/nestylizovala jsem/
Dnes osm praček a stále plná pračkárna.
Předevčírem nám totiž rupla kondenzační nádoba, zrezivěla. Než jsme to zjistili, bylo v pračkárně plno rezavý vody. Když došly hadry, začala jsem vytahovat ručníky. Do toho si Stela stěžovala, že by taky někdy chtěla mít stejnej povlak na polštář i peřinu, a že máme všechno hrozný. Pravda je, že povlečení a prostěradla u nás jedou takovou rychlostí, že nestíhám prát, takže pak se ze skříně vytahuje, co zrovna je k mání.
Když už jsem byla v úklidu, udělala jsem generálku skříně s ložním prádlem a ručníky, což nesnáším. Strašně nesnáším. A trvá mi to hrozně dlouho, protože si nutně musím jít uvařit kafe, pak kouknout na mejly a taky se mi chce hrozně spát.
Výsledkem je poloprázdná skříň, několik kilo starýho povlečení na hadry a ta plná pračkárna. Protože zahrabaný povlečení, který se krčilo vzadu, znovu peru.
Hned jsem objednala čtyři nový sady.
... no, pěknej příběh. Rozhodně je to hodný zaznamenání.
Taky něco z kultury:
Dlouho jsem neviděla tak dobrej televizní film, jako je Dukla 61. V neděli dávali v ČT 1. díl, tuhle neděli je druhej. Doporučuju. Výbornej Marek Taclík coby havíř a ještě mistrnější Martha Issová jako jeho žena. Opravdu zážitek. Kolegyně zachytila recenzi, kde se kritik divil, že tak dobrej příběh napsali dva scenáristi z Ulice. Už jsme zvyklí, že tyhle reakce mají diváci, ale kritici?! Kdo jen trochu zná naše prostředí, ví, kolik opravdovejch autorů se schovává za pseudonymy a píšou seriály. Protože jednou Duklou hladový krky dlouho nenakrmíš.
