pondělí 25. března 2013

Žehlení

 
Nejsem žehlicí typ.
(A nejsem si taky ani jistá, jestli nemám napsat žehlící - s dlouhým í uprostřed. To by ovšem znamenalo, že tu činnost právě vykonávám, což není pravda. Ale klidně mě opravte.)
 
Pamatuju si, že v páté třídě jsem měla hnisavou angínu a strašně jsem se doma nudila. Tak jsem žehlila. A když už nebylo co, tak jsem to vyžehlené zmačkala a žehlila znovu.
Od té doby žehlím jen když někdo z rodiny něco akutně potřebuje, například Ivan dvě košile na mostní konferenci o hydroizolacích. Vyžehlím je ráno na počkání a na půl roku zase šmytec.
 
Teď jsem ovšem našla v koši na žehlení (ano, takovou věc doma máme) asi třicet utěrek (doma točíme jen tři, co se hned vždycky vyperou). Byly už dost zatuchlé, protože tam ležely odhadem dva roky. Znovu jsem je vyprala a rozhodla jsem se, že je vyžehlím, abych si připomněla ten žehlící pocit.
Tak ne.
Už po dvou utěrkách jsem zjistila, že tahle činnost mi působí psychický problém. Do hlavy jsem si přitom nachystala, že budu přemýšlet o divadelní hře, kterou mám rozepsanou. Protože od mnoha kamarádek vím, jak si při žehlení krásně odpočinou, jak si popřemýšlejí, jak zhlédnou několik dílů Doktora Hause (ahoj, Marcelo!), tak jsem se těšila na něco podobného.
Ale fakt ne.
Zmocnilo se mě podivné napětí a třas. Změřila jsem si tlak a měla jsem 158/96, což není zrovna málo. Takže mám i lékařsky ověřeno, že žehlit prostě nemůžu a vůbec si nevymýšlím.
 
 
Jediné Žehlení, které miluju, je tento obraz od Kateřiny Adamové. Už jsem tu o něm několikrát psala. Vyhlídla jsem si ho na výstavě v Olomouci a nemohla na něj zapomenout. Tak jsem si pak pro něj jela k paní Adamové domů.
 

29 komentářů:

  1. Myslím, že jsem stejný typ, už před pár lety jsem to "zasekla" a pořídila si sušičku... a pokud si někdo něco chce mermomocí vyžehlit, tak musí sám.... Tlak jsem si při žehlení nikdy neměřila, ale myslím, že bych ho taky měla tak nějak na pokraji toho, že to se mnou sekne :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Přiznám se, že osamostatněním se a zjištěním, jaké množství prádla jsou schopni vyprodukovat dva dospělí a jedno novorozeně, jsem na žehlení zanevřela. Žehličku, co jsem dostala k prvním samostatným Vánocům (díky mami :-) používám jednou za rok, taktéž když manžel jeden na veletrh či nějakou podobně ofociální příležitost. To ostatní, když se dobře pověsí a složí, se bez kontaktu s žehličkou obejde :-)
    Každopádně těší mě, že nejsem jediný nežehlič. Především v rodině jsem v tomto směru černou ovcí :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To mi připomíná, že bych měla žehlit, už tu mám 3 lavóry. Brr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brrr. Hezky je složte a nazdar. Stejně budou za pár dní zase v prádle. :-)

      Vymazat
  4. Žehlení mi problémy nepůsobí, ale pro jistotu ho provozuju minimálně, to aby si okolí náhodou nezvyklo. Taky o sobě prohlašuju, že nejsem domácí,vařící nebo pečící typ, že jsem typ kavárenský, ale nikdo mě nebere vážně. Asi dělám někde chybu:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Napětí a třas?! Teda ne že bych Vám do toho chtěla kecat a ne že bych tomu rozuměla, ale jste si jistá, že Vám to tam neprobíjí...:) Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě vůbec nenapadlo! Ale děje se to jen mně, například žehlící tchýni ne. A je to psychický. Ale díky za starost, ještě to prověřím!

      Vymazat
    2. Jo a probíjení mne pobavilo!Fantazie je super,představila jsem si Lucii s vlasy nahoru jako drátky,nic víc,žádnou katastrofu.On koneckonců i ten tlak někdy stačí!

      Vymazat
  6. Byla doba,kdy naši kluci nosili trika xxl,v tu dobu se mi žehlení moc nelíbilo,ale jinak miluji vůni vyžehleného prádla a tady jsem ho po domech vyžehlila mraky,některé irky i vodily sousedky a chlubily se vyrovnanýma komínkama ve skříních.Průšvih byl,že po dvou týdnech jsem opět našla haldu do výšky metru či dvou metrů v tzv.návštěvní místnosti a skříně zpřeházené ,jako před mým zásahem.A žehlím pořád,měla jsem tu inspektorku minulý týden na kontrolu bytu a na mé žehlící prkno se dívala divně.Když já tak moc nechci vypadat,jako některé zmuchlanky tady,ověšené bižu,s podpatky 10cm a nevyžehleným oděvem,počínaje košilí a konče např.kabátem.

