Takových sobot bych chtěla zažít víc. I když jsem usínala až okolo třetí ráno, protože do jedný jsem psala, a v sedm patnáct vstávala, abych měla hodinu a půl náskok před naší dočasnou paní na uklízení. Ne, nejsem typ, co před uklízením uklízí, aby nebyl pomluven, tohle mě míjí, ale všude bylo tolik věcí, že by se prakticky nedaly umýt žádné povrchy.
Naše paní na uklízení je Ukrajinka, která do Čech utekla s maminkou a dvěma malými dětmi před válkou. Přes týden pracuje v továrně, v sobotu dopo chodí k nám. Během úklidu se dívá na mobil, kolik výbuchů v jejich oblasti od rána proběhlo. Minule to byly 3. Její pracoviště i školka syna jsou srovnané se zemí. Když tu byla poprvé, ptala se mě, jestli si myslím, že bude 3. světová válka. Nevěděla jsem, ale shodly jsme se na tom, že Putin je kokot. S. by se chtěla co nejdřív vrátit domů. To znamená do domu tchánů, který unikl bombardování. Neumím pro ni udělat víc, než že ji dobře platím. Ukrajinština je češtině bližší než ruština. Pes se řekne pes, nikoli sobaka. Takže našeho psa nikoli sobaku vždy zavřu do pokoje, protože se jí S. bojí. Váží víc než její větší syn. Přesto ji Gia vždy srdečně vítá.
Poté, co S. přijede, my odjíždíme na nákupy, abysme nepřekáželi. Jedeme na trh a pak si dáme snídani v kavárně na náměstí, kterou spoluvlastní naše Monika. Je tu vždycky hodně plno, lidi se vítají, zdraví, povídají si, scházejí se přátelé i rodiny. Připomíná nám to rána v Itálii. Prostor je to dost malý, takže se tu rádi i tísníme.
Pak procházka se psem, S. odjíždí, je krásně uklizeno a jdu si na chvilku lehnout. Probudím se za 3 hodiny. Každý den jsem teď psala do noci, nahromaděná únava. Kytka ve váze a italský bio citrony z trhu mi dělají radost. Odpoledne filmy, jeden i vánoční. Sobotní pohádka. Nezažívám ji často.
Žádné komentáře:
Okomentovat