Dnes v noci

Dnešní noc nic moc. Nemohla jsem spát v ložnici, která se prostě nedá mými silami vytopit, takže jsem spala ve světnici. Než jsem usnula, tak jsem přemýšlela, jestli bych v případě nouze našla doma někoho ze sousedů. Nenašla. Ani ochranář přírody, ani běhací paní s kočárkem tu nejsou, asi taky nejsou schopni vytopit své chalupy. Pak je tu jeden hluchý starý pán, ale toho se bojím i ve dne. Takže to mi nepřidalo. V noci mě přepadla třicet let stará událost, na kterou jsem si opravdu po celou tu dobu nevzpomněla. Kamarádila jsem tenkrát s jednou zvláštní holčičkou, která byla zlá, a tak s ní nikdo kamarádit nechtěl. Mě uplácela různými dary. Když jsem ale zjistila, že je opravdu zlá a ještě ke všemu hloupá, nevěděla jsem, jak jí říct, že už s ní kamarádit nechci. Tak když mi o prázdninách napsala dopis, já jsem jí v něm červenou propiskou opravila hrubky a nakonec dopis oznámkovala a poslala zpátky. Měla to za pět. A fakt měla. Tím naše holčičí kamarádství skončilo. Co by tomu řekl Freud? Že se ze mě stane učitelka českého jazyka? Nebo podlá zmije, která nedokáže říct pravdu na rovinu?

... až teď mě napadlo, že by to byla nádherná filmová scéna. Píšu si. A když o tom tak přemýšlím, tahle historka mě vlastně vystihuje. Neumím vysvětlit proč. Ale je to tak. To jsem celá já.