Poslední září


Miluju září. Ale těším se, co přinese říjen. Už je mi večer občas trochu zima. To je nádhernej pocit. Ráda se zaklepu zimou. 
Tobias dnes předán druhý babičce, která předtím šla ještě ráno běhat s prostřední dcerou do lesa. Dnešní babičky jsou holt na hony vzdálený Boženě Němcový.
Jakmile jsem dítě odevzdala, čtyři hodiny jsem v kuse spala. Napětí z hlídání povolilo. Je to úleva mít na starost jen sama sebe.  

Na tomhle stole za chvíli přistane můj notebook.
Ještě budu něco spisovat.
Tobís dorazí až zítra večer nebo pozítří ráno.


Hlídám, další dny





Ano, ty dny jsou takový jednotvárnější.
Ráno se jdeme dívat na vlaky, pak na klouzačku, svačina, spát, oběd, na vlaky, na klouzačku, svačina, se Cherry, hračky, vana, večeře, spát ... takhle nějak to plus mínus probíhá. Někdy si v noci hrajeme, někdy spíme, někdy čučíme v mobilu na pohádku (psssst), taky si čteme ...
Včera se Tobís naučil vylejzat z postýlky, takže mám o zábavu postaráno. Dám ho spát a on za chvilku sám přijde a má správně obutý boty na nohou ... je fakt šikovnej, nemůžu se zlobit. Takže nezbývá, než se nějak domluvit, že spát se musí.
Pracuju až večer, a to opravdu jen málo, mateřskej drajf jako jsem měla u Stely, už holt chybí.


Hlídám, den 1




Mladí odjeli na týden pryč, takže se ze mě stala hlídačka na plný úvazek. Občas se prostřídáme s druhou babičkou (stejně starou jako já), ale základna je u nás.
Fandím tomu, když rodiče občas někam vyrazí bez dítěte, je to ohromně potřeba. Minimálně proto, aby zjistili, jestli ještě umí být spolu sami, což je po všech čertech důležité! Rodičovství může vztah nejen naplnit a doplnit, ale taky zničit. Nikdo dopředu neví, co ho doopravdy čeká. Je to obrovskej zápřah. Fyzickej i psychickej, a těch změn, co se uděje! Ne každej to ustojí.
Takže ráda pohlídám, moje mami nám taky vždycky hlídala.
A jak se to pěkně zúročilo.

Jdu trochu pracovat, Tobi usnul až v devět, kéž by spal celou noc! To se zatím moc nedaří.


Zase za rok

Děláme to tak už skoro dvacet let.
Vždycky na podzim se sejdeme na víkend. Jeden z nás vybere lokalitu, zajistí ubytování, vymyslí program a sjedeme se:)
Letos nás na Jizerce bylo jedenáct dvojic plus nějaký ty děti. Říkáme si Starý páky. Všichni naši chlapi jsou totiž zaměstnanci jedný firmy, která je kdysi dávno dala dohromady a to přátelství trvá, i když někdo už dospěl do důchodu. To vzniklo ještě v časech, kdy firmu tvořili lidi s konkrétními tvářemi, jmény a byla za nimi vidět jejich vlastní práce a osobní nasazení. Jenže žijeme v korporátní době, kdy tváře, jména a osobní otisk vystřídal byznys plán, tabulky a centrální mozek. Což se hodí spíš pro roboty.

Naštěstí se už konají konference, které bijí na poplach, aby si firmy uvědomily, že firemní kultura je zásadní při získávání a udržení lidí, např. zde: https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/09/pr-summit-firemni-kultura-je-rozhodujici-pro-ziskavani-lidi/, tak snad se lidi zase vrátí k lidem.

Letošní setkání organizoval I., protože měl na jaře 50. Pevně věřím, že už je to poslední oslava, protože jich opravdu měl nepočítaně. Ale zas je krásný mít tolik přátel. 

Tak za rok v Brně!








Den (popis)






Ráno budík. Asi jsem ho zamáčkla. Naštěstí mě vzbudil telefon. Honem sprcha, zuby, víc nestíhám. Vlak. Metro. Pracovní schůzka v MATu (kafe). Hledání zastávky tramvaje 16, kilometr pěšky. V tramvaji 40 stupňů min., nejdou otevřít okna. Pracovní oběd ve Spižírně 1902 (oběd). Dobrá zpráva. Metro. Vlak. Sprcha. Emaily. Odvoz I. na tenis. Nákup. Venčení psa. Přivezení I. z tenisu. Kino. 

Jestli se chcete hodně zasmát, běžte. Určitě to bude hit. Kino v Říčanech narvané, výbuchy smíchu, někdy ani nebyly slyšet dialogy. Já bych v ději nemusela mít ty morality, kdyby to vydrželo celé crazy, je to ještě lepší. Konečně komedie, u který se fakt smějete!



30

Image result for manželství foto
zdroj: archiv V. Renčína

Září je v naší rodině měsícem oslav, protože máme narozeniny, svátky, výročí a tak. Díky fb jsem zjistila, že i spousta mých kolegů je narozena v září. Když jsem studovala na famu, byli jsme tam zářioví tři ze čtyř. 

