Narozeninový den jsem zahájila dopoledne mamografem, měla jsem pořadové číslo 100.
Vlastně nevím, co zajímavýho o tomhle věku napsat.
Některé političky, herečky, modelky a jiné viditelné i méně viditelné ženy v tomhle věku ještě přivádějí na svět děti, proč ne. To je soukromý rozhodnutí, já už si to neumím představit. Teda právě, že umím. Protože často hlídám.
Rozdíl mezi 40 a skoro 50 vnímám hlavně tak, že ve 40 si myslíte, že máte před sebou ještě nekonečno času a před 50 už si to nemyslím ani náhodou. Naopak velmi zvažuju, čemu budu věnovat svůj čas a energii. Nikdy jsem nebyla moc velká plánovačka a teď jí nejsem vůbec. Plánovací kalendář u nás nikdy nevisel, diář nemám dodnes. Sepsané úkoly na lístečku pod sebou mě děsí, takže si nic nepíšu.
Létám si nebem bez hranic,
tam
kam se zrovna zachce očím,
a netrápí mě zhola nic,
nikomu nikdy neotročím ....
(Aristofanes: Ptáci)
Daleko víc nechávám věci plynout a věřím, že někam doplynou samy. Kolikrát jsem překvapená, kam cestou uhnou, ale často je výsledek lepší, než kdybych je postrkovala.
Někdy prospím nebo pročtu třeba celou sobotu. Nebo i středu. Protože už můžu. A nemám ani trochu výčitky svědomí.
Když piju kafe, vnímám, že piju kafe. A raduju se z toho kafe a z toho, že to vnímám.
To je největší posun a odměna za odžitej čas.
Možná je to málo, ale mně to stačí.
Ta občasná tichá radost v duši.
