Vernisáž

Málem jsem na ni zapomněla!
Ještěže mi Iva včas zavolala.
Bilancující výstava v Galerii U Prstenu spojená s vydáním knihy o Ivě.

Jestli má pro mě někdo nesnesitelnou (protože záviděníhodnou) lehkost tvorby, tak je to právě ona.

Bylo tu téměř všechno (kromě soch). Fotky, obrazy, ale hlavně SKLO!

Kdybych měla tu možnost, skoupím všechno.

Když jsme vešli do místnosti se zavěšenými skleněnými objekty a mísami na stole, tak všichni udělali aaaach.

Výstava je prodejní, pokud zavítáte do předvánoční Jilské ulice, určitě se tu aspoň stavte nabrat povznášející energii.

 Ivy první vnuk (v břiše)

Tohle mě hrozně mrzí - břicho s mým vnukem je až v Austrálii

 

 Břicho patří jedné z Iviných tří dcer

 

 Iva s vlastní knihou v ruce

 

  

Veškost podruhé

Dnes je den špatných zpráv.
O některých psát nemůžu, protože smlouva a pokuta, o dalších nechci, protože soukromí.
Číst mi nejde, tak natírám.
To je ideální antidepresivum!

Čím se uklidňujete vy?

Za 148 Kč

Podařil se mi kauf.
Všechny tyto ozdoby za 148 Kč, přitom jsou opravdu velmi staré a jsou mezi nimi i tři skoro skvosty.
Často se mě někdo ptáte, jak se stará ozdoba pozná, protože dnes už se vyrábějí i repliky.
Zejména je to podle toho kovového špuntíku, na který se zahákne háček.
To je docela spolehlivé vodítko.
Jakmile svítí zlatem, tak buď je tam nově dodaný, nebo ta ozdoba je celá nová.
To samé korálkové ozdoby - drátek, kterým jsou spletené, musí být starý, někdy je skoro až vetchý.
I mě už několikrát v aukci napálili, přes fotku je obtížnější poznat podvrh.
S rizikem se musí počítat.

Seriál

Zase jednou tip na kulturu.
Pokud máte HBO, v neděli se začal vysílat seriál Pustina v hlavní roli se Zuzanou Stivínovou.
Od kritiků sbírá samé superlativy a mně se taky líbí.
Odehrává se v pustině severních Čech, v prostředí malé vesnice, kde člověk nezavadí o práci, a tak pustne a pustne ... a vyhrabání se ven stojí obrovské úsilí, které si většina z nás neumí vůbec představit.
Severské seriály se na můj vkus až příliš začaly předhánět v obscénnosti a chladu, čím víc sadismu, tím líp, postavy přestávají mít sebemenší záblesk pozitivních emocí a empatie.
Pustina sice taky pluje na vlně bezútěšnosti, ale postavy nejsou kusy ledu.
Pokud se díváte na Rapla a baví vás, pak se vám Pustina bude líbit taky.

Švýcarsko

Na prodloužený víkend jsme vyvezli moji mami k sestřenici (mojí, její to je neteř) do Švýcarska. Jeden den jsme byli v Zurichu, druhý na horách. Večer společné večeře a pak český film. Sedmero krkavců, Teorie tygra a Padesátka.

Do Švýcarska jezdíme už přes dvacet let a máme ho rádi. Je tu ale hodně draho. Na co se podíváte, je drahé. Raději nepřepočítávat. Bez azylu u Zuzy bysme to asi nezvládli.

Ale Švýcaři jsou velmi milí a voňaví lidé. Nikde neleží odpadky. Jsou k sobě ohleduplní a slušní. Máme to tam rádi.

 

V Zurichu jsme byli v legendární cukrárně Schober, která právě instalovala vánoční výzdobu - to bylo něco pro mě. Těch ozdob!

Počasí nádherné.

 

 

 Tady prodávají den staré pečivo a sendviče za minimální cenu. Výborný podnikatelský nápad.

Furt plno, zejména studentů.

 

To bílé není sníh, ale mlha.

Byli jsme ve 2000 metrech

 

 Protože se už do Vánoc neuvidíme, Zuza kvůli nám vytáhla ze sklepa vánoční výzdobu

 

 

 

 

Moje příběhy

 Moje sochy v Mojí psychologii

(vlevo, fešák vpravo ke mně nepatří)

Dnes jsem měla jít na den profesionálů na Designbloku, protože jsem se drobně podílela na jedné instalaci. Měla jsem tudíž možnost ho navštívit den před pro zvané, před ofiko otevřením.
Ale jak čtete ... měla ... nestihla jsem.
Což mě hodně mrzí.

Dnešek mě bohužel zaskočil, zkomplikoval se nám projekt, na kterém už nějakou dobu pracujeme. Teda ne, že bych nebyla zvyklá, ale nečekala jsem zrovna tuhle komplikaci.
Moje tělo reaguje, jako kdyby dostalo ránu elektrikou ... a na design úplně kašle.

Nicméně kdybyste se na DB dostali, tak Příběh vany jsem psala já.
Hledejte!