Tak ne, že bysme se nemyli. To my se zase myjeme. Máme vanu, nicméně sprchový kout nám chybí hodně. Stěny i podlaha už mají finální nátěr - stěny jsou ještě přetřeny matným lakem, viz foto. Protože se mě hodně na ty nátěry ptáte, fotím to. Ale můj muž není moc rád, zejména když se na fotce ocitne přímo on. Říká, že jsou tam chyby, ale ten nátěr je tak geniálně skrývací, že já vidím dokonalost.
Teď už koupelna čeká jen na osazení skleněné zástěny, baterií a dalších zařizovacích předmětů. Umývadlo se skříňkou jsme nakonec koupili v IKEA, protože jde o tak minimální prostor, že nám bylo líto času a energie na hledání jiného (lepšího) řešení.
Můj vztah k IKEA je ambivalentní, od počátečního nadšení před lety, po nynější zkušenost s kvalitou (rozjetá oloupaná kuchyňská linka, už bůhvíkolikáté rámy postelí, které nikdy nevydrží víc než pár let ...). Já vím, je to vyvážené cenou, ale stejně mi to vadí. Navíc, když beru do ruky jakýkoli výrobek, okamžitě cítím, že tu samou věc budou mít statisíce lidí po celém světě (z těch šťastnějších zemí, nutno dodat). Už se mi několikrát stalo, že jsem si vzala nádobí, které mělo před pokladnami v košících několik dalších žen, prohlížely ho a štěbetaly ... takže jsem ho zase vrátila, resp. nechala v tom posledním regále před pokladnou (kaju se). Ta masovost pro mě není. Zjistila jsem, že z takového kupu nemám tak velikou radost, jakou bych si představovala, a beru ho jako běžný nákup u nás v sámošce. IKEA je takový rohlík se salámem.
Neukamenujte mě.
Nicméně uznávám, že esteticky nás všechny tenhle švédský moloch vychovává.
Nejradši mám čtvrtletníky IKEA LIVE, baví mě příběhy skutečných lidí. Inspirují mě.
