Chci nebo musím?

Vencasa: Brain Awareness Week

/zdroj pinterest/
 

Dnes jsem narazila na výzkum, který se zabývá tím, kolik času denně věnujeme tomu, co musíme, a kolik tomu, co opravdu jenom chceme. Ono se to sice částečně prolíná, protože šťastný ten, kdo si z povinnosti dovede udělat zábavu. Stejně je ale zajímavé, jak se věkem procentuální hodnoty přelévají. Dá se říct, že nejhorší je období, kdy máme malé děti a jsme tak vyřízení, že se třeba procházka nebo sex dostanou do kolonky musím, zatímco po pár letech (no spíš desetiletích) se zase vrátí do pozice chci. Takže kolem třicítky velká většina respondentů uvádí, že chci zaujímá v jeho životě max. 10%, ale třeba i jen 3%, postupem času se to hodně zlepšuje, až zase skoro nabydeme dětské  volnosti. Akorát si ji už neumíme tak užít.
 
Přiznám se, že já nedovedu určit, kolik je v mém životě musím a kolik chci.  
Chci ale rozhodně převažuje. Nejvíc mě otravuje chození po doktorech, nekonečná práce v domácnosti a vaření.
Jak jste na tom vy?
 

7 komentářů:

  1. Tak to mě pobavilo, co je dnes všechno možné zkoumat. Každopádně já bojuji neustále s tím, co "chci" udělat, ale pak si hned uvědomím, že to nemůžu, protože "musím" zrovna dělat něco jiného. Tak svádím často vnitřní boj a to mě dost štve. Prostě si neumím na sebe udělat čas. Je pravda, že děti jsou ještě ve věku (11 a 16), kdy se kolem nich točím, ale za to si můžu sama. Člověku to prostě nedá a snaží se jim věnovat, dokud o to ještě stojí :-). U Vás mám ale pocit (alespoň dle článků), že si se svá "chci" umíte hezký užít. Přeji krásný den!

    OdpovědětVymazat
  2. Určitě nejvíc mě štvou nákupy, včetně sepisování seznamů a to jak potraviny a drogerie, tak i všechny ostatní, na každou sezónu větší oblečení a boty pro děti, dokonce mě nebaví ani nakupování pro sebe, příchod domů a všechno zase vybalit, někam zabudovat... Hana

    OdpovědětVymazat
  3. Děti už jsou větší, takže za mě 90% chci, 10% musím- patřím k těm šťastným ženám, co rády vaří a porovnávají domácnost, práce mě baví a všechno ostatní taky. Po doktorech nemusím, na úklid mám paní, strašně nerada nakupuju, takže objednávám bedýnky.. za mně ok!Co mě překvapuje- dřív jsem si strašně užívala kosmetiku, kadeřnici- dneska už mě to nebaví, a jen to přežiju, abych si mohla jít domů číst..to je divné ne? A pak mě ještě rozčilují moji 4 puberťáci- ale ty jsem chtěla, tak to musím vydržet... Simi

    OdpovědětVymazat
  4. čekala jsem na komentáře, jestli se někdo podělí...
    je fakt, že s přibývajícím věkem mám pocit, že nemusím nic, ale zas nastupuje takové převlečené "musím" a to je "měla bych". měla bych zajít na hřbitov, měla bych vyprat a vyžehlit...umýt okna a měla bych to a ono. je zvláštní, že když něco z těch věcí neudělám, vůbec, ale vůbec nic se nestane!
    a co chci?! těžko říct... teď třeba bych chtěla ležet na lehátku, mít zavřené oči, cítit vůni čerstvě posečené trávy a na tváři sluneční paprsky a lehký vánek
    ale za dvě vteřiny může být všechno jinak ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Taky dost chci.
    Jen ráno vstávat prostě nechci. Žádné ráno. protože ať vstávám, v kolik vstávám, probouzím se v půl jedenáctý.

    OdpovědětVymazat
  6. Téměř každý den je pro mě musím.
    Ale dnes to bylo jedno velké CHCI. A moc jsem si to užila.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý večer - ja vo svojej 70 už iba chci!!!Ale vážne - je to tak 50% na 50%.A čo musím - stretávať sa s nepríjemnými ľuďmi a stále sa hýbať - aj keď sa mi nechce.Chození po doktorech - aby sme mohli chci musí byť telo fit a doktori k tomu pomôžu - čiže chci.Práce v domácnosti - kto by nám to urobil a ako by to vypadalo v bordelbyte čiže či chcem či nie - chci.A chci aj chodiť na Váš blog a želám všetko dobré..

    OdpovědětVymazat