Trochu řeckého slunce

Včera jsme měly s Magdalénou schůzku s řeckým režisérem. Když mi dával vizitku, uvědomila jsem si, že už si asi pět let říkám, že bych si měla taky nechat nějaké vytisknout. Opět jsem tedy napsala své jméno a telefon na rub té Magdaléniny. Pan režisér mě ale uklidnil, že nepoužívá mail, nepíše sms, jen umí vzít hovor, když mu někdo zavolá. Hned mi byl ještě sympatičtější. Podle mě je režie dost náročná technická disciplína, ale zjevně její ovládnutí nesouvisí s mačkáním nějakých tlačítek.

 

Pan režisér se nám snažil přiblížit mentalitu Řeků, kterou by rád promítnul do svého nového filmu. Ten by se měl napůl odehrávat tady a na Krétě. A my jsme dostaly nabídku ho napsat. Všechno, co jsme si doma připravily, jsme rovnou mohly zahodit. Musíme začít úplně odjinud. Součástí přípravy budou i obhlídky přímo na Krétě, abysme nasály atmosféru. Pan režisér chce, abysme naprosto zapomněly na turistický pohled, vtlačí nás do rodin svých přátel. Rád by zachytil srdečnost a velké srdce Řeků, tvrdí, že jejich život je takový díky slunci, které mají nad hlavou a rodí se s ním i v srdci. (Vůbec jsem si netroufla říct, že mám na slunce alergii.)

V Čechách mu nevyhovuje studenost, která prostupuje díky počasí i do nás. Tvrdí, že je na nás vidět i přísný německý a rakouský vliv. My nežijeme tím, co chceme, my žijeme kalkulem. A prolínání těchto dvou světů by rád natočil v lehké komedii, která bude mít pěkný příběh. Za rok touhle dobou by se už mělo začít natáčet.

 

Zatím teda opravdu nevím, kudy do toho.