P.S.

Knihu jsem přečetla během nedělního dopoledne, kdy ostatní šli na slony. Možná pro někoho nepochopitelné – ale vidina volného dne s knížkou u bazénu má pro mě větší váhu než slon.

Dost se mi líbila, rychle a dobře četla. Od sloupků, které po šest let vycházely v Elle, jsem příliš nečekala, ale zaujaly mě moc. Ráda doporučuju. 
Navíc wu – wej je i moje cesta. 
Nekřečovat a žít to, co právě je.




Noční město a doprava

Doprava – foceno z auta.
Kamkoli se přemístit pro mě znamená trauma. Má se tu jezdit vlevo, ale jezdí se, jak to jde. Musíme dávat neustálý pozor, protože ne všichni mají světla, neexistují přechody pro chodce a taky psi vejdou do vozovky, kdy se jim zlíbí …
Na jedné motorce tu jede až šest lidí, helmy má jen zlomek Evropanů, zbytek rád riskuje. Od devíti let tu děti jezdí na mopedu do školy a bezpečnost nikdo moc neřeší. Neexistuje snad nic, co by nešlo převízt na motorce – nákupy, nůše vajec, žebříky, klec s ptákem, soused se sousedkou, skříň, lednička ...
Vždycky jsem ráda, když z rušné ulice zahneme na tu naši, která vede podél sadu (banány trháme rovnou ze stromu) až do našeho dočasného ráje.

Příspěvky se mi nedaří vkládat pravidelně, internet jde, když se mu zrovna chce. Ostatně jako všechno tady. Nejlíp to vystihla naše sousedka Němka, která tu žije už několik let: Thajsko začíná tam, kde končí všechny pravidla.
Zřejmě proto je pro turisty tak přitažlivé.


























Vila v tropickém lese

Přes RBNB si pronajímáme domek v tropickém lese. Jen pár desítek metrů od hlavní rušné silnice se nachází ráj. Aspoň nám to tak připadá. A cena je nižší než za minulé ubytování, které nás přestalo bavit. Největším problémem je všude hygiena, jednou jsem sledovala číšnici a ta jediným hadrem otřela tolik různorodých věcí, že jsem nevěřila. A to opravdu nejsem nijak cimprlich. Nezbývá, než si z toho dělat legraci a pít z domova přivezenou slivovici – je to ta nejlepší možná dezinfekce.
Vila je nad poměry čistá, i když naše mrs. Malinová by určitě uklidila líp než zdejší paní, která jen lehce vysmetáčkovala a říkají tomu tady generální úklid. Ale fakt si nechci stěžovat, jsem tu nadmíru šťastná!

Podnikáme výlety do okolí a do hor, nebaví nás ležet na lehátku a smažit se. Každý den jsme fascinováni tím, jak tu lidé žijí a podnikají, co všechno je tu přípustné. To mě hodně baví, nevydržela bych být zavřená v nějakém rezortu. Taky už občas vidíme, že se na nás někdo směje a nesnaží se z velký bílý obludy jen vytáhnout peníze. To je fakt příjemný.