Levanto, má láska

Pátý den v Levantu a pořád se nemůžeme nabažit. Máme na to ještě týden. Když jsme vešli do domu, ve kterém máme pronajatý byt, tak jsme byli doslova v šoku. Příjemném. Dům je dvě stě let starý, zrekonstruovaný, samá starožitnost. Za tím obrazem s knihami a kočkami je taky byt. Ze zvědavosti jsme jednou nakoukli, protože jsme mysleli, že je to nějaká místnost na úklidové prostředky. Jenže  za obrazem jsou schody dolů a tam rovnou cizí kuchyň. Podobnou blamáž máme i vedle našeho bytu, tam za dveřmi, které jsou spíš skříní, taky někdo bydlí. Stela říká, že je to strašidelný dům.

 Příjemný šok nás čekal i v našem  bytě. Je nádherný. S malou terasou a letní koupelnou, která má vchod právě z terasy. Italové dokážou nápaditě využít každý kousek místa. Terasa a kuchyň  jsou do dvora, zbytek pokojů do úzké ulice, kde je několik kaváren, bister, obchodů … jsme v samém centru. Ať si kdo chce co chce říká, ale samostatná povídací  kuchyň (bez obýváku), ale zato s gaučíkem, aby se člověk po dobrém obědě mohl trochu natáhnout … má hodně do sebe.  Ráno seběhneme dolů pro čerstvé pečivo, uvaříme kafe v džezvě a dlouho snídáme. Na to doma není čas. A bydlíme mezi místními! Dokonce mám i své šňůry na prádlo a jako pravá Italka věším všechno před zábradlí. Pořád peru, aby bylo co věšet (pračka je součástí bytu). Jsme nadšení.

Opět se nám vyplatilo nehledat ubytování přes booking.com, ale přes místní realitky. Nakonec je to i levnější a pěknější.

Den a půl jsem tu musela psát (jakmile člověk odjede na dovolenou, vždycky ho dohoní nějaký úkol, který prostě nepočká –  všichni na volné noze to jistě znají), ale psalo se mi tu u šminkovacího stolku báječně.

Projeli jsme i jiná městečka, ale Levanto má prostě úžasnou atmosféru. Pro Čechy asi není tenhle kout Itálie dost cool, protože češtinu jsme tu zaslechli letos jen jednou a loni vůbec. I tohle nám ale vyhovuje.

Jo! Počasí je krásné.