Nemůžu si vůbec na nic stěžovat

Občas v noci mívám úzkosti, ty obyčejné lidské současné. To když nemůžu usnout a hlava mi přebere i to, co nechci. Hlavně co nechci.
Jestli budu mít dost práce, dost peněz, dost radosti, přátel, jestli zvládnu Stelinu pubertu, jestli mě bude někdy mít ráda jako já svoji mámu, jestli můj muž kvůli čím dál většímu pracovnímu vypětí nedostane infarkt, jestli ho nemám poprosit, aby šel dělat něco jinýho, jestli do důchodu doplatíme hypotéku ... a tak.
Ráno vstanu, uvařím si kafe, vyjdu na terasu, koukám do zahrady a všechno vidím jinak. Líp. Začnu být zase šťastná. Sakura kvete, všude čekají truhlíkovky a keře na zasazení, nakupuju je ráda, ale méně ráda je přesazuju. 

Myslím, že máme štěstí, že ty zásadní rozhodnutí o naší budoucnosti jsme udělali ještě děsně mladí a naivní. Protože když člověk začne všechno promejšlet, kombinovat a plánovat, jako vedlejší efekt se objeví STRACH. Tím větší, čím je člověk starší a zodpovědnější. Postupem času to vidím hlavně sama na sobě. Ale o to se s vámi děli nechci. To by byly zase komentáře!
Dá se říct, že do čtyřiceti jsem prožívala mejdan lehkomyslnosti a jsem za to ráda.
Dnes už bych tolik zdí hlavou rozhodně neprorážela.

Dopsala jsem materiály pro grant. Hurá.
Stejně nechápu, proč k žádosti na vývoj scénáře musí autor předložit už úplně dokončený scénář (ideálně několikátou verzi), jeho synopsi, treatment a autorskou explikaci. Pokud komise rozhodne o přidělení peněz, jdou na účet producenta, nikoli autora. Vždycky je to stejný. Autor je neviditelnej, nepotřebuje jíst, žije ze vzduchu, na sobě fíkovej list a spí v lese v mechu.
Teda v Česku.








9 komentářů:

  1. Velmi dobře tomu rozumím, tomu strachu. Děkuji vám za to, že si nepřipadám sama.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc se mi líbila hláška staříka z knihy Stoletý stařík vylezl oknem : ,,Je jak je , bude jak bude "

    OdpovědětVymazat
  3. Ale zase - jednou za moc let v křížovkách nebude "producent filmu xxx", ale "autor scénáře filmu xxx"... (stačí to na útěchu?) ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Výstižně napsané, ne nadarmo se živíte psaním :-). Stejně většinu věcí neovlivníme.. díky za článek, mějte se fajn. Petra

    OdpovědětVymazat
  5. Hláška za Staříka je taky moje oblíbená. A svoje strachy se snažím odhánět africkým příslovím - Ne vše, co dělá rámus v křoví u cesty, se na cestě skutečně objeví. Teď zrovna řeším synovu maturitu, mám strach, že to nedá. Je chytrý, ale neskutečný zmatkař a zbrkloň (dyslektik, dysgrafik a ještě další 3 dys a k tomu ADHD ... ale říkám, si, když to nedá, tak půjde v srpnu a když ani pak ne, ono se to nějak vyřeší, to není problém. On se neztratí. Neřešitelné problémy mají totiž tendenci řešit se samy :-)
    Kdyby byl nevyléčitelně nemocný, to by byl problém.

    OdpovědětVymazat
  6. A já mám taky jedno hezké anglické přísloví: "Ten most přejdeme, až k němu dojdeme". Ale jak já vám rozumím. Ano, přesně, do čtyřicítky člověk plánuje a je nesmrtelný, pak si uvědomí, že tady není napořád, že to, že je zdravý, není automatické a navždy, že tu hypotéku, co si nabral, bude muset doplatit, aby ji mohl doplatit, musí mít práci a být zdravý... Taky někdy nemohu spát a přemýšlím víc, než je zdrávo.... Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám tohle úzkostné přemýšlení odjakživa, asi jsem nikdy nebyla dost mladá a naivní. Ale zase už mám dlouholetý trénink, jak se vracet zpátky na pevnou zem, jak zhluboka dýchat, jak se chytat drobností, jak se skládat po kouskách zase dohromady... Zdravím, Lucie, jsem ráda, že píšete. Kl.

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den, já teď zkouším podle Jaroslava Duška H....a z hlavy pryč, nerozmazávat! odkaz:
    https://www.youtube.com/watch?v=17o6zgULSnA&feature=youtu.be
    A nebo z nějakého filmu: "ono to dobře dopadne, a jestli ne, tak to ještě neskončilo".
    Ale je fakt, že někdy se musí vydržet až do toho ranního kafe :)

    OdpovědětVymazat