úterý 2. října 2012

Člověk nikdy neví




 
Včera jsem měla pocit, že zdolávám horu drobných katastrof. Ze všeho šly nějaké negativní emoce. To zvládám ze všeho nejhůř.
Jenny se zhoršila, zase nemohla chodit, pít, jíst, nic. Veterinář kvůli nám přijel večer zpátky do ordinace a napíchal ji jako řešeto. Kryštof s Monikou jsou jako tělo bez duše, včera absolvovali chození po úřadech a ničí je česká byrokracie. Navíc nemají nikde domov. Ve Vancouveru bydleli rok spolu, tady na pronájem mít asi nebudou. Monika potřebuje dodělat státnice, Kryštof najít práci. Navíc nějak mají pocit, že je tady nic nečeká. Jsem asi divná, ale myslím si to taky. Možná je to jen zkreslené mojí optikou, že tady to znám a jinde ne.
Večer Stela odmítla jet s námi na společný víkend. Přesně v jejím věku s námi přestal jezdit i Kryštof. Bylo nám 30, začali jsme si připadat jako důchodci a pořídili si Stelu. Teď už si nikoho nepořídíme. Takže jsme ji seřvali, že jet musí a co by za to daly jiné děti, kdyby měly tak úžasně akční rodiče. Neuspěli jsme. Skončilo to hysterickým záchvatem, ale Stela má smůlu. Vždycky se spolčíme proti ní. Je to jediný okamžik, kdy je v naší rodině poznat, kdo vychovává a kdo musí poslouchat. Jinak je to dost liberálně proměnlivé.
V těžkých chvílích si prohlížím na aukru knihy. A kupuju je. Poslední zásilka je ze včerejška. Tahle Marguerite Durasová je asi jediná, která mi chybí. Těším se na čtení, ale dnes to nezvládnu. Večer ještě fičím na poradu a snažím se naučit milovat práci, kterou dělám. Mnohem radši totiž dělám práci, kterou miluju. Rozumíme si, že jo.
 

7 komentářů:

  1. Zdravím Lucie, tak Jenny přeji ať je jí lépe a nejsi divná (nebo možná jo a pak je nás víc), ale taky si to myslím...ale trochu se musím ptát, když ne tady tak kde? Všude , kde by člověku mohlo být bez byrokracie dobře, zase trochu chybí kořeny... asi taky záleží na tom kdy se člověk přestěhuje...čím starší jsem tím hůř by mi to šlo:-)...a že mi to tady občas leze hodně krkem:-) Taky přeji krásné počtení a ať jde to snažení...taky se často snažím...a jsem ráda za to , že mi to docela jde:-) Krásné dny!
    P.S: Ententýky jsou super...jen asi opravdu nejsem televizní divák...a už vůbec ne seriálový...a to kór , když si jeden týden vybojuju tv pro sebe a oni přehodí program...a když si pak dokonce vybojuju tv v ložnici pro sebe a oni ten program posunou...takže bych musela opět přehazovat karty z tv do tv...no asi tonakonec shlédnu na internetu :-)))
    Krásné dny!

    OdpovědětVymazat
  2. Hele, ono kdy jindy mít chandru než na podzim. A potom, když je němá tvář nemocná, to prostě nejsou veselé chvilky. Mladí si poradí, oni si vždy poradí lépe než my pachtící rodiče dospělých dětí. A pěkně vychovávate benjamínka :oD

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Lucko, já bych taky řekla, hlavně ať se uzdraví paní psová, ostatní nějak zvládnete. Výchova Stely se mi taky líbí, játeda nevim, jak to budu dělat já, když budu evidentně matkou se čtyřkou na začátku, tak už si pak taky nebudu nikoho pořizovat :). Ale yase moje pubertální dítě by mě mohlo zastihnout ve fakt neakčním věku ... Kryštofa a Moniku chápu a jak! Zatím o návratu domu neuvažuju nijak reálně, ale přinávám se, že čím déle jsem tady, mé návštěvy doma jsou víc a víc černobílé. Víc a víc mi chybí rodina a přátelé ... a na druhou stranu mi todomapřijde víc a víc děsný, což nevidíš když tam žiješ. A to nejsem mladá tak jak oni dva, musí to vidět ještě kritičtěji chudáci. Ale jak pravil komentář výše, asi tím jak jsou fakt maldí, tak si prostě poradí. Každopádně vám všem držím palce, hlavně ty tlapky teď ... j.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, kde žít - to je zásadní otázka, ale fajn je, že dnešní generace má na výběr. Tak ať vybírají, trochu jim to i závidím. Pes je o fous lepší, dnes přijede veterinář dokonce k nám domů. Není to žádnej drahej escort servis, ale normální slušnej chlap. Cením si toho.
    Jano! U tebe asi nejvíc záleží na tom, odkud bude ten tatínek k dětem, ne? Ale tvoje "cesta životem" se mi moc líbí a fandím ti!
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky Lucie! Ne že bych něco proti mojí cestě životem měla, jinak bych se na ní asi nevydala, ale podpora a fandění se vždycky hodí! :)

      Vymazat
  5. Mimo téma: dnešní pohádka o osamělé meteorologické stanici nás rozsekala, tlemili jsme se s chlapem nahlas, nepřeháním a hlášky pana Víznera - dokonalé, fakt mu ta role sedne a je na něm znát jak si to užívá. Chlap televizi nesleduje, jen občas poslouchá na co koukám já a ptal se jak se to jmenuje, že je to dobře napsaný :o) takže velká pochvala i od něj. Psala jste, že se těšíte na 5. díl a měla jste pravdu, moc se povedl. Musím to skouknout ještě znovu ze záznamu :o) Díky za dobrou náladu!

    A na Jenny moc myslím, ať se drží a bojuje.

    OdpovědětVymazat
  6. Doporučuju přečíst editorial v novém Marianne bydlení. Jako by mi paní šéfredaktorka brala slova z úst. Asi mám velikánské štěstí, že jsem se narodila přesně do toho místa, kam jsem se narodit měla, mám to tu ráda, jsem tu naprosto spokojená. Nedokážu si představit žít jinde. A to si myslím, že pořád ještě spadám do kategorie mladých:-) To nabízím jen jako jiný pohled, že to tu není úplně ztracené, spíš naopak, bych řekla...;-) P.

    OdpovědětVymazat