Krumlov

Víkend  v našem oblíbeném místě. Se Stelou jsme ladily už asi po třicáté furt jeden a ten samý námět, který má v srdci a nechce se ho vzdát. Už je z toho nejen generační výpověď, ale i slušný psycho.

Tradiční návštěva muzea Egona Schieleho, skvělá výstava pro mě dosud neznámé Judith Zillich. Miluju tenhle styl malování, okamžitě jsem si uvědomila, že můj obraz Žehlení (autorka Kateřina Adamová), který je její tvorbě dost podobný, visí na nedůstojném místě, kde se na něj nikdo nedívá. Souvisí to s tím, že prostě musíme upgreadovat tři pokoje, které jsou tak napůl něčí a nikoho. 

Jinak dobré jídlo a pořád drinky, v pátek jazz a v sobotu open air koncert Wohnoutů. Sice pršelo, ale nevzdali jsme to, byli jsme vybavení. Holinky, pláštěnky a v ruce skinny bitch. Zpěv a tanec, texty známe nazpaměť. Tip na ubytování tentokrát nedávám, na airbnb bylo všechno zajímavé obsazeno, takže jsme šli do hotelu. Krásný výhled, ale jinak to není naše milieu. 




























Spánek

Dnes jsem se vyspala do sytosti. 

Je krásný spát, když se mi chce, a neřídit se dnem a časem. Ráno jsem jela na magnetickou rezonanci, pak jsem si lehla a spala několik hodin. Vzbudila jsem se ve čtyři. Teď teprve začnu pracovat, vyspalá, odpočinutá, veselá ... klidně to můžu natáhnout zase až do dvou. TOHLE je pro mě na mým věku nejkrásnější. Daleko víc věcí si řídím sama a podle sebe.

V tunelu se mi líbilo, dali mi sluchátka s radiožurnálem. Prvních pár vteřin jsem si teda myslela, že to nedám, že mám klaustrofobii, ale nakonec mě to uspávalo. A světe, div se, domyslela jsem dramatický oblouk k filmu, na který jsme se Stelou nemohly několik měsíců přijít. Uvidíme, jestli bude fungovat i po opuštění radiologie. 

Konečně jsem viděla film Petra Zelenky Modelář. Líbil se mi, je oproti jeho hulicím filmům spíš politický. Asi jak stárne, začínají ho zajímat (i) jiný témata.  Tady jde o zodpovědnost člověka vůči pravdě. Jak s ní nakládat, jak s ní umět žít.


Dnska velkej vítr. Krásně mi uschlo venku prádlo.

Občas spím i tady na lehátku. Na břiše. Klenutost spací plochy mi krásně narovnává záda. To je můj svět. Moje prázdniny.





Sobotní kultura za 1330 Kč

Přesně tolik jsme včera dali za dvě výstavy ve třech lidech (a to Stela je studentka). Kultura je drahá, ale je nutné ji podporovat, protože jinak zhyne(me) na úbytě. Nicméně já ušetřím na jiných věcech (svačina s sebou), ale oni dva k dobré kultuře potřebují i dobré jídlo. Takže většinou ještě jdeme na někam na oběd. Chápu, že pro spoustu lidí je to zbytný výdaj, někde daleko po uspokojení základních potřeb, složenkách a kroužcích pro děti.

Jenže já bez toho nemůžu fungovat. Je to moje duševní potrava, kterou podědila i Stela. Ivan ji má na rozdíl ode mě přinesenou už z domova. U nich se hodně chodilo za kulturou a výletovalo. My jsme pracovali na domě a na zahradě. Někdo holt potřebuje dávat cihlu k cihle nebo těsto do díže, a jinej radši bydlí v paneláku a jezdí si po výletech. Tak mi to vždycky vysvětloval táta.

V pátek jsem chtěla jít na Letní Letnou, kde bylo výjimečné představení Cirkusu La Putyka a Lose Cirque Company, ale 34°C, k tomu open air a sezení na trávě na slunci bych nevydržela. Večer jsme měli lístky na Havla do letního kina, ale nakonec jsme to taky vzdali a ještě o půlnoci se koupali v bazénu. Horko dokáže změnit můj vysněněj program z minuty na minutu.

xxx

V Mánesu je výstava  Banksyho, street artový ho umělce, jehož kresby určitě znáte, jenom jste netušili, že je to od něj. Veřejnost neví, jak doopravdy vypadá, všude chodí vždycky s kapucí na hlavě a brýlemi. Je stejně tajemný jako paní Columbová nebo Elena Ferrante. Dává do kontextu věci, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale některé souvisí až to bolí. Mám ráda jeho Ježíše na kříži s balíčky dárků v rukách. Neodolala jsem a tenhle plakát jsem si koupila. 

Pak jsme ještě byli v Sovových mlýnech na výstavě Pasty Onera a Alfonse Muchy. Jejich propojení byl skvělý kurátorský nápad. Bohužel se tam nesmělo fotit, takže zážitek mám uložený jen v hlavě. Mimochodem v pátek začala ještě jedna výstava Alfonse Muchy - v Obecním domě, je to sbírka Ivana Lendla. Na tu bych ale nešla, to je na mě už moc Much najednou.
























Nadechni se

 




Nová Marianne bydlení a v ní i můj fejeton o tom, jak jsme rok bydleli v Beverly Hills.
Ovšem reportáž, která mě v tomto čísle nadchla nejvíc (a že jich tam je) vidíte na fotkách. Rekonstrukce malé chatky s minimem prostředků. Úžasný nápady!
Protože jsme ve fázi, kdy taky předěláváme pidi chatičku na Brdech (teda Kryštof), ale já určitě dostanu do ruky barvu a štětec, abych natřela několik desítek m2 starého dřevěného obložení. 
Kéž už by to bylo v tomhle stavu.

Už jen do zítřka bude na stránkách i-vysilani ČT k vidění zajímavý psychologický film ze sekce Americké nezávislé léto Nadechni se: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12084542598-nadechni-se/21838665268/ 
Všechno působí jednoduše, až nenápadně: příběh, režie, herci ... ale sváže vás to tak, že před koncem z křesla nevstanete.