Sedm velkých panáků

- sice není můj rekord, ale když je vypijete během dvou hodin (14-16 hod), pak máte o krušné odpoledne, večer, noc, následné ráno (a nevím, kam až to dnes ještě může jít) o zábavu postaráno. O půlnoci si nedám ani novoroční přípitek. Původně jsme šli s dětmi přes les do hospody "na dva" (panáky), ale protože jsme u místních hostinských velmi oblíbení, točily se rundy dokola. Jakože na nový rok. Uf. Poslední kilometr zpět (celý do kopce a ve tmě) mě Ivan musel tlačit. Jinak bych lehla do listí. Naštěstí má můj muž rád, když je se mnou zábava a pořád jen nečučím do počítače. Ani jedna výčitka! Taky si nic nevyčítejte a hezky si to dnes užijte. Na žádnou bilanci se nevzmůžu, radši. Taky jsem Margit (z komentáře pod minulým článkem) slíbila, že se dnes zamyslím nad novoročními depresemi. Ani to nezvládnu, ale příště určitě. Na shledanou v příštím roce!



K princeznám se nečuchá





Pár kilometrů od naší chalupy je rybářství s živými plovoucími rybkami. Na kterou si ukážete, tu můžete mít. Ukazujeme si dost často a když pak leží smutně na talíři, vždycky si vzpomenu na památnou větu z Potkali se u Kolína. Ryby jsou nejpříjemnější částí dnešního večera, protože jinak sedím nad opravami scénáře (toho ne mého, prozatím tajného seriálu), který jsem napsala špatně. Bohužel jsem to sama nepoznala. Až když mi přišel celý červeně přeškrtaný od dramaturga. Nejdřív jsem na to koukala jak zjara a po dvou hodinách jsem uznala, že má pravdu. Myslím, že dokážu uznat svou chybu/chyby. Jsou tam ale místečka, která nedám. Většinou vtip, který by měl být nahrazen přesnějším vyjádřením, aby i natvrdlý divák pochopil. Natvrdlí holt budou mít v dílu 21 smůlu.
 

Co je to štěstí a co znamená ...

... zpívá Marie Rottrová. Včera jsme se s mamkou dívaly v televizi na její poslední koncert. Bylo to krásný, zazpívaly jsme si, dojaly se. Chlapi si odešli číst, děti hrát počítač. Naši jsou jak z filmu Jeden hot a druhý čehý, mají můj obdiv za to, že spolu vydrželi a nerozčtvrtili se ostrým nožem. Je sranda je pozorovat. Zapisuju si jejich výroky a bavím se tím. Jednou o nich napíšu komedii. Až to budu umět. Mám vás ráda!



Myš

Dnes přesun na chalupu. Ve světnici 4 stupně Celsia, v kuchyni tradiční nula. Vypila jsem grog, becherovku, koukla na Líbáš jako bůh (pokolikáté už?) a je tu solidních patnáct a osmnáct. To už se dá krásně psát. Psací stůl jsem otočením o 90° předělala na jídelní, protože zítra přijíždějí rodiče, tak bude potřeba i stůl v kuchyni. To se pomějeme! Těším se.
P.S. Mám novou myšku. Bezdrátovou. Jasně oranžovou. Dárek. Je to moje první osobní myška po letech psaní. Nepůjčím!





Možná že odcházíme




První z vánoční knižní nadílky - zhltnuta za noc. Úžasné povídky. Pokud Jana Balabána neznáte, ráda doporučuji k seznámení. Jeho kniha Zeptej se táty je pro mě jedna ze zásadních knih života.
Zítra se přesunuju na chalupu. Těším se na ticho. Na procházky se psem v lese. Na hospody v okolí, kam jsem schopna dojít pěšky (zpáteční cesta už je pak těžší). Na návštěvy. Na maminku s tatínkem. Na oheň v krbu. Na knihy. Na to, že budu psát, co mě baví.

Chvíli po

Včera jsem zjistila, že celá rodina čte můj blog, jen můj muž ne. Ten nečte ani jiné mé věci, tvrdí, že mu vedle sebe stačí mít originál. Proto netušil, že pod stromeček dostane veselou kozu a byl jí upřímně nadšen. Nejdřív se certifikátu sice lekl, bál se, že jsem přešla na bio život a koza stojí uvázaná někde na zahradě, ale když zjistil, že ji má chudá žena v Ugandě, oddychnul si. Správně jsem odhadla, že mu jedna koza doma stačí. Veselá.




