelou ve školní střižně. Ukazovala mi materiál, který byl špatně natočený, špatně ozvučený a měla z něj sestříhat rozhovor. Poradila jsem jí, ať se z toho vylže a sestříhá jakousi parodii na rozhovor. Byla to sranda, líbilo se mi to. Ale nevyšlo to. Paní profesorka jí dnes volala, slyšela jsem jejich rozhovor. Dostala z milosti čtyřku. 

Někdy holt není dobrý poslechnout matku :)

S. taky válčí s matikou, protože, světe div se, ta je na umělecký škole nejdůležitějším předmětem. Proto polovina třídy bude mít reparát.

Život je plný překvapení a u nás doma o ně není nouze.

Těším se na prázdniny.

 

Vedro

Horký počasí ovlivňuje v mým případě úplně všechno.

Snažím se hodně udělat ráno, pak až večer. Zbytek dne spíš přežívám. V noci spíme s otevřenými dveřmi ven, Stela dokonce na zahradě.

Pokud musím do rozpálenýho centra Prahy, tak jen na nevyhnutelné akce. Minulý týden jsem musela jednu pracovní schůzku brzy ukončit, tento týden jsem zvládla jen pár hodin ve střižně.

Jsem prostě Eskymák.

Pojistka zatím neuzavřena, protože měsíční pojistné při optimálním riziku by bylo 3500 Kč/měsíc. Nevím, co vyškrtnout. Smrt?

Vrata opravena. Nakonec přijel zámečník, historka s pošťákem nakopla i jeho. Ale bylo to složitější než na jednu minutu, protože prasklo nějaký elko. Takže tu byl asi hodinu. Ještě že se do opravy nepustil poštovní pán, balíky by čekaly a měla bych černý svědomí.

Do toho vedra jsem týden hlídala známým psa, k naší secondhandové Cherry výstavní královský pudl. Ale padli si do oka, všude spolu, pudl je ještě štěně, tak Cherry nutil k větším aktivitám než je zvyklá, a to jí jen prospělo. Dnes je celý den smutná, protože Ari už je zase doma.

A k tomu jsem střídavě hlídala Tobíse.

Nechápu, kdy vlastně stíhám pracovat.

Tento týden jsme s kolegou - kamarádem Tomášem dopsali scénář k lehký letní komedii, kterou jsme psali na střídačku od podzimu. Nová zkušenost takovýhle psaní. Uvidíme, co na to producent.

Kdybyste to o mně ještě nevěděli, tak si kupte Ženu a život.

Za zajímavé otázky moc děkuju Ludmile Korecké.

Takové rozhovory jsou radost!

Doma

Zahrada je oáza. Snažím se co nejvíc psát venku na terase. Mám často pocit, že i když pracuju, jsem na dovolený. 

Těším se z každýho dne.

Včera mi pošťák přinesl balíček.

"Neotvírá se vám půlka vrat."

"Já vím, čekám už 14 dní na zámečníka."

"Vždyť to je práce na minutu. Jenom tam svaříte jeden spoj."

"Já asi těžko."

"Máte barák, přece máte svářečku, ne?"

"My nemáme ani šroubovák."

"Prodlužovák máte?"

"Prodlužovák jo."

"Tak já zejtra přivezu svářečku a spravím vám to."

:-)

Zase jsem vyměkla

Nevím, jak jste na tom s uzavíráním pojistek vy, ale pro mě je to horor.

Několik týdnů mě naháněl pojišťovák kvůli životní pojistce, prý by potřebovala poladit. Samozřejmě, že to není chlapík, se kterým jsem pojistku před pěti lety předělávala, protože ta stará taky potřebovala poladit. Je to nějaký jeho nástupce.

Ocitla jsem se v naprosto v absurdní situaci, kdy cizímu chlápkovi, kterýho vidím poprvý v životě, říkám citlivý věci o naší rodině, kolik vyděláváme, jakej máme majetek a tak. I když se to snažím hrát do autu, něco ze mě přece jen vytáhne. Prý to po pojišťovně chce ČNB (není to absolutní blbost?!), protože nová pojistka (proč zas nová?!) by měla krýt rizika (úraz, invalidita, smrt) a v případě tragédie nesnížit úroveň rodiny. 

Už v průběhu dvouhodinového (!) strašení mi je jasný, že žádnou novou pojistku neuzavřu. Hlavní důvod není moje (ne)prozíravost či (ne) praktičnost, ale hrůza z nového vyplňování zdravotního dotazníku. Rozhodně nechci nikomu cizímu vykládat, kde mám jakou jizvu a co za orgány mi chybí. 

Navíc se dozvím, že stejně se pojistka nemůže uzavřít hned, pán musí udělat návrh, přijet znovu a jednotlivé položky mi vysvětlit. Dopředu poslat mailem to nejde. 

Je mi jasný, že pán, který mi není extra sympatický, ani mi nepřipadá chytrý, chce pro mě jen dobro. Tak sakra proč ho nechci já?!

Můj požadavek je: upravit původní smlouvu, zmenšit nesmyslně vysoké pojištění úrazu, přidat pojištění na invaliditu tak, abych se plus mínus vešla do původní ceny pojistky (měsíčně kolem 1000 Kč). Pokud jste někdo z vás z oboru, myslíte, že je to možné?

P.S. Nového pojišťováka nehledám, neb ostatní pojistky už mám pořešený jinde.

Čtu

Další dva tipy na čtení. Jsem ráda že sem můžu aspoň něco dát, protože dost knížek odkládám v průběhu četby na někdy.

NA KONCI SVĚTA  se bude líbit všem, koho baví číst příběhy, jak někdo žije na samotě, proč tam žije a důležitou součástí děje je i popis přírody. Na mě ta příroda byla místy až moc, ale nakonec jsem se přistihla, že jsem zvědavá, jak děj bude pokračovat. Což je to nejlepší rozpoložení ke čtení. Příběh zachycuje jen pár měsíců života, nemá jasný začátek ani konec, prostě do něj vplujete a pak zase vyplujete ... bavilo.

Paní Mornštajnová je objevem poslední dekády, překladatelka, která zajímavě vypráví o tom, jak se učila psát. Rozhovory s ní jsou o něčem, což mě baví. Je to první kniha, kterou jsem od ní četla a jsem nadšená (zbytek dočtu zpětně). Román TICHÉ ROKY vypráví příběh rodiny, kde se vztahy proměňují v průběhu let a kde se hodně mlčí a zamlčuje. Rodina má svá tajemství, která se odkrývají postupně a skládají jako mozaika, to mám ráda. Na všechny otázky dostanete odpověď. Je to pečlivě a dokonale budované vyprávění, že po přečtení knihy nezůstane žádná nejasnost nebo pochybnost, pro uspokojení čtenáře je naprosto všechno dovysvětleno. Jako když k večeři dostanete stejk se salátem, víno i zákusek a nezbyde místo vůbec na nic dalšího, jen se slastně odvalit do postele :)