    OdpovědětVymazat
  7. Chááááááááááá taky nežehlím a vivat sušičkáááááááááááááááá - to je po synáčkovi ta nejlepší věc, co mě loni potkala:)

    OdpovědětVymazat
  8. Žehlím před dovolenou, abychom vypadali hladce a spořádaně. Před Vánocema, to chci, aby bylo ´všechno dokonalé´ (blíží se Velikonoce, že by...?).
    No a pak v těch vypjatých situacích typu ples, maturitní zkouška, svatba, pohřeb...
    V mezidobí se snažím aspoň přinutit sejít o patro níž a zavčasu vyndat a složit várku ze sušičky :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Lucie, jdete na žehlení špatně. Proč byste měla žehlit utěrky? To je pro děti, aby se to naučily. To správné duševní uvolnění přináší žehlení triček nejlépe od Vietnamců - jsou tak trochu pokroucená a je tedy nutno jim věnovat ždibíček duševní energie. Zároveň však jejich hodnota není valná, takže té energie nemusí být moc.
    Když budete občas žehlit zkroucená trička, vaše duševní energie prudce stoupne a tlak klesne.
    V mezidobí jen slkádejte a ještě lépe - ať skládá někdo jiný :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemohlo by žehlení triček od Vietnamců nějak narušit DNA?
      A. Eva

      Vymazat
    2. Trička od Vietnamců, směju se. U nich podle mě bavlna není bavlna, ale něco umělého, takže bych to maximálně akorát spálila. A tvary mají fakt pěkný (ty trika)!

      Vymazat
  10. Dvě nejdůležitější věci, který jsem se kdysi naučil na angličtině (kromě angličtiny, kterou od tý doby zdárně zapomínám), byly: 1/ jak nakrájet cibuli, aby nepálily oči a 2/ že žehlení je zbytečný, důležitý je jen prádlo dobře pověsit a fakt to funguje. Už dlouho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se mám ještě co učit. A jak to udělat s tou cibulí, aby mě nepálily oči?

      Vymazat
    2. Cibule se oloupe, ale kořínky se na ní nechají. Pak se normálně nakrájí a úplně naposled se odkrojí ty kořínky.

      Vymazat
    3. Vyzkouším, díky! Hned jak budu loupat cibuli, si na vás vzpomenu.

      Vymazat
    4. Tak ať se kouzlo povede!

      Vymazat
    5. Pri krajeni cibule si naleji trosku vodu do ust a nepali.

      Vymazat
  11. Přesně tak. Moje heslo zní: Hlavně nežehlit!

    Jen jednou za čtvrt roku nějakou košili neo šatičky ráno, jinak nic. Záměrně nemám žehlicí prkno. Moje matka žehlí. Mě to opustilo někdy v době studií. Ale v dětství a na střední jsem žehlila často, všechno, ubrusy, povlečení, oblečení, ručníky ... teď už nemůžu pochopit, proč žehlit třeba džíny (které tedy už ani moc nenosím) nebo ručník.
    Vím, že jedna žena z rodiny žehlí i spodní kalhotky.

    OdpovědětVymazat
  12. A já žehlení miluju .. normálně se na něj dokonce těším.) Je mi u toho teplo a líbí se mi pocit, že po mé činnosti zůstane nějaký výsledek.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to moje kamarádka říká, že dokud to dělala jako zábavu, než měla děti, tak ji to bavilo. Když to má teď se dvěma dětma a manželem jako povinnost - tak je jí líto času a pořídila si sušičku.

      Vymazat
    2. Já začala žehlit až právě s miminkem, aby dupačky a plínky byly pěkně (na pár vteřin.) sterilní:)) Tak možná mně to přejde až s druhým.) O sušičce jsem uvažovala, ale nemáme ji kam moc dát a navíc se bojím, že prádlo hodně zničí.

      Vymazat
  13. Jsem dokonce pro radost z zehleni pracovala v mistni cistirne .... kdyby nebylo desneho majitele .... bajecne zajimava prace.

    OdpovědětVymazat
  14. Jako malá jsem se těšila, až budu moct jednou žehlit. Moc se mi žehlení líbilo. Tak jsem si to zapamatovala a když stejný zájem projevila dcera, popadla jsem příležitost za pačesy a už nepustila. Bylo jí asi 13, když začala kapesníkama, utěrkama...a od 15 žehlí všechno. Je jí 25 a přemýšlí, co ji na tom vlastně kdysi tak lákalo ;-) ale žehlí! pouští si u toho stažené seriály Přátelé, Gilmorovic děvčata, apod., a žehlí. Začne ve chvíli, kdy výška prádla na žehlení jí dosahuje nad pás. A já jí škodolibě připomínám, jak mi v těch 11, 12, začínající puberťačka kladla vyčítavé dotazy, jestli už jsem vyžehlila tu mikinu, kalhoty..nebo je to FURT V HROMADĚ?? moje hromady nedosahovaly jejích a to jsem ještě neměla napařovačku, heč.
    Můžu teda zodpovědně říct, že od svých 30 si žehlení užívám :-)
    Ale aby neřekla, koupila jsem jí extra výkonnou napařovačku, pořádné široké stabilní prkno a sušičku. Ať nežeru, ale hlavně, že nemusím žehlit ;-)
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  15. Ne, neměla jsem dítě v 15, žehlení si užívám od svých 35 ;-) L.

    OdpovědětVymazat
  16. Obraz je fantastický! Dřív /před dětmi/ jsem taky věšela prádlo tak, abych žehlení musela provozovat jen minimálně. Pak /s dětmi/ jsem pochopila, že jedině u žehlení mám šanci sjíždět na notebooku všechny filmy, dokumenty atd., co mi unikly a nebo mám zařazené ve škatulce "musím vidět." Od té doby se na žehlední fakt těším /pravda je, že se nijak nepředřu/.

    OdpovědětVymazat
  17. Nasmiala som sa. Ako tak čítam, je nás naozaj mnoho na to nežehlenie. Už sa teším na divadelnú hru "Žehlíci prkno" :) Príjemný deň Lenka.

    OdpovědětVymazat