 Ženy pijí.
 Stela tančí.
 Ivan vaří.






Za pár minut Štědrý den


Dnes ráno budíček v šest třicet, abysme si popovídali přes skype s Kryštofem, kde bylo o devět hodin míň. Stýská se mu po našich bláznivých vánocích, ale my je letos máme komorní, aby mu to nebylo líto. Příští rok jsem mu slíbila už ty naše šílené, se všemi malými ječícími dětmi, všetečnými seniory, rozbroji mezi námi všemi, usmiřujícím alkoholem a menším počtem postelí než je hostů. Ale to až za rok.
Dnes jsem se pokusila zlikvidovat všechny psací resty, což se mi v 19.30 hod opravdu povedlo.
Stela: "Mami, ty už nebudeš psát? Ne?! A co teda budeš dělat?"
Odpoledne jsme s babičkou zapomněly na brambory na salát, resp. zapomněly jsme je na sporáku, vařily se přes dvě hodiny. A když jsem měla dlouhý telefon s kamarádem, chytil adventní věnec na stole a šlehaly z něj plameny. Naštěstí máme duchapřítomnou babičku, která ho UTĚRKOU uhasila. Spoustu jsem toho stihla kromě psaní. Hlavně Havla, Havla, Havla. V televizi pozdě večer moje milované Křehké vztahy s Vladimírem Kratinou, které dávají každý rok den před Štědrým večerem a já je mám jako rituál. Takže všechno, jak má být. Kéž nám to vydrží.

Nebe v hubě

Víte, jaká je v posledních dvou měsících moje nejčastější věta? Nemám čas. Je pěkně hloupá. Dnes jsme koupili Stele pod stromeček notebook, zatím vždycky měla jen ten, který já jsem odložila, to znamená havárii. Nákup, na který se rodina připravuje týdny, my zvládli z jedné vody načisto za necelých třicet minut. A takhle teď děláme všechno. Teda úplně všechno ne. Něco je i kratší. :-) Teď jsem doopravila další verzi Ententýků, díl šestý a jedním očkem koukám na Líbáš jako bůh, protože se chci přejíst vánočními filmy. Mám báječnou náladu.
Výraz "nebe v hubě" jsem si vypůjčila od paní Bohdalové, která tím označuje velmi, velmi lahodné jídlo. Na takovém jsme byli u pana Sapíka, proslulého kuchaře, kterého využívá i prezidenstká kancelář a vařil všude možně po světě. Svoji restauraci má ve vedlejší vesnici - Klokočné. Úžasná je tím, že se tam zastaví lidi na běžkách nebo na kole, ale běžně tam potkáte i celebrity. Chodíme tam rádi a Stela si tam ráda čte.
Měli jsme:
zvěřinovou paštičku s hruštičkou, malinové balzamico
dančí na víně s pečenou zeleninou a  mandlovými kroketami
candáta na roštu s koňakovou pěnou, karotkou a bramborovým pyré ... a ještě víc ...
Doufám, že jsem vás příznivě naladila na vánoční hodování. Uvařte si něco dobrýho a užijte si to. Moc, moc, moc.









Už stojí!

Stromek je usazený, ozdobený, abysme si ho stihli užít. Raduju se ze své sbírky starých vánočních ozdob. Letos mám docela velký přírůstek - od skoro tchýně mé sestry. Dostala jsem spoustu klenotů po jejich babičce. Helo, díky! Moc si toho vážím. A taky mě baví, jak rodinně všichni fungujeme a máme se rádi. Doufám, že ani Kryštof nepřivede někoho, kdo by mezi nás nezapadnul. Zatím to vypadá nadějně. Heslo: Jeden za všechny, všichni za jednoho! A né, že ne.













S láskou zabaleno

Zítra míří do Liberce za rodiči vánoční dárky. Je na nich vidět moje letošní fascinace obyčejným balícím papírem, šňůrkami a úžasnými lepícími páskami. A taky jsem našla v šuplíku po Stele razítko slona. Už moc netiskne, ale vyhrála jsem si jako když jsem byla malá ...