Když žena hlídá a muž vaří

Jakmile doma probíhá nějaká tvůrčí činnost, obrátí to naši domácnost vzhůru nohama a nikdo pak nechce uklízet. Takže je to na mně. Já v tom nejsem taky moc dobrá a často si připadám jako námezdní síla. Občas se i rozbrečím, ale nikdo mě nebere vážně. Hrozně ráda bych Stelu naučila, že je dobré povinnosti řešit průběžně. To je moje hodně oblíbené slovo, má v mém životě přední místo. Jinak bych určitě nezvládla denní studium na VŠ s malým dítětem za zády, nemohla bych pracovat tolik hodin denně s druhým malým dítětem. Měla jsem období, kdy jsem si musela naplánovat, nad jakou zápletkou budu během jízdy autem přemýšlet, abych po návratu domů hned mohla zasednout k pc. Dnes už je situace jiná. Naštěstí. Protože se to nedá vydržet moc dlouho. O to víc si teď užívám, že třeba zítra nehodlám dělat vůbec, ale vůbec nic.
Ovšem kdybych měla některému slovu dát větší význam než těm ostatním, bude to určitě ono průběžně. Bohužel jsem jím nikoho v naší rodině nenakazila, děti už vůbec ne. Ty všechno řeší na poslední chvíli, dostávají se do svízelných situací, ale nic je nepoučí, nedonutí. Asi je to už v povaze.
 




 
 


 

 

 
 
 
 

 


 
 

6 komentářů:

  1. V takovém chaosu nemůže vzniknout nic jiného, než stupidní komerční seroš.

    OdpovědětVymazat
  2. A ještě to, že děti nejlíp vede příklad! Průběžný úklid u vás nevidím nikdy.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem v tomhle jako vaše děti a trochu jsem se polepšila až s přítelem, který je taky jako vaše děti...protože jinak by to nedopadlo dobře :)

    A malý kulturní tip... vezměte Tobíse na představení Brum do Minoru :)

    OdpovědětVymazat
  4. Každý to má nějak. Ale za sebe vím, že na poslední chvíli dokážu nevídané kousky a dokážu je hodně rychle. Vše "průběžné" mne tak trochu zatěžuje a výsledek z toho není žádný. Jako kdyby mě to uhoupalo na vlnách průběžnosti a pak to zmizelo. Kdežto na poslední chvíli, je to trochu tornádo, ale vysledek vždy stojí zato.
    Ten váš vnouček má krásnou starožitnou židličku. Je fantastická!

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, Lucie. Čím to,že si u Vás vždycky prectu to, co momentálně prozivam? Pubertu, prijimacky, nemoc sestry v ordinaci, já zaskok s kojencem, doslova kojim u kresla, do toho diplomka a doma bordel, autodrahy, vláčkodráhy, buraci a ostatní auta s ocima. A moje hlava je tak mastna, že začíná docela spolehlivě tepelne izolovat. A až můj nejmladší pujde na stredni, bude mi šedesát. Jsem chudinka. Jdu si dat čokoládu. Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Jedny z najkrajších fotiek, ktoré si zverejnila.
    :-)

    OdpovědětVymazat