Čím víc se zaplňují pláže a
stoupá venkovní teplota, tím častěji se u mě objevuje syndrom pyžamových
kalhot. Ráno vstát, vyčistit si zuby, donést si kafe k počítači a psát.
Dovolená je pro mě ideální i k tomu, abych zjistila, že mám svoji práci
hrozně ráda. Líbí se mi tu, moc, ale nebudu strádat ani doma.
Navíc, jak se tu rozhlížím, už
začínám vidět i chyby. Stačí strávit pár hodin na pláži nebo v plážovém
baru a vidíte, že bledé tváře a těla leží, zatímco ty tmavé se jim snaží prodat
nějaké zboží. Včetně černošských mamin, které nesou své dítě v šátku na
zádech. A šikmooké chůvy se tu starají o děti movitých Italek. Není mi
z toho lehko. Pak, že jsou si
všechny rasy rovny …
Pozítří domů. Čeká tam na mě
spousta práce. Hurá.
Ten povzdech mi připomněl náš loňský pobyt v Itálii. Hráli jsme si na pláži a blížil se k nám nějaký černoch s tretkami, naše holky oči v sloup a prý: "Proboha, už jde zase Nanohu."
OdpovědětVymazat"Vy se s ním znáte, jak víte jeho jméno?" ptám se jich překvapeně, ale místo aby mi odpověděly, tak se řehtaly na celé kolo.
Černoch došel, postavil přede mnou plato s náramky a začal:"Češi? Na nohu, na ruku, na nohu, podívej...!"
Nanohu je prostě na každé pláži :-)
Lucie,v po dorazil balíček.Moc děkuji!Už čtu jak divá!Přeji štastnou cestu domů a užijte si poslední chvilky blaha!
OdpovědětVymazatAhoj, tak to jsem moc ráda, že je na místě! A díky za hezký komentáře, už jsme doma a vybaluju!
VymazatA v centrech měst zase nakaždémkroku Indové s růžičkami. Nebo si mladí lidé vydělávají nehnutě jako socha - Svobody třeba. Těžká práce.
OdpovědětVymazat