Šest dní po svejch 19. narozeninách jsem se vdávala. Už od 17 jsme totiž s I. bydleli spolu u našich, a rodiče se báli, abych nepřišla do řečí. Ohoho, tak už jen z tohoto pohledu je to hlubokej pravěk. Dnes jsme 30 let spolu. Slavili jsme to před 5 lety ve velkým s kamarády a rodinou zde, ale dnes se nám nechce. Šla bych leda tak do kina. 
Kdybyste se chtěli zeptat, jestli má člověk po 30 letech nějakou partnerskou jistotu, tak nemá. Jistý je, že jsme mnohem línější vyhledávat jakýkoli dobrodružství, kterejma jsme si taky prošli. Ne, že ne. 

Jistá změna tu ale je. Jakmile vám odrostou děti, ukáže se, jestli jste spolu rádi a dobrovolně. Pokud ne, je ideální čas se přátelsky rozejít a nemyslet si, že to s ní/ním už prostě nějak doklepu. Máme jenom jeden život, tak proč si ho nezařídit po svým, když rodičovský povinnosti jsme si splnili. Proto jsem ráda za každej hezkej den, nemusí to totiž bejt navždy.

Jsme s I. naprosto odlišní, máme každý své zájmy, svoje přátele, jen pár společných. Můj muž je kliďas, má v sobě nadhled a neuvěřitelnou velkorysost. Jo, a je vtipnej. I doma!
Naposledy jsme se pohádali ... no nevzpomenu si. Ale pár let to bude určitě. V tom jsme úplně stejní. Nesnášíme konflikty. Občas se musíme spiknout proti vlastním dětem, aby nás nevysály zaživa. Rádi cestujeme. A co je důležitý: máme shodu v emocích. Smutek, strach, radost ... úplná červená knihovna!

O problémech zas někdy jindy, dneska si nechám ten růžovej lak.
Kdy jindy, než v takovej krásnej den!



49

Narozeninový den jsem zahájila dopoledne mamografem, měla jsem pořadové číslo 100.
Vlastně nevím, co zajímavýho o tomhle věku napsat.
Některé političky, herečky, modelky a jiné viditelné i méně viditelné ženy v tomhle věku ještě přivádějí na svět děti, proč ne. To je soukromý rozhodnutí, já už si to neumím představit. Teda právě, že umím. Protože často hlídám. 

Rozdíl mezi 40 a skoro 50 vnímám hlavně tak, že ve 40 si myslíte, že máte před sebou ještě nekonečno času a před 50 už si to nemyslím ani náhodou. Naopak velmi zvažuju, čemu budu věnovat svůj čas a energii. Nikdy jsem nebyla moc velká plánovačka a teď jí nejsem vůbec. Plánovací kalendář u nás nikdy nevisel, diář nemám dodnes. Sepsané úkoly na lístečku pod sebou mě děsí, takže si nic nepíšu. 

Létám si nebem bez hranic,
tam
kam se zrovna zachce očím,
a netrápí mě zhola nic,
nikomu nikdy neotročím ....

(Aristofanes: Ptáci)

Daleko víc nechávám věci plynout a věřím, že někam doplynou samy. Kolikrát jsem překvapená, kam cestou uhnou, ale často je výsledek lepší, než kdybych je postrkovala. 
Někdy prospím nebo pročtu třeba celou sobotu. Nebo i středu. Protože už můžu. A nemám ani trochu výčitky svědomí. 
Když piju kafe, vnímám, že piju kafe. A raduju se z toho kafe a z toho, že to vnímám.
To je největší posun a odměna za odžitej čas.
Možná je to málo, ale mně to stačí.
Ta občasná tichá radost v duši.






Znáte Artikl?

Tištěný kulturní nemainstreamový měsíčník zdarma.
Jenže ho jen tak neseženete.
V ideálním případě je možné si ho zapůjčit ke kávě ve vybraných kavárnách nebo na kulturních akcích. Skutečnost je podle mě taková, že je to tiskovina tak zajímavá, že si ji čtenář vezme domů, aby si ji mohl v klidu dopřečíst.
Já jsem to vyřešila tak, že jsem si zakoupila předplatné (ano, jde to) a nechávám si ARTIKL posílat domů.

Třeba v posledním čísle je skvělá mužská povídka, kterou určitě dám přečíst Stele, protože odpovídá na spoustu otázek, na něž já odpovědět neumím. Za a/ jsem žena, za b/ jsem jiná generace (tudíž stará). Moc se mi líbí jazyková stránka příspěvků, leckdy v ní cítím obrození českého jazyka, a to já ráda. Některá témata jsou vyloženě pro mladé a ještě mladší, vůbec netuším, oč jde, tak si o tom hodně ráda přečtu. Kdo má rád psychoanalýzu i jiné psycho, tak si užije taky.
Kulturní tipy - zejména na výstavy skvělé.








Prší






O víkendu pršelo, jen se lilo, ale ani trochu mi to nevadilo.
Vítaná změna!
Napůl soukromě a napůl pracovně v Jizerkách, nedobrej jelení guláš, zato dobrý lívance.

Nakousla jsem teď několik knížek, ale ani jedna mě nezaujala. Ale nějaký tipy ještě mám.

První školní den.
Ještě že už je Stela celkem samostatná.