U báby Šubrový

Před několika lety jsem měla v Kokořínském údolí pronajatý byt. Skoro každý týden jsem tam odjížděla na 2-3 dny psát. Byl podkrovní, topilo se tam dřevem, já jsem se vždycky ponořila do psaní, zapomněla přiložit, takže jsem často mrzla. Ale střešním oknem v kuchyni jsem se dívala na skály a bylo mi dobře. Ten pohled mám v sobě ukrytý pořád a hýčkám si ho. Mimo sezónu údolí osiřelo a projelo tam za den sotva pár aut. Žádná hospoda široko daleko. Takže si nebylo kam zajít na rum a svíčkovou. Zato teď je tam hospod hned několik. Nejradši mám Bábu Šubrovou, kterou si pronajali dva mladí kuchaři a opravdu se snaží. Kdysi tam skutečně měla hospodu svérazná paní Šubrová, která nesnášela kravaťáky a když k ní přišli, stříhala jim kravaty. Pro svérázné lidi tohoto druhu mám pochopení. I dnes tam vládne skvělá atmosféra, v létě je natřískáno, v zimě ne. A to mám nejradši. Být v prázdné hospodě, povídat si s personálem ... takže zimu si tam vždycky užiju nejvíc.








Žádné komentáře:

Okomentovat