Divnorok

/foceno dnes v Jizerkách/

Občas si říkám, že brzy budeme se Soňou Malinovou poslední dvě blogerky na světě. Nikdo už nás nebude číst, jen my samy sebe vzájemně, ale neodlepíme se z blogovýho světa a neodlepíme. Pravda je krutá. Blogy umírají, jejich autoři se chytili jiných sociálních sítí a řádí vesele tam. Můj problém je, že mi instagramová zkratka příliš nesedí a FB mě nebaví vůbec. 

Sama jsem zvědavá, co se mnou bude.

V předvečer Štědrýho dne jsem šla se Cherry na procházku po vesnici a prohlížela jsem si vánoční výzdobu v oknech a na domech. Bylo mi krásně a lehce, a uvědomila jsem si, že ať se děje cokoli zlýho, každej máme v sobě svoji vnitřní svobodu. A to je obrovskej dar. Je potřeba o ni pečovat a chránit si ji, protože je křehká jako vánoční ozdoba. A že o tom něco vím. Máme ji všichni a je jen na nás, jestli si ji necháme proudit žilami nebo se nám scvrkne někam k patě.

MOJI MILÍ ČTENÁŘI A VIRTUÁLNÍ PŘÁTELÉ. DĚKUJU VÁM ZE SRDCE ZA PŘÍZEŇ A PŘEJU VŠEM VŠECHNO DOBRÉ. NA SHLEDANOU V KRÁSNÉM NOVÉM ROCE 2021.