Riomaggiore

... je pro mě nejkrásnější  ze všech pěti měst Cinque Terre. Kdybych se rozhodovala jen za sebe, sháním ubytování tady. Mezi místními. Většinu času bych pak trávila po kavárnách psaním a zevlováním na lidi (mimochodem je tu dost těch, kteří právě tuhle činnost provozují a já jim závidím, že nemusí chodit na pláž a předstírat zájem o slunění a koupání, prostě o normální život. I když ani já to nepřeháním, byla jsem na pláži jednou).

RM ale není vůbec místem pro děti. Žádná pláž. Nebezpečný vstup do moře. Žádné atrakce. Nic. Navíc hrozně schodů. Bary. Smažené mořské plody v kornoutech, ze kterých mi bylo ještě v noci těžko. Stela to tu nesnáší. Já to tady miluju. Víc napsat nemůžu, neboť mě v kavárně obklopili Italové a urputně fandí. V televizi běží fotbal. Hraje Itálie.

Portovenere, Nina Simon, živí a mrtví

Dnes jsme byli na nedělní snídani v kavárně. Starý pan majitel poslouchal italské šlágry, zpíval a tančil. Holt umění žít.

Porto Venere je přístavní městečko, které už nepatří do Cinque Terre, ale leží hned vedle a je jim dost podobné. Až na to, že tady už bohužel zvítězil obchod na plné čáře. Samé stánky, původního obyvatele abys pohledal. To nemám ráda. Úplnou náhodou se nám podařilo najít skvělou hospůdku, byli jsme tam chvíli před otevřením a během deseti minut bylo narváno uvnitř i venku. A fronty. Vařili výborně, hlavně ryby a mořské plody, Stela měla šok z jejich tureckého záchodu. Celou dobu hrála Nina Simon, kterou miluju. Idylka.

Nad městečkem je hřbitov, ten je úžasný. Zajímá mě, jak kde pohřbívají své blízké. Určitě má nějaký význam, že je postavený na nejvyšším místě (neumím si představit, jak se k němu dobelhá starý člověk). Aby měli mrtví výhled na moře? Tohle vysvětlení by se mi zamlouvalo nejvíc, ale asi to tak nebude. Líbí se mi, že živí tam nechávají mrtvým třeba i dopisy a jejich náhrobek nevypadá jako mohyla, ale jako pokračování jejich života … fotka, kamínky, máte představu, o koho jde.

Při výjezdu z místních krytých garáží jsme mysleli, že tam zůstaneme pohřbeni my. Tak ostrý úhel výjezdu, že jsme dřeli spojku a prasknul nám nárazník. Po stranách jen milimetry vzdálenosti ode zdí. Kobka. Řídit já, tak brečím a volám odtahovku.

 

 

Levanto, má láska

Pátý den v Levantu a pořád se nemůžeme nabažit. Máme na to ještě týden. Když jsme vešli do domu, ve kterém máme pronajatý byt, tak jsme byli doslova v šoku. Příjemném. Dům je dvě stě let starý, zrekonstruovaný, samá starožitnost. Za tím obrazem s knihami a kočkami je taky byt. Ze zvědavosti jsme jednou nakoukli, protože jsme mysleli, že je to nějaká místnost na úklidové prostředky. Jenže  za obrazem jsou schody dolů a tam rovnou cizí kuchyň. Podobnou blamáž máme i vedle našeho bytu, tam za dveřmi, které jsou spíš skříní, taky někdo bydlí. Stela říká, že je to strašidelný dům.

 Příjemný šok nás čekal i v našem  bytě. Je nádherný. S malou terasou a letní koupelnou, která má vchod právě z terasy. Italové dokážou nápaditě využít každý kousek místa. Terasa a kuchyň  jsou do dvora, zbytek pokojů do úzké ulice, kde je několik kaváren, bister, obchodů … jsme v samém centru. Ať si kdo chce co chce říká, ale samostatná povídací  kuchyň (bez obýváku), ale zato s gaučíkem, aby se člověk po dobrém obědě mohl trochu natáhnout … má hodně do sebe.  Ráno seběhneme dolů pro čerstvé pečivo, uvaříme kafe v džezvě a dlouho snídáme. Na to doma není čas. A bydlíme mezi místními! Dokonce mám i své šňůry na prádlo a jako pravá Italka věším všechno před zábradlí. Pořád peru, aby bylo co věšet (pračka je součástí bytu). Jsme nadšení.

Opět se nám vyplatilo nehledat ubytování přes booking.com, ale přes místní realitky. Nakonec je to i levnější a pěknější.

Den a půl jsem tu musela psát (jakmile člověk odjede na dovolenou, vždycky ho dohoní nějaký úkol, který prostě nepočká –  všichni na volné noze to jistě znají), ale psalo se mi tu u šminkovacího stolku báječně.

Projeli jsme i jiná městečka, ale Levanto má prostě úžasnou atmosféru. Pro Čechy asi není tenhle kout Itálie dost cool, protože češtinu jsme tu zaslechli letos jen jednou a loni vůbec. I tohle nám ale vyhovuje.

Jo! Počasí je krásné.

 

 

Verona

... žhavá. Vedro. Snad 40 stupňů. Nádherný baby. Každá druhá je Claudia Cardinale. A všechny mají boty na deseticentimetrovým podpatku. Kromě mě. Juliin balkon v rekonstrukci, koloseum v rekonstrukci. Nevadí. Všude příšerně draho. Nakonec jsme rádi, že jsme tu jen dva dny. Za taxi, jídlo a pití tu necháváme majlant.



Do Levanta to máme 284 km. V pondělí ráno balíme a venku je o dvacet stupňů míň. Padají kroupy.

První, co si v Levantu kupujeme, jsou deštníky. Ale o tom až příště. Je tu jen jedna kavárna s wifi. Musím hodně pít, aby mě tu nechali.