Nemám ráda, když se cítím jako hrdinka ve filmech Marie Poledňákové. V jedné ruce nákupní tašku, v druhé hasák, v hlavě seznam úkolů. Akorát že ve filmu to vypadá zábavně a těm ženskejm to zatraceně sluší.
Od pátku hlídáme, v sobotu ráno se Tobi opupínkoval (neštovice), takže jsem zrušila úklid a po kouscích uklízím sama. Přijela Stela s králíkem, ale radši hned druhý den ráno odjela. Do toho babička, která se ptá, jestli náhodou dnes už není Štědrý den. Tak zítra? A kdy už pojedu domů?
Strojení stromku, chtěla jsem malý, děti byly proti. Dojet pro cukroví, paní peče skvěle. Musím ho schovat, jinak se nedožije Štědrého dne. Se psem ven, zjistili jsme, že jsme si pořídili zimního psa, miluje zimu a sníh. Nevím, jak se ocitl v Bosně na ulici, ale má znaky vlčího psa. Toho drahého chovného. Nás by to nenapadlo, ale lidi se na to ptají. Tak jsem vyhledala na instagramu wolfdog, a jo, klidně by Gia mohla do smečky. Jenže ona chce být s námi, konečně se začala do nás zamilovávat. Už není tak vystrašená. I když někdy jo.
Tento týden proběhla tiskovka k Jedné rodině. V médiích zatím o ní není ni vidu, ni slechu, tak jsem zvědavá, jak natrhneme tu sledovanost.
Pokud jste z okolí Říčan (těch u Prahy) a chcete se se mnou vidět, pak v úterý od 18 hod budu besedovat v knihovně právě v Říčanech, Masarykovo náměstí. Těším se!
Žádné komentáře:
Okomentovat