Učím se

se Stelou. 

Zítra jde po šesti týdnech do školy. Dostala pár úkolů, které měla vypracovat doma. 

S jedním si vůbec nevěděla rady. Nejdřív jsem ji setřela, že je jen líná, a pak jsem zjistila, že si s tím taky nevím rady. Vůbec. Donutilo mě to po letech otevřít kouzelný šanony s poznámkama z famu, protože jsem si myslela, že najdu jedny konkrétní skripta. Přesně vím, jak se jmenovaly a vypadaly. Jenomže jsem je nenašla. Nenáviděla jsem ten předmět natolik, že jsem je asi vyhodila. Nenapadlo mě, že bych je potřebovala ještě někdy otevřít. Ten předmět se jmenoval Filmová a televizní technika a technologie. Dostala jsem z ní 3, jedinou 3 za pět let na famu. V technice jsem fakt špatná. Dodnes.

Našla jsem ale spoustu jinejch věcí, zejména poznámek z přednášek. Už z toho skoro nic neumím! Vzkazy psala Bára, jediná moje spolužačka, dnes šéfredaktorka Mojí psychologie a autorka Šťastného blogu.

Kresby po okrajích Dějin filmu jsou od spolužáka Honzy, který je dnes v ČT šéfem tvůrčí skupiny.

Po letech jsem si přečetla posudky na můj absolventský scénář, který pak natočila Jitka Němcová. Překvapilo mě, že všichni pedagogové se shodují v tom, že buď si budu muset najít režiséra, který bude umět točit mé scénáře, nebo si je musím točit sama. 

Režírovat neumím a spřízněnýho režiséra jsem za skoro dvacet let taky nepotkala.

To není úplně fajn bilance.