Dnes jsem se vyspala do sytosti.
Je krásný spát, když se mi chce, a neřídit se dnem a časem. Ráno jsem jela na magnetickou rezonanci, pak jsem si lehla a spala několik hodin. Vzbudila jsem se ve čtyři. Teď teprve začnu pracovat, vyspalá, odpočinutá, veselá ... klidně to můžu natáhnout zase až do dvou. TOHLE je pro mě na mým věku nejkrásnější. Daleko víc věcí si řídím sama a podle sebe.
V tunelu se mi líbilo, dali mi sluchátka s radiožurnálem. Prvních pár vteřin jsem si teda myslela, že to nedám, že mám klaustrofobii, ale nakonec mě to uspávalo. A světe, div se, domyslela jsem dramatický oblouk k filmu, na který jsme se Stelou nemohly několik měsíců přijít. Uvidíme, jestli bude fungovat i po opuštění radiologie.
Konečně jsem viděla film Petra Zelenky Modelář. Líbil se mi, je oproti jeho hulicím filmům spíš politický. Asi jak stárne, začínají ho zajímat (i) jiný témata. Tady jde o zodpovědnost člověka vůči pravdě. Jak s ní nakládat, jak s ní umět žít.
Dnska velkej vítr. Krásně mi uschlo venku prádlo.
Občas spím i tady na lehátku. Na břiše. Klenutost spací plochy mi krásně narovnává záda. To je můj svět. Moje prázdniny.
Já jsem se nikdy tak pěkně nevyspala jako poslední dobou. Nemám víc času, naopak spím ještě o trochu míň, ale máme nové matrace, které jsme si objednali tady a za celou noc se ani jednou neprobudím, ráno mě nic nebolí, takže jsem fakt konečně dobře vyspalá. Taky je to na těch dnech znát. Stíhám toho mnohem víc a nejsem tak podrážděná.
OdpovědětVymazat